Pett komentáře u knih

V poslední době se množí příběhy o stáří, ale tomuhle nesahají ani po záložku....je nejcitlivější, nejuctivější a nejlaskavější ke starým lidem... téma je neokoukané, alarmující a vy držíte Milovi a jeho partě palce až do poslední stránky...
Emocemi nabité vyprávění... tak uvěřitelné, opravdové a lidské... rozjitří vzpomínky na tu vaší "scvrkávající se" babičku, až vás srdce zabolí... mám ráda, když mnou něco zahýbe a nejde jen o plytké sázení slov, které si k vám nenajde cestu...
Navíc mám potřebu taky takového prasátka... naprosto úžasně vykreslený mazlíček :) krom jiného, samozřejmě... krásné to bylo!

8 21.04.2015

Moc se mi líbí jeho styl psaní... vyprávěno v náznacích a neuvěřitelně lidsky.... navíc i přesto, že nejde o lehké čtení, tak vás příběh tak nějak pohladí po duši... a navíc podruhé... nejde jen o plytké sázení slov, je tam toho tolik schovaného mezi řádky...
Claudela jsem objevila díky jeho Brodeckovi, který mě rozebral na kousíčky... určitě také doporučuji k přečtení!

6 16.04.2015

U Zmizelé mi doslova padala brada a tady jsem si zase mohla hlavu ukroutit... samozřejmě se to čte samo, protože vy přeci potřebujete zjistit, co se té noci doopravdy stalo... ALE... začátek byl ještě celkem vkusně zvrhlou návnadou, jenže pak se to rozbředlo do takového divného a nijakého čehosi... a ten zblábolený konec jedním šmahem radši ani komentovat nebudu... byla jsem překvapená snad jen dech beroucí blbostí všech zúčastněných... chyběla mi jakákoli psychologická linka, která by zapříčinila zájem alespoň o jednoho z nich a zároveň naznačila, jak si to či to zběsile divné chování vysvětlit a vyvolala tím trochu mozkové aktivity... takže, zlatá zmizelá Amy!

8 12.04.2015

Příběh se čte sám a to jedním dechem... velmi oceňuji, že vyprávění není vycucané z prstu a zakládá se na skutečných osudech dětí... sirotků ze zmíněného vlaku... autorka si musela projít nesčetně lidských osudů a to na příběhu zanechalo punc opravdovosti... i když nemám ráda takto přímočaré a okaté tlačení se do emocí, náhody a happy endy... to mi trochu kazilo požitek ze čtení a uvěřitelnosti... a pak by takovému příběhu slušela i jistá "květnatost" jazyka, která by mi brala dech... ale to je už jen takový můj písmenkový fetiš :)
...i tak stojí za přečtení...

3 07.04.2015

Lze o takovém vyprávění vůbec napsat krásné? Lze napsat, že jsem byla naprosto okouzlena jazykem a čtení mi bylo obrovským zážitkem? Ano, i přesto všechno takové pocity mnou po přečtení rezonují... přitom jde o naprosto hrůzný příběh, který mi nejednou vzal dech... zde by měla být nálepka jen pro silné povahy... je to tak lidsky podané a dokonale psychologicky vykreslené, že se vám v pár okamžicích udělá až mdlo... vše je náležitě dávkováno a vy postupně rozkrýváte zrůdné tajemství lidských duší... a jste sakra smutní a vyděšení z toho, jaké zvíře člověk dokáže být... opravdu velká, velká síla! Co víc k tomu říct, tohle je prostě třeba si přečíst...

14 04.04.2015

Chvíli se mi to líbilo a pak zase méně... možná kdyby příběh zůstal u melancholické noty a nesnažil se ukrojit od každého trochu nebo zase spíše odkrojil to vážné drama a zůstal jen milou oddechovkou... přišlo mi to celé takové roztříštěné... nakonec to ve mě nic nezanechalo... škoda... ač jsem se Agátiným trefným urážkám fakt zasmála a společně s Millie mi bylo sakra úzko... možná mi zkazil dojem z poslední stránky několikastránkový nesympatický děkovací proslov a následná esej... ale i tak mi tří hvězdiček bylo pro tuhle partu líto :)

2 31.03.2015

Trvalo mi si zvyknout na tento téměř povídkový styl vyprávění ... musíte se zorientovat v postavách... klaďasů i záporáků... jména a příjmení... příjmení a jména... každý měsíc se ocitáte v jiném příběhu z Jasonova světa... ale už někdy v dubnu jste lapeni do pasti nelítostného dospívání... ocitnete se najednou sami na té nechvalně známé emoční centrifuze, jako tenkrát... když vám samotným bylo 13/14 a jste sakra rádi, že nemusíte druhý den vstávat do školy...
Musím říct, že jsem se i dost nasmála trefným puberťáckým postřehům. A na druhou stranu si užívala sledování těch nenápadně se tvářících a přesto důležitých linií Jasonova vyprávění... drobné nacházení se a uspořádávání se... konec byl už jen dokonalou třešinkou na dortu ke čtrnáctým narozeninám... prostě jasná pětihvězda jako vyšitá! Krásné to bylo...

8 22.03.2015

Abych byla stylová, tak v tomhle jsem se trochu strayed... opravdu může být někdo v šestadvaceti po takovém dětství takové "tele" ? Mě z ní málem trefilo, její (nejen nadržené) myšlenkové pochody pro mě byly utrpením...
Četla jsem na doporučení, pro krásný a dojemný příběh- film jsem neviděla... ale bohužel já v tom shledala pouze naivní a plochou povrchnost... chyběla mi atmosféra, síla jejího zoufalství, napětí a strach o ní samotnou... jen jsem se modlila, aby zase neutratila všechny peníze a nepotkala dalšího krásného svalnatého chlapa, který by jí mohl v té její "duševní pouti" pořádně o*ukat..... snad jen ke konci příběh vygradoval a tím myslím tak posledních 50 stran, které jsem si užila... v tu jedinou chvíli jsem s ní cítila to zadostiučinění, strach a velký obdiv, že to dokázala .... a měla chuť sama sobě taky natrhnout v něčem zadek... nabízela se jedna hvězda navíc, ale bohužel těch 50 stran, které tomu předcházely jí zase ubraly... je mi líto, tato paní mi prostě nesedla...

5 15.03.2015

Ach, téma mi tolik připomnělo mojí milovanou Ženu, která prchá před zprávou...
Ač zde jsem si musela zvykat na židovské superhrdiny a jednu absolutně nesympatickou hlavní hrdinku, což mi občas nervy podrásalo... ale... pokud se dokážete odprostit od té "lacinější" povrchnosti, tak má příběh přeci jen obrovskou sílu... vyvolá ve vás otázky, touhu vědět víc... opravdu to všechno proběhlo tak černobíle? Jedni jsou jen zlí a druzí jen dobří, chvílemi máte až pocit neuvěřitelnosti... padá do vás spousta informací a vy máte potřebu pátrat dál, jak to tedy doopravdy bylo... jste šokováni, znechuceni... pohlceni...
Ta atmosféra vás doslova přiková a po kouscích vám krade klidný spánek... protože i kdyby tohle byla "jen" prožidovská agitka, tak někde přeci takto lidé opravdu žili a bohužel stále žijí... v zoufalství svádějí každodenní boj o svojí holou existenci... a ve stejné chvíli je nám pohodlným "v peřinách" opět něčeho málo a jsme nespokojení s tím či oním...
Ta bezmoc, smutek, oddanost a síla mi budou dlouho rezonovat v mysli...

10 09.03.2015

Smilla je skutečně zvláštní... dlouho čekala na svůj čas... a nakonec jsem z toho taková rozpačitá... začátek vypadal tak slibně, krásné slovní obraty... čisté jako samotný sníh... ale pak se snad utrhla lavina a já zůstala pod ní...
Ztrácela jsem se v ději, dáno leckdy tedy mojí sníženou koncentrací, kdy v tomhle příběhu musíte jet doslova na plný pecky a neustále být ve střehu, jinak za pár opravdu nevíte kdo je kdo a proč tam vlastně je, na koho mluví či s kým se vůbec bije a proč ho bije... opravdu zdlouhavé neustálé popisování technického interiéru lodi... technického čehokoli... bylo to celé takové vachrlaté... nepřehledné... a ve finále mi taktéž naskočila nesmrtelná Lisbeth z Millenia... jak já nemám tyhle MacGyverovské hrdiny ráda... postřehy z Grónska byly milým osvěžením, ale nestačilo to... bohužel...

8 22.02.2015

K tomuhle počinu jsem přistupovala značně skepticky... už tolikrát jsem se nechala napálit u tzv. bestsellerů a komerčních trháků... ale po několika nadšených odezvách na film, který jsem neviděla, jsem si řekla, že je čas to tedy také "zčetnout" ...
A? I navzdory tomu, že mi kdosi vlastně propálil pointu a tak trochu jsem věděla, odkud vítr fouká, za což bych dotyčného vzala tupou sekyrkou... tak mi překvapivě přeci jen nešlo příběh těch dvou psychoušů odložit... takže... dobře ona to nakonec poskládala... udrží vás v napětí od prvního písmenka až po to poslední a to se cení v dnešní době... super psycho a konec... ten je vypsychařený až téměř k dokonalosti... už jen ten ďábelský smích mi tam chyběl :)

7 16.02.2015

Příběh si tak nějak sám plyne, čte se lehce... po přečtení se stanete specialisty přes švábi, koupíte si k obědu květák a lékárně se díky příbalovým letákům s vedlejšími účinky vyhnete obloukem... spíše než morous Otto mě tedy bavilo celé jeho okolí... vzpomínky na Adu či osudy sousedů odvedle... takové milé počtení na líné nedělní odpoledne :)

3 08.02.2015

Ta atmosféra je dokonalá...padne na vás ta stísněnost ostrova... to zoufalství z každého soumraku, protože ONI si pro vás zase přijdou a vy se budete bát oko zamhouřit než z toho dočista nezešílíte... a ta psychologická linka je už jen pomyslnou třešničkou na dortu... ať už mezi dvěma "trosečníky" vyvrhnutými společností, kteří bojují o svůj holý život či na samotné nepřátelské frontě... super jednohubka na takové to mrazivé noční čtení...

4 06.02.2015

Asi jsi jedna z mála, která se s Fráňou prala a ten Tě bez mrknutí oka položil na lopatky... a to navzdory krásnému jazyku, nezvyklému vypravěčskému stylu... dokonce jsi byla před přečtením i na příbramské výstavě, která je skvělá... Svatou horu prochodila křížem krážem... tím Ti to bylo vše bližší, autentičtější... ale po dočtení v Tobě přeci jen zůstalo pouhé příšeří...
Docházelo u Tebe k občasnému ztrácení se v textu, v čase... marně jsi mnohdy hledala světlo, které Tě vyvede z té temnoty písmen... pocity jsou hodně rozporuplné, ale i tak čtyřhvězda... musíš si hýčkat vše, co je propracované, chytré a navíc české... i když u Tebe si to na ten správný čas musí ještě pár let počkat...

6 31.01.2015

Propadla jsem mu... už mi žádná detektivka není dost dobrá po objevení stylu Monse... další děsivý případ, kdy nevíte do poslední chvíle co, jak a proč... a opět naservírováno s lehkou každodenní poetičností... tentokrát jde o problematiku adopcí... morální aspekty... chudoba kontra bohatství... úžasně vykreslené rodičovské emoce a to předesílám, že si tímto "obdobím" zatím neprocházím a ani neprocházela...
No, a pak tu jde především o další milé setkání se starými známými... sledovat boj Malin s alkoholovou posedlostí je naprosto dech beroucí a jako, že vás drahý Mons nešetří... nevěříte, nechápete... je to silné... je to dokonalé!

6 27.01.2015

Fu Kuej viděl Forresta leda tak z rychlíku... zde musíte číst mezi řádky... taková koncentrace smutku, bídy a neštěstí snad ani není možná...nechce se vám věřit... ale nedává to nakonec všechno smysl? Ať nás potká cokoli, musíme se sebrat a jít dál.... ŽÍT! I přes tu sžíravou depresi vám to dá lehký pocit optimismu... když on, tak proč bych to nepřežil já...

2 16.01.2015

Líbilo se mi to nebo se příběh jen ocitl v ten správný čas v té správné melancholické mysli... chvíli jsem nemohla vystát June, pak Tobyho, pak Gretu, pak mámu, tátu a zase June...ale... zhruba v půlce mi něco spadlo do oka, pak do druhého a už jsem se vezla... i když je pravda, že ke konci jsem měla chuť celou knížku pověsit za stránky do průvanu... jaký vztek mnou cloumal...
Vyprávěno s citem, láskou a péčí všem poraněným a bolavým duším, které vzpomínají... takže ano, mé melancholické já zaplesalo...

10 12.01.2015

Už po prvních stránkách jsem věděla, že tohle se mi zavrtá hluboko do té správné srdeční chlopně... nešlo přestat číst... příběh má úžasnou atmosféru... už dlouho se mi nestalo, aby mi už v průběhu čtení něco bralo dech... tolik silných momentů....
Stanou se z nich vaši staří známí a máte opravdu pocit, že ti dva kluci byli skuteční... možná právě proto jste pohlceni a stránku po stránce rozkouskováváni do okýnek s bublinami Wow! nebo Grrrrr! a po přečtení googlíte, zda někde někomu nezbyl alespoň jeden výtisk Eskapisty do vaší knihovny...než vám dojde, že oni byli celou dobu "jen" ve vaší hlavě... a já děkuji, že jsem mohla být součástí jejich mnohdy ne tak úplně úžasného dobrodružství...

7 08.01.2015

Brodíte se špínou, ohrnujete nos, obdivujete a záhy hned zatracujete... a neuvěříte, že něco takového bylo vydáno až v roce 2002...natolik to dýchá svojí dobou...
Pohltí vás to od samého začátku, jelikož vyprávění formou prostitutky funguje dokonale a příběh se vám odvíjí před očima jako film, kdy z hlavních postav se stávají vedlejší...
Jde o uchvacující sondu londýnskou špínou, kdy nejeden syrový slovní obrat mnou otřásl... což vás samozřejmě o to víc "hází" do daného prostředí... takže smekám... a bylo mi ctí sdílet se Sugar její radosti i strasti s bezcitným Williamem...u kterého bych asi nešla pro ránu daleko...

13 31.12.2014

"Netvrdim, že vyprávění dycky musí dávat plnej pytel smyslu, porád si ho ale pamatuju a sou časy, kdy míň smyslu znamená víc. "

..tak tohle rozhodně není jednohubka na víkend... chvíle nadšení střídaly rozpaky... možná mě trochu rušilo mé vlastní já, které toužilo po ještě větší provázanosti a pointě, nedokázalo si mnohdy střípky poskládat a bylo z toho tentokrát krapet nervózní... je mi třeba v sobě ten atlas lidských či snad servantských duší nechat doznít... jako... žádný extra ohňostroj se nekonal, ale i tak stojí za to si jí přečíst, za pár let se k ní vrátit a dostat se v ní zase o kousek dál...

5 05.12.2014