Pett komentáře u knih

Tolik superlativ... tolik jsem se na tento počin těšila a... konalo se jen velké rozčarování... začátek byl příslibem něčeho správně ujetého... bohužel poté hnusárna stíhala hnusárnu a já se přistihla, že to čtu jak seznam na nákup... nic... nic... nic... neshledala jsem v tom nic geniálního, snad jen sázení paranoidního slovosledu s tématem Nikdo mě nemá rád... fňuk... fňuk...
Každopádně vyzdvihuji tu hru se slovy, která mě bavila... ale jinak... bohužel... i když mám Euchrida stále v mysli, ale je to dobře či špatně? Nevím... opravdu, ale opravdu zvláštní čtení!

3 23.02.2016

To je tak, když začnete číst příběh od někoho, kdo napsal Ripleyho... čekáte šokující zvraty za každým prvním rohem... a že si s vámi vyprávění setsakra zahrává... libujete si ve svých vlastních konspiračních teoriích... a najednou zbývá 20 stran do konce a vám dochází, že jde o úplně jiný příběh... daleko civilnější, zato s úžasnou atmosférou... ale i přesto je to nadčasové, gradující, tajuplné...

5 10.02.2016

Tolik nemám ráda povídky, ale tohle je přeci "můj" Haruki a prej... když ho miluješ, není co řešit... :) jsou to minipříběhy, nestačí se vám dostat tolik pod kůži... ale i tak mají své kouzlo... své klasické eM kouzlo! I když jsem přišla na to, že mi chybí ta jeho "fantasmagická" uhrančivá linka...

9 07.02.2016

Pocity při prvních stránkách byly značně rozpačité... při popisu prvotních sexuálních scén jsem si říkala... WTF? Autorka se svezla s dobou a chce se zalíbit? Ale zatla jsem zuby a vydržela... a z padesáti odstínů čehosi ulepeného se stalo krásných padesát odstínů každičkého zákoutí ženské duše... je to příběh o křehkých dětských duších, rodinných strastech a vlastně i o tom, jak při nekonečném hledání pana Božského se dá najít podstata sebe samé... a ten jazyk... ach, mé čtenářské srdce zaplesalo!
Najdete tam snad úplně všechno... vyrovnávání se s úspěchem, s neúspěchem, s dětmi, s rodiči, se stárnutím, s osudem, s muži, se ženami, se smrtí... a nic z toho tam neruší... nemáte pocit násilné zpatlaniny- ať si každý vybere to své... zkrátka... bylo mi to blízké vzhledem k mým stínům na duši, takže možná ani nejsem objektivní, ale... i když těch negací bylo mnohdy už příliš a bylo mi nejednou ouzko, tak jsem dočítala více než spokojená... však takový je život, není to vždy růžovka a asi díky bohu za to...
Ale musím podotknout, že i tak se mi Člověk Gabriel líbil víc svojí čistotou a poetičností...

6 13.01.2016

Ano, přiznávám se... je to laciné, ale uhranula mě obálka a navíc... Šumava a King? Předběhla všechny ostatní stojící tak dlouho ve frontě, aby mě mohla tak maximálně nakrknout... mám toho za sebou načteno už hodně, ale tady mě fantaskní prvek vyloženě namíchnul... měla jsem chuť příběh odložit, jak moc mi to přišlo absurdní... byl by dokonalý, kdyby se jednalo o psychopatickou realitu, která vám vezme dech, ale toto?
Neříkám nic... našlápnuto lehce měl... atmosféra a tohle a tamto... ale bohužel... ten konec to totálně zabil... milého Martina bych zabila nejradši už v první kapitole, jak strašně mi lezl na nervy... Máji vyprávění se dalo lépe snést, ale zase ten syndrom nesmrtelnosti... jí snad i kdyby někdo rozsekal na kousíčky, tak ona se zpět bez mrknutí oka složí :) Velká škoda, mohlo to celé vyznít daleko naléhavěji...

10 11.12.2015

Už týdny se přemlouvám k tomu si vytvořit na Stehlíka názor... ja totiž vůbec nevím, co si o něm myslet... chvíli mě to bavilo a chvíli toho všeho bylo příliš... bohužel i přes obsáhlost příběhu... emoce mnou zahýbaly pouze v jednom jediném momentu a smrt tímto momentem nebyla... nešlo mi se do příběhu jakkoli ponořit... i přes tak náročná témata mi to chvílema přišlo jako zbytečné, ploché a překombinované sázení slov... škoda... velká škoda! Méně je prostě někdy opravdu více... chyběla mi tam ta naléhavost a fatalita...

10 29.11.2015

Příběh na takové to běžné domácí čtení... čte se dobře, drží vás v napětí a i nějaké ty emoce vám naservíruje... ale tak trochu tomu pořád něco chybí... příliš postav... příliš osudů... každopádně i tak se mi vyprávění líbilo... tečka a vykřičník!

1 19.10.2015

Absolutní nádhera!!! Procházet se jeho příběhy je jako pohlazení... už po první stránce jste lapeni ve víru myšlenek... zbožňuji jeho charakteristické znaky, je to vždy jako setkání s milým známým... tuhle studna, tamhle kočka, tady měsíc... a vždy se mi po někom zasteskne... Aomame, Ptáček na klíček a další moji blízcí... atmosféra byla opět omamující... scéna na ruském kole opět dechberoucí... myšlenkové pochody opět okouzlující... inu, co naplat... jsem za-mi-lo-va-ná... vážení :)

16 06.10.2015

Tenhle příběh vám zbystří smysly... doslova vás provoní všemi možnými pachy... uslyšíte hudbu života i smrti... ucítíte pod rukama osudy všech vám blízkých...
Úplně nový pocit vnímat okolní, mnohdy krutý, svět očima slepé dívky... která nevidí všechnu tu hrůzu okolo sebe... nádherně vykresleno a nejeden moment vám vezme dech!
A nenudí ani druhý příběh německého chlapce, který je hozen do nemilosrdného víru nacismu...
Navíc ta úžasná francouzská atmosféra, která se nad neveselými lidskými osudy vznáší... Mon Dieu!
A možná bych taktéž vynechala poslední kapitoly, které tomu malounko ubraly to bolestné reálno...
Kratší kapitoly přímo křičely naléhavostí... a ten jazyk pohladil mou čtenářskou duši... a ta obálka je skvostná a... a... a... a prostě stojí za přečtení!

39 29.09.2015

Tohle bylo celé takové vachrlaté a dost nechutné čtení... styl psaní byl pro mě laponskou vesnicí... přeskakujete v čase častěji než je vám milé a zbyde vám v hlavě jen pornografický zmatek, který absolutně vytlačí hrůzy vězeňského tábora a tím vás připraví o jakékoli emoce... navíc mě popisovaná posedlost (slovo láska se mi v tomto případě až příčí použít) značně otravovala... a o zbytečné vulgaritě textu ani nemluvě a to nejsem žádnej cimprlich, prosím pěkně... ale tento ulepený pelmel mě za srdce nechytl, bohužel....

12 14.09.2015

Příběh zaječínského literárního spolku mi učaroval od úvodního slova... můj pověstný písmenkový fetiš byl uspokojen a nad leckterým slovním spojením mi zacukaly koutky... dýchla na mě i ta správná "sněhuplná" atmosféra, což jsem při čtení u vody v infarktových čtyřicítkách více než ocenila :) ... ale můj božský Murakami to zdaleka není, bohužel... něco málo tomu pořád chybělo... i když ten konec byl opravdu nečekanou a moc hezkou tečkou celému vyprávění...

2 14.09.2015

Jak je mým dobrým zvykem, film jsem neviděla... i když je to ostuda, jelikož mám pro K. Spaceyho slabost... ale ehm.. popojedem zpátky k příběhu... úžasně vykreslená křehkost lidské psýchy a našeho světa... všechny ty zlomené lidské osudy... trefné myšlenky... úvahy nad lidskou nedokonalostí... na druhou stranu, co mi nešlo přes nos byla vědecká a vůbec jakákoli stránka K-PAXU... zbytečný, rušivý element... vystačila bych si jen s tou psychologickou linkou... právě díky ní proběhlo pár silnějších emocí a úvah nad svým vlastním osudem... nad svým vlastním protem...

9 11.08.2015

Strhující, znepokojivé, obohacující a navíc české! ... a je o čem přemýšlet! V jeden moment pro mě byli vrazi, v druhém hrdinové... ale co mě rozložilo snad úplně nejvíc byla ta doba, atmosféra je mrazivá, děsivá... jde o dokonalý průřez českým bahnem, cítíte se ušpinění a bezmocní... několikrát vám dojde dech a přistihnete se, že jen zíráte do prázdna... opravdu něco takového bylo možné? Opravdu se zde takto žilo, pod tak těžkou a dusivou duchnou? Stydím se za své fňukání ohledně toho, v jaké to žijeme době... je to totiž zatím dobrý!

12 28.07.2015

Z mého pohledu tentokrát bohužel... působilo to těžkopádně... slova mě míjely, myšlenky obcházely... snažila jsem se, jelikož jeho Domov na konci světa je moje srdcovka... jenže... zde mi bylo nějak jedno, co s kým bude či nebude... nikdo si nezískal mé sympatie a měla jsem pocit jen opakované trudnomyslnosti... jenže... venku infarktové čtyřicítky... mozek naprostá zavařenina... takže vločky tály dřív než jsem je stačila zachytit... škoda!

6 08.07.2015

Ach... dlouho mě nic tak nepohltilo... a pozor, jde "jen" o obyčejný osud jednoho úplně normálního člověka... a já to nemohla odložit... v jednoduchosti je prostě krása... máte potřebu s ním rozmlouvat či jen zajít na jeho přednášku, poznat ho... na tolik vám tento Pan profesor přijde skutečný... příběh má úžasnou atmosféru... doporučuji nehltat, ale užívat... prožívat...
Jen malé povzdechnutí nad spoustou překlepů, zejména ve druhé půli... ach jo!

9 15.06.2015

Moje první jízda by Palahniuk a s pedálem na podlaze až do konce... ta myšlenka je prostě... sáhnete si i do svého svědomí... odolala bych či bych to kosila stejně jako Carl? A stačila by jen myšlenka... Ty jdeš za nepoužití deodorantu a tobě tu pokutu za parkování už vůbec platit nebudu...
Navíc ta údernost textu je dokonalá... čte se to samo a to i když jsem ve finále už vůbec nevěděla, čí jsem... a navíc podruhé... probudila se opět x-bžiliontá touha po T. Durdenovi :)

8 14.06.2015

Napadá mě snad jen... tady se nikdo s ničím a s nikým nemazal! A byla to fakt síla... i přes zdánlivě mnohdy "absurdní" a drsnější notu příběhu jsem se nemohla od čtení odtrhnout... nejde o veselé čtení, ale koutky mi ujížděly snad na každé druhé stránce... trefné nadávky, osobitost postav a hra se slovy se mnou udělala své a párkrát mi ujelo i hlasité uchechtnutí... ale jinak... budete je všechny nenávidět, kroutit hlavou a pořád dokola si říkat... proboha, proč tohle a proč tamto? Budete chtít tu knížku téměř po každém odstavci pověsit za stránky do průvanu... nepochopíte... ale stejně je ani na chvilku nepustíte z hlavy...
Příběh Lu Achátky vám doslova vezme dech a dokonale uzavře celé vyprávění...neuvěřitelná "oslava" ženské síly a hrdosti...

6 10.06.2015

Povídej, povídej pohádku.... už po přečtení prvních pár stran jsem byla lapena do magického víru slov... můj písmenkový fetiš je zcela uspokojen a plesal stránku po stránce... ještě teď jsem pohlcená atmosférou příběhů, kdy s téměř každou kapitolou se rozvíjí osud postavy z kapitoly předchozí či je nám vyprávěna smyšlená fantazie, která má skvostnou myšlenku... a to nejsem zastáncem povídek, jenže zde k sobě vyprávění naprosto sedlo... nerušilo...
Koho by nepotěšil nějaký ten předepisovatel knih, který by vám předepsal přesně tu knihu na to vaše tělo a duši... či kdo by leckdy neuvítal v dnešní době zpoplatnění slov, aby se jimi nedalo plýtvat a nepraskla vám z nich mnohdy hlava... a o lovci snů ani nemluvě... zkrátka jsem potěšena, okouzlena a mile překvapena!

9 30.04.2015

Zem se tentokrát nezachvěla, ale i tak jde o poctivé čtivo... příběh má atmosféru, nutí vás číst stále dál a rozkrývat osudy zúčastněných, přemýšlet... je naprosto jasné, že jako psomila mě nejvíce chytl za srdce příběh zuboženého Viléma a jeho neuvěřitelné oddanosti... to "červené" drama okolo mi moc vrásek nenadělalo...
Jo a pozor, ke každodenní čtyřicítce Paliva při venčení fakt nepřispívám :)

3 29.04.2015

Orwellovsky laděný Dárce se mi líbil o píď víc, ale i tohle vyprávění se četlo samo a zpříjemnilo mi cestování vlakem... opět krásný příběh, tentokrát zaměřený opravdu spíše na dětské čtenáře... s citem vykreslený dětský svět ve stínu všudypřítomného strachu... a ten plíživý strach sedl i na mou maličkost, kdykoli u nich někdo zabouchal na dveře... tolik jsem jim přála šťastný konec...

4 26.04.2015