Pett komentáře u knih

Miluju ho! Tobiáše, Timothéeho, Sima nebo snad Hlavičku- Měsíc? Aaale hrom do kůry, miluju je všecky!
Získali si mě už od prvního písmenka a já utíkala na strom v každé volné chvíli... dojímala se, radovala, tolik se o ně bála... tihle malí velcí lidé se stali mojí součástí... tak krásné vyprávění, tak úžasně opravdový pohádkový svět... fantazie lítala z větve na větev a nejeden zrádce mi pocuchal listy... na konci jsem málem vypadla z hnízda, jak mistrovsky bylo vše poskládáno a ani jeden jediný suk tady nebyl navíc... nechte se prorůst tímto neobyčejným stromem, tímto neobyčejným příběhem... nebudete litovat jediného letokruhu, který ve vás zůstane...
A určitě jsem nebyla po jejich boku naposledy, protože jednou ho číst prostě nestačí ;)

15 24.06.2016

Sledování takového rozkladu osobnosti... ztrácení se sama sobě... hledání... nacházení... odpouštění... trestání... bylo jako projít si svojí vlastní terapií... jak jen ten život s námi mává... jak moc mají v ruce osud naší duše vlastní rodiče... jak se postavit něčemu, co je nám více či méně dáno do vínku... nebo jak pomoci takové své blízké nešťastné duši, aniž by si uloupla i kousíček té naší...
Každé písmenko je sázeno s takovým citem a opravdovostí, že držíte té ztracené Lucile palce... ať udělá cokoli, tak jí nedokážete nenávidět... vidíte tu bolest... cítíte tu bolest... bolí vás ony všechny...
A přesto... navzdory tomu všemu vyprávění dýchá takovou láskou, něhou a nadějí... že vás ten "prostě život" chtě nechtě pohltí a už nepustí...

13 21.06.2016

Ach, to přílišné očekávání... to je prevít... ach, ty minipříběhy... to je prevít na entou...
Ač mám ráda jeho psaní, které nejednou mou čtenářskou duši rozmazlilo... tak v tomhle jsem se ztratila a přistihla jsem se, že vlastně čtu jen silou vůle... uháněla jsem písmenko po písmenku ke konci, jen abych to měla už za sebou... postrádala jsem smysl a "nepostřehnutelná jemnost" navazování osudů na sebe byla spíše hlásnou troubou, z které by člověk ohluchl... což působilo dost kostrbatě... vyzobat se z toho něco dá, ale jako celek mě to bohužel minulo...

4 15.06.2016

Vcelku zmatené čtení... než jsem se zorientovala jaký, který, čí... tak byl konec... a vlastně už teď nevím o čem to celé bylo... velká škoda, protože jsem se těšila na něco rusky velkolepého a dostalo se mi jen nemastného neslaného boršče, který se mi chvílema zajídal...

5 11.06.2016

Ach, absolutní nádhera! Chviličku mi trvalo naladit se na pohádkovou vlnu prolínající se s nemilosrdnou válečnou realitou... ale přeci jen jsem se nechala tou vlnou unést... a.... to vám byla taková krása... tak láskyplné a skvostné vyprávění jsem už dlouho nečetla... přitom jediné, co na tom je přeslazené je to ultranadýchané žužu, jež vás zahalí svou vůní a vy, i přes svojí dietu, ho neustále cítíte na jazyku ;) ... příběh o smutných spřízněných duších vám naruší nejednu srdeční chlopeň... zavrtá se hluboko a jen tak nějaký čaroděj ho nedostane ven... takže psst... zpomalte... tiše nakoukněte do jejich kouzelného světa... a chraňte je svou vlastní záložkou před zlým a krutým králem... či snad možná i před zlým a krutým naším světem...
Navíc je radost číst tak krásně zpracovanou knížku v dnešní uspěchané době...

11 16.05.2016

Neuvěřitelně vykreslený boj s předsudky... se sebou samým... s dospíváním... s touhou po dokonalém životě... po svém kousku štěstí...sledujete zoufalý souboj matky s dcerou... kolotoč lží, z kterého vám běhá mráz po zádech a říkáte si, kam až dokáže společnost zahnat člověka... jak jen dokáže být člověk bezohledný a sebestředný... očekávala jsem trochu jiný příběh dle klasického schématu, proto jsem byla příjemně překvapena jiným pohledem na věc...
A pozor... nedáte jí z ruky, dokud nerozpletete ten jejich nešťastný osud...

17 15.05.2016

Četla jsem, kde se dalo... každou volnou chvilku jsem nutně potřebovala vědět, jak dopadne to "praní špinavých duší"... po dočtení poslední stránky jsem četla i info o vydání, jen abych s tou knížkou mohla ještě chvíli být, tak moc se mi jí nechtělo dávat z ruky :) ... je totiž svým zvláštním způsobem krásná, i přes svůj mnohdy frustrující a bizarní děj...
Jsem nadšená takovým českým počinem, který toho dokáže tolik ukrýt mezi řádky... není prvoplánový a nezanechá ve vás ani pocit zbytečného literárního narcismu... dostala mě natolik, že jsem zůstala i při další četbě neplánovaně u nás a dokonce jsem měla nutkavou potřebu vzít do ruky opět nějakou skvostnou obálku od Hostu...

7 13.05.2016

Hodně velká nadčasovka... kdo z nás nemá občas pocit, že je jen jednou z mnoha uhnaných ovcí ze stáda... příběhu je neuvěřitelných 63 let a tolik křičí dnešní dobou... nikdo na nic nemá čas... degenerujeme u sociálních sítí... agrese graduje... samota stoupá... slova se ztrácí...
Proboha lidi, vzpamatujme se už konečně trochu... ať můžeme takovéhle příběhy číst s pocitem "úsměvné neskutečnosti" a ne s úzkostí nad tím naším vlastním světem! Víc takových Clariss mezi námi...

17 10.05.2016

V jednoduchosti je krása a v tomto případě i obrovská síla... takhle se mají vyprávět příběhy... prostě a jednoduše... nemusíte utírat sentiment z každého písmenka a přesto vám ti dva nedopřejí klidného spánku... dokonale vás vtáhnou do jednoho zvráceného světa... ušpiní vás... rozlítí... rozcupujou na kousíčky... ten příběh dýchá za vás... ticho na vás naléhavě křičí... i když se zdánlivě nic neděje, jde pořád úplně o všechno! Takže ano, takhle se mají vyprávět příběhy... tiše a opravdicky... spousta rádoby bestsellerů by se měla stydět... podobný pocit stísněnosti jsem měla o Brodeckovy zprávy... stojí za přečtení obě dvě!

8 02.05.2016

Dobře, vezmu to rychle a pak se dám na zběsilý útěk...3...2...1... nelíbilo se mi to! Uff a je to venku :)
Příběh Josefa měl tak hezky našlápnuto a četl se mi ještě nejlíp... i když ke konci už jsem protáčela nejednu panenku... Hana už se dala snést o něco hůře... těch trapných náhod a osudových setkání tam bylo tolik, že se příběh stával spíše úsměvným než dramatickým... pokračování ve formě Alexe pro mě bylo už jen takovým rozplizlým čímsi... pokus o okořenění sem tam nějakou filozofickou úvahou na závěr byl fajn, ale celkový plytký dojem "červené knihovny" už nezachránil...
Těšila jsem se na hutnost textu, obraz té a té doby... na depresi, která na mě sedla třeba po přečtení Zatím dobrý... ale bohužel, tohle šlo úplně mimo mou maličkost...

2 29.04.2016

Začátek vypadal více než slibně, křenila jsem se pod fousky a čekala, co bude dál... bylo to vtipné, bylo to milé... pak se děj ale víceméně tak zvláštně rozmělnil a jak si chtěl uloupnout od každého trochu, tak bohužel ztratil mou pozornost, která naskočila zase až u milého a přemýšlivého konce... ale přeci jen .... tři hvědičky mi byly pro toho prďolu ve fraku málo, vždyť to byl takový božan :)

13 25.04.2016

Ehm... černá ovce plavající proti proudu... kde začít? Celé se to veze na momentálně módní vlně... něco se stalo, my se snažíme pochytávat indicie, nikomu nevěřit a dumat, co asi se tak mohlo stát a kdo všechno v tom má prsty ... Zmizelá na dvěstěosm způsobů... zas a znova... tisíce stran vás natahujou a když už lezete po zdi, tak se dočkáte rozuzlení ve dvou větách a jaký jste byli... no, nevím... to by muselo být setsakra vygradované Wau! , aby vám poté nebylo líto těch nicneříkajících předchozích tisíců stran... a bohužel... postrádala jsem logiku celého příběhu... matka, otec, syn a snad i duch svatý mi fakt lezli na nervy svým nelogickým chováním... zbytečná překombinovanost... a pointa? Psst, hezky všechno popořadě... nejdřív se potřebuju napít... vyčůrat a... ehm... kde jsme to skončili? ;)

13 17.04.2016

Silné... opravdové... dechberoucí... kruté... lidské... a navíc je to české... já... já... zírám a ani nedutám!
Příběh nabitý akcí od prvního až po poslední písmenko... tolik silných momentů, že nestíháte ani dýchat... jste lapeni, jste pohlceni... máte tendence ty kluky varovat... ochránit je... a nejen ty dva, ale je všechny... cloumá vámi zlost, bezmoc, zoufalství a ve finále i obrovský obdiv jejich odvaze... nadáváte nahlas... při atentátu vás omejvají... proboha, vždyť vy jste tak mimo, že se bojíte, že to ten zmetek přežije... události poté jsou srdcervoucí... ta lidskost... proboha, ta lidskost... mě připravovala o rozum! Tohle vám zaměstná hlavu na hodně, hodně dlouho... zkrátím to tady na... bylo mi ctí!!!

26 17.04.2016

Tenhle příběh vás doslova provoní... zatoužila jsem po létě... zavzpomínala na babičku a tolik milované prázdniny na vsi... cítila to slunce nad hlavou... plakala nad královnou lípou... spousta emocí je vám naservírována "pouze" skrz Anninu posedlost sběrem... Jednoduché? Zacyklené? Ale kdeže, ta tísnivá atmosféra pečlivě ukrytého bolestného žití/nežití vás pohltí a i když Anna není zrovna sympaťačka... mnohdy máte chuť díky jejímu prapodivnému sebevražednému chování nad ní zlomit hůl... tak stejně máte nutkavou potřebu pokleknout spolu s ní a pomáhat jí plnit pytle... pomáhat jí žít...

21 05.04.2016

Příběh Teddyho mi moc srdeční chlopní nezahýbal, a to jsem za předchozí Ursulu byla schopná i dýchat... střídáním velkého časového rozmezí vám děj prozrazuje víceméně už na začátku, co s kým bude a to mi postupně ubíralo chuť do čtení... chybělo mi gradující poodkrývání jejich životních peripetií... chybělo mi to zběsilé hltání písmenek... jakékoli emoce... ALE... ten konec je naprosto geniální! Ta myšlenka dokonalá! Jen to tentokrát bohužel nestačilo k celkovému nadšení... škoda!

2 31.03.2016

Konečně! Konečně zase něco, co mi bralo dech... počáteční rozčarování z gangsterského prostředí vystřídala nekompromisní závislost na každém písmenku... nejvíc si mě zaháčkoval styl vyprávění, kdy každý chvilku tahá pilku... v tomhle případě spíše kvér... ani k jednomu z nich se už nevrátíte a sledujete jeho osud očima zase toho dalšího a to jen na základě chytře hozených indicií... což vás nenechá vydechnout a je to... geniální!
Roztříští vás myšlenkové pochody dětí ulice... syrovost života v gangu i mimo něj... zároveň se pozastavíte nad lidskostí a hlavně... tu všudypřítomnou krev a špínu ze sebe jen tak nevydrhnete!

5 21.03.2016

Odolávala jsem dlouho, ale už jen to odvážné tvrzení "Kniha roku 2015" si říkalo o zhodnocení vkusu naší populace... a... ehm... absolutně nejvíc jalové postavy... stále se opakující děj, který mi moc nepomohl k zájmu o kohokoli z nich... vůbec nic nevytěženo z alkoholismu, stala se z něj jen dost otravná linka linoucí se příběhem poukazující na neuvěřitelnou hloupost hlavní hrdinky... zkrátka splácané hrušky s dýněma a psychologie zřejmě projela okolo rychlíkem... celé mi to vyznělo hrozně banálně a zbytečně...
Zmizelá je daleko zajímavější a propracovanější než tohle... originálnější a jiná...
Každopádně smekám před tou marketingovou masírkou... kdy o Vánocích jste se báli otevřít lančmít, aby na vás nevyskočila tahle podivná cestující.... velký povzdech, že se alespoň občas nevěnuje tolik úsilí i příběhům, které za to stojí!

21 14.03.2016

Čekala jsem danou problematiku trochu z jiné stránky, místo toho jsem byla zahlcena politikou, z které jsem, přiznávám se, trochu jalovice... navíc Hyusmans mi lezl i ušima... navíc poduhé... hlavní "hrdina" je ufňukané cosi s velmi zvláštním smýšlením... bez pardonu... nesedlo mi to... ale předesílám, že jsem naprostá politická analfabetka... takže jde nejspíše o můj nemilý přehmat... můj intelekt, který to celé nepobral, za trest klečí v koutě na hrachu už hodiny a hodiny... a nesmí ani ceknout pod pohrůžkou četby Padesáti odstínů čehosi ulepeného :)

8 09.03.2016

V prvních momentech, kdy jsem vešla do Pokoje, jsem byla z příběhu rozpačitá... infantilní žvatlání, stále se opakující děj a tohle tu bylo už milionkrát... ano, je to hrozné, ale....
Daleko srdcervoucnější se pro mě stala druhá polovina... kolik jen věcí bereme v našich životech jako samozřejmost... navíc to vykreslení dvou nedokonalých vystrašených lidských bytostí vyznělo tak opravdově, že mi z nich bylo více ouzko než předtím...
Nechce se mi moc prozrazovat z děje, protože je nejlepší o příběhu nic nevědět a projít si Pokojem se svým vlastním strachem o ně, protože stát se může opravdu cokoli...
Každopádně stojí za přečtení... nebudete stíhat ty debaty ve vaší hlavě- myšlenky, otázky, emoce... ještě předesílám, že žádného takového "Jacka" doma nemám a film jsem neviděla... a i přesto je to pro mě jeden z těch silnějších příběhů...

14 07.03.2016

Četla jsem ho jako malá holka a... nic... po letech jsem se k němu vrátila a.... ach, jsem okouzlena... musela jsem k němu dospět a možná si i něco odžít... asi... však, kdo z nás nemá někde tu svojí jedinečnou růži, která mu občas leze pekelně na nervy či se nenechá tu a tam ochočit... dokážeme ještě vidět srdcem nebo jsme věkem dočista zahnali své "malé já" a uvěznili jsme se v nemilosrdném světě čísel? Kdo z nás se někdy necítí opravdu osaměle?
Je to dětská knížka a mě bylo po dočtení ouzko a tolik smutno... měla jsem potřebu říct hned všem svým blízkým, čím pro mě jsou a jak jsou výjimeční... a jak moc výjimečný je tenhle příběh!

11 04.03.2016