Pett
komentáře u knih
Albert jede domů
Homer Hickam
Tenhle roadtrip mi trochu zadřel motor... cca v polovině jsem sjela z cesty, poté zavařila a dál už to nejelo ;) na můj vkus to až moc zavánělo Gumpovinou... chvíli jsme tu a pak zas onde... hlavní hrdina beznadějně zamilovaný natvrdlík... nevím... nebyl to zrovna můj šálek Jemči... ač natvrdlíka Gumpojc miluju!
HEX
Thomas Olde Heuvelt
Smrdutá Bábinka měla určitý šarm a kouzlo... první stránky měla i docela slibně našlápnuto... ale pak se z toho stala taková podivná divnost a já se málem utopila v tý zapáchající bažině zbytečných slov a akcí... ani mi nesedla ta naroubovaná citová piplačka... přitom já se tolik těšila na pořádně děsivou nakládačku... škoda totiž každého hororu, který padne vedle... navíc... chvílema z některých scén dost smrděla Záhada Blair Witch... a tohle já fakt nemám rád...
Malý život
Hanya Yanagihara
!!! Ach, můj milovaný Jude... Willeme... Harolde! Je mi to líto, je mi to tak moc líto!
Tohle vyprávění mi doslova ukradlo kousek sebe samé... velký příběh o neuvěřitelném poutu přátelství... tolik citu, tolik bolesti, tolik lásky... že mi z toho šlo srdce kolem... rozervalo mě to na kusy... zastavoval se mi dech u obyčejného Willemova pohledu... a Judova ztracená duše se mnou zůstane už napořád... bolela mě každá zatracená stránka... ale i přesto prosím, přečtěte si osudy jeho/jejich Velkých životů... protože on si to zaslouží! On si zaslouží kousek té vaší srdeční chlopně, zaslouží si být milován! A nejen on, oni všichni!
Jeden z nejsilnějších příběhů, které mnou prošly!
Ohnivý muž
Joe Hill (p)
Musela jsem se během čtení několikrát podívat, jestli tohle je opravdu z psacího stroje toho Hilla, toho Kingova malého Joeyho, v jehož Vánoční říši mi bylo tak hrůzoplně... nevím, zda je vina na mé straně, že jsem si vcelku nedávno prošla děsivou chřipkou v geniálním Svědectví- boha jehovooo... fakt boží! Ale tohle.... to bylo tak blablózní... četla jsem to tak dlouho, že jsem málem sama porostla plísní... ty dialogy... ten uměle naroubovanej humor... z jakési podivné romantické linky mi málem chytla sirka v kapse... nevím nevím, Joey... prosila bych znovu a lépe!
Magický průvodce městem pod pahorkem
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Podivně, až téměř magicky, jsem byla držena ve stavu zvláštního napětí a potichu jsem našlapovala v Olliho podivuhodném světě ve městě pod pahorkem... a čím více vyprávění gradovalo, tím více mi nedopřávalo klidného spánku... ta potemnělá atmosféra byla svým podivným způsobem uhrančivá... bavilo mě to dokonce víc než Laura... jen toho "zprzněného" konce je škoda... ty ztracené duše by si zasloužili o píď víc...
Posel
Markus Zusak
Dostal mě... zas a znova se mi jeho písmenka zavrtala až do nejzazšího kouta levé komory a pravá ani nedutala... z Markuse se stal můj osobní srdcový král! Vyprávění tak plné života, že vámi zatřese absolutně bez pardónu a tak trochu pohne pohledem na okolní svět... dočtete a běžíte do schránky... co kdyby? Ale kdeže, stačí přeci jen otevřít oči a vidět... nebýt slepý! Ano, poselství bylo doručeno a pečlivě si ho střežím ve své vlastní schránce... pusťte ho i do té své, stojí totiž vážně za to!
Jelito
Charles Bukowski
Charlesi, Charlesi...ty jeden prasáku! Ač jsem si tam něco málo mezi sadistickými řádky tý tvojí osobní revolty vůči společnosti nachytala a dobře, pár pasáží mě fakt chytlo... tak to mezitím bylo tak vyprázdněně brutální, že mě to chvílema fakt dost sralo... asi jsem čekala nějaký trochu větší drámo a místo toho jen ukňouranej, věčně zhnusenej Chinaski bez špetky čehokoli... ano, měl otce totálního kreténa... ale dá se to považovat za pointu jeho debilního chování? Mělo by být tohle vzorem pro masu lidí? K zasmání? To mě poser z jeřábu, jestli jo!
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
Z provoněné letní tmy mě to Anny bolavo nemilosrdně hodilo na dno... na dno lidské společnosti... do bažin lidských myslí... a že mi v tom vymáchala čumec jak se patří... nečekala jsem takové ponuro... ano, i první příběh, kdy se vydáváme Do tmy si s depresí potykal, ale měl v sobě takové zvláštní voňavé vesnické kouzlo... tady se bohužel mlelo dvanácté přes patnácté a já nestačila vytáhnout nad hladinu ani jednoho z nich, natož sebe... ale i tak, díky bohu za tyto české dary a jsem zvědavá na další bolavý počin!
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
Božská mana pro mojí písmenkovou duši... utíkám z leckdy nesnesitelné civilizace do lesa každou volnou chvilku a našlápnutí do něj po této myšlenkové smršti se pro mě stalo až posvátnou záležitostí... stala jsem se hostem v tiché zvířecí říši... mé vnímání života jako takového se zase posunulo o kousek dál...
Být celé vyprávění rozsáhlejší, tak už nikdy nepozřu nic živého...scéna s kancem pro mě byla až fyzicky nesnesitelná... takovou sílu to celé Jany poselství pro mojí maličkost mělo...
Inu, je pár papírových příběhů, které se mi zavrtaly hluboko do srdeční chlopně a lehounce tam cosi "přeštelovaly" ... a tenhle mezi nimi získal čestné místo! Jen číst ho totiž nestačí!
Vango
Timothée de Fombelle
Propadla jsem tomuto skvostnému písmenkovému čáryfukovi... to, co on dokáže se slovy je neuvěřitelné... během čtení marně lapete po dechu... hltáte každou informaci kde, kdo, proč a s kým... skládáte si kousíčky Vangova roztříštěného života dohromady a nezvládáte ten nával emocí, který se na vás valí s každým zašustěním papíru... božsky nadávkováno... Tobiáš se mi sice svojí nezapomenutelnou dobrodušností líbil o malounko víc, ale to Vangovi stejně neubírá na kráse!
Vegetariánka
Han Kang
Tihle asijští "východňáci" prostě umí... celým příběhem se plíží taková divně nepříjemná a stísněně temná atmosféra, kterou jsem ze sebe nemohla setřást i když jsem zrovna nebyla ponořená do vyprávění... podobně uhrančivé pocity v mé mysli vyvolává božský Haruki, takže tahle mrazivá linka mi sedla... překvapivě není ani tak o postoji k jídlu, jako o postoji sám k sobě... co všechno se může stát, když uvíznete ve svém životě na mrtvém bodě...
Volání netvora
Patrick Ness
Naléhavý, citlivě napsaný příběh... ukrajujete si z rodinného zoufalství a tolik prosíte netvora, ať přinese šťastný konec... vyprávěno tak lidsky... opravdově... že se ani nestačíte nadechnout a jste rozcupovaní na kousíčky... takhle smutno mi bylo asi teď naposledy po dočtení Malého prince... vím, klišoidní jako bič kýčovitý... ale prostě je to tak... a to jsem velká písmenková depkolapka ;) jen někdy je mi ouzko a někdy jsem prostě jen prachobyčejně dětinsky smutná... stejně jako v případě Conora a jeho netvora...
Prak
Michal Vrba
Tak tohle byla jízda...super... velké české překvapení... emoce mnou cloumaly... ten lže a ten taky... vinen, nevinen nebo povinen... je to příběh na jednu noc... nezamhouříte oko, dokud se nedozvíte, jak to všechno bylo a ani po dočtení vám to vyprávění nedopřeje moc klidného spánku... ten konec je totiž jako rána z praku a ta se setsakra dlouho hojí...
Obálka je klasicky argovsky krásná, ale mně osobně zavání satirou a právě z toho důvodu mi nepadla do oka na první dobrou, ale vzala jsem jí do ruky až na doporučení... proto jsem byla možná i překvapená, jak temný příběh skrývá takovýhle obal ;) ehm... to jsem se nakonec pěkně životně vymoudřila ;D Ámen!
Ďábel v Bílém městě
Erik Larson
Tak tohle byl parádní apríl, sáhla jsem po temným thrilleru... "masáč"... špinavý Chicago... stovky mrtvých... nechutnosti až do sklepa... a ve finále na mě nikdo nesměl ani promluvit, když se poprvé spouštělo fenomenální ruské kolo... no, není tohle úplně nejvíc geniální?
Dokonale vykresleno, dokonale nadávkováno... přistihnete se, že si vás výstava ukradla bezpodmínečně jen pro sebe... ať je psychopatický Holmes sebevíc okouzlující, děsivý a šílený... vy přeci potřebujete vědět, kdo přeeiffeluje Eiffela...
Navíc cítíte nutkavou potřebu obohatit tímto "A věděli jste, že..." naprosto všechny ve svém okolí... ehm... a to na hodně dlouhou dobu ;) Opravdu mimořádný a výjimečný příběh!
Kouzelníkův únik z reality
Lars Vasa Johansson
Abrakadabra simsalabim... máme tu zase něco jiného... neokoukaného... ideální jako takové to milé "čtení na deku" ... sarkastický a věčně nespokojený Anton mě nejednou rozesmál... tivedenský les a jeho osazenstvo mě bavilo... rozhodně si dám teď v lese bacha na podivný holčičky a ufňukaný starce... a kdyby náhodou, je tu pořád ještě malinová roláda v chlebníku ;)
A polenta je jasná: nebuďme ufňukaní a zapšklí sobci, ať nám má kdo zazpívat k narozeninám! Ámen!
Pískový vrch
Joanna Bator
Já snad poprvé neumím popsat své myšlenkové pochody... stejně jako se snad poprvé neumím jasně vyjádřit co, jak a proč... nevím, co ve mně mělo tohle vyprávění zanechat... a přece něco zanechalo... v průběhu otáčení stránek mě přepadaly vzpomínky na mé československé dětství ze sídláku... mlelo se ve mně pátý přes dvanáctý... možná je to i tím, že je sakra těžký udržet pozornost u tak jednorázového toku slov... vnímat mezi řádky... zorientovat se a zachytit tu správnou emoci v ten správný čas... sakra těžký! A já se tím pročítávala sakra dlouho!
Zpívá, zpívá, každý pták
Evie Wyld
Trochu mi trvalo pochopit styl psaní, kdy chvíli jste tady a pak bez mrknutí oka zase jinde... ale když se mi konečně rozsvítilo, že jedna linie je současná a ta druhá "osudová" vyprávěná náznakově pozpátku, tak si mě ta ponurá atmosféra a hozené indicie minulosti omotaly kolem záložky...
S gustem se propadám do těch rádoby obyčejných příběhů, kde se vlastně nic neděje a přitom se děje úplně všechno... a tohle je jeden z nich... plyne nenuceně, jako děj nezávislého filmu a přitom vám nedovolí ho na chvíli pustit z ruky... je to příběh drsný, nekompromisní a vlastně tak moc lidský....
Ideální ke čtení v ušáku u krbu s pořádnou dávkou whisky v ruce, dřevo praská a venku chči...ehm... prší a prší!
Kniha o Baltimorských
Joël Dicker
Opět naprostá návykovka... nevím, jak on to dělá, ale vždy mě absolutně a nekompromisně přiková k papíru a připraví mi spousty probdělých nocí... tentokrát jde o velký příběh nejednoho přátelství, lásky a rodiny... závisti, peněz a žárlivosti... možná chvílema až příliš "americké", ale i tak skvělé... nechte se pohltit Goldmanovic partou a jejich dobrodružstvím... namoutě, tohle pomalu se plížící Drama vás bez pardonu zaháčkuje a nepustí ani vyčůrat!
Psí poslání
W. Bruce Cameron
Dle ohlasů jsem se tolik těšila na krásný, poetický, srdceryvný příběh... ještě předesílám, že mám doma tříčlennou smečku, kterou zbožňuju celou svou duší...
Ale pardon, tohle bylo tak hloupé a zplácané čtení... bylo to jako číst slohovou práci žáka ze čtvrté třídy... chvíli tohle a pak zase tamto... ani nevím, zda to bylo mířeno na děti... ale vzhledem k tomu cílenému emočnímu vydírání a konci snad ani ne... ano, zaslzela jsem si při psím umírání, ale to jen z úzkostného strachu, co budu dělat, až potká to nemilosrdné a nevyhnutelné stáří nás... vše ostatní mě minulo...třeba i to, proč v tom bylo tolik prostoduchého a tak zbytečného zla... navíc ta jednoduchost textu mi jen připomněla, že Ema má mísu... a je mi to líto, protože ta myšlenka je úžasná... ale bohužel, ta jednoduchost a přeplácanost příběhu se u mě minula účinkem...
Na psí téma mě v poslední době daleko více zasáhlo skvostné Jasno, lepo, podstín, zhyna- tam šlo o pravé psí poslání... to jsem měla chuť nám pořídit dalšího adopťáka, vyrazit ven a ukázat smečce svět... hafgh!
Svědectví
Stephen King
Miluju tohohle kluka jednoho ušatýho... leč po pomalejším Osvícení a po úplně nešťastném Lunaparku upadl v nemilost a i když jsem pak nejeden jeho příběh v průběhu mého rituálního výběru čtiva držela v ruce, ne a ne se odhodlat ho přečíst... dokonce jsem jednou utekla i k synáčkovi, abych si trochu ulehčila od kingovského deficitu ;)
ALE... on mi stejně nedal pokoj... a jelikož přišla chuť na něco bichloidního a pořádně pořádného... milionkrát obkroužené Svědectví dostalo svojí šanci... a? Vážení, on je prostě klasik... plácla bych si jí za to, že jsem o něm kdy zapochybovala... "Štefan" je zpět ve hře a natřel mi to jako nikdy... psychologii postav má v malíku a já se bála, nespala, propadala úzkostím a pak se zase bála... boží, skvělé, dokonalé... ta plížící se temnota vás nenechá nadechnout...
