Pett komentáře u knih

Asi jako u opilé paní, která jezdila vlakem tam a sem... i zde jsem si u čtení málem zoufalstvím prostřelila koleno, abych si prošla alespoň nějakým tím slibovaným vzrůšem... WTF? Kostrbaté sázení písmen, kdy marně hledáte vysvětlení toho či onoho... Tessa byla marnost sama... boha jeho, málem mi z ní praskla cévka... a tu umělou naroubovanost případných podezřelých ani komentovat nebudu... závěr byl vytlačen už tak nějak na sílu ve stylu "co dům dal" aneb z h*vna bič neupleteš, no...

8 09.02.2017

Ach, ach, ach! Kterak dvě osamělé a bolavé duše objevují svět... lásku... radost... svobodu... dýchla na mě tak srdcervoucí oslava života, že to snad ani nedokážu popsat... po přečtení recenzí jsem se bála smutného depresivního vyprávění "parazitujícího" na nekonečném psím přátelství... a přitom mně bylo při jejich společném objevování světa tak krásně milo... ano, vnímala jsem ten všeobjímající smutek z jejich osudů, ale právě proto je ten osud svedl dohromady a dopřál jim cítit... dopřál jim ještě žít a ne jen přežívat... každý takový moment se počítá! Jsem okouzlena tou syrovou opravdovostí zahalenou v láskyplném kabátku z druhé ruky... ano, je to jedinečný lidský klenot ovoněný skvostnou přírodou, ke kterému se budu vracet!

17 26.01.2017

Bohémská svoboda kontra dusivá duchna československého komunismu... silné momenty, které vám vezmou dech a zastaví nejednu srdeční chlopeň... možná bych se obešla bez načervenalé knihovny s Ernestem, ale ve finále má vše své místo k dokreslení té stísněnosti, kterou z hlavy jen tak nevyklepete... skvostně odvyprávěno!

6 25.01.2017

Je trochu pravda, že tentokrát mi požitek z lezení po zdi, ve stylu kdo, co a proboha proč, odnesl vítr kamsi do pryč... ale mě stejně daleko víc bere to jeho skvostné vládnutí skvostným slovem... naprosto se propadám do jeho myšlenkových pochodů, nepokrytě zbožňuju jeho styl... to vraždění okolo je jen třešinka na pomyslném dortu, která mi stejně nejvíc chutnala v tom ďábelským pátým období...
Inu, Malino, přeju Ti konečně tu spokojenou a nikým nerušenou abstinenci, to jako zasejc jo, ale víš jak... chtělo by to opět trochu toho vzrůša pro příště ;)

4 22.01.2017

Dle mého skromného mínění jde o naprosto boží knihu zvláštních nových věcí... je jiná a je skvělá... pravda, že začátek byl pro mě tak trochu oázanskou vesnicí...ale!... postupem času mě celý příběh do sebe doslova vcucnul a já jsem ho nemohla dostat z hlavy... ta paralela s dnešním pološíleným světem mi přišla prostě dokonalá... stala se velkým vykřičníkem v mojí hlavě! Dospějeme takhle daleko a budou moci žít jen vybraní dokonalí jedinci? Máme nakročeno ke stejnému konci?
Navíc to kouzlo nedořečeného... ten komunikační šum.... to neuvěřitelné napětí, které na vás neustále tak nepříjemně odkudsi číhá... ta zvrácená hra s vaší myslí... tohle mi zkrátka bylo třeba víc než tučňákům Madagaskar!
Málokdy se mi stane, že by příběh ve mně takto zvláštně a dlouho dozníval po dočtení poslední stránky.... hodnotila jsem ihned po posledním písmenku, teď mám pocit, že by si zasloužil i pět hvězd! Ámen!

4 15.01.2017

Stanete se členem této rodiny a přistihnete se, že nechcete jen stát v koutě a mlčky shlížet na jejich osudy, ale chcete se rozhodovat spolu s nimi... i přes zaprášenost a špínu Pittsburghu mě okouzlila právě ta čistota vyprávění, která je prostě božská... osudové "tanečky" Marie s Pavlem vás nenechají vydechnout... navíc mojí duši pošimralo magické vykreslení Prahy a v dnešní neutěšené době, plné velmi zvláštních českých podivností, i pojetí srdečné české povahy... to mě jako "roztetelilo" dost...

7 08.01.2017

!!! Tohle vyprávění vás roztříští na bžilion kousíčků, kdy pár z nich nemilosrdně necháte mezi písmenky a už nikdy to nebudete vy... neskutečně silné... neskutečně bolavé... neskutečně skutečné! Holčičky moje, nenechte je v té šílené zoo samotné a pohlaďte je svojí záložkou... schovejte do své srdeční chlopně!
Je jedna z těch, které chcete zavřít do mrazáku, aby vás po nocích nestrašila, ale.... ona vás stejně strašit bude... těžko jí doporučit a přesto jí moc doporučuji... přesto je krásná, láskyplná a.... krásná! Jen ten konec... takovým jedním divným šmahem... ale což už...
Po dočtení jsem měla chuť jít a pevně obejmout svou sestru, ač dvojčata nejsme... musíte si jí přečíst... prostě... musíte!

9 19.11.2016

Tohle byla trochu hořká masala... sžít se s příběhem mi trvalo malinko déle... možná za to mohlo přílišné přeskakování v čase nebo přehršle politických detailů, o kterých bohužel vím tužku... inu, není to časopisové čtivo, ale stojí za to vydržet, protože vygradování příběhu je jednou velkou jízdou do horoucího pekla... ve finále každé písmenko perfektně zacvakne do celkového osudu všech zúčastněných a s vámi to cloumá... a cloumá...a cloumá!

10 10.11.2016

Jsem velmi skeptická k prvoplánovým příběhům z tohoto prostředí... málokdo totiž tu dobu, kdy svět přestal dýchat, umí zachytit s náležitou pokorou a silou a netlačí vás jen do bezduchého vyždímání se....
Ale!!!... tohle je úplně jiný šálek masaly... skvostná písmenková rajská zahrada, kdy jen potichu našlapujete a necháte se bolet... úplně tiše a obyčejně...
Uvěříte v každý nádech tohoto neuvěřitelně silného příběhu, protože oni jsou tak živí... tak opravdoví... že vás jejich osud chtě nechtě sevře do emočního svěráku a už vás nepustí... válka neválka... opravdu jsem nechtěla brečet, ale hrnul se mi do očí celý jejich krutý svět... protože on byl její sluneční orloj a ona jeho slunce!
Nestydatě závidím všem, kdo si jí právě užívá a objevuje její nezapomenutelné kouzlo ;) jedna z těch, ke kterým se budu vracet...

29 30.10.2016

Čas se sroloval sám do sebe a já se rozpustila v modré... nejde ani vypovědět, jak mimořádný je tento příběh... jak nádherně je napsaný... jak je opravdový a zároveň snový... písmenka vás pevně a láskyplně objímají... někdy až nesnesitelně bolí... jindy vás okouzlí a tak krásně "zaněžní"... byla jsem tam se ženami jeho života a jejich smích ukotvoval zemi na správném místě... ponořte se do modré, ať víte o čem mluvím... ať víte, jak jim ten čas hnětl jejich srdce... jak si ozdobili to své nebe v neutěšené a rozbombardované Gaze...
Po vynoření se bude váš svět jiný, při nejmenším už pro vás nikdy nebude Kinder vajíčko jen obyčejným Kinder vajíčkem... Ach!

12 26.09.2016

Opět jeden z těch silnějších příběhů, který si uloupnul kousek mého srdce a uhladil rozháranou čtenářskou duši... ta zvláštní poetika všedních dnů, šmrncnutá úžasnou francouzskou atmosférou, si mě omotala okolo stránek hned od prvního písmenka a já věděla, že tohle bude ono s velkým O... podlehla jsem a několik dní nespala a chvílema snad ani nedýchala... vyprávění plné ženské síly, přátelství a neskutečné odvahy...
Co mi trochu zkazilo dojem ze čtení je (na mou maličkost) příliš "americký" konec plný zbytečného patosu... obešla bych se bez posledních pár stran a nechala příběhu trochu toho kouzla nedořečeného... ale i tak neváhejte, protože je to vážně Ono... mon Dieu!
Připomíná Jsou světla, která nevidíme... ale troufnu si tvrdit, že Slavík je přeci jen o píď lepší ;)

18 26.09.2016

Hodně divný příběh... neustále jen čekáte, že se něco stane a říkáte si... tak teď... teď už se to musí zvrhnout... teď... teď... prosím teeeeď... dokonce se přichytíte při modlitbě, ať se to celé někam posune... nechcete číst ty zbytečný písmenka, bylo vám přeci slíbeno napětí alá King... a najednou je konec.... a ono se vlastně vůbec nic nestalo... tedy krom skutečnosti, že si připadáte ošizení a tak trochu hloupí... ehm... jak jsem řekla, hodně divný příběh...

6 20.09.2016

Takže... opět nalákala kontroverze... na začátku pár myšlenek a následující tetelení se výběrem kvalitního čtiva... jenže ejhle... rozplizlo se to dřív než bys řekl "Popokatepetl"... postrádala jsem smysl toho, co čtu... blablabla, ja to snad zavřu a nedočtu... stal se z toho můj osobní boj... ALE... pak umře otec!... a... já přestala být objektivní... ta syrovost mě odbourala... můj otec žil podobně a pak prostě... umřel... a já tam nebyla... stejný myšlenky... stejný pocity... noční můry... fyzická i psychická slabost... bolest... vyjádřil to do posledního písmenka... ale... tu omáčku okolo si mohl odpustit... stejně ve vztahu k otci nešel do hloubky... je to tam jen naznačeno a vy se dovtipujete pointy... jenže... když chce někdo psát upřímně, neměl by začít od začátku? Co, jak a proč? Mě přeci nezajímá, jak dlouho měli pivo v závěji... nevím... ano... je to hrozné... ale tyhle pocity by měl... má... každý normálně smýšlející člověk, který si tím prošel... jen on to napsal nahlas... nic víc... to z něj ale ještě mistra nedělá...

12 01.09.2016

Moc hezké počteníčko, které vám vykouzlí úsměv na duši... probudí ve vás touhu poznávat svět a bude vás písmenko po písmenku nořit do sebe... myšlenek fůra... zajímavostí jakbysmet... a ach, ta verbální akrobacie mi učarovala... jen něco maličkýho navíc mi tam pořád scházelo...ale i tak se mezi jeho řádky cítíte jako na dovolené a to je v dnešní uspěchané době k nezaplacení přeci...

8 09.08.2016

Úplně obyčejně neobyčejný příběh nejen o nerozpustitelnosti jednoho v druhém... i když má "jen" 114 stran, nejde o jednohubku... i když je o rakovině, neždíme z vás slanou vodu v každém odstavci... tak opravdové a civilní vyprávění... takovým zvláštním způsobem komorní... že se mi nechtělo "obnažovat" stránky na veřejnosti, rušit čímkoli tu tichou a křehkou atmosféru příběhu... jednoduše skvěle napsáno!

10 18.07.2016

Tak dlouho jsem okolo ní kroužila... mám jí číst... nemám jí číst... a? Ve finále příliš povyku pro nic... začátkem jsem se namlsala, ale pak se to tak divně rozplizlo a ztratilo to mojí pozornost... ztratilo to na naléhavosti... čtete o zbytečně moc lidech, kteří nejsou pro příběh důležití... a Klára? Bože můj, to byla marnost sama... možná by vyprávění bylo zajímavější formou povídek o válečných osudech... ale z tohohle jsem byla jalovice a za chvíli jsem už nevěděla, komu jak kdo umřel nebo se kdo narodil... trochu jen takové zbrklé sázení slov, které mi ve finále nedalo moc velký smysl... síla příběhu se vytratila mezi řádky... škoda... velká škoda!

10 11.07.2016

Naléhavé komorní rodinné drama, které vám nejednou zahýbe aortou... v dnešní uspěchané době, kdy se doma sotva stíháme pozdravit, setsakra aktuální... jak moc ovlivňujeme okolní svět sebou samým... jak moc jsme někdy zaslepení a sebestřední... jak moc dokážeme nevědomky ublížit... ta zoufalost všech zúčastněných na vás doslova z toho papíru křičí... uchvacující styl psaní mi připomněl mého milého Cunninghama... zkrátka velmi opravdový a silný příběh... nějak se mi nedostává více slov... čtěte!

14 10.07.2016

Bála jsem se a modlila se, abych neuvízla v síti bezduchého tlachání typu má mě rád, nemá mě rád a Aleše nebo Frantu- já ti Božka nevim... čímž trochu zaváněl první příběh... prvoplánové vyprávění, učebnicový příklad psychopatologie... ta předvídatelnost a plochost mi dost lezla na nervy... druhý příběh už měl v sobě trochu víc emocí... přinesl něco nového, zajímavého... orlice mi byla blízká... a třetí příběh byl už jen takovou třešinkou na dortu o tom, jak jen je ten život pomíjivý... škoda, že nedostal více prostoru... ale možná právě proto byl o tolik naléhavější...
Roztočí to vír myšlenek na své vlastní nesebevědomí, jak zbytečné je se podceňovat... jak se chováme a proč se vlastně tak chováme... a jestli si dokážeme vážit sami sebe nebo jen skáčeme dle nároků jiných... jaká síla je v sebedůvěře a jak důležité je naučit se žít především sama se sebou... už jen kvůli tomu stojí za přečtení!

9 03.07.2016

Tracyho tygr si k mému já jaksi bohužel nenašel cestu... měla jsem neustále pocit, že mi ještě něco chybí k pochopení a uchopení myšlenky tohoto vyprávění... utekla mi síla příběhu mezi řádky....
Mým tygrem tedy nadále zůstává Richard Parker...

3 03.07.2016

Už při prvních třech stránkách mi došlo, že tohle bude takové to pravé škodolibé "Pojďte pane, budeme si hrát" ... a ne jednou jsem se prachsprostě nechala nachytat na třešních... navíc mě ta hra stála všechny nehty a málem i zbavení svéprávnosti při mých projevech na veřejnosti... kdy probíhalo "jako cože?!" , "a do řitě!" nebo "WTF?!" ... tohle je zkrátka krutopřísná jízda od první do poslední stránky... nebudete jíst, spát, dýchat... budete se jen modlit, aby tomu zvrácenému šílenství už byl konec!

8 30.06.2016