Petula009
komentáře u knih

Můj šálek čaje. Místy mi padala brada, velmi upřímné a zajímavé vyprávění o tom, že i zeměpisec/tělocvikář z Ostravy dokáže všechno, co se mu zamane. Těším se na jeho knihy.


Moje první knížka od paní Mornštajnové a hned napoprvé mě nezklamala. Výborně propletené příběhy, někdy trochu předvídatelné, ale i tak milé a ze života. Přečteno na dva zátahy a určitě se těším i na její další knihy.


Tuhle knihu jsem přečetla na střední škole, jako správný šprt jako literaturu navíc při Základech společenských věd. Musím říct, že tehdy mě ohromily věci, o kterých se již dneska ví ale tenkrát o nich věděl jen málokdo. Rozhodně doporučuji přečíst všem, kteří chtějí vědět, kde co naši zemi tlačilo a tlačí a na co se třeba zaměřit, když o tom jdou zprávy.


Studovala jsem Politickou a kulturní geografii a hrozně moc lidí se mě vždy ptalo, co ze mě bude a o čem to vlastně je. Nejradši bych jim dala přečíst tuhle knížku a řekla jim - Tak tohle jsem studovala, tohle všechno umím. Knížka mě neskutečně bavila, byla velmi čtivá, vše odsjepalo, jak mělo a doufám, že Marshall bude třeba pokračovat a obnovovat a aktualizovat vydání.


Pamatuji si, že když jsem jí začala číst poprvé, ty úvodní kapitoly byly velmi zdlouhavé. To jsem ale vlastně nevěděla, že za dva týdnu budu mít přečtené už všechny čtyři díly a budu součástí generace, která bude čekat na každé vydání dalšího dobrodružství.


Moc se mi líbilo řazení téhle knihy - nejdřív mě trochu štvalo, že to není časově za sebou, ale pak mě vlastně ty obsahové celky zašly bavit. Díky tomu je knížka velmi čtivá a líbí se mi, že je v ní i vyvážená porce akce, informací a humoru. Jediné, co bych jí vytkla, je to že obrázky mohly být na více místech v knize. Ano, vrátíte se k nim později a je to takový správný aha moment, nicméně kdyby byly po kapitolách, nevadilo by to. I tak ale za mě absolutně skvělá věc.


Pamatuji si, že kamarádka mi jej půjčila při krátké zastávce u nás doma. Přečteno jedním dechem skoro za 24 hodin a paráda. Ráda si jej znovu přečtu v češtině.


Knížku jsem skoro jedním dechem vyposlechla na Českém rozhlase a byla jsem nadšená. Pro mě originální příběh, který skvěle plynul. Konec trochu napovídal nějakému pokračování, tak jsem zvědavá.

Vladimír Beneš zdá se být člověkem na svém místě, s rozumnými názory a přesto poněkud svojskými. Většinu knížky jsem se bavila a uteklo mi to. Ten konec již tolik ne, měla jsem pocit opakování. Každopádně dokážu to pochopit. Určitě zajímavé, obsahově nadprůměrné.


Vždycky mi byla docela sympatická a po přečtení této knihy je pro mě velkou inspirací. To, jak se vypracovala, jak dala všanc sebe i své děti je pro mě důkazem silné ženské, kterou by bylo fajn poznat.


Lepší z knížek post traumatické Vieweghovské éry. Ještě né nutně nejlepší, spoustu momentů, které byli většinou natahováním a kde mě postavy scénáristy a producenta vyloženě štvaly. Škoda, docela zajímavý námět.


První polovina knihy Biomanželka se nese v celkem pomalejším tempu a autorovo sebemrskačství dosahuje nedozírných výšek. Co je ale ironií, že samotný čtenář mu rozhřešení neposkytne. Ve stínu posledních dvou knih je Biomanželka zatím nejlepší a já upřímně doufám, že se nejčtenější český autor postaví na nohy a své hlavní téma - prasklou aortu, již brzy vymění za něco jiného.


Moje první knížka od Patrika Hartla - milý humor ze života, na zadek jsemm se neposadila ale příjemná oddechovka to byla.


Milá knížka pro lidi s úctou k přírodě a bylinkaření.


Jeden z mých knižně nejoblíbenějších HP. Ráda se k ní stále vracím.


Moje první knížka od Greena a i přes relativní jednoduchost příběhu se mi líbila - jak styl psaní, tak postavy a i eskalace

Divergenci jsem přečetla na dva zátahy. Není to bůhví jak hluboká kniha ale zase si nemyslím, že by byla plytká. Srovnání s Hunger Games nemám, neboť mě celý humbuk kolem nějak netáhne a potažmo jsem se o něm dozvěděla až v momentě, kdy jsem knihu přečetla.


Porod jsem prožila před devíti měsíci, tahle část knihy pro mě byla zajímavá a hezky napsaná.
To, co jí však předcházelo bylo táhlé a nezajímavé jako těhotenství samotné. Hlavní postava osciluje mezi vším možným, celou dobu mi její vyvoj přišel dost lineární a nemohla jsem se s ním zžít nebo si na něj udělat názor.


Uvědomuju si, že nevím, co jsem čekala. Neseděl mi úplně styl psaní, příběhově o bylo ale bylo zajímavé.


Přečteno v podstatě na tři zátahy. Neskutečný příběh o tom, co se stane lidem kolem Vás, když se rozhodnete být fanatikem. Ještě pořád si uspořádávám myšlenky a emoce, nicméně je to kniha, která ukazuje i na to, že integrace jde a zároveň i nejde - že vždy záleží na mnoha faktorech a nejen na jednom.
