Phoe-be
komentáře u knih
Andělin popel
Frank McCourt
Skvělá kniha, kterou jsem měla tu čest slupnout jako audioknihu čtenou samotným autorem.
Smutný příběh vyprávěný se slzou v oku a úsměvem na rtu, dojemné i příšerné vzpomínky na vlastní nesnadné dětství, které autor předkládá s léty dozrávajícím nadhledem a odpuštěním. Jako většina autobiografií z per osudem zkoušených spisovatelů i Andělin popel dá čtenáři nahlédnout do životů méně než idylických a nastaví mu i pomyslné zrcadlo, ale udělá to s laskavostí a humorem.
Kirke
Madeline Miller
Davam 4 hvezdicky z 5, coz tolik nesvedci o tom, ze by knize neco zasadniho chybelo, jako spis o skutecnosti, ze kolem ni vznikl "hype", kteremu proste nemohla dostat. Nicmene! Neni to akcni, neni to fantasy - to by ctenar hledal marne. Kirke je nam predstavena jako carodejka limitovanych moznosti, ale hlavne ji poznavame jako zenu, milenku a matku, ktera NAVZDORY a nebo casto KVULI svym schopnostem trpi stejne jako zeny bez kouzelnych schopnosti. Prave fakt, ze ta magie je v predkladana s urcitou rezervou, a neni vpodstate jadrem pribehu, se mi na knize libi.
Má sestra je sériový vrah
Oyinkan Braithwaite
Na tak kratkou knihu je namet skvele zpracovany, cte se to dobre a rychle. Vypravecka se zpocatku jevi jako ta hodna z ustredni sourozenecke dvojice, postupne se ale ukazuje, ze charakter ani jedne z nich zdaleka neni cernobily... Neni to dilo, nad kterym byste jeste tydny po precteni premysleli, to u dvousetstrankoveho krimi pribehu asi ani neni primarnim cilem, ale je to neotrele, svizne, a rada po tom za par let sahnu znova.
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Rodinné drama je můj oblíbený žánr a tato kniha se v jeho rámci pohybuje na nejvyšších stupních pomyslného žebříčku. Retrospektiva a intimní zpovědi jednotlivých vypravěčů čtenáře vedou od překvapivého začátku přes záblesky rodinné historie, kterou každý ze členů předkládá z vlastní perspektivy, až ke konečnému rozuzlení tragédie, jež je hrozná právě tím, jak zdánlivě snadno se jí dalo zabránit. Autorce se na nevelkém počtu stran podařilo podat velmi ucelený příběh, který si po celou dobu udržuje dobré tempo, a vyhnula se úskalí zdlouhavého, useknutého, nesmyslného či příliš patetického konce. Určitě si ji v budoucnu ráda přečtu znova.
Bude to bolet, doktore?
Adam Kay
Vtipné i dojemné, smutné a plné šokující reality každodenní práce lékařů. Po přečtení si jejich práce cením ještě více, sama bych rozhodování o životech druhých na bedrech nést nechtěla.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Alena Mornstajnova je bezpochyby vyborna spisovatelka, je vyslovene radost se seznamovat s postavami, ktere vytvari zajimave a ctive, ale nikoliv nerealne. Protagoniste jejich pribehu, od tech hlavnich, az po ty "beckove", ktere dej dotvari jen okrajove, jsou nedokonali a zivi, jejich osud me pri cteni uprimne zajima. Na pomerne skromnem poctu stran vykresluje zivoty prislusniku nekolika generaci sahajicich az na uplny zacatek 20. stoleti, aniz by celek pusobil zkratkovite, aniz by ctenar dostal z jednotlivych pribehu mene, nez kolik potrebuje. Patou hvezdicku odebiram za zaver, ktery na me pusobil unahlene a v ramci postav, jichz se nejvice tykal, i neverohodne, coz me u tak skvele knizky obzvlast mrzi.
(podobny problem jsem mela i se zaverem knihy Besa od Dity Taborske)
Naděje pro Fleetwood
Stacey Halls
Trochu jsem se obavala, zda to nebude mit tendenci sklouzavat k "cervene knihovne", ale byt je faktickym stredem pribehu manzelstvi a tehotenstvi, z knihy je jasne citit moderni perspektiva a touha psat o necem vic nez jen o stredoveke romanci. Ocenuji, ze se hlavni protagonistka odvazuje o soudobych normach pochybovat a testovat jejich limity, ale zaroven neni emancipovana ad absurdum, coz by ji dle meho cinilo mene uveritelnou, zvlast v ramci vypraveni, jez je inspirovano skutecnymi udalostmi. Autorka odolala pokuseni napsat knihu senzacnejsi, libivejsi, kde by naivni nanynka na par strankach vyrostla v neohrozenou Xenu bojovnici, kde by v loznicich osvetlenych pouze svetlem svicek bujely intriky a erotika, kde by zenske postavy spadaly do zajetych cernobilych koleji svetic a mrch, ktere se pri kazde mozne prilezitosti jen snazi vyskrabat jedna druhe oci. Interakce mezi zenskymi postavami jsou trojrozmerne, i negativni vztahy jsou vyobrazovany s vedomim, ze postaveni zen bylo tehdy tak nesvobodne a v kazdem okamziku nejiste, ze tezko mohly jedna druhe vycitat, co bylo receno ci vykonano ve strachu a zoufalstvi. Stacey Halls za me zkratka ve sve knizni prvotine udelala mnoho inteligentnich rozhodnuti, diky nimz se nebudu bat sahnout po jeji dalsi tvorbe (na zacatku 2020 vyslo v AJ originale The Foundling).
Umění vytvářet vzpomínky - Jak si užít a zapamatovat šťastné okamžiky
Meik Wiking
Jako všechny Wikingovy knihy i tahle plní, co slibuje - nic víc, nic míň. Krátké čtení o tom, jak (šťastné) vzpomínky vznikají, jak se mění či vytrácí, a jak tomu případně můžeme my sami napomoci. Nejedná se o žádnou vědeckou publikaci, které běžný čtenář neporozumí, ale ani o snůšku informací tak všeobecných a nepřínosných, že by bylo zbytečné to číst. Osobně mám populárně naučnou literaturu v oblibě, ráda podobnými kusy prokládám náročnější románové čtení. Pátá hvězdička je za Meikovy vtipy, které se možná v překladu ztratí, ale v originále jde většinou o ukázkové “dad jokes” :-)
Divočina
Cheryl Strayed
Dáme-li stranou nezdravý hype, který knihou a následným filmem s R. W. vznikl, a kvůli kterému se o PCT pokoušelo mnoho mizerně připravených fanynek této knihy, tak mě ten příběh velice zaujal. Hodnotit knihu popisující skutečnou událost není snadné, jak určit, kolik hvězdiček si zaslouží něčí životní zkušenost? Tady ale dávám 5* bez váhání. Příběh není zdlouhavý, ale přesto mám pocit, že jsem s Cheryl ušla každý krok, své vnitřní (a koneckonců i ty fyzické, délkou měřitelné) pochody popsala způsobem, který mi ji přiblížil jako ženu z masa a kostí, manželku, dceru, člověka hledajícího sebe sama. Dala svému vyprávění hloubku i bez zbytečného patosu a klišé v podobě velkého spirituálně osvíceného závěru... Dovolím si recenzi doplnit ještě oblíbeným citátem od Wericha, který mi během čtení často vytanul na mysli - „Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, směřuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému.“
S tebou už nikdy
Alexandra Potter
Snažila jsem se na této knize najít nějaké pozitivum, ale nelze. Kde nic není... Postavy jedna vedle druhé vysloveně nesympatické, děj naprosto nepravděpodobný v každém svém bodě, humorné prvky primitivní a “zápletka” předvídatelná, nudná... Dočetla jsem jen kvůli svému přesvědčení, že je čtenáři ku prospěchu přečíst jednou za čas i něco vysloveně špatného, a proto, že jsem knihu kdysi dostala jako dárek. Trpěla jsem ale opravdu na každé její stránce. Nemám nic proti komerční literatuře, kdy se autor/ka trefí do vkusu doby a vydává jeden hit za druhým, i když s poněkud opakujícím se tématem a bez větší hloubky, kde ale Alexandra Potter přišla ke svému renomé, to je mi záhadou, údajně jde o dobře se prodávající spisovatelku. Málokdy škatulkuji po přečtení jediné knihy, ale v tomto případě po ničem dalším z pera A. P. určitě nesáhnu. Jednu hvězdičku dávám za čas věnovaný vzniku knihy, jinak ale rozhodně nedoporučuji, přestože jsem názoru, že číst byť i slaboduchou literaturu je lepší, než nečíst vůbec nic. Tady si opravdu neumím představit čtenáře, kterému by přečtení tohoto nesmyslného kýče jakkoli prospělo.
A dívky mlčely
Pat Barker
První z řady knih typu "řecká mytologie jinak" a určitě ne poslední. Jelikož mě mytologie zajímala už od dětství, nově vycházející variace na témata v ní obsažená nejspíš časem přečtu všechny. Nemyslím si ale, že je nutné být fandou řeckých bájí, aby si čtenář příběh vychutnal nebo se v něm orientoval. Četla jsem v originále a byla to lahůdka.
Vyšlapaná čára
Sara Baume
Vyšlapaná čára je velmi jiná, jedna z knih, které je těžké s něčím srovnat. Pomalá, meditativní, plná umění a tichého souboje, intimní náhled do polámané duše. Toužit po něčem z celého srdce - postrádat talent, postrádat schopnost tu touhu naplnit... Není to kniha, kterou prostě musíte přečíst na jeden zátah - ale to zřejmě ani nebylo autorčiným záměrem.
Havran a jiné básně (14 básní)
Edgar Allan Poe
Temná a propracovaná POEzie. Dle mého dobrá volba i pro ty, co obvykle příliš neholdují "básničkám a jiné romantice".
Sedem manželov Evelyn Hugovej
Taylor Jenkins Reid
Originální námět a skvělé zpracování. Náhled do “zlaté éry stříbrného plátna” jsem si užívala, vyhovoval mi vypravěčský styl i tempo, v jakém se příběh odvíjel. Co se týče postavy samotné Evelyn, žrala jsem autorce všechno i s navijákem - dle mého se jí podařilo vytvořit velmi zajímavou a zároveň soudržnou postavu, ženu, manželku, milenku a dámu s velkým D. Typ knihy, kdy si i po letech snadno vzpomenu, “o čem to bylo”.
Úterky s Morriem
Mitch Albom
Kniha ze zanru, po kterem obvykle moc nesaham - nejsem verici a tyto knihy casto sklouzavaji k citatum z Bible apod. Tahle kniha se duchovnu sice nevyhyba, rozhodne ale neurazi vericiho ani ateistu. Parkrat mi ukapla slza, jako skutecny pribeh je to srdcervouci, ale take velmi inspirativni. Znat Morrieho osobne muselo byt velke stesti.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Velmi zvláštní kniha, humbuk okolo ní vytvořený mi zpočátku komplikoval čtení - měla být velmi směšná, nebo humorná... Eleanor je určitě velmi nekonvenční, její způsob myšlení, schopnost komunikovat i slovník jako takový, ale za tím vším je její dětství a to nebylo vůbec růžové. Snad i proto mě kniha málokdy vysloveně rozesmála. Když jsem hodila za hlavu recenze a “povolila si” číst ten příběh po svém, nečekat na srandu, která nepřichází, tak jsem si knihu užívala mnohem víc. Bála jsem se velkých klišé na konci, autorka se jim elegantně vyhnula. Kniha mi nevyrazila dech, ale námět je originální, celkově lehce nadprůměr.
Sladká vůně smrti
Guillermo Arriaga
Krátký, leč velmi dobře vystavěný příběh o smrtící síle lži a lhostejnosti od Arriagy, autora Amores perros, 21 gramů a jiných lahůdek. Tématem a eskalací událostí trochu připomíná Kroniku ohlášené smrti od Márqueze.
Lesk a bída slavných českých žen
Robert Rohál
Jednotlivé medailonky nejsou příliš obsáhlé, aby nudily, ale také ne natolik stručné, aby nezaujaly. Koho osud té či oné slavné ženy zajímá, bude určitě hledat/číst dál. Autor vyzdvihuje kvality jednotlivých osobností, jejich slabá místa popisuje bez odsuzování, s pochopením, s vědomím, že do hlavy nikdo nikomu nevidí... Nenáročné, ale nikoliv nezajímavé čtení pro ty, co se zajímají o český film, hudební branži. Fajnšmekři, kteří chtějí vědět více, najdou v knize dostatek odkazů na další zdroje, autobiografie apod.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Kniha, jejíž potenciál vydavatelé nafoukli ještě předtím, než se objevila v obchodech, se vždy těžce hodnotí. Příběh nemá nikterak strhující tempo, nemohu říci, že bych v mnoha momentech tajila dech, jak daná situace dopadne - ale o tom to možná nakonec je. Přežívání ze dne na den, snaha co nejvíce se citově odpoutat, aby se člověk z těch každodenních hrůz nezbláznil. Dělat, o co člověka žádají, dožít se dalšího rána svým věznitelům na truc. Lale Sokolov není nezištným hrdinou, není člověkem, který by byl symbolem protestu a odboje, ale snad možná tím víc je reálný. Napsat příběh o někom, kdo byl morálně nepošpiněným hrdinou, který zahynul v boji o vyšší princip, je asi snazší, než vykreslit příběh člověka, který občas držel hubu a krok, aby se vyhnul kulce. Kvůli rodině, kvůli lásce, kvůli - byť nepříliš romanticky vyznívající - lásce k sobě samému, pudu sebezáchovy. Právě i za absenci té prvoplánové líbivosti, za to, že se autorka nebála knižního Laleho napsat jako postavu, která občas uhnula, občas si odpustila hrdinský komentář a vždy myslela na zadní vrátka, dávám 4 z 5.
Života sladké hořkosti
Lída Baarová (p)
Velmi zajimavy pribeh. Chapu, ze Baarova o svem zivote muze a nemusi rikat pravdu, jsem ale velice rada, ze jsem si precetla i slova druhe strany - a slova psana s odstupem let, s moudrosti a pochopenim, se smirenim a odpustenim. Vseobecne povedomi o tom, jake byly osudy Lidy Baarove, vykreslovalo totiz docela jiny obrazek nez tato kniha... At je uplna pravda kdekoliv, vnimam ted jeji zivot mnohem vice jako osud zeny, ktera uz od velmi mladych let, kdy se charakter jeste utvari, pritahovala tolik pozornosti, ze v proudu vsech tech nazoru a zajmu nedokazala vzdy jit tam, kde by nasla to, co jeji srdce opravdu zadalo a co potrebovalo. Nedokazala vzdy v tom viru obdivovatelu a slavy najit svuj vlastni smer a stesti.
