pietroaretino
komentáře u knih

Antone Pavloviči, tady Ti nerozumějí. Požadují po Tobě více akce! Nestačí jim, že v Tvých postavách je neklid, nestálost, přetvářka, pnutí, atd.......82.nejhorší kniha....a hodnotící ani nemrkne....možná ani neví, že je to divadelní hra.....tys dopadl, můj drahý Čechove (naštěstí jen v Knižní databázi - ti, kdo se Ti snaží porozumět, Tě milují a vědí, že jsi pouze jeden na světě)


" Vladimír a Bondy a já jsme měli tak rádi pivo, že jak přinesli první sklenice na stůl, zděsili jsme všichni celou hospodu, nabírali jsme pěnu rukama, pomazávali jsme si obličeje a vtírali pěnu do vlasů jako židé mazající si pejzy cukrovou vodou, při druhém pivě jsme si dali repete pomazání pěnou, takže jsme se leskli a voněli pivem na sto honů. Hlavně ale byla to recese, byla to exprese nadšení pro pivo a nadšení mládím, které z nás hýřilo. "


" Lidi přicházejí do týhle země buď kvůli penězům, nebo za svobodou. A když někdo nemá peníze, o to zuřivějš se drží svejch svobod. I když tě kouření zabíjí, i když si nemůžeš dovolit ani jídlo pro děti, i když tvoje děti může každou chvíli zastřelit maniak s poloautomatickou puškou. Můžeš bejt chudej, ale co ti nikdo nemůže vzít, je svoboda posrat si život, jak se ti zlíbí. "


" Ježíšovým problémem bylo, že příliš miloval lidi. Nechat se kvůli nim ukřižovat je minimálně projevem nevkusu, jak by řekla ona stará buzna (míněn Nietzsche). A ani ostatní jeho činy nesvědčí o velké soudnosti, jako například odpuštění cizoložnici s argumenty typu, " ať ten, kdo nezhřešil" atd. Vyřešit by se to přitom dalo tak snadno, stačilo zavolat sedmileté dítě - malej fakan by ten první kámen hodil. "


" Léta z nějakého člověka všechno vysáváme, a najednou řekneme, že tento člověk, kterého jsme málem úplně vysáli, vysává NÁS. A s tímto sprosťáctvím se pak musíme po zbytek života, vyrovnávat, pomyslel jsem si nyní."


" Příště si, prosím vás, svá slova rozvažte, nepouštějte je jen tak do větru. Když jsem vám řekla, že vás miluji, uvědomovala jsem si, co to slovo znamená: byla jsem odhodlána ke všemu... Teď mi nezbývá nic jiného než poděkovat vám za ponaučení a rozloučit se s vámi."


Vidim to takhle. Velmi rychle, obcas se skripajicimi zuby, jsem to docetl a rekl si: Tohle prodam, to nepotrebuju mit v knihovne, k tomu uz se nehodlam vracet. A pak me napadlo, ze knihu misto prodavani dam o Vanocich sve dceri. Na Vanoce bude mit 17 a pul. To se ji bude libit: dlouhe pasaze o sexu, plno melancholie, hrdina sympaticky samotar, ktery spleen leci whisky....Pro me je tenhle poevropstely Japonec, tedy konkretne jeho Norske drevo, zalezitost nezvratne pomijejici, ikdyz chapu, ze to spoustu lidi muze bavit. Mne Murakami od svych dalsich knih odradil. V knihovne mi zustava Kafka na pobrezi, ale kdovi jestli dam tehle knize tolik casu, jako jsem dal Drevu. Jakmile se mi bude zdat stejne verpankoidni (od slova verpánek cili dokola stejne a stejne), knize se venovat nebudu.


"Obrovské štěstí, když přijdete na svět s náležitě zformovanými tělesnými orgány na správném místě, když se narodíte rodičům, kteří jsou láskyplní, nikoli krutí, nebo když se díky nějaké geografické nebo společenské náhodě vyhnete válce nebo chudobě. A jestliže to všechno naleznete, je mnohem snazší být bezúhonný a počestný."


" Zdálo se, že noc dosáhla intenzitou svého ústředního bodu, a tma byla nyní mnohem temnější než předtím. Mozek mi překypoval napůl zformulovanými myšlenkami nejdalekosáhlejšího charakteru, ale neochvějně jsem je potlačil a rozhodl se zcela omezit na to, abych nalezl bicykl a ihned se vydal k domovu. "


" Teoreticky lidem rozumíme, ale prakticky je nemůžeme vystát, pomyslel jsem si, nejčastěji s nimi zacházíme s velkou nechutí a jednáme s nimi výhradně z našeho hlediska. Lidi bychom ale neměli nahlížet jenom z našeho hlediska, měli bychom je pozorovat a jednat s nimi ze všech zorných úhlů, pomyslel jsem si, zacházet s nimi takovým způsobem, abychom mohli říci, že jsme s nimi zacházeli takříkajíc dokonale nepředpojatě, což se však nepodaří, protože ve skutečnosti jsme vždycky a vůči každému předpojatí. "


V situaci, kdy by měl někdo říct: "O tom jsem se bál mluvit", "Na to jsem neměl odvahu se zeptat", O tom jsem neměl tušení", říká: "O tom se nemluvilo". "To se nevědělo". " Takové otázky se nedávaly".


" On, Jean-Baptiste Grenouile, narozený bez pachu na nejsmradlavějším místě světa, pocházející z odpadu, kalu a hniloby, vyrostlý bez lásky, žijící bez teplé lidské duše jedině ze zarputilosti a ze síly hnusu, malý, hrbatý, kulhavý, ošklivý tvor, jemuž se každý vyhýbal, obluda uvnitř stejně jako zevně - dosáhl toho, že si ho oblíbil celý svět. "


- Je špatně naložen.
- Je z toho jelen.
- Šel zpitý pod obraz.
- Je u vytržení.
- Nešlo mu to do hlavy.
- Vzal nohy na ramena a utíkal.
A teď to, pane Lado nakreslete...


Relativní klid? Neklidné osudy a velké zvraty (Marnera vypudí z rodiště, v novém působišti si těžce najde místo v ústraní, za lopotu u tkalc.stavu si naspoří peníze, je o ně oloupen, osud mu "nadělí" dítě-sirotka, na konci knihy je jeho rodiště srovnáno se zemí .... a děvče recenzent-pocitář v knize našlo relativní klid. Děkuji za relativně legrační pohled na knihu.


' Jelikož zoufalství byla přemrštěnost, jež mu nepříslušela, sklonil se nad vším, co zůstalo z jeho života, a začal o to zase pečovat s neochvějnou vytrvalostí zahradníka v práci, den po bouřce. '


" To bude mumraj a zmatek při posledním soudu, až se všichni dozvíme, kdy jsme chybovali, kdy jsme se zachovali jako svině a ničemové, kdy jsme se báli někoho zlého a nezabránili mu, aby páchal zlo. "


" Růst dobra na tomto světě nezávisí jen na velkých činech, a není-li to s vámi ani se mnou tak zlé, vděčíme za to způli právě těm nesčetným lidem, kteří poctivě žili svůj život stranou vší pozornosti a odpočívají v hrobech, k nimž nikdo nechodí."


"... Ale jak ty ženy tenkrát šly, hlídali je mladí esesáci v nablýskaných holínkách, posmívali se jim, že některým teče menstruační krev po stehnech, a uráželi je, něco se ve mně zlomilo. Byla to hrůzná a ponižující scéna, ale ve mně probudila pocit velké úcty k ženám a ten mám v sobě dodnes. "


"Janáček musel trpět, když viděl, jak Pastorkyňa, neslyšena, stárne".


" Cizinci žijí v krabicích. Vedle sebe položené krabice tvoří byt. Na sebe položené krabice tvoří dům. Jsou tam proraženy díry, aby se tam dostali obyvatelé, zima a déšť. Otáčivá víka z neprůhledné hmoty oddělují obyvatele jedné krabice, ovšem pod podmínkou, že i v nich je proražena díra, nazývaná klíčová dírka.........................."
" Osoby, které se halí do prostěradla, aby zmizely z provozu, kladou Cizinci do krabic, a ty zahrabávají. Dvě velké krabice u sebe, z nichž byla vyňata společná stěna, se nazývají divadlo. Do krabice vlevo se nacpou diváci, do pravé herci. Diváci jsou lidé, kteří se shromažďují, aby dělali hluk tím způsobem, že tlučou rukama o sebe. Herci jsou lidé, kteří si povídají nahlas v intervalech ticha, jež jim ponechají diváci............."
