pinkstrom komentáře u knih
Od začátku trochu klišé, ale to je jasné už z obálky knihy. Mrzelo mě, že popisy vězení a jeho uspořádání byly dost složité a nešlo mi si prostředí moc barvite představit, i když fantazii mám obvykle dobrou. V knize klidně mohl být plan věznice, to by určitě pomohlo. Jako film by to asi bylo dobrý, bohužel knižně to nemělo nic moc navíc.
Nevím, proč mi trvalo tak dlouho po Zmizelé sáhnout. Od první do poslední stránky jsem hltala každé slovo, nikdy se nenudila a musela se nutit, abych si na čtení vždycky vyhradila delší čas a víc si jí tak užila, a nečetla po kouskách v metru. Strašně se mi líbilo, jak Flynn dokázala dokonale popsat obě hlavní postavy a jejich vnitřní monology. A samozřejmě i celá zápletka a nevšední pojetí.
Ačkoliv ostatní tu často zmiňují, že tenhle horor nebyl tak úplně horor, mě určité pasáže teda docela děsily - a to víc, než jiné, "strašidelnější" Kingovky. Později se četlo úplně samo, ani zbytečně dlouhé, ani zbytečně krátké, žádná hluchá místa. Kniha předčila očekávání a mohu ji jen doporučit.
Na tuhle sérii povídek jsem se těšila hodně dlouho a dlouho si ji šetřila. Za mě byla nejlepší povídka Nadaný žák - tu jsem úplně hltala a nebyla schopná se od ní odtrhnout. Shawshank byla samozřejmě výborná, i když jsem dřív viděla filmové zpracování. Od Těla jsem očekávala podobný styl jako To (čtyři malí kluci), a i když jsem měla možná až příliš velká očekávání, povídka to byla taky skvělá. Do Dýchací metody jsem se nemohla začíst, nakonec mě ale hodně překvapila. King prostě umí.
Hodnotím knihu, ne osobnost, o které je. Kniha působí velice amatérsky, skoro jako delší referát na střední. Čtenář by čekal, že zde bude např. rozhovor s herečkou, nebo alespoň "něco navíc". V podstatě jsou to ale jenom zkopírované články a informace z internetu, takže jejich fakticita je těžce spekulativní. Navíc s fakt velkým počtem nejen překlepů, ale i závažných pravopisných hrubek. Souzním s komentářem HŠ - nechápu, jak kniha mohla vyjít pod nějakým nakladatelstvím a jsem si jistá, že p. Maciuchová o ní ani nevěděla. Vyhozené peníze.
Průměr, na to, že je kniha od Lapeny, trochu zklamání. Za celou dobu mě nic nepřekvapilo, až posledních pár stránek. Otevřený konec se mi ale líbil.
Kniha mě mile překvapila, sáhla jsem po ní původně jako po jednoduché oddychovce bez očekávání. Příběhy obou žen mě ale bavily, ač jsem místy byla netrpělivá neustálým skákáním z Claire na Evu. Zakončení mohlo být možná o něco lepší.
Opravdu výborná kniha. Skvělý výběr vypravěčů, čtenář má možnost nahlédnout do strastí a důvodů odchodu z KLDR z mnoha rozdílných životních příběhů i společenských postavení. Nejsilnější je sledovat, jak postavení jednotlivých Korejců ovlivňuje jejich přístup ke straně, doktríně i povědomí o skutečných praktikách země. Kniha je navíc krásně ilustrovaná.
Moc hezky napsaná kniha, přesto se mi bůh ví proč často nedařilo pořádně se začíst. Děj je velmi smutný a melancholický, tak možná proto. Nebo je to stylem psaní, který je pro mě poměrně neobvyklý. Román nicméně skvěle vykresluje těžké živobytí a životy obyvatel Karwiné a jsem ráda, že jsem se dozvěděla o tom, co zde lidé v daném období prožívali.
Poměrně syrový román o povahách lidí zasazený do doby minulého režimu. Každá z postav má své světlé i temné stránky, jejich životy se propletají napříč knihou i rodinou (tady si neodpustím citaci z Pelíšků: "no jen si jdi za sestřenkou":)). I záporné, nebo lépe řečeno "nehrdinné" postavy, jsou ale zajímavé a uvěřitelné. Hezká sonda do života lidí, jejichž myšlenkové pochody jsou krásně vykresleny - láska, nenávist, závist, zloba, pomstychtivost, vypočítavost, naivita. V rámci knih Morštajnové je to kniha lehce slabší (občas mně při čtení myšlenky zalétávaly jinam), ale i tak si zaslouží plný počet.
Kniha se čte dobře (za me lepší než Tatér), ale opět, čtenář se neubrání místy neuvěřitelným pasážím. Knihu (a i Tatéra) bych hodnotila lépe, kdyby autorka tolik netlačila na svou mantru "podle skutečného příběhu". To uvádí na obálce knihy, v prologu i epilogu přitom dokazuje, že těch "skutečností" je v knize oproti fikci značný nepoměr. Kdyby byla kniha prezentována jako román inspirovaný skutečnými událostmi, působilo by to mnohem lépe.
Ke knize jsem se dostala náhodou. Popis krásného Islandu, hotelu a jeho vedení ale zněl moc hezky, tak jsem se rozhodla knihu přečíst. Čekala jsem více popis krásných míst, prostředí a vedení hotelu, než béčkovou červenou knihovnu. Jako bych četla vypublikovaný příběh z Wattpadu. Kniha často balancuje na tenké hraně romantiky a lehké trapnosti. Ale jako úplná oddychovka fajn. Doporučuji při čtení googlit zmíněná místa Islandu:)
Autorka to zase dokázala. Listopád je zcela jinou knihou než Hana, která mě také naprosto okouzlila. Přesto se i zde ukazuje osobitý styl psaní autorky, převedším její um vtáhnout čtenáře do perspektivy dítěte, což mě nepřestává fascinovat. Nehledě na to, že jsem při čtení knih Morštajnové vždy pohlcena jedním příběhem a naštvaná, když začíná příběh druhý. Během dvou stran jsem ale opět ponořená do příběhu nového a obdobně se mi těžko opouští, přestože se nemůžu dočkat, co bude dál. To je pro mě definice dobré knihy. Stejně jako Hana je Listopád knihou plnou smutku, lásky, utrpení, nespravedlnosti. A v tomto případě i tím, jak neuvěřitelně přesvědčivě je napsána, přestože se jedná o fikci. O to víc je čtení smutné, varovné a zároveň fascinující.
Román o lásce dvou mladých lidí, která vydržela i v takovém prostředí, jako byla Osvětim. Příběhu a jeho dílčím situacím, vždy podpořeným notnou dávkou štěstí, by se snad nechtělo ani věřit, kdyby nebyly založené na výpovědi samotného Lalea. Kniha je román, ne dokument, a tak je nutné ji brát. Bylo příjemné cist knihu, která dala možnost čtenáři cist i "šťastnější" a méně drastická vyobrazení vyhlazovacího tábora, přestože i ta se zde samozřejmě objevují. Na druhou stranu, někdy jsem se nedokázala ubránit dojmu, že je pribeh právě díky tomu místy těžko uvěřitelný. Možná jsou to trochu zkreslené vzpomínky, aby se s životem v Osvětimi mohl Lale vyrovnat. Mnoho ale mělo svůj původ v konexich a inteligenci Lalea. Kniha mě i tak vlastně bavila, bylo zajímavé sledovat, jak Lale díky své chytrosti prezival, jak v preziti napomahal i ostatním a jaké kroky podnikal. Asi jsem ale čekala vzhledem k hodnocení a oblíbenosti knihy víc...přijde mi, že autorka z toho mohla vytřískat mnohem víc...
Milá a nenáročná kniha. Jen mě mrzel ukvapený závěr. Škoda poněkud laciné obálky a pár chyb a překlepů v překladu. Jinak to ale bylo příjemné čtení.
Kniha se dobře četla, popis jednoho dne v táboře je dobrý nápad.
Ani nevím, proč jsem knihu tak dlouho odkládala, ale rozhodně nelituji. Po dlouhé době jsem cetla něco, co mě naprosto pohltilo, musela jsem cist dal a neustále přemýšlet, jak to vlastně všechno bylo. Příběh je vyborne propracovaný, zápletky jsou skvělé.
Nevím čím to je, ale nové kingovky mi už nepřijdou tolik napínavé, strašidelné a postrádají takové to kingovské kouzlo, které vás u starších knih úplně pohltí. Outsider ale patří k těm lepším. Kombinace detektivky a nadpřirozena vlastně docela funguje a kniha mě vesměs bavila.
Začátek knihy dá zabrat, než si zvyknete na skoky mezi "románovým" vyprávěním a faktickými historickými informacemi, zásahy a domněnkami autorky nebo komentáři přeživších. Zpočátku to hodně narušuje čtení, protože čekáte buď ten román, nebo dokument, ale má to svůj smysl. Ve jménech jsem měla i přes veškerou snahu autorky guláš až do konce, což je obrovská škoda. Vzadu je ale seznam postav s vypsanými stránkami, na kterých jsou zmíněné, což je skvělé. I přes tyhle "nedostatky" se jedná o vynikající knihu. Konkrétní životní příběhy, popisy hrůz života v Osvětimi nejdou jen tak zapomenout. Za knihou stojí obrovská práce autorky a statečnost těch, které se o tři nejhorší roky svého života podělily. Mohu jen doporučit.
Vůbec nevím, jak mám knihu hodnotit, natolik smíšené pocity z ní mám. Z některých příběhů si odnáším úctu a inspiraci, některé pasáže jsou k zamyšlení, u jiných jsem několikrát listovala, jak dlouhé povídání ještě bude. To byly příběhy těch, které s prominutím považuji za blázny. Jejich psychické rozpoložení je nad moje chápání. Nemluvě o závislostech na drogách a alkoholu nebo potřebě si filozoficky omlouvat svoje zpackané životy. Nejvíce to měly v hlavě srovnané ženy. Možná je tahle kniha určitou výzvou pro pragmatiky z velkoměsta, pro které je představa tohoto životního stylu pouze růžovou iluzí. Nicméně velmi cením práci autora takovýto formát zpracovat, stejně tak fotky pana Šibíka. Zkušenost to byla zajímavá, podruhé už ale po knize asi nesáhnu.