Plavkyně komentáře u knih

Kdybych byla na koncertě, řeknu, že je Anděl předskokanem Sestry.

Příběh by s drobnými úpravami velmi dobře obstál i bez nepříliš výrazné sci-fi vrstvy. Alespoň pro mne je tato kniha hlavně o tom, čeho všeho (v dobrém i špatném smyslu) je člověk schopen, i když má k dispozici jen klacek.

19.07.2018

Zatímco kniha "Cit slečny Smilly pro sníh" se četla téměř sama, tahle mi dala docela zabrat. Dvakrát jsem ji odložila a dočetla až na třetí pokus. Ale nakonec to stálo za to.

Jeden z důvodů, proč se nečetla jednoduše, je poměrně složitý jazyk (všechna čest překladateli Robertu Novotnému).

Na historii jedné rodiny popisuje autor představy a sny, které ovládaly různé vrstvy dánské společnosti na konci devatenáctého a v prvních dvou třetinách dvacátého století. Jak tyto sny a představy formovaly a ovlivňovaly jednotlivé osudy. Tak trochu magický realismus na dánský způsob.

Knihu jsem ohodnotila pěti hvězdičkami. Ale ta pátá je jen za tuto větu:
str. 259: ...žijeme tak, jako sníme: zcela a úplně sami.

2 07.07.2018

Přečteno cestou domů při čekání na autobus a v autobuse. A k tomu se kniha hodí ideálně - nebyla tak špatná, abych ji odložila a raději zírala z okna, ani tak dobrá, aby mi hrozilo, že přejedu. Zklamal mě moralizující závěr. Díky němu ode mě kniha dostává místo čtyř jen tři hvězdičky.

2 01.07.2018

Chápu (až moc dobře :-) ), že zoufalé ženy občas dělají zoufalé věci ... takže to bych hrdince až tak nezazlívala (jak tady v diskuzi občas zaznělo). Ale kniha je opravdu podprůměrná. Narazila jsem na ni při třídění knihovny a říkala si - hele, tohle jsem ještě nečetla. A až po dobrých padesáti stranách mi došlo, že četla a ani ne tak dávno. Prostě to ve mě nezanechalo žádný dojem.

09.06.2018

Kniha, kterou jsem musela několikrát odložit. Kniha o přátelství, lásce a zradě v extrémních podmínkách, o tom, co je silnější. O tom, jaký je rozdíl mezi životem a přežíváním. Přímočarý jazyk prokládaný neotřelými metaforami (a ty já ráda).

"Někde daleko ležela pravá realita, místo, kde spravedlnost vítězí a člověk má právo na své tělo i mysl. Existuje vůbec ještě někde takové místo? Pohledem jsem tam nedokázala pohlédnout. Tamhle námrazou pokryté hory, tamhle řeka s cínovou hladinou, všude jinde se rozkládal teror sněhu a ledu, kříže hromadných hrobů, vězni pohybující se jako mravenečci. Nad tím vším zrezivělá, skřípající sluneční koule."

"Velká Drusja měla taky starý časopis Rudý teror, z něhož o pauzách hlasitě citovala: "Právo nesmí odstranit teror - slibovat něco takového by znamenalo zradit nebo zradit sám sebe - je třeba ho zdůvodnit a legalizovat principiálně, jasně, bez podvodů a beze strachu." Tak to píše Lenin."

Nebýt závěru, dala bych pět hvězdiček.

2 06.05.2018

Plynutí textu mi připomnělo Hrabala, ale bez jeho poetiky. Chvílemi jsem se bavila hodně (stopování na Islandu), chvílemi méně (popis vědeckého prostředí v ČR - upřímně doufám, že to až taková hrůza není).
Poměrně přesný popis některých obecných rysů českého národa.

24.04.2018

Čerstvě dočteno a popravdě řečeno, nemohu se rozhodnout, jak knihu hodnotit. Rozhodně stojí za přečtení, ale pro mne jedna z těch knih, které se lépe hodnotí s odstupem. Takže hvězdičky budu udělovat až tak za měsíc :-).

Doporučuji poslouchat u čtení hudbu, kterou poslouchá hlavní hrdina.

"Jasně že si dělám srandu," řekl Nagasawa. "No tak hodně štěstí. Máš toho před sebou asi dost, ale ty seš paličák, ty to zvládneš. Můžu ti dát jednu radu na závěr?"
"Sem s ní."
"Nikdy se nelituj," řekl mi. "Lituje se jenom póvl."

Zvláštní kniha. A asi si v ní každý najde něco jiného. Protože já si nemyslím, že je to kniha o pomstě nebo zapomnění - pro mne je to kniha o odpouštění a to hlavně díky konci.

Za mě nejslabší Šabachova kniha.

Četla jsem před téměř třiceti lety (ve slovenštině) a dodnes si pamatuji ten smutek, tíhu a lítost na Dittiným osudem.

3 06.12.2017

Poprvé jsem tuto kouzelnou knihu četla jako čtrnáctiletá svým mladším sestřenicím. V dospělosti mi dalo hodně práce ji sehnat, abych ji mohla číst i svým dětem, ale stálo to za to. Všech jedenáct příběhů Opičky, Hada, Slůněte a Papouška je laskavých a plných humoru.

"Dřív leželo všechno na vás," řekla babička. "Ale když jsem k vám teď přijela já ..."
"Budeme my ležet na babičce," dovtípila se Opička, nadšeně skočila na babičku a rozběhla se po ní.

2 06.12.2017

Dočetla jsem před několika týdny (spíše už měsíci). A nejlépe se četla na "Tour de Beer se Sestrou". Prostě jsem jednoho slunečného dne vyrazila nazdařbůh na výlet okrajovými částmi Brna, zastavila v každé hospodě, na kterou jsem narazila, dala si jedno pivo a četla. Během tohoto výletu jsem přečetla asi třetinu knihy (prostřední). Zbytek se četl obtížněji. Takže ano, souhlasím s jedním z předchozích komentářů, s alkoholem to jde lépe.

Je to každopádně kniha, která se mi vryla do hlavy, i s odstupem času vnímám pocity, které ve mně vyvolávala.

Líbila se mi Topolova práce s jazykem, místy mi hodně připomínal Nicka Cave.

Průměrná detektivka přibarvená magií. První polovina slabší, a nebýt toho, že jsem knihu četla během deštivého nedělního odpoledne, asi bych ji odložila. Druhá polovina začala mít spád, takže nakonec dávám tři hvězdičky. Srovnávání s Harry Potterem je vyloženě klamavá reklama.

2 08.08.2017

Čekala jsem typickou červenou knihovnu a byla mile překvapena. Velmi dobře propracovaná psychologie postav.

23.07.2017

Po této knize jsem sáhla v knihkupectví před mnoha lety předem zaujatá po přečtení negativní recenze v tisku, abych si potvrdila, jaký že je to ten Langer šovinista. Po třech minutách čtení jsem si ji koupila a nelitovala.
Během svého tehdejšího těhotenství (ano, kupovala jsem si ji těhotná) jsem po této útlé knížečce sáhla několikrát a vždy se královsky bavila.
Langer je ironický, vtipný, dokáže si dělat legraci ze sebe, svého postavení politika a také (láskyplně) ze své manželky.

14.07.2017

"Píseň z pytlíku na zvratky je uměleckou kronikou autorova turné s kapelou Bad Seeds po dvaadvaceti severoamerických městech během léta 2014."

"Knih se zrodila povětšinou ve vysokých nadmořských výškách, když si autor během turné v letadle zapisoval poznámky, texty a básně na pytlíky na zvracení."

Tolik z informací na přebalu knihy.

Nick Cave patří k mým oblíbeným hudebním autorům. A proto jsem tušila, že nepůjde o žádné slunečné čtení. Ale na rozdíl od některých jeho písní jsem tentokrát v té temnotě viděla i světlo.

Knihu tvoří dvaadvacet krátkých textů různého charakteru - vzpomínky, úvahy, texty písní, básně. A přesto nepůsobí nesourodě. Spojujícím prvkem jsou některé opakující se motivy (chlapec, řeky a mosty přes ně, číslovka devět atd.), ale hlavně poetický jazyk.

Nick Cave je nádherně sebeironický ("Pečlivě si v misce namíchám pastu a nabarvím vlasy načerno, aby jako lesklé, inkoustově černé havraní křídlo zakryly vrcholek mého vícepatrového čela."), chvílemi nečekaně upřímný ("Ležím v posteli v New Yorku v hotelu Bowery, uťatou hlavu své múzy mám položenou na klíně, dělám si to líně, věru líně, a myslím na Sharon Oldsovou, autorku těch nejlepších básní o felaci v dějinách literatury.") a syrově poetický ("Na pódiu v Orpheu jsem stál daleko vzadu. Slavil se Den Kanady a já tam pištěl žalem na půl plic. Dračice se nedočkala rána. Zhebla. Seděl jsem u ní, když zachroptěla naposledy, zabublala píseň z rány vedle žebra.").

Je pravděpodobné, že v jiném období mého života by mě tato kniha nezasáhla v takové míře, ale zrovna teď autorovy úvahy rezonují s těmi mými.

Pytlík od Delta Air Lines naštěstí radí:
„Po použití přivolejte letušku.“
Píseň z pytlíku na zvratky je plná všeho,
co miluji i nesnáším,
a všechno je to ve mně. Pytlík je plný k prasknutí!
Prosím přivolejte letušku!
Potom budu moct začít nanovo a zítra vyskočím jinak.

7 19.05.2017

Příběh je jednoduchý, konec předvídatelný, jazyk poměrně strohý - a přesto je to kniha, která mě chytl za srdce. Jedna z mála, ke kterým se pravidelně vracím.

6 06.04.2017

Kniha, kterou miluji já i mé dvě děti. A je jedno, že jsem o generaci starší, zkušenější a (nebojím se to napsat) okoralejší.

1 02.04.2017

Knihu jsem četla před několika lety. Přesto si příběh pamatuji, tolik na mě zapůsobil. A také vím, že už ji nikdy číst nechci - bylo mi při čtení místy fyzicky špatně. Ale to jen dokazuje, že se autorovi jeho záměr skvěle podařil.

24.03.2017