Plavkyně komentáře u knih

"Povinná" literatura pro každého brňáka :-).

4 19.02.2023

Po prvním přečtení jsem ohodnotila čtyřmi hvězdičkami. Po roce jsem se ke knize vrátila (už to je pro mě známka toho, že jde o dobrý příběh) a znovu přečetla téměř na jeden zátah. I když se to na první čtení nezdá, zaslouží si těch hvězdiček pět.

Doporučuji.

16 19.02.2023

Hned po přečtení bych řekla: "OK, nebylo to špatné, ale...".

Nicméně i s několikaměsíčním odstupem si pamatuji, o čem kniha byla a jaké emoce ve mě vyvolala. A to je (podle mě) známka dobře napsané knihy.

Takže ty původní tři hvězdičky bych asi měla změnit na čtyři :-).

2 19.02.2023

S odstupem si nevybavuji vůbec nic. Četla jsem jako oddychovku, takže s minimálním očekáváním, ale i u tohoto typu literatury se dá vložit do příběhu alespoň něco malého (miniaturního) k zamyšlení. Pokud tady něco takového bylo, úplně jsem to minula.

19.02.2023

Nezaujalo. Překombinované a nerealistické - ať už jde o zápletku nebo motivaci postav.

1 03.02.2023

Na můj vkus trochu moc spirituality. A navzdory tomu se autorka pocitům a myšlenkám hlavní hrdinky Jany spíše vyhýbá. Souhlasím s předchozími komentáři, že hodně silný příběh Erny (babička hlavní hrdinky) by si zasloužil samostatnou knihu. A kvůli tomuto příběhu vedlejší postavy taky dávám místo tří hvězdiček čtyři.

3 07.04.2022

Bavilo. A komentář náhodné známé, že jsem punk, považuji teď za lichotku. Fakt nechci patřit mezi Hezký lidi.

2 19.10.2021

Tolik jsem Leovi záviděla Bruna - než jsem s hrůzou pochopila, že ho mám ...

Nepamatuji si, že bych kdy předtím četla knihu, která by tak výstižně popisovala osamělost.

Leo, nevím jak to lépe vyjádřit, kdybych tě někdy opravdu potkala, pokusila bych se tě obejmout a pak bych jen vedle tebe mlčela.

5 18.10.2021

Na tuto knihu jsem se opravdu těšila. Životopis Ady Lovelace? To si přece nesmím nechat ujít...

Přiznám se, že jsem zklamaná. Váhala jsem, zda ty tři hvězdičky vůbec dát. Ale nakonec jsem je dala. Kvůli Adě. Zaslouží si, aby se dostala do obecného povědomí.

Nedozvěděla jsem se nic, co bych už nevěděla. Těšila jsem se na matematiku, kterou se Ada zabývala - třeba i v dovětcích, protože chápu, že ne každého to zajímá ... ale nedočkala jsem se. Těžiště knihy bylo v tom, čí dcera byla, ne kým byla sama o sobě. Škoda. Tak inspirativní žena a téma ... a obojí promarněné.

1 18.10.2021

Hned po přečtení jsem byla v rozpacích. Tohle že dostalo Pulitzerovu cenu? A za co? Dobře, přečetla jsem to bez toho, že bych to odkládala. Občas jsem s hrdinou soucítila, ale to stačí tak na tři hvězdičky...

S ročním odstupem dávám čtyři. Příběh a hrdina mi opravdu utkvěli v paměti. Dokonce jsem se přistihla při myšlence, že si to někdy přečtu znova. Hodně dobře to vystihl ve svém komentáři uživatel Taťka Hraboš - Less je tak trochu jako Mevídek Pú.

1 02.10.2021

Nezaujalo. Přečetla jsem v rámci třídění knihovny, abych se rozhodla, zda nechat nebo poslat dál - a poslala jsem bez přemýšlení dál.

18.09.2021

Po hodně dlouhé době vtipná temná kniha s nadějí na konci. Takže za mě ... pět hvězdiček.

5 05.04.2021

Kniha, u které je potřeba PŘEMÝŠLET. Málem jsem zapomněla, jaký je to pocit... Díky za tuto knihu.

Jsou knihy, které mým životem proplují, aniž by zanechaly jakýkoliv výraznější otisk. Už za pár měsíců mi nic neříká ani autorovo jméno ani název. Ale tohle je kniha, ke které se pořád vracím. Není dokonalá, ale když je mi opravdu mizerně, uvařím si čaj, zachumlám se do deky (samozřejmě jen za předpokladu, že není parné srpnové odpoledne) a začtu se. A když už mi ani tyto povídky plné suchého, britského, sarkastického humoru nepomůžou zasmát se sama sobě, pak nezabere nic.

Četla jsem kvůli čtenářské výzvě. Hned po přečtení bych dala 4 hvězdičky. Ale dnes, s téměř ročním odstupem, když si uvědomím, jak je ten příběh ještě pořád zarytý pod mou kůží, musím dát hvězdiček pět.

12 20.08.2020

Hodně zajímavé čtení. Autor (alespoň z mého laického pohledu) předkládá čtenáři poměrně vyčerpávající přehled článků v tehdejším československém stranickém tisku, které se týkaly nástupu Hitlera k moci. Rozhodně nešlo pouze o kritické ohlasy.

1 25.12.2019

Měla jsem poměrně vysoká očekávání (vzhledem k osobě, která mi tuto knihu doporučila). A jsem zklamaná. Čekala jsem popravdě něco sofistikovanějšího.

2 18.11.2019

Hodně neveselé čtení.
Ústředním motivem je umírání a vyrovnávání se se smrtí blízkých zarámované bezútěšnými popisy Ostravska. Už jen ten začátek..

"Lidé cestující rychlým vlakem si toho psince vůbec nevšimnou. Křik vysílených tvorů bez domova je pohlcen rachotem kol na výhybce, která soupravu odklání pryč z tohoto kraj, který ještě dále klesá.
...
A vlak je pryč, a jestli se za námi z jeho oken někdo přece jen ohlédl, jestli dokonce i zahlédl dva lidi před vraty psího útulku, stejně necítil ten smrad a neslyšel ten křik a neměl v hrudi to srdce sevřené těžkou vzpomínkou."

A možná právě díky tomu úvodu mě více než téma smrti a umírání provázel celou knihou pocit provinění vůči těm, které jsme k sobě připoutali.

Proto jsem byla vděčná za závěrečné věty. Protože dokud jsme naživu, máme šanci alespoň něco málo ještě udělat.

"Tak co uděláme? ptala se Jeny celá rozrušená.
Já nevím. Ty rozhodni.
Co mám rozhodnout?
Jestli to bude příběh soucitný, nebo bezcitný."

Z přebalu knihy (lépe to snad ani vyjádřit nelze):
"V temném příběhu postupně vyplývá na povrch vypravěččino dětské trauma, které negativně ovlivnilo její vztah k matce, rodnému městu, mateřštině, jíž je dialekt, a také k mužům, k sexu. Delia nás v reminiscencích nechává nahlížet do prostředí plného násilí, patologické žárlivosti, frustrace a lží, kterému se konvenčně říká rodina."

4 11.02.2019

Vyznávám názor, že každá kniha má svého kupce. Ano - jsou chvíle, kdy chci číst Topola, Nicka Cave, Sartre, nebo Bradburyho, ale pak jsou noci, kdy mě trápí nespavost, a chci číst slaboduché příběhy se šťastným koncem. Jenže tahle kniha je špatná i pro tyhle noci. Hrdinka neví, co chce, a nepřestane, dokud to nedostane. Klišé, ale v tomhle případě trefné.