PMR komentáře u knih

Že je black metal věčný, je známé.
Že ale existoval i v době, kdy se ještě používala cédéčka, která dokonce i někdo kupoval! - to se už málo ví :-)
Už v těch dobách ale bylo v Norsku možné snad všechno.
Většina knihy je sice taková "standardizovaná verze" (žádný sex, žádné drogy, alkoholu jak z košíčku červené Karkulky :-), ale situace a myšlenky některých postav jsou i tak ulítlé, že to snad i odpovídá skutečnosti - to by si autor na této úrovni asi nevymyslel. U nás bych třeba já musel rozdejchávat už jenom české státní vlajky na koncertech (natožpak obrácené jako "true norwegian") ...

3 25.06.2018

Řekl bych, že kniha víc než co jiného názorně ilustruje objektivní pravidlo mediální praxe: Čím větší blbost, tím větší má šanci na úspěch.
Lze jenom litovat, že se autor nezabývá něčím smysluplnějším než je líčení "plánů, které nikdy nevyjdou". Mohl z něj být třeba druhý Nietzsche (nebo desátý nebo kolik jich vlastně bylo ?-)

Snad ještě jenom jednu poznámku:
Pokud nějaké konspirativní hnutí (například ilumináti) není jednotné (jedna část například podporuje bolševiky, druhá ne), tak se to vlastně ani nijak zásadně neliší od "normální" politiky - jedině snad mediální prezentací.
Proč se P.H. tedy nezabývá jenom vysloveně mediálními věcmi mi tak docela není jasné. Možná to ale ani dobře nejde, deformace se všelijak řetězí a pak není divu, že výsledkem je naprostý zmatek.

3 18.06.2018

Prý: Američané nechtějí bombardovat koncentrační tábory ... proto tam pošleme židovského partyzána - evidentně několikanásobného špióna, aby jeden tábor zničil i se všemi židovskými vězni ... To jistě Němce odradí od použití sarinu proti spojencům.
A proč zastírat a troškařit: je to podepsáno samotným Churchillem.

Já se snad fakt picnu !-)
Sarin je tedy skutečným americkým evergreenem (viz Sýrie).
Ale copak někdo neví, kdo jako jediný v historii ostře použil nukleární bombu?

Je samozřejmě nesmysl kritizovat historii, ale stejně tak by se neměla nesmyslně používat ani v románech.

31.05.2018

Vzhledem k tomu, že podstatná část knihy je věnovaná neuropatologickým jevům, tak jde o docela depresivní čtení - aspoň teda pro mě.
I když by člověk měl být vlastně potěšený tím, čeho všeho byl (prozatím) ušetřen, bohužel tomu tak není.
Autor zaslouží obdiv už jenom proto, že se tomu je schopen dlouhodobě věnovat - myslím, že pro běžného člověka by byla už jenom znalost mozku postačující podmínkou nějaké formy nervového kolapsu.

Možná taky proto se mi ale na některých částech něco nezdá - třeba:

"Kojenci ... prohlížejí tvář člověka, který o ně pečuje, a pak odpovědí výrazem vlastní tváře obvykle hodnoceným jako úsměv (Není známo, co přitom prožívají) ..."

Já nevím, ale mluví takhle úplně normální člověk ?-)

4 28.05.2018

Kniha je zajímavá především tím, že zachycuje hlavní zlomy patrné ve filosofii Edmunda Husserla: přechod od "čistě logicky" orientovaných příspěvků k terorii soudu, přes odlišení formální analytiky od teorií orientovaných na poznání a pravdivost, až k výkladům obecného intencionálního apriori (jakožto zdroje pravdivosti - ústředního motivu pozdní Husserlovy filosofie).

I když kniha nemá ani zdaleka takové potenciality, jaké měla Logická zkoumání, tak je to pořád ještě slušná filosofie.

3 20.05.2018

+1* za odvahu vyslovit některé myšlenky, které "visí ve vzduchu" a čas od času si na ně někdo vzpomene (s tím, že románová utopie je ještě relativně neškodná forma)
-5* za podání ruky peklu

3 26.04.2018

Převážná část knihy je věnovaná technickému zachycení neurčitosti v logice vyplývání. Navzdory tomu, že logické formalizace je v knize docela hodně, tak mi přijde ještě docela rozumná ... Vlastně se hodně blíží tomu, co jsem si myslel (hlavně teda dřív), že by měla filosofie dělat.

27.03.2018

Jo on si ji vzal kvůli stříbrnému dolu?! - tak to je dobré vědět (mně bylo divné, že by se do ní zamiloval, aniž by ji kdy viděl :-)
Taky si to ti filmaři mohli třeba přečíst...

4 15.03.2018

Protože dneska čtou Verna už asi jenom děti (teda ty, co vůbec čtou - takže asi tak dvě :-) , tak mají asi jenom tyto děti příležitost rozhodnout, jestli je například odvaha sebevražedná a prokletá (jako ve světě E.A.Poea), anebo spásná a osvobozující (jako ve světě J.Verna).
Jde o porovnání temného a zářivého snu o modernitě...

2 07.03.2018

Sympatická knížka o několika pozoruhodných rakouských filosofujících autorech, kteří se dnes - až na čestné výjimky (Wittgenstein,...) - těší naprostému nezájmu většiny běžných čtenářů, a to i ze strany mnohých filosofů.

21.02.2018

Taková růžovo červená limonáda.
Ale pán je fakt básník ...

21.02.2018

Bohužel si nemyslím tak jako autor, že slepý znamená automaticky zbytečný nebo mrtvý. A jenom nevěřícně kroutím hlavou nad plnými skladišti, která slepí lidé nemůžou najít a kytkami plnými kvalitního oleje, které se nedají jíst.

Kdyby se to aspoň dalo číst jako legrace, ale je to všechno napsané tak vážně...

Pro mě je nejzajímavější asi konec, kdy se objevují novodobí otrokáři. Ale hlavní "hrdina" i pak jako obvykle mizí v dáli, což je jeho jediná taktika už od začátku, kdy utíká z nemocnice, aniž ho třeba napadne podívat se po nějakém doktorovi.

Nakonec utíká k lidem, kteří "si nemohou dovolit živit slepé muže", ale jenom ženy kvůli chovu. Inu dobře mu tak.

Škoda ale, že ho trifid nebacil po hlavě, aby se trochu probral :-)

2 16.01.2018

Přál bych si, aby autor měl poněkud zodpovědnější přístup - byť by ho neměl ani sám Martin Heidegger, o jehož pokročilejší filosofii se kniha opírá.
Obávám se, že po pár podobných knihách veřejnost ztratí už úplně zájem o fenomenologii a příbuzné filosofické pokusy (pokud ho tedy ještě vůbec má) - protože konkurence je i ve filosofii krutá.
A to i přes to, že MH opravdu nějaké výsledky měl a autor o nich má evidentně mimořádný přehled - jenom je přiblížit bude asi náročnější, aby to nebyla taková "fanfaronologie" - imperativní filosofie fanfarónských příměrů :-)

2 11.01.2018

Kdyby nebylo všude tolik padouchů, tak by se padouchům padoušilo mnohem snadněji.
To by pak byl teprve Padouchov !-)

4 02.01.2018

Lahůdka.
I když úsilí o jednotu poznání vede Patočku často do značně nepřehledných úvah.
Tak se například sama filosofie stane něčím jako součástí přirozeného světa - a odvozeně přirozený svět se pak stane problémem samotného přirozeného světa.
To se mi moc nezdá...

2 02.01.2018

Kniha neskutečně slabá pro "běžné čtení".
Jako zdroj hlášek je to ale skutečná pecka.

"Ha, jest toto šlechtické jednání, nevinnou dívku k nechtěnému sňatku nutiti?..."
To se z hlavy dostane jenom těžko :-)

4 23.11.2017

Jak vidno z této knihy, Bohu je možné vytýkat ledacos, ale těžko mu lze vyčítat neupřímnost, neboť kromě všech ostatních hrůz světa stvořil i francouzského spisovatele, který je všechny popsal...

2 05.11.2017

Čtenář musí být autorovi vděčný do té míry, do které ho seznamuje s filosofickými otázkami, se kterými se dosud nesetkal.
Zvláště základní rozlišení mezi nomenklaturním a strukturálním chápáním jazyka (resp. neexistence bezprostřední představy předmětu výrazu při běžném užítí jazyka) je zajímavé jakožto zdroj takových otázek.
Myslím ale, že pokud se v této knize alternativně pracuje se vzájemnou nahraditelností výrazů v jazyce, tak by stálo za to všímat si více toho, že ve fungujícím jazyce se prakticky nevyskytují vzájemně nahraditelné výrazy. Stejně jako nelze nahradit jedno číslo jiným, nelze nahrazovat jeden výraz druhým - snad s vyjímkou odborných textů, ve kterých se nadužívají specializovaná "synonyma". Jinak ale nahrazování výrazů vede spíš k tomu, že jazyk mění funkci (resp. přestává fungovat vůbec). A je pak dost zvláštní definovat jazyk prostřednictvím něčeho, co ho naopak může znemožnit.

V češtině se navíc mluví o "obrazném jazyku" - což je v této souvislosti zvlášť kuriozní, protože "obraz" by měl spíš odpovídat nomenklaturnímu pojetí (zatímco obrazný jazyk je čistá struktura :-)

4 31.10.2017

Od víc než sto let staré knihy se nedá čekat nic zásadně nového. Nicméně myslím, že čtenář nemusí litovat, když si projde především detailněji zpracované kapitoly (Kant, Fichte, ...) - už jenom kvůli retro-stylu výkladu.
Zajímavá je i řada polozapomentých jmen filosofů 19. století.
Autorovi je možné vytýkat snad jenom nedůslednost, se kterou knihu nedokončil "až po naše časy" :-)

1 28.10.2017

Autor nemá úplně nesprávné nebo nezajímavé ponětí o helénské době. Nicméně mi kniha jako taková přišla docela přihlouplá.
AT obvykle někam přijde, nechá se svléct, případně i obléct a zase odejde ... Myslím, že i za bolševika to mohlo být napsané zajímavěji - a nemám na mysli chybějící popisy toho, co ženy této profese nejpříznačněji dělaly :-)

1 28.10.2017