PMR
komentáře u knih

Apokalyptický western, který má bohužel tu vadu, že na násilí není nic přitažlivého.
Škoda práce a talentu - i když je pochopitelné, že nějaká podobná kniha o svobodě a genocidě byla a bude vždycky (aspoň tedy od dob Homéra, Starého zákona,...)


Myslím, že kniha není moc použitelná, pokud si chce člověk udělat představu o knihách, které nezná.
Ale komentáře ke knihám, které člověk +/- zná, jsou poměrně zajímavé a vtipné.
Třeba: "Každý vzdělanec v jednom důležitém ohledu je, anebo není kantovec."


Přiznám se, že bez ohledu na odvození mi některá pravidla skutečně nejdou na rozum. Zdá se že vyžadují speciální metapravidla pro aplikaci (možná pravidla substituce?), aby nedocházelo k formulování vylučujících se tvrzení.
Taky by možná pomohlo zapisovat formule ve směru zleva nahoře doprava dolů místo zprava dole doleva nahoru.
I tak je to velmi zajímavá kniha, i když to vlastně ani není kniha - spíš manifestace konzistentnosti myšlení...


I když se mi nepodařilo do knihy úplně dostat, nezdá se mi být úplně nezajímavá.
Jde o rozvíjení fenomenologických motivů směrem k "organistickým systémům" ve střihu A.N.Whiteheada s řadou estetických, psychologických ap. nefilosofických exkursů.
Protože Husserl sám věnoval značnou pozornost zobecňování svých fenomeno / logických východisek, nezdá se být postup autora příliš zavádějící.
Zdá se mi ale trochu podivné vysvětlovat něco tak "funkčně samozřejmého", jako je subjek-predikátový model, něčím tak "principiálně nesrozumitelným" a konfúzním, jako je kaskádová struktura žitého světa nebo vztah mezi monádami. A to bez ohledu na to, že si jde jen těžko představit, aby se něco takového (tj. ono méně srozumitelné) neúčastnilo na poznávání jako takovém.


Autor by si podle mého názoru neměl myslet, že když spojí deset knih, získá jedenáctou, která je lepší než ty předchozí.
A pokud se trochu zabývá filosofií, měl by si odpustit citovat takové perly jako: "Celý svět idejí jako takových je mrtvým světem."


Americká pohádka. Doufám, že lidi jsou dost rozumní, aby knihu nebrali moc vážně.
Kromě hamburgerů je v knize skoro všechno - čtenář se dočká i rozbíjení aut a záchrany bombou. Hlavně při čtení dialogů člověk zažije dost peklo - až takoví pitomci nejsou ani v NASA.


100% ze sympatie k začínajícímu autorovi.
Kniha mi trochu připomněla některé pasáže Odyssey - včetně závěrečného masakru :-)
Chtělo by to víc psát a získat lehčí ruku a cit pro "protohomérský" styl.


R.E.H je unikátním příkladem toho, co všechno spisovatel nemusí zvládat, aniž by jeho dílo bylo úplný propadák.
Všudypřítomné nahé krásky a "leopardí pohyby" jsou celkem spolehlivé alergeny, nicméně však všechny povídky mají svoje kouzlo. Je to kupodivu celkem logický a funkční svět.
Old skull.


Tematicky značně specializované pojednání pozoruhodné oblasti výzkumů slavného myslitele.
Nemá smysl cokoli vytýkat - takovou knihu jsme si, myslím, přáli všichni, kdo o danou poblematiku máme zájem.
Snad jenom zmíním jedno riziko, které kniha na sebe bere:
Myslím, že je trochu ošidné používat pro výklad velké množství přímých citací, zvlášť pokud se názor Husserla na danou problematiku značně obměňoval. Historický a věcný výklad mají svoje specifické problémy a přímé odkazy je ještě navíc kombinují:
- nikdo přesně neví, jakým způsobem by Husserl dál rozvíjel své myšlenky a do jaké míry jsou citace z rukopisů relevantní pro historický výklad (a to i když jsou věcně oprávněné)
- časové vodítko je problematické (a to i když známe přesné datování)
- případné objevené kontroverze v textech dopadají až příliš snadno buď na hlavu Husserla, nebo jeho nebohého interpreta (místo aby přispívaly k rozvíjení myšlenek)
Tolik k tomu, co čtenář musí tolerovat...


I když cílem knihy asi nebylo představit nějaké literární skvosty, některé povídky jsou docela překvapivé. Člověka překvapí, když se na ostrově čtenářů myšlenek v povídce 'Komu se to dostane do rukou' setká s čistě filosofickým tématem transcendentality: Vzhledem k tomu, že čtenář myšlenek okamžitě rozumí druhému člověku, získává okamžitě náhled z mnoha perspektiv. Automaticky se setkává se světem, jaký skutečně je. Je zajímavé, že ani pak se jeho situace nijak podstatně nemění...
Nebo když se v povídce 'Zápalná oběť země' dozví, že:
"Hlavní užitek, který se dá od tohoto požáru literatury minulosti očekávat, je bezpochyby to, že si spisovatelé budou muset ode dneška rozžíhat své lampy o slunce a hvězdy."


Pojem nekonečna je jedním ze zvláštních problémů, nad kterým se setkává matematika s filosofií.
Filosofové by si rádi nechali poradit od matematiků, ale bouhužel jejich odpovědi je často neuspokojují (typicky Hegelův případ). Oproti tomu matematikové obvykle filosofy ignorují a vlastní cestou zabředávají právě do filosofických problémů. Výsledkem je docela zajímavá kniha.
A také to, že letící šíp i dnes stojí.


Myslím, že čtenář si nebude příliš jistý tím, co všechno má kniha vysvětlovat.
To je možná obecný problém kosmologických úvah (od čistě mýtických po ryze fyzikálně vědecké), který nelze knize vytýkat...


Příkladný text od neméně příkladného myslitele. Pro dnešního čtenáře mnohem podnětnější než 10 "řídkých" tlustospisů.


Můj život by značně pozbyl smysl, nebýt strýčka Tobyho a jeho znalostí vědy o budování opevnění :-)


Těžko se o tom píše - Hus není jenom problém filosofický, ale i teologický, historický a politický.
Ale i čistě filosoficky je výklad Jana Husa dost problematický - aktualizace jeho učení mu nebudou odpovídat, ale vykládat ho z pozice středověké vědy (resp. scholastiky) je podle mého názoru taky ošidné, protože se jí právě Jan Hus někdy nedrží.
Kniha podává výklad Jana Husa jako zastánce umírněné remanenční (resp. konsubstanční) eschatologie.
Zdá se zarážející, že by právě umírněný postoj vzbudil značný ohlas a kritiku...


Hezká knížka poměrně dobře známých postřehů o pojmově-objektivním založení matematiky a logiky.
Nemůžu se ale zbavit dojmu, že ve Fregeho myšlenkách jsou obsaženy kruhové definice.
Možná je kruh v použití jednoznačného přiřazení při definici čísla, ...
Podobné pochybnosti jsou ale spíše důsledek ostrého myšlení - tedy jsou pozitivní.


Kniha se mi líbí hlavně kvůli autorově otevřenému přístupu k náboženským otázkám.
Myslím, že by se s tímto autorem měli seznámit hlavně ti, kdo prosazují argumenty typu: Už dva tisíce let je křesťanům zřejmé ... x.
Formování křesťanského učení bylo totiž stejně spletité jako cokoli jiného. A spory byly i v naprosto zásadních věcech - např. o tom, zda je Bůh dobrý či zlý.
Je možné důsledně myslet zlého Boha? Někteří raní křesťané se o to překvapivě pokoušeli...


Příběh docela OK.
Ale natřením červené knihovny na černo se moc vysoké hodnocení asi nezíská ...


Myslím, že autor má na víc. Kvalita námětu vůbec neodpovídá provedení.
Sympatický retrostyl psaní, ale celé mi to přišlo nějak odbyté a ani kvalita překladu tomu asi moc nepřidala.
Těžko si například udělat správně představu o tom, co se děje, když se řekne, že kuchař na zamrzlé lodi celý den peče sušenky :-)
Nebo o tom, že námořník, kterému něco ukouslo kus nohy, cítí chlad na šourku :-)
To je mimochodem pravděpodobně autorova oblíbená část těla - vzhledem k tomu, že ji běžně používá tam, kde by normální člověk řekl například: "S těžkým srdcem ..."
Tak bohužel s těžkým šourkem jenom 40% - je to stejně slabé jako letošní zima (2013), kterou jsem se pokusil trochu touto knihou přitvrdit.


Příkladně skromným názvem je opatřeno pojednání, které vyniká jak po odborné, tak po koncepční stránce. Je za tím vidět hodně práce. Kniha mě moc potěšila.
