PMR komentáře u knih

Čtenář musí být autorovi vděčný do té míry, do které ho seznamuje s filosofickými otázkami, se kterými se dosud nesetkal.
Zvláště základní rozlišení mezi nomenklaturním a strukturálním chápáním jazyka (resp. neexistence bezprostřední představy předmětu výrazu při běžném užítí jazyka) je zajímavé jakožto zdroj takových otázek.
Myslím ale, že pokud se v této knize alternativně pracuje se vzájemnou nahraditelností výrazů v jazyce, tak by stálo za to všímat si více toho, že ve fungujícím jazyce se prakticky nevyskytují vzájemně nahraditelné výrazy. Stejně jako nelze nahradit jedno číslo jiným, nelze nahrazovat jeden výraz druhým - snad s vyjímkou odborných textů, ve kterých se nadužívají specializovaná "synonyma". Jinak ale nahrazování výrazů vede spíš k tomu, že jazyk mění funkci (resp. přestává fungovat vůbec). A je pak dost zvláštní definovat jazyk prostřednictvím něčeho, co ho naopak může znemožnit.

V češtině se navíc mluví o "obrazném jazyku" - což je v této souvislosti zvlášť kuriozní, protože "obraz" by měl spíš odpovídat nomenklaturnímu pojetí (zatímco obrazný jazyk je čistá struktura :-)

4 31.10.2017

Od víc než sto let staré knihy se nedá čekat nic zásadně nového. Nicméně myslím, že čtenář nemusí litovat, když si projde především detailněji zpracované kapitoly (Kant, Fichte, ...) - už jenom kvůli retro-stylu výkladu.
Zajímavá je i řada polozapomentých jmen filosofů 19. století.
Autorovi je možné vytýkat snad jenom nedůslednost, se kterou knihu nedokončil "až po naše časy" :-)

1 28.10.2017

Autor nemá úplně nesprávné nebo nezajímavé ponětí o helénské době. Nicméně mi kniha jako taková přišla docela přihlouplá.
AT obvykle někam přijde, nechá se svléct, případně i obléct a zase odejde ... Myslím, že i za bolševika to mohlo být napsané zajímavěji - a nemám na mysli chybějící popisy toho, co ženy této profese nejpříznačněji dělaly :-)

1 28.10.2017

Eco byl evidentně schopný vytvářet texty různého typu, a proto je jeho tvorba jako celek (nebo soubor celků) obtížně hodnotitelná.
Tato kniha je však podle mého názoru čistě intelektuální hříčkou: Eco nechává dva "intelektuální anti-robinsony" trápit se na lodi nadohled ostrova - neschopné se k němu dostat. Zatímco skutečný Robinson Crusoe, vybavený obdivuhodnou zásobou praktických znalostí, na svém ostrově poměrně prosperoval, naši dva mudrcové se nezmohou takřka na nic - kromě vytváření impozantních teo/filo-sofických konstrukcí.
Pokud je čtenář trochu zběhlejší, bude mu jistě ledacos povědomé - ale určitě ne tolik, aby se nudil.
Na druhou stranu je škoda, že se čtenář vpodstatě nic určitějšího nedoví ani o době, ani o filosofii dominující této době.
To je asi cena za zábavnější podání. Anebo je možná problém v určení dominantní filosofie v té době - zvláště na pomezí Itálie a Francie.
Anebo to měl Eco ještě lépe promyšlené, jak poskytovat informace ... Eco ví.

7 06.09.2017

Těžká 'duškovina' pro zájemce o Toltéky a podobné absurdnosti.
Kniha má určitě potenciál dostat Vás na psychiatrii :-)

11.07.2017

Zdá se mi, že je tu nějak málo komentářů vzhledem k tomu, jak je kniha známá...

Nejzajímavější asi na té knize je, že mohla být napsaná úplně jinak.
Vpodstatě je to jednoduchý 'happyendový příběh' plný spíš komických postav.
Přesto jej autor pojal jako modelovou tragedii...
V knize je to ale dost mistrovský kousek.

Ještě bych třeba zmínil blízkost k Proustovi:
Je to vlastně takové poetizované 'Hledání ztraceného času' - samozřejmě z nesrovnatelně primitivnějšího společenského prostředí.

6 27.06.2017

Hodně srozumitelná kniha - myslím, že 'pokročilejším heideggerianům' bude připadat dokonce až ne-úplně věrná.
Heidegger byl prostě 'poděs', který svůj talent pro ukazování významných aspektů poznání zasvětil především tomu, aby svou filosofii přivedl až na pokraj mýtu a většinu svých interpretů až na pokraj příčetnosti :-)

2 05.05.2017

Je mi líto dát jen 60%, přestože kniha je výborně připravená po odborné/technické stránce.
Nemyslím si, že by bylo moc lidí, kteří by tematiku zvládli lépe.
Bohužel však zejména vzhledem k modernizovanému (současnému) výkladu logických pojmů (sémantika, platnost, možnost, ...) bude mít čtenář asi potíže posoudit, jaký byl originální přínos jednotlivých zmiňovaných logiků v otázce paradoxů (pokud vůbec nějaký byl) a jaký je jejich význam pro dnešního logika (pokud vůbec nějaký je).
Možná je na knize nejzajímavější to, jak dokáže moderní logika věci komplikovat - a to i v případě, kdy už i samotný historický material je naprostý zmatek :-)

2 24.04.2017

Řada příspěvků ve sborníku je docela zajímavá, a to i přes to, že dávat do protikladu "analytickou" a "kontinentální" filosofii mi přijde asi tak stejně smyslupné, jako dávat do protikladu "bělochy" a "Američany".
Myslím, že tohle srovnání by zvlášť potěšilo "nekontinentální" filosofy :-)

1 20.02.2017

100% za zájem o fenomenologickou systematiku.
Na druhou stranu si ale myslím, že fenomenologické výklady tělesnosti mají význam spíše/právě jenom systematický. Myslím, že spor o to, zda má primát tělo nebo subjektivita (ústřední téma/aporie knihy), je vpodstatě už rozhodnutý/vyřešený na úrovni redukce.
Nicméně i po redukci má smysl se ptát, co je "tělo".
Provedení redukce může být vůči tělu, zdá se, poněkud "neúčinné".
Možná právě to je na knize nejzajímavější...

1 24.01.2017

Matematická forma výkladu (kalkul - věta - důkaz) bude patrně každému působit větší či menší problemy:
Zarážející je třeba řetězení důkazů různého typu u tvrzení, u nichž by člověk očekával větší elementárnost.

Za sebe musím ale říct především, že pečlivěji připravenou knihu jsem snad ještě neviděl...

2 21.01.2017

Kniha byla mnohem lepší, než jsem čekal.
Myslím, že je méně povrchní, než by se mohlo zdát podle komentářů tady.

Z hlediska filosofie samotné je na ní asi nezajímavější autorovo přesvědčení o blízkosti vědy a filosofie: jak jako konkurenta, tak (a hlavně) i jako reálné možnosti řešit nějaké otázky.
To nebývá tak moc obvyklé.
Protože však mají lidé často z vědy ještě větší strach než ze samotné filosofie, tak je přístup autora vlastně trochu schizofrenický: vpodstatě dělá ze strašáka ještě většího strašáka :-)

2 24.11.2016

Vzhledem k tomu, že význam není čistě jazyková kategorie, tak titul knihy může být pro někoho trochu zavádějící (zvlášť, když ho nedočte do konce): kniha pojednává hlavně o jazyku a speciálně o referování v jazyku. Mně osobně se zdá problematika značně speciální.

Popravdě řečeno mi trochu připadá, jako by se skupina filosofů rozhodla jednoho dne unudit všechny ostatní k smrti :-)

2 16.11.2016

Pěkné, bohužel příliš stručné.

1 16.09.2016

Na knize mě potěšilo především to, že se úplně nespokojuje s uvedením aristotelských pojmů a s odkazem na jejich speciální význam. To bohužel odpovídá standardnímu výkladu Aristotela, přestože to vůbec neodpovídá ani jazykové intuici (klasické jazyky byly přirozenější), ani významu, který Aristotelova filosofie v historii měla (Aristotelovi dědicové speciální významy prostě udržet nemůžou). Tato kniha je v tomto ohledu výrazně nadprůměrná.

1 31.08.2016

Pro mě docela zajímavá kniha, která se ale nesmí brát úplně vážně.
Jinak by pravděpodobně vedla k těžko udržitelné skepsi a takřka se všemi argumenty by se muselo polemizovat.

Na druhou stranu by se Černá labuť neměla moc podceňovat.
Důležitý je pouze důraz na to, aby lidé příliš nedůvěřovali pohádkám, které si vymysleli.

1 02.05.2016

Kniha je záležitostí čistě pro milovníky Březinovy poezie, pro které jsou jeho básně již dostatečně srozumitelné. Čím je výklad důkladnější, tím se tyto básně zdají zvláštnější, i když s detaily výkladu člověk nemusí vždy souhlasit...
Je to fantastický pojmový svět.

Myslím, že podobnou monografii asi dlouho nikdo nenapíše.
Cca 600 stran popisů vztahů na úrovni jednotlivých veršů je už za hranicí posedlosti.
Pozn: Myslím, že celý Březina by mohl mít tak kolem 200 stran - a ve verších.

19.04.2016

Docela by mě zajímalo, jak by vypadala autorova kniha, kdyby ji napsal po 20 letech.
Takhle je to pochopitelně příručka pro marxistické ideology.
Bohužel i jinak má existencialismus dost smutný osud :-(

13.04.2016

Přiznám se, že jsem knihu začal číst spíše z pokleslejších dúvodů: Martin Heidegger bývá občas vykládán jako Husserlův "nezdárný" žák. Zajímalo mě, jestli něco podobného neplatí taky ve vztahu Brentano-Husserl. Husserl totiž sám často v textech, poté co se pozitivné přihlásí k Brentanovi, vychrlí seznam námitek a negativních interpretací, které se opravdu těžko hodnotí.
Naštěstí se kniha podobnými hloupostmi moc nezabývá, postupuje docela vyváženě a je plná pozoruhodných filozofických motivů.
Doufám, že autor nalezne podmínky, chuť a sílu k přípravě nějaké pořádné monografie věnované monotematicky některému z myslitelů Brentanovy školy...

2 04.01.2016

Kniha mě zaujala svou nedogmatičností: nejde ani o metafyziku (resp. realistickou metafyziku), ani o analytickou filosofii (ve smyslu analýzy jazyka nebo jeho technických analogií).
Postřeh, že řada i vysloveně antiteleologických úvah, je skrytě teleologická, stojí za pozornost.
Krásné jsou i komentáře k německé klasice ... kdo jiný by je asi taky už měl mít než samotní Němci, že? :-)

2 09.11.2015