PMR komentáře u knih
Je to tedy zážitek zkoušet tímto způsobem filosofovat o filmu (a la Bergson).
Nic to ale asi nezmění na tom, že v experimentální i mainstreamové kinematografii je pro filosofii snad ještě méně prostoru než pro vkus - a to je skoro nic :-)
Je to dost citlivé téma, ale lidé by neměli propadat panice, že se zlaté rezervy během pohnuté historie někam "zakrámovaly".
Takové věci se v historii prostě stávají.
A že Česká republika platila za své vojáky v Británii, je sice překvapivé, ale vpodstatě to není tak skandální. Británie prostě vyúčtovala svoje náklady. Pokud by se alternativně přepočítávaly náklady podle relativních počtů padlých, tak by nás to stálo ještě mnohem víc - a navíc by většina zlata šla do Ruska (což se západním spojencům samozřejmě nechtělo).
Jiná věc je nakládání se zlatem po roce 89. Ale to je taky jenom jedna z nepochopitelných akcí ČNB, nad kterými zůstává rozum stat.
(Kampeličky, IPB, Nomura, "expertní"/libovolné měnové kurzy ...)
Autor je určitě velmi inteligentní člověk a pozoruhodný vědec.
Ale i proto by mohl některé své názory ještě trochu promyslet - např:
"Uzavřený, soběstačný svět humanitních oborů lidskou přirozenost jenom popisuje, nikoli vysvětluje. Vědecký pohled na svět je nesrovnatelně širší...."
Myslím, že i kdyby to bylo v jistém smyslu pravda, tak je jenom málo pravděpodobné, že to lidé správně poberou...
Tak trochu podivný autobiografický roman o člověku, který "nebyl ničím".
Narozdíl od příbuzných děl (Kafka, Musil, ...) jde ale vpodstatě o idylický žánr.
R.W. zřejmě také uměl o něco lépe psát - tak je to docela i radost číst ...
Hodně americká záležitost - napsaná hlavně v reakci na polarizaci americké společnosti za Obamova prezidentství.
Obsahuje sice popisy některých docela zajímavých experimentů z oblasti psychologie morálky, ale už i samotné empiricko-psychologické východisko je při výkladu morálky značně problematické:
Pokud je morálka skutečně založená v psychologických profilech jednotlivých lidí, tak není naprosto žádná šance se shodnout na potřebných normách.
Skutečně tristní je ale v knize až pojetí dějin. Podle autora to bylo asi takto:
Nejdřív byli lovci a sběrači, kteří vedeni jasnovidnou intuicí sepsali deklaraci nezávislosti Spojených států. Pak se moudře rozdělili na republikány a demokraty, kteréžto dělení ale z neznámých důvodů neproběhlo podle dělení ideologií na konzervativce a pravicové a levicové liberály, kterému jedině (ovšem asymetricky :-) odpovídají psychologické profily (resp. preferované základní morální hodnoty) objektivně zjištěné a změřené autorem.
Ostatní události a faktory v historii neexistují nebo nejsou třeba znát. Stačí asi vědět, že existuje evoluční teorie - nejdokonalejší to zřejmě výtvor Boží !-)
Bylo by i docela zábavné a sympatické dělat z lidí takhle nezávazně jeleny :-)
... kdyby se to celé ale netýkalo tak vážných věcí jako jsou třeba sociální, náboženské, národnostní nebo etnické antagonismy.
Námět s pověšeným vrabcem je bezvadný (trochu to připomíná třeba film Blue Velvet), ale pak je to dost magořina.
Snad byl autor ovlivněný existenciálními výklady nudy, která vytváří nezvyklá spojení ... ale nikdo normální se nudit vlastně ani nemůže.
(Pokud teda nesedí zrovna v práci jako já nebo v base - což je dost podobné :-)
Kdyby se to aspoň dalo číst jako poetický text. Ale na to by se to muselo ještě upravit - třeba aspoň změnit jména, aby to bylo více alegorické, když už ne rovnou zveršovat. Třeba některá biblická jména (například ta ze Sodomy) by tam šla napasovat docela dobře ...
Kniha předkládá pečlivou modernější interpretaci Kanta (resp. několika významných částí Kritiky čistého rozumu) s odkazy na paralely / protiklady ve filosofii E. Husserla.
Takže: formální vs. materiální a priori, obrazotvornost/rozvažování vs. intencionalita, konstituce objektivity (prostřednictvím názoru času) vs. konstituce objektu (prostřednictvím názoru podstat), ...
Pro mě docela sympatická záležitost.
Autor musí být ale zřejmě i trochu svéráz, protože nařknout někoho, jako je třeba prof. Iso Kern, z nedostatků "Kant-Studien" mi přijde jako docela slušný zářez :-) - Tihle lidé umí Kanta i pozpátku...
Dnes je kniha už trošku zastaralá v určitých detailech (např. ohledně oteplování). I tak si ale zaslouží vysoké hodnocení - především kvůli vysoké čitelnosti. Čte se to skoro jako detektivka :-)
Srozumitelněji už knihu o geologii napsat nejde.
Nemohu negativně hodnotit autora, který prostě jenom trvá na tom, že filosofická zkoumání mají svojí nezpochybnitelnou dignitu.
Já osobně jsem se docela příjemně začetl do historické části knihy a myslím, že i systematická část obsahuje minimálně několik excelentních odstavců.
Na druhou stranu ale výrazné polemické nasazení (včetně i "pěkně" osobních útoků) společně se značnou nekonstruktivností úvah učiní knihu asi hodně problematickou pro řadu čtenářů.
Řeči o lepším/horším stylu filosofie a podobně by v tomto případě byly asi zbytečné. Vážnější problematizace knihy by vyžadovala například výraznější proniknutí do nestandardních domén (multiversum, předvědění, ...)
To by se ale nejspíše uskutečnilo matemetickými prostředky, které by zase pravděpodobně byly problematické (minimálně z autorovy perspektivy), protože specificky lidské poznání je jen stěží slučitelné s totálními matematickými určeními - mimo jiné v obojím jsou kruhy odlišné povahy (finálně-teleologický kruh vs. definičně-konstruktivní kruh) ...
Nicméně 100% od čtenáře, který chápe i četné kontroverzní momenty ve výkladu jako filosoficky hodnotné.
Potěšil mě zájem moderního odborného psychoanalytika o podivuhodného supraracionalistu ze 17. století.
Spojovat sice nebohého myslitele, který si zažil svoje už za svého života, navíc ještě s nazi lůzou může vyznívat poněkud problematicky, ale myslím, že se autor docela úspěšně vyvaroval mystifikací a dezinterpretací.
Snad jenom ty pasáže, kde je Spinoza líčen bezmála jako moderní autor odvolávající se na lidskou svobodu, mi přijdou trochu přehnané.
(viz. např. Spinozovo přesvědčení, že svoboda je poznaná nutnost.)
Čtenář ale musí přijmout, že záměrem autora bylo pravděpodobně spíš využít historických postav pro ilustraci psychoanalytických otázek, než se dopracovat k věrnější/zajímavější interpretaci samotného Spinozi jako filosofa.
(SPOILER) Myslím, že kniha poněkud nechtěně sklouzne do klasického závěru:
"Špatňákům se to zas nepovedlo".
Je škoda, že se to autorovi nepovedlo víc propracovat.
(PKD má v kapse hodně zajímavých triků)
Kniha se čte moc hezky - hlavně asi protože se takřka vůbec netýká našeho současného života. Teda samozřejmě až na výjimky - třeba:
"Andrej byl jedním z nejlepších tanečníků své doby."
To mohl Lev Nikolajevič napsat i o mně :-)
V knize je velmi obtížné odfiltrovat jméno autora a především dobu napsání knihy. Autor při nejlepší vůli nemohl předvídat vlny iracionality, které proběhnou ve filosofii i samotné vědě a které pravděpodobě ani v blízké budoucnosti jen tak neustanou.
Po více než sto letech se stále (a stále více) zdá, že nemá moc smysl pěstovat racionální vědu jako systém, pokud nikdo v úplnou racionalitu světa ani nevěří.
Čtenář se sice může pokusit uvěřit spolu s autorem, že by mohla pomoci nějaká zvláštní věda ("konkrétní logika" - teorie vědy na pomezí psychologie a sociologie), přes kterou by se dalo navíc pronikat do jednotlivých oborů. Tato věda však bohužel historicky nikdy nevznikla.
Hezká studie věnovaná času u dvou novověkých veličin: Leibnize a Kanta.
Uvítal bych sice více Leibnize než Kanta (který je častěji zpracovávaný), ale je pochopitelné, že u toho Kanta je toho víc.
Ovšem u Kanta to vždycky dopadá stejně: Ať si člověk myslí, že zná jednotlivé dílky systému sebelíp, stejně nakonec zjistí, že pořádně neví, jak je sestavit. Může ho uklidnit snad jenom to, že ani Kant sám se podle všeho dvakrát nerozpakoval s tou svojí skádankou pěkně zatřást...
Musím ještě ale hlavně dodat, že nakladatel tuto knihu pěkně odfláknul: nesmyslný paperback, špatná sazba, vazba - hnus ... prostě relikt 90-tek.
V době e-médií takové vydání postrádá smysl už úplně.
Já jsem si vždycky myslel, že ten Hradec pamatuje lepší časy. Ale že je to až tak špatné, to jsem teda netušil :-)
Autor spojuje pojem "mimesis" (jinak užívaný v antické filosofii) s rozvojem tragického motivu ve významných evropských literárních dílech (od starověku po počátek 20. století). Je zajímavé, že přestože tragedie sama o sobě předpokládá/vyžaduje realistické prvky (bez nich není účinná), tak k rozvoji tragického motivu docházelo často/typicky právě v dílech, která by jen stěží někdo nazval "realistická".
Anebo také/především: Jak se v literatuře stupňuje účinnost realismu jako takového*
* řekněme podle vztahu M(ú) = R^T
(kde M-imesis, R-ealismus a T-ragedie jsou holistické intenzity, případně mocninné funce stylistických elementů)
100% vzhledem k tomu, že se mi zdá, že knihy J.Peregrina mají (snad i díky spolupracovníkům) určitou vzrůstající tendenci, a s přihlédnutím k tomu, že správný filosof tu poslední knihu nikdy nenapíše :-)
Myslím, že některá rozlišení provedená v knize můžou někomu pomoci se lépe orientovat v logické literatuře. Už třeba jenom zařazení klasické predikátové logiky (KPL) pod umělé jazyky: Člověka často mate, když se KPL vykládá, jako by nic přirozenějšího ani neexistovalo - přitom ať zvedne ruku, kdo někdy někde viděl nějakou predikátovou proměnnou. (Samozřejmě kromě chytré horákyně, která přijela-nepřijela, oblečená-neoblečená ... :-)
Dnes to vypadá skoro tak, že co filosof, to odlišný výklad Heideggera.
Jako by těch Heideggerů bylo víc a vzájemně si šli po krku :-)
On to hlavně nedokončil.
Když pak třeba navíc nadepsal ústřední část spisu jako "Existenciální analytika pobytu", tak se není co divit, že to čtenáři právem považovali za příspěvek k filosofii existenciální, byť se to myslelo hlavně/jenom jako korektiv k filosofii fenomenologické (zejména k "čisté fenomenologii" po vzoru Husserlových iniciačních spisů):
Nejobecnější "aspekty" se nekonstituují a jeví se jenom nepřímo.
I řada jiných filosofů narážela na příbuzná omezení fenomenologie (významněji například v etice), ale Heideggerova analýza je zdaleka nejslavnější ... to se mu těžko odpouští :-)
Nemyslím si, že by všechny myšlenky v knize patřily k vysloveným klenotům. Na filosofa ve vysokém věku jsou občas až překvapivě zjednodušené.
Ale tak nějak tuším, že ta kniha se bude ještě hodit, až to s námi Čechy dopadne jednou tak špatně, jak si zasloužíme :-)
Těžko říct, co vedlo tak schopného autora k napsání knihy, ze které si čtenář odnese nejspíš jenom pocity nenormálnosti a hnusu (a to i přes to, že ledacos bylo myšlené nejspíš jako satira).
Je ale pravda, že já bohužel nemám moc smysl pro magický realismus obecně. Nějak mi přijde, že z podobných knih se nemůže nikdo nic dozvědět - všechno je "jenom vymyšlené".
Nejzajímavější pro mě možná je, že u jiných žánrů (třeba sci-fi atd.) mi to tak nevadí...