Pneumatika komentáře u knih
Povedená kniha. Mnoho jsem znal již od ostatních filozofů, jejichž četba mi dala opravdu zabrat. Jako kniha popularizující určité myšlenky je to výborné. Skvělý dodatek jsou i samotné rozhovory.
Pokud člověk rezignuje, že by se tato knížka snažila o nějaké vysoké literární kvality či ambice (je zde mnoho samoúčelností a nefunkčních prvků), tak se jedná o poměrně nadprůměrnou žánrovku. Pokud k tomu člověk přistupuje jen jako k oddychové literatuře, nebude zklamán. Čeká-li nějaké světoborné dílo, zklamán naopak bude.
Cením pokus, ale výsledek je podle mého názoru nešťastný. Pochybuji, že z knihy by si děti něco zapamatovaly. Je to moc suché a při vysvětlování některých abstraktních pojmů se využívají další abstraktní pojmy, které dítě v slovní zásobě mít pravděpodobně nebude. Škoda, mělo to velký potenciál. Pro dospělé to už asi stačit bude.
Ne, ne a ještě jednou ne. Tahle kniha rozhodně neměla být oceněná Magnesií.
Velmi zdařilý debut, byl jsem vážně mile překvapen. Určitě se těším i na budoucí sbírky, které, doufám, budou.
Skvělá kniha, která ukazuje, že ne vždy šlo lidem o zisk a že před zisk lidé dříve kladli morální a náboženské představy, které se s ekonomikou mísily.
Taková průměrná kniha, která kromě tématu nepřináší nic nového. Vlastně téma je to jediné, co je na této knize pozoruhodné, literární zpracování je podprůměrné a bez literárních ambicí. Jako oddechové čtení dobré. Více zde: https://www.novykurz.wordpress.com/2024/03/15/zkamenela-kniha-fosilie-michala-kasparka-je-i-pres-sve-tema-oddychove-cteni/
To je takový Haklovský standard, rozhodně to není jeho nejlepší dílo, ale ani nejhorší, spíš takový slabší průměr. Ty změny ve formě vypravěče z ich formy na du formu jsou zbytečné, když se neustále jedná o hledisko protagonisty. Prostřední kapitola - Umina verze - hodně slabá. Hakl dokázal, že neumí napsat ženskou postavu. Za pokus to ale stálo.
Námět neoriginální.
Zručně napsáno. Člověk, který zažívá hlubokou depresi a kterému chybí jakýkoliv smysl života, hledá smysl života v tom posledním, co zbývá - ve vztazích. Jenže čím dále se člověk v knize dostává, tím více si uvědomuje, jak velkým zajatcem vlastního ega se člověk stává. Vztahy chápe jako útěk před realitou, anebo jako pouhý konzum, kterým se onu prázdnotu snaží zaplnit: "Připadám si odpojená od celého světa, a když už k sobě někoho pustím, nedokážu mu věnovat tolik pozornosti, kolik bych chtěla. A pak se snažím hledat neustále nové a nové příležitosti a okamžiky k tomu, abych svou samotu zaplnila, a nedokážu se už soustředit." Téma samoty a osamění se prolíná celým textem.
Sen a realita stojí na identické rovině fikční skutečnosti, sen a realita tedy splývají, sen je realitou a realita je snem. Obě pozice jsou stejně zbytečné a absurdní. Protagonista a zároveň vypravěč - Genettovsky řečeno homodiegetický vypravěč - trpí pocity méněcennosti, zbytečnosti aj., které ještě více podtrhují příznačné motivy a próza tak vykazuje až lyrický ráz. Jediný smysl života protagonista spatřuje ve vztahu, v lásce k ideální, vykonstruované ženě. Jeho vztah k ní ho definuje, zároveň tak utíká i před realitou, před hlavním městem, do něhož se stejně na závěr vrací.
Za pozornost taktéž stojí přeměněné genderové role, kdy vypravěč je často pouhým spolujezdcem, který nemá na svůj vlastní osud žádný vliv, dokonce i jeho myšlenky se v jeho hlavě objevují samovolně a jak rychle se objevují, tak rychle i mizí, podobně jako auta na dálnici. Je spíše pasivní, nechává se vodit jako psa. Ostatně vypravěč všemi vlastnostmi psa disponuje. Nejvíc mě pobavila pasáž v závěru knihy: "Dotýkají se mě něžně, stejně jako celé město. Větřím v nich tvou stopu, některé stonky jsou polámané a někde asfalt pyšně vystavuje podrážky tvých tenisek." Dívka od něj neustále utíká a on ji neustále hledá. Tento motiv se objevuje v průběhu celé knihy.
Jako velmi nefunkční ovšem shledávám epizodu s rodičema. Jako by zde Šponer jen létal po povrchu, motiv nijak hlouběji nerozebíral ani neanalyzoval, prostě tu je jakési trauma, o kterém více nevíme. Víme jen, že jeho rodina byla zřejmě dysfunkční, dysharmonická a naposledy se cítil dobře na pláži s rodičema, ale že domů dorazili jakoby bez něj, a tak od té doby bloudí životem. Jeho rodina je tak zřejmě kořenem jeho života. Nedokážu posoudit, zda nedořečenost rodinné minulosti byla záměrem, shledávám ovšem celou tuto pasáž jako nefunkční.
Velmi pronikavé myšlenky. Určitě stojí za přečtení. Nabídlo mi to zcela odlišný pohled na svět.
Byť je původní text poněkud starší, stále se jedná o poměrně velmi inspirativní eseje dotýkající se problematiky nacionalismu, který je především v současné době jednou z velkých výzev dnešní civilizace. Přínosné je především trochu jiný pohled, než který na nacionalismus kladou známé osobnosti typu Gellnera, Hrocha či Hobsbawma.
Opravdu zajímavý vhled to dobového smýšlení. Prozřetelné plození v některých kruzích, případně pak i u samotného S. K. Neumanna bylo chápáno jako boj proti kapitalismu, kdy se nebudou rodit nechtěné děti a nebude to tak nadále podporovat nekonečné soukolí kapitalismu, chudoby a dělnictví. Vlastně se jedná o prevenci, používání kondomu, případně užívání roztoku pro zneškodnění spermií. Před praktickou částí se vyskytuje dlouhá teoretická část, v níž se autor rozepisuje o dobové populační teorii, polemizuje s ní apod.
Velmi podnětná kniha, která přibližuje přístup poststrukturálního anarchismu, chcete-li postanarchismu k tělům a jejich politizaci. Velmi inspirační zamyšlení, které, domnívám se, nalezne využití v mnoha humanitních oborech.
Tak mi to připadá, jako by tvrdil to, na co anarchokomunistická obec už dávno přišla. Přesto se jedná o text, který člověka naplní nadějí a snad i touhou být trhlinou.
Kdyby skončil u předešlé knihy a nic jiného už nenapsal, udělal by lépe.
1) nefunkční prvky
2) samoúčelnosti
3) bez estetické výpovědi
Takhle teda opravdu ne.
Některé myšlenky či ozdrojované studie jsou zastaralé a vyvrácené, přesto však základní myšlenky jsou velmi obohacující a stále aktuální.
Anarchokomunismus zpracovaný jako klasický katechismus. Tedy forma otázek a odpovědí, kterou používali křesťané pro výchovu mladých. Obsahuje základní myšlenky a důvody pro anarchokomunistickou společnost. Dotýká se také otázky rodiny a svobody žen. Velmi mne pobavilo, že již tehdy progresivně smýšlející lidé čelili stejným argumentům proti zavedení nových pořádků: morálka, ctnost, ohrožení tradic apod.