pocketka
komentáře u knih

Opět skvělá kniha. Jsem ráda, že jsem tuto autorku objevila, líbí se mi její styl psaní, líbí se mi témata, o kterých píše. Dokáže popsat pocity zamilovanosti, radosti, zoufalosti i zklamání tak bravurně, že to cítíte tak, jako hlavní postavy. Doporučuji a Colleen se řadí mezi mé oblíbené. Edit: před třemi dny jsem knihu dočetla a nemohu ji dostat z hlavy a začít číst něco nového. To je přesně to, co od knihy čekám, proto měním čtyři hvězdy na pět.


Páni!!! To byla skvělá kniha. Původně jsem si myslela, že vůbec není pro mou věkovou kategorii určena, že je spíše Young adult, ale nemohla jsem přestat číst. Do konce nevíte, jestli ano, ne, jak... Fandíte všem, říkáte si, já bych to udělala jinak. Ale je tomu opravdu tak? Ať chcete či nechcete, začnete o zmiňované problematice přemýšlet a najednou si nejste jistí, co byste vlastně udělali vy. Jsem nadšená a jdu si vyhledat další knihy autorky. Za mne - jste-li žena jakéhokoliv věku - knihu velice doporučuji.


Knihu jsem četla mnohokrát na základní škole, patřila mezi mé oblíbené. Nyní jsem ji pořídila dceři a četla to společně s ní, abych si ji i já připomněla. Pro dceru je v ní spoustu starších slov, kterým nerozuměla, ale jako uvedení do faktů, co se kdysi stalo a dělo, kniha špatná není.


Nemám k tomu asi moc co říct. Víte, co asi od knihy očekávat. Je to tak dvouhodinová záležitost. Co mě překvapilo je, že se Oscar Wilde jako autor uvádí jen u nás, v Británii je autor neznámý (a k tomuto se přikláním i já). Takže četla jsem, znova číst nebudu, doporučovat dále také ne.
Co ale vyzdvihnu je překlad. Tleskám.


Nevěřím, že napíšu takovou recenzi, protože na knihu jsem se velice těšila a byla jsem si stoprocentně jistá, že se zařadí mezi mé top, ale tohle je obrovské, obrovské zklamání. Knihy zaměřené na těžký život během válečného či poválečného období miluji a mám jich pár přečteno. A toto byl asi ten kámen úrazu. Nedá se, než srovnávat s např Körnerovou či Mornštajnovou. To jsou paní vypravěčky, které vás vtáhnou do příběhu, jste jednou z postav. Tohle bylo pozorování z letadla - vidíte, co se děje, ale jste příliš daleko a vysoko, abyste byli součástí. A silně pochybuju, že ve dvacátých či třicátých letech chudé ženy ze stavení odebíraly časopisy, měly namalované nehty na rudo či muž, který z domu nevystrčil nos a byl to neskutečně zapšklý buran, znal a používal slovo emancipace. Odkládám a zklamaně knihu opouštím.


Jsem na rozpacích. Čerstvě dočteno a nevím, jak vlastně hodnotit. Na začátku jsem si myslela, že jsem šlápla vedle, že příběh bude pouhým splétáním jednotlivých kapitol, které pokaždé budou o někom jiném a už už jsem ji chtěla odložit. Nakonec se z knihy vyklubal velice citlivý příběh, přesně je to popsáno v recenzi níž - "uklidňující". V jedné části jsem ronila krokodýlí slzy a nechtěla pokračovat ve čtení. Tolik bolesti pro jednu ženu... V dalších úsecích jsem musela přeskakovat text, protože mě neskutečně nudil.
Nicméně kniha za přečtení stojí a i jen za přenádhernou obálku bych ony 4 hvězdy dala.


Není mi ještě padesát, ale i tak jsem si z knihy něco málo vzala. Velice jednoduché čtení, kvalita proměnlivá, ne všude spisovná čeština. Nicméně příjemná hodinka vás s knihou čeká.


Tohle nebyla ta pravá kniha pro mně. Nechci číst složité knihy, kdy jeden musí přemýšlet, co tím vlastně básník chtěl říct, jaké poselství do slov schoval. A tohle byla jedna z nich. Útlounký příběh, hodinová záležitost, ale nedal mi nic. Bylo mi jasné, že kniha pana Backmana nebude pro každého a holt já ji na chuť nepřišla, nelíbilo se.


Ano. Prostě ano. Paní Mornštajnová je pro mně top spisovatelka, která mi vždy pomůže ze čtecí krize. Píše tak lehce, tak poutavě, že se vždy ocitnu v prostředí o kterém píše, postavy se stanou i mými blízkými. Hltám každé písmenko, každé slovo. Slepá mapa byla poslední knihou od autorky, která mi chyběla přečíst, pevně doufám, že ta nová na sebe nenechá dlouho čekat.


Po knize jsem sáhla kvůli povedené obálce a těšila jsem se, že se dozvím něco nového z poválečného období. Pokoušela jsem se x krát začíst, dávala knize x šancí mně zaujmout. Bohužel. Je to takové nemastné neslané chaotické vyprávění, nemá to ani hlavu ani patu, nic na sebe nenavazuje. Věřím, že jako dokument to bude povedený kousek, ale jako kniha pro mně ne. Zklamání, odloženo, nedočteno.


Nejdříve jsem si myslela, že knihu odložím. Pořád dokola stejný příběh, kdy on multimilionář, samozřejmě nádherný, urostlý, nezadaný, úspěšný... a ona obyčejná holka, která vůbec nestojí o jeho peníze... proč se to pořád a pořád opakuje? Nicméně vydržela jsem. Chemie tam cítit jde, to se autorce povedlo. Ale jinak průměr, vlastně ani nevím, proč po takových knihách sáhnu, když mě pak ta předvídatelnost zlobí.


Kniha je krásně udělaná, fotografie jsou také velmi povedené. Až pojedu do Čech, zcela jistě se vydám na výlet právě podle knihy.
Výtku ale mám - z Beskyd tam máme Lysou horu. To nejprofláklejší místo? Vždyť o ní se každý dočte úplně všude. A také pouze jedno místo je na Beskydy prostě žalostně málo.


Paní Mornštajnová prostě umí. Nechci srovnávat s dalšími díly autorky, každá její kniha má to své. Maličko mě ze začátku mrzelo, že se jedná o úplnou fikci, byla bych radši, kdyby to byl příběh zasazený do reálné doby a popisoval skutečné události, ale za chvíli jsem si zvykla. Chvílemi mi restrikce připomínaly nedávnou dobu covidovou. Za mne prostě povedené dílo a doporučuji.


Vůbec nevím, co ke knize napsat. Zakoupila jsem si ji díky dokonalé obálce, aniž bych věděla, co od ní čekat. Ani teď, po dočtení, to netuším. Mám dát jednu hvězdu? Mám jich dát pět? Humor? Smích? Žádný. Čtu rychle, chci začít číst něco jiného, ale odložit ji nemohu. Nebaví mě, ale přesto je tak plná emocí, že občas zapomenu dýchat a na hrudi se mi něco svírá. Odpad? Mistrovské dílo? Nevím. Co vím je, že mi dlouho zůstane v paměti a nebudu ani za pár týdnů či měsíců muset přemýšlet, o čem to vlastně bylo, jak se občas u některých knih stává.


Páni! To byla kniha s velkým K. Měla jsem na ni zálusk již delší dobu, ale očekávala jsem něco úplně jiného. Téma nevšední, postava Charlieho tak nádherně a dokonale vykreslená, že ho musíte od první stránky milovat. Vždyť já fandila i té myši! Konec očekávaný, ale jiný by knihu sesadil o příčku níž. Ještě poslední drobnost - smekám před perfektním překladem. Palec hore, klobouk dolů.


Perfektní. Tohle by se mělo předčítat na školách. Skvělá, velmi čtivě a humorně napsaná kniha. Asi jsem si nikdy z knihy nevypsala tolik moudra na papír, jako u téhle. Povinná četba pro všechny ženy. Vřele doporučuji


Nic jsem od knihy nečekala, sáhla jsem po ní ve chvíli, když jsem se nemohla rozhodnout pro žánr, který budu v tu chvíli číst. Jednohubka, nemusíte u ní nijak přemýšlet, vyloudí i pousmání na tváři, u někoho možná i hlasitý smích. Kapitoly na sebe nenavazují, takže knihu můžete v klidu odložit a pak se k ní zase po čase vrátit. Pokud máte vícečlennou rodinu, je pravděpodobné, že se v některém příběhu najdete a bude vám znít familiérně.


Aaaach to byl ale slaďouš :-)
Kniha se ke mě dostala náhodou. Ač jsem měla pár výhrad, jako nudné, hluché místo zhruba uprostřed knihy a vše bylo příliš "americké", kdy všichni byli skvělí, úspěšní, přátelští, nejlepší a prostě vše neuvěřitelně perfektní, hlavní postavy si oblíbíte. Mám nějaké "plačkové" období a od poloviny knihy jsem měla co druhou stranu slzy dojetí v očích.


Ne, ne, prostě ne. Čekala jsem dojetí, jak se budu rozplývat nad hlubokou láskou významných historických osobností, kdy vše museli dát právě do dopisů. Možná to bylo překladem, ale za mne prostě ne. Zbytečná kniha. Bohužel.

Útlounká knížka, přelouskaná během jednoho večera. Pokud již máte něco o válce a koncentračních táborech načteno, tento příběh s vámi nic moc neudělá. Nicméně jako způsob, jak seznámit děti na základní škole s touto problematikou, je kniha skvělá. Také jsem z ní předčítala své desetileté dceři úryvky.
