podko_lenka komentáře u knih
Dlouho jsem nenapsala komentář k přečtené knize a teď musím.
Kniha, která ve mně zanechala silný dojem. Dlouho se k ní budu v myšlenkách vracet. Mám toho tolik, k čemu bych se chtěla vyjádřit, ale nic by nevystihlo mé pocity. A tak ji v sobě nechám doznít…
Z knihy jsem velmi rozpačitá. Námět zajímavý, dozvěděla jsem se spoustu historických faktů, která jsem nevěděla, ale tak strašně těžce se mi četla... Bohužel za mě podprůměr
Za mě kniha povedenější než Sudetský dům. Nejspíš je to popisem míst, která mám tak ráda a ráda je navštěvuju. Jen si přeju, aby autor začal používat rozvinutější věty... Přesto si ode mě kniha zasluhuje plný počet hvězd.
Zajímavost: před touto knihou jsem četla Houslistka z Osvětimi. Popisuje příběh Almy Rosé, která byla zmíněna i v této knize a také měla blízký vztah s Mengelem. Je to jako bych četla jednu knihu a dvě dějové linky. Doporučuji obě.
Čtivá kniha, pro mě na dva večery. Přečetla jsem mnoho příběhů o islámsko/křesťanských, ateistických nebo jiných párech. Tahle kniha je ale jiná. Říkala jsem si, že není možné, aby byl někdo tak naivní. Ale lidé jsou různí a ovlivňuje je jejich psychika a životní situace. Tak se prostě stane, že se nechají unést. Ovšem Renatin příběh mě naprosto rozsekal. Ani se mi nechce věřit, že někdo tohle dopustí...
Dala bych to jako povinnou četbu všem dívkám a rodičům.
Po čtyřech knihách, které mě vůbec nezaujaly, jsem sáhla po této s očekáváním. To bylo maximálně naplněno. Vždy, když jsem si uvědomila, že to není "jen" příběh, ale skutečný deník, mě to zasáhlo. Plány a úvahy o tom, co bude, až skončí válka... Anne byla na svůj věk vyspělá a velmi poutavě psala. Věřím, že by vydala ještě další knihy, kdyby mohla.
Silné, skvělé, zanechává ve mně stopu.
Začátek byl trochu nezáživný, ale pak už jsem nemohla přestat. Říkala jsem si - je to scifi? Nebo detektivka? O knížce přemýšlím i několik dní po dočtení.
Na romány moc nejsem, ale na dovolenou jsem chtěla četbu trochu odlehčit.
I když mě nejprve zklamalo, že jsou tak mladí a bude to tedy nejspíš román pro teenagery, brzy jsem pochopila, že je to podstatné, protože v tomhle věku se člověk poznává a citově formuje.
Do druhého setkání jsem se smála, od třetího jsem to probrečela. Nedokázala jsem ji odložit a během dne ji dočetla. I když pro mě byla zápletka zbytečná a překombinovaná. Kdyby nebyla, odnesla bych si z té čistoty lásky ještě silnější emoci.
Přesto si ode mě zasluhuje plný počet hvězd. Moje první knížka od autorky a rozhodně ne poslední.
Hodnotím lépe Tatéra z Osvětimi, tohle už pro mě bylo příliš románové. Což je ale pochopitelné vzhledem k tomu, že tento příběh autorka nevyslechla od Cecílie a měla málo informací. Mám raději více faktu, proto jednu hvězdu sebírám, přesto knihu doporučuji pro její čtivost.
Colleen to vážně umí. U této knížky budu ale hodnotit pouze čtivost a její popis myšlenkových pochodů. Líbí se mi, že se nesnaží popsat situace, aby to bylo "líbivé do románu", ale tak, jak skutečně člověk přemýšlí. I za cenu toho, že z hrdiny/hrdinky udělá hospodářské zvíře.
Příběh této knihy byl velmi naivní, až nereálný. Možná už jsem toho už Colleen četla moc a měla bych si dát od ní pauzu. Přesto za tu hloubku, za popisy situací a myšlenek opět nemůžu jinak než za plný.
Téma velmi dobré, příběh zajímavý.
Ale ta čeština, ta čeština... Jeden čas jsem četla e-knihy, ale ty přepisy byly tak tragické a plné chyb, že jsem se vrátila k papírovým knihám. U téhle je to asi jedno, co bych zvolila.
(SPOILER) Silný příběh bezstarostného mladíka, kterému byl ukraden svobodný život a stal se z něj člověk bez silnějších emocí, které by mu neumožnily přežít pobyt v koncentračním táboře. Přesto neztratil určitý smysl víry a po ukončení války byl schopný založit rodinu, vážit si své ženy a uvědomit si její sílu a pochopení.
Oceňuji vyprávění bez zaujetí a popis toho, jak se měnila jeho nátura, pocity, jak se přizpůsoboval prostředí. Je cítit, že z něj vyprchal cit. A přesto (spíš právě proto) není cítit zášť.
Obdivuji, že neměl potřebu po skončení války potřebu říct svým nejbližším, co zažil a celé půlstoletí to nosil v sobě. Málokdo z nás si dokáže představit, jaké démony v sobě takový člověk nosí.
Ač se mi nechtělo do čtení Historického kontextu, teď vím, že jen tuto část si přečtu za čas ještě jednou.
Přečetla jsem několik knih s touto tematikou a svěděctvím z táborů 2. sv. války. Tahle ve mně ale zanechává velkou stopu. Určitě ji budu mít ještě nějakou dobu v hlavě.
(SPOILER) Moje první kniha od autorky. Od prvních chvil mě chytla a četla jsem ji s lehkostí. Poutavý příběh, kde mě později překvapilo podrobné popisovaní erotických scén, které na mě kupodivu nepůsobily lacině a jejich vztahu jsem věřila snad všechno. Přestože tento žánr úplně nevyhledávám.
Ráda bych dala knížce plný počet bodů. Reálně je to však kousek nad 4. Za drobnosti, se kterými jsem se neztotožnila a za useknutý a přeslazený konec, který v podstatě rozhodl, jednu hvězdu ubírám.
I tak se ale těším na další autorčinu knihu. Za čas, aby na mě té sladkosti nebylo moc :)
(SPOILER) Fajn oddechovka, přečteno za jedno odpoledne. Nepřekvapí, nezklame. Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami... Ale jelikož jsem teď měla v ruce knihy, které mě nebavily, zaslouží si tu jednu navíc.
Edit: Následně jsem koukla i na film. Obzvlášť mě zajímalo, jak do něj nevulgárně zakomponuje děj ze swingers klubu. Aha.. No, kdybych film neviděla, udělala bych lépe :)
(SPOILER) Opravdu nečtěte, pokud nechcete prozradit pasáže.
Tohle je má první přečtená kniha od Jojo Moyes. Sáhla jsem po ní po těžší četbě (King nebo 2. sv. válka), abych trochu odlehčila hlavě. Čekala jsem jen krátký úvod ohledně roku 1916, takže mě překvapilo, kolik této části bylo věnováno místa. Ale proč ne. Bylo to čtivé, zajímavé. Nicméně druhá půlka mě nepotěšila. Velmi brzy jsem zjistila, jak mi vadí Livina povaha, její iracionální chování i uvažování. Charakter její postavy mi přišel nehodný tomu být jednou ze dvou hlavních (předpokládám kladných) postav. Bohužel se to poté zvrtlo i u Sophie, Lilian a jejího rozhodnutí neodejít a nakonec ztratil mé sympatie i Paul. Nesmyslným pasážím pak kralovala část, kdy probíhá soud, kde má být vynesen rozsudek a účastníci samovolně a šťastně opouští síň, aniž by jim to někdo povolil a jednání ukončil. A ještě se úředníček rozhodne jen tak vrátit obraz z úschovy... V podstatě jsem od druhé poloviny knihy začala ztrácet pozornost a někdy ve tři čtvrtě knihy jsem si řekla, že to je slušná harlekýnská slátanina.
Ano, vím, je to kniha. U scifi také nikdo nečeká, že je to popis reálných událostí. Ale od takové knihy bych nějakou uvěřitelnost čekala. V průběhu čtení jsem v duchu ubírala z maxima hvězd, až jsem se dostala na jednu. Ale za první půlku něco navíc dávám.
Mé hodnocení se hodně liší od ostatních (nejen délkou :) ), za což se omlouvám většině, které se knížka líbila. Ve mně vyvolala emoce jako "ztráta času" nebo "takový paradox" a tuto autorku odkládám na neurčito.
Velké očekávání následované zklamáním. Četla jsem v rámci výzvy na téma z prostředí mé poslední dovolené a nakonec chalupa byla jen malá část z knihy. Trvalo mi 4 kapitoly, než jsem pochopila, že příběh vypráví dvě osoby, myslela jsem, že to je prolínání minulosti s přítomností. No, moje chyba… Ale autorka mohla zvolit jinak znělá jména, přece jen Tereza a Helena jsou co se týká slabik a hlásek dost podobná… Postava mi nebyla sympatická ani jedna. Jako matka jsem občas kroutila hlavou nad různými popisy a situacemi… No, už to ani dál rozvádět nebudu. Autorku mezi oblíbené nezařazuji.
(SPOILER) Kniha dobře čtivá... Poté, co jsem se dostala přes začátek. Nepochopila jsem, proč musela být hrdinka vykreslena jako fracek, co má problém s alkoholem, má toxický vztah s manželem, pere se u soudu a chodí k soudu s kocovinou a v džínách. Spíše než neústupnou bych ji označila jako nevyzrálou, beroucí si případy, kde věřila v dohodu a tudíž bezpracnost. Pro mě absolutně nesympatická postava, obhájkyni bych si představila jinak. Zápletka, tedy kdo to na Teddyho ušil, mi byla jasná hned poté, co ho matka odvezla a už jsem to dočítala ze setrvačnosti.
Příběh byl fajn, styl psaní také. Klidně bych si přečetla další autorovu knihu, ale bojím se, že bych tam narazila na další takovou Dani.
(SPOILER) Po dvou posledních knihách, které jsem nedočetla s nadšením, jsem sáhla po osvědčeném Kingovi, který mě zatím nikdy nezklamal. Až dosud. Bohužel jsem se po celou dobu příběhu nedokázala pořádně začíst. V knížce se míhaly postavy, ve kterých jsem občas měla problém se vyznat. O.J. se věnovala delší pasáž, ale očekávaná důležitost jeho postavy se nedostavila. Kdyby se na konci neobjevil v naprosto nedůležité scéně, udělal by King lépe. Naopak Rainbird by si na konci zasloužil více pozornosti pro svoji smrt.
Pozitivně hodnotím posledních pár stran, které ve mně konečně vyvolaly napětí. Jen škoda, že to nepřišlo dřív.
Běžně si při čtení knih představuju prostředí, scény, postavy (jako asi všichni) a tady se mi to po většinu knihy nedařilo.
Bohužel mě kniha zklamala. Ale to se tak děje, když máme očekávání. Třetí kniha v řadě, kterou už jsem četla jen proto, abych ji dočetla a mohla začít s jinou. Tak snad budu mít příště šťastnější ruku.
Historické romány mám velmi ráda, obzvlášť z Británie. Do knížky jsem se okamžitě začetla a začala ji doporučovat okolí, jak mě vtáhla. V průběhu jsem se v ní ale začala ztrácet. Ne kvůli množství postav, jak je tu zmiňováno, ale proto, že ve všech generacích a rodinách se používala stále stejná jména. Ano, reálně se to tak dělá. Ale nechápu, proč autorka zvolila tuto cestu. Však je tolik krásných anglických jmen, která mohla použít. Už jen proto, aby byl v osobách přehled.
Knihu jsem dočítala s minimálním zájmem, protože už jsem nevěděla, kdo je syn, kdo je vnouče a kdo je z královské rodiny. Škoda, další díly zatím číst neplánuju. Možná později.
Tady jdu naprosto proti proudu všem. Vůbec jsem nebyla schopná se do knížky začíst. Četla jsem, četla a najednou si uvědomuju, že vůbec nevím o čem. Prvními sto stránkami jsem se prokousávala týden. Odkládám, zřejmě nejsem na tuhle knihu aktuálně správně naladěná.
Dvě hvězdy dávám za doplněné fotografie obrazů, o kterých se píše.