polmari
komentáře u knih

"Kdybych se narodil před sto lety v tomhle městě,
U Larischů na zahradě trhal bych květy své nevěstě.
Tramvaj by jezdila přes řeku nahoru, slunce by zvedalo hraniční závoru a z oken voněl by sváteční oběd..."
kdo zná tuhle písničku Jarka Nohavici z alba Divné století z roku 1996, ten na ni v průběhu čtení Šikmého kostela musel stejně jako já mnohokrát pomyslet. A snad na ni myslela i autorka. Nebo jen náhodou se v téhle románové kronice, která opravdu chytí za srdce, objevila i věta "Ona a hlavně mladí mají před sebou krásné časy. CELÉ KRÁSNÉ DVACÁTÉ STOLETÍ"
Na tuhle písničku budu jistě myslet i u dalších dílů. A stejně tak si připomínat její závěr: "Ještě, že člověk nikdy neví, co ho čeká." A to platí nejen pro románové postavy, ale i pro nás samotné.

Přečteno těsně před 33. výročím listopadových událostí. A dostalo mě to do kolen...
V listopadu 89 mi bylo deset let a dodnes si nejvíc pamatuju to napětí a strach, co z toho vzejde, se kterým táta denně jezdil domů z práce kousek od Václaváku. Naši ve svém dětství zažili srpen 68 v centru Prahy a tak pro ně tragická varianta, která se mohla odehrát v listopadu 89, nebyla nijak nepředstavitelná.
Název téhle revoluce je na jednu stranu výstižný, ale zcela nezaslouženě vyvolává představu, že vlastně o nic nešlo, všechno šlo hladce a nic se nemohlo zvrtnout.
Tahle kniha člověku připomene, že zvrtnout se to mohlo - a strašně.


Další příběh z "krásného dvacátého století", který se mnou mohutně zamával. Že pobaltské republiky pod Sovětským svazem trpěly, jsem věděla. Že Stalin přesidloval násilně celé národy do nehostinných míst, jsem věděla. Ale takhle silný příběh mnou opravdu otřásl a znovu jsem neskonale vděčná tomu, že (nejspíš za odměnu) žiju tady a teď.


Úžasný a mnou do této chvíle neuvažovaný scénář: všechny příběhy o holokaustu, které jsem dosud znala končily buď špatně - smrtí nebo dobře - přežili a žili dál. Tohle je první příběh, který mi objasnil, že nejspíš statisíce lidí se z prožitých hrůz nikdy nevzpamatovaly.


Nadhera, krása. Děkuji úkolům čtenářské výzvy.


Pod vlivem amerických filmů a seriálů bych jaksi nečekala, že v severních státech USA je rasismus tak běžný, jak autorka popisuje. Zpočátku jsem si myslela, že je to příběh z doby MLKinga, pak jsem si říkala, že autorka přehání, ale čím víc jsem se dozvídala o životě všech hlavních postav, tím to bylo uvěřitelnější a nakonec u mě dosáhla toho, čeho asi dosáhnout chtěla u všech čtenářů ... zamyšlení se nad vlastními postoji k lidem jiné barvy pleti. Knížka je pro mě jednou z těch, po kterých si musím dát od čtení chvíli pauzu na zažití všeho, co jsem v ní našla.


Viděla jsem film a rozuzlení a dojem z něj mě dostal. Po pár měsících jsem si na něj s příchodem podzimních plískanic vzpomněla a sáhla po knize. Chvíli jsem byla zmatená, že jde o jiný příběh, než mi došlo, že v knize jde o příběh prolínající filmem. A musím říct, že v téhle kombinaci, kdy jsem znala film a knihu teprve četla šlo o dokonalý zážitek, kde se kniha stala pro film jakýmsi prequelem. Sama o sobě by mi ve svém závěru asi nedávala úplně smysl, ale ve spojení se znalostí filmu, který rozhodně můžu doporučit na sto procent, se z obou věcí stal parádní celek.


Mám pocit, že tohle vznikne, když vydavatel na autora moc tlačí. Třetí díly třídílných sérií dost často zachraňují nijaký dojem z druhého (přechodového) dílu, ale to není tento případ...třetí kniha dle mého celou sérii pohřbila.


Na rozdíl od předešlých knih jsem se tentokrát nebála, jen jsem byla sakra zvědavá na rozuzlení. A v tom na rozdíl od předchozích děl spisovatelka odvedla pro můj vkus skvělou práci: žádné zdlouhavé vysvětlování a přitom naprosto jasně popsané, co, kdo, kdy a proč. Takže za závěr 100%, za menší děsivost celého příběhu trochu míň, celkově velmi zasloužené čtyři hvězdy
...a ještě navíc to dopadlo dobře


Nevím, proč autor zcela vynechal hlavního hrdinu první knihy. Nevím, proč se zapletl do podivného milostného příběhu s představou, nicméně závěr knihy to jakž takž zachránil.


Zajímavé a vypovídající o neuvěřitelném sobectví některých lidí, kteří se sami považují za ty nejlepší...ekoterorismus ad absurdum.


Tak doufám, že něco takového se nikdy nestane a pokud ano, tak bude po ruce sympatický Manzano (nebo někdo jiný, třeba nesympatický, ale stejně schopný).


Tak větší zklamání z knížky nepamatuju. Skutečně mě neoslovila ani jedna z "hlubokých" myšlenek typu "Ema má mísu". Tohle tedy rozhodně nebyla kniha pro mě.
A panu Rudišovi a celé české veřejnosti bych ráda vysvětlila, jak je to s tou "plzní": prospěšné vlastnosti pivo plzeňského typu opravdu má, ale není to jen plzeň, ale všechna piva plzeňského typu, tj. všechna piva vařená dekokčně dvourmutově, kvašená spodním kvašení. Tento typ piva vznikl v 19. století v Plzni a od té doby ho vaří všechny české pivovary.


Parádní jízda až na poslední (vysvětlovací) stránky.


první, co jsem od Silvy četla a moc se mi líbilo, ale některá z dřívějších bude asi lepší ... určitě si o Gabrielovi nebo Sarah přečtu ještě něco


Nezbývá než doufat, že i přes nával technologií si lidé zachovají vlastní, nejlépe selský, rozum. Je dost zlé, když všichni žijeme ve světě, kde nás "velký bratr vidí" a my mu v tom aktivně pomáháme, takže doufám, že svět, kde by náš život "velký bratr" i řídil, nás nečeká. "Jsem ostatně toho názoru, že datové chobotnice musí být" pod kontrolou vlastního rozumu.


O tom, co bylo potom, jsem do této chvíle četla jen jednu knížku. Tahle mě ve vnímání konce 2.sv.v. opět posunula dál od dětské představy pohádky s dobrým koncem.


Tohle jsou ti skuteční Američané. Ti, kteří volí diktátory jako McCarthy, Bush či opičáky jako Trump. Ti, kteří s heslem "in God we trust" na rtech, bez váhání zastřelí Kennedyho. Ti, kteří vloží zločincům či dětem do rukou útočné poloautomatické zbraně a pošlou je vystřílet školu...a ani jim jejich vina nikdy nedojde.
Opravdu kniha, u které se mi vzteky, lítostí a bezmocí vše svíralo.


Moc pěkné - do poloviny knihy. Nutnost zdlouhavého vysvětlování bohužel celý zážitek dost zabilo.
