PomněnkaPrvní komentáře u knih

Příjemné a oddechové čtení, místy hodně vtipné. Je to romance pro ženy, ale okořeněná mužským vyprávěním, kde se nešetří vulgarismy a přátelským rytím. Kniha je psaná poutavě, moc mě bavila.

První polovina knihy naprosto excelentní, taky bych chtěla umět psát tak jednoduše a poutavě. Autorka pár slovy vyjádří to, co by jiný zkoušel šroubovaně popisovat. Kniha je napínavá, stále nevíte, zda Michael nebo Robert... Od poloviny už to bylo trochu slabší, občas hluchá místa. Celkově ale moc příjemné a oddechové čtení, těším se na druhý díl.

No, to teda bylo... Jestli se pustím do druhého dílu, tak snad jen pro ty komentáře, které většinou píší, že je lepší než tento první díl. Toto bylo opravdu trapné. Přála bych si číst zarputilé odpůrce Padesáti odstínů, kteří by psali komentář na toto. To bychom si teprve početli o naprosto vypatlané hrdince, zcela neuvěřitelných scénách, stupidních dialozích, nevzrušujících erotických pasážích, podprůměrném stylu psaní. A musím říct, že tentokrát bych s nimi souhlasila.

Při čtení povídky Výchova lady Lucindy jsem měla vážné obavy, jak moc utrpí moje inteligence. Opravdu utrpení.
Druhá povídka se celkem dala, styl psaní čitelnější, příběh jednoduchý, ale zajímavý, ale ten konec tak zrychleně useknutý, že se mi to nelíbilo.
Třetí povídka od They Devine je pro mě zcela nečitelná. Už jsem dál nesnesla víc hrdinčiného přemítání a rozjímání a přemýšlení a plánování a uvědomování si.... nuda a bláboly, nedočetla jsem.
Výborná je povídka Muž a žena od Robin Schone. Je nutné tuto povídku číst až po knize (úžasné knize!) Učitel lásky, na kterou povídka Muž a žena navazuje. Bez toho, aniž byste předtím znaly Muhameda, asi tuto povídku správně nepochopíte ani nevychutnáte. Jsem ráda, že tato povídka vznikla a že jsem se mohla dozvědět, jak to bylo s Muhamedem dál. Paní Schone opravdu umí psát. A divím se, že se tři předchozí autorky nebály dát svá dílka do jedné knihy s Robin Schone, protože vedle její povídky jsou ty jejich podle mého mínění ostuda a ukázka, když to někdo s perem neumí.

Neřekla bych, že se jedná o volné pokračování knihy Milenec. Prostě je to druhý (a závěrečný) díl série. Stejně jako první díl se podle mě jedná o thriler, erotika, vraždy, psychologické i fyzické mučení. A do toho ještě láska. Velmi čtivá kniha, na kterou myslím hned tak nezapomenu.

Řekla bych spíše, že se jedná o erotický thriler než romanci. Ale autorka opravdu umí. Knížka velmi napínavá. Erotika nápaditá. Ale když byla zasazená do takových vyhrocených scén plných strachu a nejistoty, ani nepůsobila vzrušujícím dojmem. Místy knížka pro mě komplikovaná, občas jsem se ztrácela v Michaelových myšlenkových pochodech. Ale rozhodně nechápu, proč prostě před pěti lety (nebo už mnohem dřív) nepřelezl tu zeď...

Jak často se Vám stane, že hltáte každé slovo, každý řádek až do konce romantické knihy? Že studujete kód ISBN, jestli tam přecejenom ještě něco nenajdete? Většinou mi samotné konce knih až tak záživné nepřijdou, ne však tato. Úžasné. Je to psané s citem. A je to hodně vzrušující. Hodně moc. Zajímalo by mě, jak velké měl Ramiel dlaně (ty moje jsou asi malé ;). Na to děložní hrdlo se budu muset přeptat svého gynekologa, protože ač velmi lákavé, prostě se mi to nezdá ;)) P.S.: Jestli Vás zaujala postava sluhy Muhameda, přečtěte si povídku Muž a žena (z knihy Výchova lady Lucindy od více autorek).

2 23.09.2014

No to bylo jako kdyby autorka přišla z večerního kurzu psaní a hned šla vyzkoušet, co nového se naučila. Dodržovala přesné schéma kapitol. Jedna - ona touží po něm. Dva - on touží po ní. Tři - ona volá kamarádce. Čtyři - on volá kamarádovi. Pět - ona se odmítá hlouběji zabývat svými pocity. Šest - on se odmítá hlouběji zabývat svými pocity... Nuda, nuda, nuda. A žádný příběh, nic se tam nedělo. Jen to BDSM prostředí je tam opravdu popsáno dost realisticky. Jestli to takto opravdu funguje a jestli je to opravdu vždycky tak psychologicky hluboké, tak to koukám.

Všechny tři díly jsou příjemná romance. Kdo je na to připraven a má žánr červené knihovny rád, bude spokojen, nic zde nechybí. Moc se mi líbily dialogy (osobní i mailové) hlavních hrdinů. Měly náboj, byly často vtipné, mnohdy intelektuální. Také se mi líbily psychologické otázky a jejich řešení z různých stran. Jak si oba hrdinové uměli uvědomit, že na situaci se dá dívat i z jiného pohledu. Celkově hodnotím tuto sérii jako fajn oddechovku, se kterou jsem strávila příjemné 3 týdny. Patří ke knihám, které u mě lehce do zapomnění neupadnou (a to nejen kvůli erotickým pasážím).

Velký problém je s tím, že je to klasická červená knihovna a všechen ten reklamní humbuk to jaksi zamlčuje. Dámy (a opravdu je to pro dámy, pánové nečtěte), nečekejte od toho nic jiného než romanci zabalenou do několika drsných slovíček a sexuálních scén. Už to někdo zmiňoval, je to jako Popelka, jen v trochu modernějším a drsnějším kabátě. Tato kniha je pro ženy, které jsou momentálně naladěny na odpočinkové knihy plné lásky, hledění si do očí, očekávání nadcházející schůzky, milostných doteků atd. Nic jiného od toho nečekejte. Pokud si chcete u romance odpočinout, čtěte. Pokud jste se nechaly zlákat reklamní kampaní a čekáte od toho dílo hodné velkých autorů, nečtěte. A když se mám tedy vyjádřit k této ROMANCI. Moc se mi líbila. Je velmi čtivá, zábavná, dialogy obou hlavních hrdinů vtipné, erotika vzrušující a neokoukaná. Oba hrdinové jsou sympatičtí. Autorce se myslím dobře podařil popis obou charakterů, zejména pokřivené, nemocné, psychopatické duše Christiana. Samozřejmě na nás autorka používá laciné triky: abychom s hrůzou od Christiana neutekly, ukazuje nám i jeho světlé stránky, hraje na city v podobě jeho vzpomínek do otřesného dětství. Ale toto můžeme paní E. L. James prominout, vždyť jsme na poli červené knihovny, šly jsme si odpočinout a na chvíli snít sen princezny. Kniha žánru romance by měla umět rozesmát, pohladit, začervenat se, zasnít se. To vše je splněno. Druhý díl této knihy stále dobrý, romance, které nic nechybí. Třetím dílem se prokousávám pomaleji, už mi nepřijde tak záživný, zastesklo se mi po tom počátečním jiskření mezi oběma hlavními hrdiny. Takže jsem zase vzala do ruky první díl (Padesát odstínů šedi) a culím se od ucha k uchu, když si zpětně pročítám dialogy hlavních hrdinů a vím to, co jsem na úplném začátku nevěděla. A pokud se mi stane, že beru tutéž knihu do ruky podruhé, je pro mě prostě dobrá.

Jedním slovem utrpení. Přehmat paní Medeiros. Oba hrdinové nevědí, co chtějí. Autorka si vůbec nedala práci s popisem jejich charakteru. Je to stále jen děj, zmatený a chaotický děj. Celá kniha působí tak, že autorka měla spoustu nápadů, co by se dalo do knihy zahrnout. Ale nevybrala ty nejlepší, nacpala je tam všechny. Jediné, co se mi na knize líbilo, byla postava šaška Nimbuse. A dále zasazení děje, který se odehrává v Irsku, což není u historických romancí časté. Domnívám se ale, že až budou číst Irové jejich legendu o slavné Fianně (vojsku irských králů) a o neohroženém Connovi (králi sta bitev) v podání Teresy Medeiros, budou tou slátaninou zklamáni.

Opravdu Sebastianův charakter se moc dobře neprojevuje, ale asi nic není ztraceno. Když ho Laura miluje, už si z něho chlapa udělá. Příběh celkem vtipný, ale rozhodně nepatří k těm lepším. Zachraňují ho vedlejší vtipné postavy, např. Sebastianův přítel Jamie, starý majordomus Fish apod.

Revasovi bylo deset a tři, když byl donucen anglickým králem oženit se s osmiletou dívkou, která byla na pokraji smrti. Tito manželé se setkávají po mnoha letech, kdy Revas Meriden unáší z anglického kláštera, aby ji vrátil na skotskou Vysočinu, kde musí dostát tradici Nevěsty z Inverness. Meriden nenávidí Skotsko, Skoty a také Revase. A pohrdá celou legendou o Nevěstě. Samozřejmě jsme na poli červené knihovny, takže sledujeme, jak se jejich vztah pomalu mění a jak si Revas získává Meridenino srdce. V knize jsou velmi letmo zmíněni také Drummond a Johana (Clara) z předchozí knihy této série. Dále se zde okrajově vyskytují postavy Elisabeth Gordonové a Randolpha Mcqueena (Drummondův bratr), o kterých je povídka Slyš, toť herold. Až do konce jsem doufala, když se jedná o sérii, že se nějak uzavřou otázky o otci a matce Johanny Benisonové (z minulé knihy této série), ale bohužel jsem se nedočkala. Celkově se mi knížka moc líbila. Pravděpodobně díky neotřelému námětu a místu zasazení děje řadím knížku k nezapomenutelným.

Drummond je propuštěn z vězení a je mu zakázán návrat na milovanou Vysočinu. Přichází tedy ke své manželce Claře a jejímu levobočkovi Alasdairovi. Jaké je jeho překvapení, když zjišťuje, že chlapec je skutečně jeho, vždyť je jako by mu z oka vypadl. A jak moc ho udivuje, že ho jeho žena nepoznává a jak moc se změnila. Netuší totiž, že jeho žena Clara je mrtvá a její místo po 7 let zastupovala její sestra, dvojče Johana. Ale postupně začíná tušit, protože Clara s Johanou byly tak moc odlišné. Drummond nemá ani ponětí, že jeho žena i její sestra jsou (byly) dobře ukryté dcery posledního skotského krále Alexandra III. A že mají obě znamení, meč vypálený do kůže, o což se postaral anglický král. Je zábavné sledovat, jak se oba snaží držet si toho druhého od těla. Johana proto, aby Drummond nepoznal, že není Clara (její značka je totiž vypálena obráceně) a aby jí nesebral Alasdaira. Drummond proto, že ji má za nevěrnici, vždyť před lety ležela se synem anglického krále (současného krále Anglie)! A Johana se nemíní za čin, který spáchala Clara, omluvit. Vždyť to Clara udělala jen proto, aby se marně pokusila dostat Drummonda z vězení. Knížka se mi líbila, děj zpestřovala postava tvrdohlavého a zvídavého Alasdaira. Jedná se o třetí díl série Border, ale s prvními dvěma díly nemá společného nic než Skotsko. Odehrává se o mnoho set let dříve. Poslední díl série (Nevěsta z Inverness) však na tuto knihu letmo navazuje, je o Johaniné přítelkyni Meriden, se kterou vyrůstaly v klášteře. Paní Lamb napsala také povídku Slyš, toť herold, která pojednává o vztahu Elisabeth a Drummondova bratra Randolpha Mcqueena.

Jedná se o druhý díl série Border (opravdu nechápu řazení do série, neboť je čtyřdílná, přičemž dva první díly spolu souvisí, zbylé dva díly se odehrávají o mnoho set let dříve a kromě Skotska nemají společného s prvními dvěma díly nic). Zde je hlavním hrdinou Malcolm, která tak moc v prvním díle svoje jméno nenáviděl. Jeho vyvolenou je Alpin, kterou v prvním díle nenáviděl snad víc, než svoje jméno :) Knížka je celkem zábavná, ale v paměti Vám dlouho nezůstane. Nejlepší z postav mi přišla krásná Ashanti princezna. Vtipné jsou také různé způsoby útěků.

Námět je vtipný a neotřelý. Ale autorův styl psaní mi prostě nesedí. Rádoby vtipné pasáže mně vtipné nepřišly. Když se tam po páté popisovala džínová bunda s nápisem Never Again na zádech, přišlo mi to mírně úsměvné. Když se džínová bunda s nápisem Never Again na zádech popisovala už po padesáté, nesmírně mě to iritovalo. Času nemám nazbyt, tak jsem se ho rozhodla věnovat jiné knize jiného autora.

Ach ta anotace... Miriam je diplomatkou u anglické královny, ačkoliv sama pochází ze Skotska. Léta rozhodně v Anglii netráví nedobrovolně, vlastně cestuje po celém světě, takže asi ani moc času v Anglii nepobyla. Na jejím opuštění Skotska ve čtyřech letech také není vůbec nic záhadného, autorka Vám to vysvětlí téměř na začátku knihy. Ale ke knížce samotné. Moc se mi líbila, nejvíc jsem tam ocenila humor. Párek pávů neměl chybu a Duncanovy převleky a jeho bláznivé chování taky na jedničku. Bavily mě i Malcolmovy změny jmen. Vedle humoru je zde velmi erotický míst, najdou se i vyloženě romantické a také dojemné scény. K této knize se vracím asi po třech letech, při čtení jsem si další děj vybavovala jen matně. Takže bych to shrnula, že knížka je hezká, nudit se nebudete, ale aspoň pro mě je lehce zapomenutelná.

Opravdu slabé. Je zde mnoho míst, se kterými jsem se nemohla ztotožnit. 18letý dospívající muž miluje 10letou holku? Tak po ní touží, chce ji políbit, ale uvědomuje si, že je ještě malá?To musí být nějaká nemoc, pokud muž touží po 10leté dívce. Ty dohodnuté sňatky, to mi prostě nesedí. Cameron se Virginii snaží přimět, aby přestala lhát. Ale nakonec se dohodnou, že zanechat ostatní ve lži bude lepší. A co to mělo být s jejich sestrou Mary? Autorka zmiňuje, jak hrozného manžela má, pak autorka uvádí, že zemřel... Jakoby chystala ještě další díl? A to příkoří, které se Virginii dělo od majitelky plantáže - nebyla to taková hrůza, jak jsem celou dobu čekala. Nakonec mohla být Virginie ráda, aspoň ji to uchránilo od horších věcí.

Agnes procestovala celý svět, aby našla svou ztracenou sestru (viz kniha Hlas srdce jakožto poslední díl této série). Ovládá bojové umění, kterému se naučila v Číně. Doprovází ji přítelkyně ("otrokyně") Auntie Loo, jejímuž otci Agnes zachránila život. Auntie Loo krásně dokresluje příběh, mihne se tam jen párkrát. Na jednu stranu je jí tam akorát, na druhou stranu mi bylo líto, že jí autorka nedala více prostoru, byla to opravdu zajímavá postava. K anotaci: "... doufá, že se mu podaří svou zachránkyni vyléčit...", "...podezření, že kdosi usiluje o jeho život..." - kdo takové nesmysly píše? Edward Agnes ošetří, brát ji na jeho panství není třeba. Ani ji nechce vzít s sebou, to ona ho donutí. A že Edwardovi někdo usiluje o život je všem (i čtenáři) jasné už od začátku knihy. Ale ke knížce samotné. Moc se mi líbila, je vtipná i napínavá. Oba hrdinové sympatičtí. No, výhrady bych měla k jediné erotické scéně - ta se mi tedy nelíbila. Zvolené praktiky proč ne, ale autorka to moc dobře nepopsala, nebylo to moc vzrušující. Jedná se o čtvrtý díl série a konečně jsme se dočkali propojení k prvnímu dílu (Nitky osudu).

Bylo to moc osvěžující. Lehký příběh, poutavě napsaný. Michael velký sypmaťák, Sarah skvělá, ta se mi líbila už v minulém díle. Místy vtipné, místy dojemné. Erotiky méně, ale hezky popsané. Co mi tam vadilo je závěr s matkou, je nepravděpodobné, že by se tak změnila. Chápu, že pro další díl série bylo zapotřebí do knížky nějak zakomponovat Agnes, ale to bylo dost zmatené a nevysvětlené... koncert? A kdo četl anotaci - ta doba, po které se projeví, že je Michael bratr zapuzeného snoubence - to je otázka několika vteřin, vždyť ho poznala už mezi dveřmi.