PosPol komentáře u knih

(SPOILER) Upíři se mezi námi vyskytují již od nepaměti. Jsou nesmrtelní a dokáží lidi očarovat a vysát krev tak, že přežijí a nic si nepamatují. A tak žijí mezi lidmi skrytí. Problém nastane ve chvíli, kdy lidé onemocní virem, který upírům rozpustí vnitřnosti a zahubí je krutou smrtí. Naštěstí je vynalezena Hema, krevní náhražka pro upíry...

Kat se snaží se svojí matkou přežít, Hema je drahá a tak má občas chuť vypít krev svým kamarádům. Když je nečekaně přijata na soukromou a prestižní upíří školu a dostane stipendium od tajného Mentora, nemůže uvěřitm, jaké štěstí ji potkalo.
Taylor problémy s penězi nemá, zato má problémy s okolím, kor když je jediná lesba na škole, která si potrpí na klasiské hetero. Když se setká s Kat, kterou znala tolik let a která se jí před pár lety vypařila ze života, je v šoku.

Obě prožívají těžkosti mládí, šikanu od ostatních, problémy se svojí sexualitou a jejím přijetím. Jejich vztah je plný nedorozumění, často toxický a tam, kde by stačilo si promluvit, vzniká buď trapné ticho, nebo nastane útěk jedné z nich.
Vše se změní, když Taylor nalezne mrtvého upíra. Začíná pátrání a dívky rozehrají poměrně nebezpečnou hru. Jaká je pravda o nalezení léku na smrtící virus?

Tuhle knihu bych hodnotila ve dvou rovinách první je queer příběh dvou úžasných holek, obě mi byly sympatické i přes chyby, co dělaly. Jenže kdo z nás nedělal v telecích letech chyby? Druhá rovina je upíří linka. Autorka v doslovu uvádí, že o upírech nikdy nečetla a zároveň, že jí přijde představa někoho pijícího lidskou krev odporná. Napadá mě ehm, tak proč sakra píše o upírech?

Mám ráda nekonvenční myšlenky, obrození a modernizaci starých pojetí, ale tady je to špatně. O upírech kniha de facto není, spíše jen o viru a nalezení protiléku a to mě hodně mrzí, autorka se se světem upírů moc dobře nepopasovala... Navíc mi vadí překlad hlavních slov tesákotvůrce, tesákorozený, mladokrevní apod., někomu se určitě bude líbit, radši bych však nějaké originálnější výrazy, než jen doslovně .

Děkuji za poskytnutí knihy Humbook a hodnotím 3/5* - kniha je osvěžující, vibe mezi Kat a Taylor parádní, zakomponování problémů dnešní mládeže stejně jako páchání zla v zájmu vyššího dobra oceňuji, bohužel upíří linka příliš slabá...

1 13.08.2023

(SPOILER) ,,'Pozdrav se s matkou představenou', řekla Marciana a vyhrnula si hábit do pasu. Než stačil promluvit, přehodila nohu přes jeho trup, jako se nasedá na jízdní kolo, donutila ho znovu si lehnout, zadkem mu zatížila prsa a stehny sevřela krk. Byl to její způsb. Posunula se dopředu a zarostlým rozkrokem mu ucpala pusu. Zasmál se do dutiny, do její známé vůně a vlhkosti a začal ji obodávat jazykem.,,

Absolutně nemám ponětí, co jsem to včera četla. Zločinec S., který za sebou zanechává jen zkázu, se dostane do kláštera, kde ho přivítají velice zajímavé jeptišky. Začíná se těžko uvěřitelný bizár, kdy absurdno střídá nesmyslné chování postav.

Ve výsledku mě ale kniha chytla, fascinovala a vlastně ani netuším, co si myslet a zda tento formát byl autorův záměr, či nějaký omyl? Tipuji to na záměr, protože děj je svižný, jazyk květnatý, až knižní a pak bum! Do toho primitivní, hnus nahánějící erotické scény, které by však vzrušily leda prvotřídního úchyla.

Těžko se mi hodnotí hvězdičkami, protože na jednu stranu mě dílko zaujalo a rozhodně mi (asi bohužel) zůstane v hlavě ještě nějaký čas, ale na druhou stranu je chování postav tak pitomé a nelogické...

Bůh je mrtev, ať žije bůh... Knížečku lze pojmout jako erotický horor, či výsměch víře, nebo prostě jako obyčejný brak. Je na čtenáři, jak se rozhodne. Za mě 2/5 a jsem ráda, že jsem na knihu narazila díky recenzi.

8 10.08.2023

(SPOILER) Svět jak jej známe skončil. Po třetí světové válce jsou státy přerozděleny a nastává krutá vláda. Každé dítě je odebráno matce hned po narození, ty nemocné mizí, ty zdravé procházejí zvláštními ústavy, kde jsou postupně vybírány jejich budoucí profese a nové rodiny. Kdo nezapadá do systému, končí ve slumu za zdí. Za zdí s radiací...

Ptáte se, kde je ta paní jara? Inu, jak už to u lidí bývá, přestali věřit v bohy. Přestali je uctívat a dodržovat tradice, náboženství je zakázáno. Ale bohové přeci jen tak nemizí...

A protože nečtu anotace, čekala jsem romantické fantasy o slovenských bozích. No, jaké drsné překvapení mě čekalo! Dostala jsem dystopický nářez, v hlavní roli opět mocnářský souboj nepoučitelných lidí, kontrast mezi nechutným bohatstvím a naprostou chudobou. Patriarchát, ve kterém ženy nemají žádná práva, ale slouží jako okrasné květinky, bohužel občas i jako boxovací pytle.

A do tohoto zvráceného světa se narodí Star. Sledujeme její smutné dětství bez rodičů, absenci lásky, odtržení od přátel až po přiřazení do nové rodiny. Už od mala se však Star cítí odlišná, mnohem blíže než k lidem má k přírodě...

Za mě úžasné dílo, proto 4,5/5 a mrzí mě snad jediné a to je upozadění magického světa před tím lidským. Autorka však napsala tak mrazivě strhující postapo, že jí odpouštím . Postavu Nikolaje jsem si zamilovala a doufám, že v druhém díle dostane více prostoru! Zároveň po dočtení zůstává pár nevysvětlených záležitostí a jsem moc zvědavá, jak se s tím autorka v dalším díle popasuje.

Mimochodem, kniha mi vzdáleně připomíná Příběh služebnice (ten filmový) a o to více jsem fandila Star.

4 09.08.2023

(SPOILER) Když si Klára vyběhne na svoji klasickou trasu, narazí do neznámého muže. Za normálních okolností by se jeden omluvili druhému, ale kdepak, dneska je špatná konstelace hvězd. A tak se stane, že z muže se stane kretén, načež z Kláry se stane kráva, no a když dá kráva kreténovi facku, zbývá už jen zběsilý úprk.

Jaké zděšení, když se pak s kreténem, alis Adamem potkají v klubu, kde se svojí nejlepší kamarádkou Vanesou paří. Ve chvíli, kdy je Adam pozve domů na jelení steak s banánovou omáčkou (to fakt někdo sní?), dílo zkázy se započne....

S Adamem se prvně vyspí Vanesa, načež jej přenechá Kláře, která zjišťuje, že kretén není zase tak moc kreténský. Klára prožívá chvilky štěstí, než se, jak je zvykem, všechno totálně posere...

Kniha je úžasně vtipná stejně často, jako lacině prvoplánová. Nejvíce jsem se bavila u scén, kde to asi autorka ani nezamýšlela a naopak mi přišly nešťastné zamýšlené vtípky. Co mě vytáčelo, bylo oslovování Kláry Klárko, zdrobněliny u dospělých mi přijdou dost infantilní.

Příběh se čte ve výsledku skvěle, první polovina je vláčnější, druhá už rychle odsýpá. Nechápala jsem jednání a uvažování postav, až ke konci se vše vysvětlilo a nebudu lhát, jedna zbloudilá slzička utekla. Jenže když se mi to pak rozleželo, vlastně mi to řešení vůbec nedávalo smysl a bylo tak překombinované, že jsem přemýšlela nad uvěřitelností, což bohužel celý příběh trochu shodilo.

Krávu a kreténa bych tak hodnotila 3/5, příběh od Jany Slaninové má čtenáři co nabídnout a ačkoliv mám výhrady, celkově mě kniha bavila. No a obálka je dokonalost sama!

1 07.08.2023

(SPOILER) ,,Môj vták sa ma pýta, kde je tá úžasne vlhká jaskynka. Rád by sa před dažďom trochu schoval....,,

Ano, jsem to zase já a recenze na eroťárnu. A jak už to tak u nich bývá, v knížečce se to hemží mnohonásobnými orgasmy, jichž pár dosahuje ve stejný okamžik, nádobíčko, jímž by hlavní hrdina mohl klátit draky a sex. Spooousta sexu.

My víme, že tyto knihy nedoporučuje 11 chlapů z 10, bo ženský pak čekají na toho prince s tváří Krasoně, který to ženský umí udělat přímo nadpozemsky, orgasmy se míhaj jak údery metronomu a vše je tak nějak pohádkové.

Kniha Neslušné dary od A. Gusatelly přináší příběh Kláry, které v Paříži prožije úchvatnou noc s Andrém. Po návratu na Slovensko nastoupí do nové práce a koho nepotká? Hle, André je externí pracovník. Kromě toho je taky svůdník a tak se rozhodne dát jí dvanáct neslušných darů, za každou prožitou noc jeden. Na Kláře je, zda dary přijme a zda podlehne jeho svodům.

,,Zošuchni sa nižšie, lebo už mi prasknú gule. Nastal čas, aby som ti ukázal pravé trtkanie v putách.,,

A tak se rozjíždí vzrušující jízda plná svádění, nespoutaného sexu, dokud.... Dokud na Kláru nevyskočí temná minulost Andrého. Dokáže se s ní popasovat, nebo to pro ni bude příliš veliké sousto? A dokáže se André změnit?

Za prvé, ano, čtu takové knihy a nestydím se za to. A vy byste taky neměli (no, spíše neměly), protože každá literatura má místo na trhu. Většina knih v tomto žánru je čtivých a já si je vybírám, když opravdu chci vypnout a nepřemýšlet nad knihou. Jó, občas se chlap diví, že přiběhnu jak nadrbaná koza, ale víte jak, některé scény jsou prostě tak trochu porno.

Tuto knihu budu hodnotit 2,5/5 a to ze tří důvodů. Zaprvé jsem dost často nepochopila uvažování a jednání hlavních postav, občas mi obočí vylétlo vzhůru. Za druhé je zde André prezentován jako bad boy, do něhož má ale fakt daleko, spíše je to obyčejný děvkař. A za třetí jsem tak trochu cítila inspiraci 50 odstínů šedi (,,Urob sa mi do ucha, Klára,,), především pak v zápletce na konci...

Za poskytnutí knihy děkuji autorce, četla se fakt skvěle a protože to byla moje první kniha ve slovenštině, dost jsem se u toho nasmála a slupla ji za dva večery.

05.08.2023

(SPOILER) Král Eduard umírá. Jako následnici si zvolí (ehm, na doporučení královské rady) svoji sestřenici Jane Greyovou. A tak je Jane nucena ve svých šestnácti letech se provdat za lorda Gifforda. Je to ztepilý, mladý, živelný.... hřebec?

Přes den se Gifford mění v koně, na noc v krásného mladíka. Taková malá drobnost, kterou se lady Jane nikdo neobtěžuje před svatbou sdělit. A tak když usnou v manželském loži a Jane se ráno probudí s koněm nad hlavou a první co z manžela vypadne je koňský koblížek, o zábavu je postaráno....

Do toho tu máme intriky v anglickém království, znepřátelené Ediany, jež se mění v různá zvířata a Verity, snažící se vyhladit je z povrchu zemského. Podobnost s protestanty a katolíky je zcela náhodná. Naprosto dokonalé oživení tudorovské historie s prvky fantasy.

Už dlouho jsem si knihu nevychutnala na pár nádechů. Zcela jednoduchý příběh, vtipné vyprávění, dokonalé postavy. Máme tu knihomolku Jane, co nevytáhne nos zpoza knih. Její manžel Gifford, opovrhovaný syn, co se nejraději cvalem prohání po louce a chmoutá šťavnatá jablíčka, mladý princ Eduard, který není připraven být králem a tak je zmítán mezi pletichami a falší dvora a spousta dalších kouzelných, i nekouzelných bytostí.

V knize je pár chybek, kdy autorky zapomněly detaily předchozích scén a tak se některé údaje lišily a občas je tam nějaký vtip na sílu, ale to bych jim odpustila. Co ale nemůžu odpustit, je to naprosto ohavné, zvrácené přeložení jména Jane! Kristova noho, jakého diletanta napadlo z Jane udělat Janu? Sralo mě to od začátku knihy a ač jsem doufala, že to časem přejde, tak na poslední stránce byl můj hněv naprosto stejný, jako na první stránce.

I tak ale knihu doporučuji, je skvělá, originální, vtipná, akurát romantická, bez extra násilí, s lehce naučným podtextem a samozřejmě kýčovitým happyendem. Tedy hodnotím 4/5. Zkrátka mě vytáhla ze čtecí krize, co jsem posledních pár dní měla...

1 03.08.2023

(SPOILER) Antologie odvážný projekt, na jehož začátku stojí hrstka spisovatelů snažících se ukojit náročného čtenáře a na konci nepředvídatelný výsledek. Baví čtenáře povídky? Inu, za sebe mohu říct, že neskutečně moc! A Jiný kraj se od ostatních odlišuje svojí svérázností, originalitou, spojením závažných témat s fikcí a naprostou odlišností každé jedné povídky.

První polovina knihy je jedna pecka za druhou, v té druhé bych měla výhrady. Povídka Trable s kuřaty se mi jako jediná vůbec nelíbila. Povídka Kra měla skvělý potenciál, byla lehce feministického rázu a představit si chlapy jako podřadnou rasu mě bavilo. Jenže pak to sklouzlo k chaotičnosti a příběh mi přišel nedotažený. Toť mé výhrady a nadále jsem byla už jen nadšena!

Dcery neptuna, Synové Amfitríty boží, představa jak si mořskej paňák (jak nazvat samce od mořské panny?) odloží trojzubec a jde trhat chaluhy v podlaze? Zakomponování problematiky s odpadem bylo nejen originální, ale vlastně i dost poučné a aktuální. Konec jsem jednoduše nečekala, skoro mi zaskočilo plastové brčko v krku. Sloňa? Geniální povídka, především z pohledu odrazu dnešního světa influencerů. Povrchnosti, pýchy a falše.

Čas květů tak to byl bizár! Tuto povídku jsem chtěla odložit, lámalo mi to jazyk stejně jako bodalo oči. Ještě, že jsem tak neučinila! Další geniální dílko, skrývající hlubokou myšlenku. Povídka Sen o poupatech a trní je osvěžující adaptací na Šípkovou Růženku. Akorát že vůbec . Dar boha vyhnanců jako kočičí máma tuto povídku nemohu nezmínit, to závěrečné dilema bylo kulervoucí. Ještě, že žádný nemám.

A to nejlepší naposled. Rohy. Tahle povídka mě neskutečně bavila, a ačkoliv i ostatní jsou skvělé, u téhle jediné jsem si přála pokračování. Úchvatný příběh o fanatismu, předpojatosti, ale především zradě a zoufalství. Nuže, popsala jsem asi polovinu povídek, takže rozhodně je toho spousta a kniha má čím zaujmout, především svojí pestrostí, kombinací žánrů, zajímavou interpretací aktuálních problémů společnosti, ale hlavně jinakostí a originalitou. Hodnotím 4/5 a určitě doporučuji ke čtení.

Děkuji Tereze Kadečkové za poskytnutí knihy.

6 01.08.2023

(SPOILER) ,,Tma, neoblomná dáma v černém šatu, předváděla své umění a stromy, které rostly stále blíž k sobě, se mě pokoušely zmást. Pařáty větví se sápaly po mém vetchém těle a na obličeji jsem pocítil nejednu pavučinu, působící jako dotyk mrtvého.,,

Poté, co jsem měla vysoké očekávání díky předchozím knihám od Jiřího Sivoka Líp už bylo a Smrt bývá nehezká, mě Jirka nezklamal. Kniha obsahuje povídky různých žánrů horor, fantasy, sci-fi a já jsem zkrátka nadšená. Autor to umí skvěle nejen se slovy, ale především s atmosférou příběhu. I povídka na dvě stránky dokáže čtenáře vtáhnout, obklopit jej všeobjímající temnotou, zatnout drápky strachu a navodit husí kůži i na místech, kam slunce obvykle nesvítí....

Další bodík má Jirka za jihočeské prostředí, protože číst si doslovný popis vesničky Nítovce u Kardašovy Řečice, kde jsem trávila dětství bylo tak úchvatně sentimentální! Stejně tak jsem si zamilovala odkazy na ikony jako jsou King, Kotleta, či si připomenula moji noční můru z dětství úmrtí koně Artexe z Nekonečného příběhu...

Co mi učarovalo, bylo množství trefných metafor, stejně jako občasné nenápadné prolnutí postav či světů ve více povídkách. Nejvíce se mi líbila povídka Záchvěvy a temné vody, Co myslíte, doktore?, Nehody se dějí a Hněv Mothereye. Ale skvělé jsou všechny, až na Před poslední třetinou nerozhodně, ta mi přišla slabá a vůbec se mi nehodila ke zbytku díla. Z povídky Babice z lesa se mi poměrně navalilo, což předpokládám byl účel. Hodnotím 4/5 a každopádně Jirka už prokázal že umí a chci číst i další příběhy o smrti, druhém břehu, temných andělech, příběhy bez špetky naděje a spravedlnosti. Za poskytnutí děkuji nakladatelství Goldendog.

,,Červenému náklaďáku skřípaly brzdy, ale bylo pozdě. Mladík se odazil od nárazníku. Petr slyšel křupající kosti, když se vrahoun dostal pod kola. Lebka praskla a rozprskla svůj obsah po asfaltu. Nakonec z těla zbyl jen hadrový panáček plnící pozoruhodné taneční kreace popírající ohebnost těla. Klouby byly drceny a kosti praskaly. Maso se měnilo v mletý separát, jako stvořený pro hamburger.,,

3 29.07.2023

(SPOILER) ,,Když ho teď vidím opilého, dochází mi, jak smutně vypadá střízlivý. Nevšimla jsem si, že ho ten jeho smutek pohltil ještě více než dřív. Nejspíš jsem si toho nevšimla proto, že smutek je jako pavučina. Dokud se do ní nechytíte, tak ji nevidíte, a potom se musíte rvát zuby nehty, abyste se dostali ven.,,

Když se Quinn rozhodne překvapit svého snoubence Ethana, narazí před jeho dveřmi na vzteklého chlapa - Graham. Když jí říká, že její přítel má v bytě sex s jeho přítelkyní, něvěří mu. Hlasité steny ozývající se zevnitř ale mluví o opaku. A tak se ocitne na podlaze s Grahamem a čekají, až jejich polovičky vyjdou ven. Mezitím jim sežerou čínu, co si podvádějící dvojice objednala a dle mého to je nejoriginálnější scénka nevěry.

Osud (a nebo ne?) svede Quinn a Grahama po čase opět dohromady a stane se z nich pár jako vystřižený z románu. Jejich láska je živelná, vše prostupující a bezmezná. Jak se tedy mohlo stát, že o pár let později Quinn předstírá spánek, moc práce, či cokoliv dalšího, co zabrání Grahamovi v přiblížení se k ní?

,,Už roky jsem se uvnitř necítila naživu. Pomalu odehnívám a ta hniloba mi teď rozežírá manželství do té míry, že už to nedokážu skrývat.,,

Střídají se dvě časové linky tehdy a nyní, přičemž linku tehdy jsem si zamilovala! Ten náboj mezi nimi, špičkování, chvilky obyčejného štěstí a spokojenosti... Linka nyní byla bolestná, emotivní, ale především zacyklená a opakující se. Moc jsem chtěla Quinn litovat, jenže dost často mi přišla jako malá holka, vůbec nebrala ohledy na Grahama a tam, kde stačilo promluvit si, vznikala jen nedorozumění a vztah se každým jedním neřešeným problémem posouval směrem k rozvodu.

Každopádně CoHo umí, kniha je napsána čtivě a poutavě. Mezi dvěmi časovými linkami panovala dokonalá souhra, skvěle na sebe navazovaly. Oceňuji absenci patetického a klišoidního happy-endu, naopak byl příběh uvěřitelný. Přesto hodnotím 3.5/5, protože jako někdo, koho se problematika otevřená v knize netýká a nikdy týkat nebude, nemám dostatek pochopení pro Quinn a její chování. Určitě však kniha stojí za přečtení.

,,Posvítíme-li jen na svoje chyby, to nejlepší v nás zůstane ve stínu.,,

1 27.07.2023

(SPOILER) Slyš, milý čtenáři. Dovol, abych Ti představila druhý díl fantasy Zlatá Grai od Kristina Waagnerová - Dotek viatáru. Jde o naprosto nedoceněnou, otřesně nepropagovanou, avšak pekelně božskou tetralogii. První díl byl lehce vleklý, obsahoval podrobné popisky, minimalistické vysvětlování a sakra rozsáhlý úvod do magického světa grai.

Jenže kdo vydrží, vyhraje! Druhý díl je jako Jumanji - pohltí tě a pustí až na konci. Možná. Opět jsme ve světě, kde spolu bojují jorrei, krvežízniví sarrei, Divocí lidé a k tomu mocichtiví Sitté. Každý má svá tajemství a tajné zbraně. Každému jde o místo na výsluní, ovládnutí těch druhých a blahobyt.

Postavy se zde ještě více rozvíjí, každá je brilantně popsána do sebemenších detailů a tak je Ti umožněno přenést se do světa k Isarell. Zvláštní dívce, která se z divoké tulačky probojovala na post ellektryiské princezny. Už dlouho se mi žádná postava takto neobtiskla do paměti, jako ona magická grai. Zároveň i blíže poznáváme Bastiena, se kterým má užší vztah než k milenci - bratrský, ochraňující a respektující. Miluji oba dva! Oceňuji absenci romantické linky, k této knize to pasuje.

Užila jsem si svět intrik, bolesti, pletich, zrady, lásky i odpuštění. Poslední čtvrtinu knihy jsem trpěla společně s hrdiny a spílala Kristýně, proč mi tohle sakra dělá. Cítím neskutečnou úctu k této autorce, že vykouzlila tak perfektní svět, nezamotala se sama do přediva osudů hrdinů a skládá dílek k dílku skládačky tak bravurně, že na konci si prostě sedneš na prdel a čumíš. A čekáš na další díl....

Nutně potřebuji Otisk Charibdy a poslední díl se prý již blíží do finiše, takže se těším jak malá holka. Tato série je strhujícím příběhem tak věrohodně vystavěným, že si dovedu představit filmové zpracování a překlad do dalších jazyků. Ostatně jazyk umí Kristýna využívat skvěle, tetelila jsem se blahem nad rozvinutými souvětími a bohatou slovní zásobou, což jen podtrhlo fantastičnost knihy. Takže čtenáři, zapiš si tuto autorku za uši, protože o ní ještě uslyšíš.... No a hodnocení? 5/5 a k tomu milion srdíček....

,,Právě zapadalo slunce a zalévalo sídlo uctívačů viatáru oranžovým světlem. Celé sedlo bylo zalité jezerem, které se vylévalo z okrajů a napájelo ony nádherné a divoké vodopády. Všude tu probíjela syrová, přírodní magie...,,

2 25.07.2023

(SPOILER) ,,Tehdy jsem pochopila, že les může všechno. I když to na první pohled nebylo zřejmé, byl to on, kdo v domě vládl. Jeho vůně byla všudypřítomná a připomínala nám, že i když ho nevidíme, může se kdykoli odkudkoli vynořit a vzít si, co se mu zlíbí. Pochopila jsem, že všichni v domě vědí, co se děje.,,

Nevěřím, že by zde byl někdo, kdo neslyšel o nové knížce AM Les v domě. Ta kauza kolem a vášnivé debaty museli zaznamenat i knižní mudlové (rozuměj - ti, co nečtou). AM napsala knihu o zneužívání, avšak to v knize v podstatě není (díkybohu). Jde spíše o dominový efekt, co podobný zážitek může spustit.

Bezejmená cácora popisuje svůj život od šesti let až do dospělosti. Od dětství si přijde jako zbytečná, otravná holka, která ostatním jen ztěžuje život a o kterou nikde nestojí. Žije v domě u lesa s neurotickou babkou, dědkem, co má radši psa než lidi, labilní matkou a dočasným otcem, který ty tři zkrátka nevydýchá a rozhodne se celou rodinu opustit. Včetně cácory

Příběh naprosto ukázkově odhaluje nevyvratitelný fakt zlo plodí zlo. To, jak dění v domě zformuluje cácoru ve lhářku, která bez mrknutí oka nechá vzejít další zlo, je až neskutečně realistické a poučné. Nesnášela jsem celou tu toxickou rodinu, ale bohužel ani cácora mi nepřirostla k srdci, i když za její chování mohla výchova a prostředí, ve kterém vyrůstala, nedokázala jsem se k ní přiblížit.

Kniha je plná zcela nadbytečných metafor. Chápu připodobnění lesa, ale na začátku knihy je cpaný na sílu všude a ty další metafory jen narušují příběh. Stejně tak mi přišlo občas nelogické chování postav a okolí. Kniha je vysoce čtivá, avšak jako by to ani nepsala AM, ale šlo o prvotinu, kde jsou krkolomné, těžkopádné obraty.

Kdybych měla knihu připodobnit, pak k Zahradě mrtvých duší od Lukáše Bočka, jde de facto o totožné téma, ale Lukáš si dokázal s textem pohrát tak, aby se člověku vtiskl do paměti. To o této knize bohužel říct nemohu a z čeho jsem vyloženě rozladěná, pak z faktu, že autorka nevyužila svého dosahu a nevěnovala úvod či doslov obětem zneužívání a edukaci, která se přímo nabízela Hodnotím 2/5, spíše podprůměr. Holt ne vždy stačí těžké téma, ale stejně jako u koncentrační tematiky to láká ke zpracování, protože takové věci budí vášně. A to prodává

,,Neznámé zlo je vždycky děsivější než zlo, které už známe.,,

11 23.07.2023

(SPOILER) ,,Energie. Život. Smrt. Všechno. Zvedneme se a upadneme a zase se zvedneme. Pohybujeme se různými stezkami, smrt ale nediskriminuje. Přijde si pro všechny. Odlišuje tě to, jak s ní naložíš.,,

Wallace je krutý, sobecký a nesnesitelný právník. Považuje se za žraloka mezi mřenkami. S nikým nemá slitování, na zbytečnosti jako je rodina, odpočinek či přátelé nemá čas a opovrhuje všemi kolem sebe. Jednu chvíli tu je, a najednou není. Ocitne se na svém pohřbu, kde křičí, ale nikdo jej neslyší. Smrt popírá i ve chvíli, kdy jej odvádí Smrtka. Ta ho odvede do čajovny na okraji města, kde se setká s Hugem. Ten je pro lidi z vesnice okouzlujícím majitelem podniku, pro duše pak slouží jako Cháron, tedy převozník na druhou stranu.

Vždycky si myslíme, kolik nemáme času, ale když o něco doopravdy jde, čas nikdy nestačí. Wallace tak začne poznávat, o co všechno přišel během života a jak špatným člověkem byl. Mezi ním a Hugem začne vznikat cosi výjimečného.Jenže Wallace je mrtvý a Hugo živý.

Klune mi vzal srdíčko a zatímco jej z jedné strany něžně hladil, z druhé do něj nemilosrdně bušil boxerem. Tahle kniha je neskutečný poklad! Vážné téma smrti protkané bonmoty. Podmanivé prostředí čajovny skrývající tajemství toho, co se děje za oponou. Sarkastičtí duchové, kousavá, ale srdečná Smrtka, empatický převozník s náručí dokořán pro každého, kdo bude potřebovat. Nemůžu říct, že bych brečela. Já řvala jak malá holka! A ještě víc po dočtení poděkování, kdy jsem se dozvěděla, že kniha vznikla na popud úmrtí autora a jako způsob jak se se smrtí vyrovnat.

Wallace musel umřít, aby v sobě našel lidskost. Letos to bude určitě jedna z mých TOP knih, jinak než 5/5 nelze hodnotit. A určitě si ji chci někdy přečíst ještě jednou. Minimálně až můj život opustí někdo důležitý, protože kniha dává naději. Naději na možnost získat zpět své lidství. Naději na opětové setkání s milovanými. A především naději na lásku a druhou šanci.

,,Pozdní procitnutí je mocná věc, Wallaci. Ne vždycky vidíme, co máme přímo před nosem, natož abychom to dokázali ocenit. Teprve při pohledu zpět si uvědomíme, co jsme měli vědět celou dobu.,,

4 19.07.2023

(SPOILER) Vítejte v kavárně Legendy a Latéčka. Můžete si zde dát kávu bohaté chuti vařené z pražených gnómských bobů, či krémové a lahodné latté. K tomu nesmí chybět skořicová rolka s božskou polevou, či knoflíček - křupavá ovocně-ořechová pochoutka. K poslechu vám zahraje bard Pendry tklivé melodie na svoji loutnu.

Viv je orkyně, ale už ji nebaví jen tříštit lebky a vytahovat z nepřátel svůj meč společně s jejich vnitřnostmi. A taky není nejmladší a začínají ji chytat záda. A tak se rozhodne pověsit své řemeslo na hřebík a otevřít si kavárnu ve městě Thune. Jde o dosti odvážný krok, neb jsme někde ve 13. století a lidé ve městečku netuší, co to ta káva vlastně je.

Viv si najme pulčíka Cala, s jehož pomocí přestaví barabiznu na útulné místo. Sukuba Tandri zde začne obsluhovat hosty a když se na scéně objeví krysák Knoflík s jeho zazráčnými prackami a městem se začne linout vůně skořice, kardamonu a čokolády, v kavárně se dveře netrhnou....

Lidičky! Tohle byl tak milý a sladký příběh! Miluji budování nového a tak mě bavilo sledovat přerod ruiny na kavárničku, stejně jako příchod nových postav. Jejich charaktery jsou jednoduché, ale určitě si je zamilujete. Příběh je trošku prvoplánový a víte jak skončí, ale komu to vadí? Já jsem u knihy vypla, pobavila se a užívala si barvité popisy nápojů a jídlla, úplně jsem se viděla u stolečku s partou přátel, hrnkem ledové kávy s hustou, mléčnou pěnou a talířkem s báječně nadýchaným kouskem božské many z rukou Knoflíka.

Nečekejte od knihy extra magický svět, o ten tu vůbec nejde. Jediné, co bych vytkla, byla ta zcela zbytečná romantická linka, která působila tak nějak nepatřičně a kostrbatě a popravdě příběh spíše narušovala, než aby jej obohatila. Ale i tak je to za mě 4/5 a rozhodně doporučuji přečíst a moc se těším na další díl, snad bude brzy přeložen.

1 15.07.2023

,,Nejhorší je, že žadnej příběh nemá šťastněj konec. Nakonec to totiž vždycky jeden z těch dvou posere. Můžeš jen doufat, že to nebudeš ty. A když je po všem, sere tě, žes to nebyl ty.,,

Ethan a Kai. Oheň a voda. Liška a Káně. Strach z moře a láska k výškám. Hrůza z výšek a závislost na plavání za bójku. Dva kluci ze znepřátelených škol. Mezi týmy vládne nevraživost a seznámení těch dvou neproběhne zrovna hladce. Respektive skončí pěstí Kaie ve tváři Ethana.

Postupem času se ti dva začnou sbližovat, jenže protože ani jeden z nich přeci není buzna, potlačují své pocity. A začne to mezi nimi vřít. Neví, co sami se sebou, natož s tím druhým.

Vlastně jde o banální příběh, trochu prvoplánový, ale naprosto mi učaroval. Oba kluci mi přišli úžasní, jejich pohnuté osudy, se kterými se ale nesvěřovali. Boj zda zvolit to co chtějí, nebo to, co se od nich očekává. Boj se stigmatizací a homofobií a to bohužel i z řad těch nejbližších. Užívala jsem si pohled na děj ze dvou stran. Stejně tak mě bavilo neurčité místo i čas.

Zcela zbytečně jsem se bála rozsahu knihy, holky Pospíšilovy umí psát poutavě od první stránky do poslední. A tato kniha je oproti Neexistenci navíc určena i širšímu čtenářskému publiku, je mnohem jemnější a citlivější. Mrzí mě jediná věc - škoda, že kluci jsou psaní er formou, protože ich forma by byla totální pecka! Ale to je jen drobnost, ve výsledku je kniha přesně tím čtením do těchto parných dní, kdy se vrátíte na střední a připomenete si dilemata, zda volit lásku, či hájit svoje postavení. Za mě 4,5/5. A co vy, četli jste příběh Ethana a Kaie?

,,Kai chutná jako hruškový závin, jako voda, jako ta nejlepší věc na světě. Ethan se vždycky se bál vody. Ale s tím, jak Kai dýchá, by se možná zvládl potopit.,,

Za poskytnutí knihy děkuji autorkám.

3 12.07.2023

,,Nekřič. Nekřič. Nekřič. Beatrice si to slovo opakovala a srdce jí zatím pádilo jako tucet cválajících koní. Oči přitom upínala na mrtvého muže v dobře známé zelené vestě. Ležel tváří dolů, nos přitisknutý do koberce a temeno celé hlavy měl zalité krví proudící z rány zadní části lebky, která,,

Když Beatrice objeví mrtvolu lorda v knihovně a u ní postavu vévody Kesgrava, je v šoku. Horší ale je, že tato smrt je prohlášena za sebevraždu. Beatrice však zná pravdu a rozhodne se ji objasnit, stůj co stůj. Vrahem může být naprosto kdokoliv.

Skvělá kniha, spojení archaismů a knižní mluvy se sarkasmem a vtipem, to žeru! Chemie mezi Beatrice a Kesgravem byla takřka hmatatelná. Až do poslední chvíle jsem netušila, kdo je vrah.

Knize dávám 3/5 a hned vysvětlím. Tahle kniha má dvě obrovské mouchy a ty mi nejen zkazily celkový dojem z knihy, ale především jsem na to při čtení musela myslet. Za prvé jsou všechny postavy dementní, protože nikomu nepřijde divné, že by někdo spáchal sebevraždu tím, že se utluče svícnem zezadu do hlavy.

A za druhé a to mi pilo krev - Beatrice je 26 letá panna, celý život ji vychovávají jako poslušnou ženu, co má držet hubu a hlavu dole. A najednou si tu vystřihne naprosto bravurně sebevědomou, nezávislou, nebojácnou a pohotovou ženu. Ani minutu jsem jí to nevěřila. Což je obrovská škoda, protože jinak je kniha skvělá a další díl si určitě přečtu. Jednoduchá zápletka, pár postav, správný vibe mezi hlavními postavami, předsudky minulých století, nízké postavení žen, tohle všechno mě fakt bavilo!

,,Jestliže Kesgrava zaskočil pohled na Beatrice stojící v opuštěné knihovně s vražednou zbraní v ruce, skutečnost, že se stal terčem tak nepokrytého sarkasmu, ho přímo šokovala. Jak si to ta malá chudá myš bez konexí dovoluje jednat s ním tak neuctivě?,,

1 10.07.2023

,,Byla to chyba. Očekávat, plánovat, snít. Stavěla jsem ho na piedestal. Pečlivě utvářela růžovou bublinu přání, jaký by měl být a jak bychom byli šťastný, spokojený a odskákali ruku v ruce do zapadajícího slunce.,,

Ahoj, já jsem Adriana, je mi 22 a jsem stalkerka. Ne, vlastně ne, jen jsem platonicky zamilovaná. Ne, to taky ne! Prostě znám se už 8 let s mega, giga úžo hercem Matyášem z brněnského Divadla a on mě taky miluje. Jen to ještě neví. Po každém setkání s ním se mi mozek smrskne na velikost mušího hovínka.

Dle mého by si Adriana měla dojít k lékaři, neustále jí polévá horko, zalévá hřejivý pocit, do žil se vlévá cosi hebkého a nemusím asi upozorňovat na fakt, že je vlhká tak často, že by to vystačilo na promazání orloje alespoň na pár dekád dopředu Dobře, to poslední tam není, ale z toho textu to tak čpí, že jsem se musela zmínit
Matyáš? To je zkrátka supermrdáč, který svým pohledem a melodickým hlasem rozechvěje tektonické desky a vychýlí Zemi ze své dráhy aspoň o metr. Adriana na něj neustále někde čeká jak věrnej čokl před řeznictvím, aby jí letmo pozdravil a zase kamsi běžel.

Autorka se snaží o sarkasmus a humor, jenže to nikdy nemůže fungovat, když na stejných řádcích leží prostoduchost, naivita, sebeklam a sugesce neexistujícího. Reálně jsem se zasmála u 4 scén. To je sakra málo! Celé dílo je patetické, absurdnost střídá bizarnost a vztah mezi těmi dvěma je neuvěřitelně toxický.

Jak to na mě celé působí? Adri je nezdravě zamilovaná do Matyáše a on, jakožto správný muž, je k této informaci zcela slepý (nebo ji záměrně ignoruje?). Takže ona na něj vejrá štěněčíma očima, vyšiluje z každého jeho pohledu, brní jí celé tělo z letmého dotyku a on? On ji vidí jako kamarádku. Nic víc. A tak se rozjíždí kolotoč, v němž křeček běhá do úmoru dokola a dokola....

Dávám 1/5 a to jen proto, že je příběh (paradoxně) čtivý a obálka úchvatná. Jinak je to za mě kniha, která neměla vyjít a moc mě mrzí, že takový brak sebral místo knize, která by si to bývala zasloužila. Postavy zcela ploché, náhodně dosazené, některé části spíše než jako autobiografie zní jako nesplněné sny....

5 07.07.2023

,,Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli. Když se přihodí něco dobrého, pijete, abyste to oslavili. A když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo. Bukowski,,

Martinovi je přes padesát, právě ho vyhodili z práce kvůli stáří a on zjišťuje, že na něj nikde nečekají s otevřenou náručí. Kromě toho se mu rozpadá manželství. Jenom chlast, ten ho nikdy nezklame. Je tu pro něj. Vždycky a v jakékoliv míře

,,Pijete příležitostně, nebo pravidelně? Pravidelně při každé příležitosti.,,

Svérázné dílko, plné suchého a břitkého humoru, které mě bavilo od první stránky až do konce. Je rozděleno na dvě části půlku času strávil Martin v léčebně a půlku v base. V obou částech se potýká se společností, s existencionální krizí, vzpomíná a bilancuje svůj dosavadní život. Skáče z myšlenky do vzpomínky, avšak určitá chaotičnost zde jen potrhuje ponurost příběhu. Zdánlivě vtipné a lehkovážné vyprávění ale sotva zakryje závažnost situace.

,,Chlapi mezi padesátkou a šedesátkou jsou fakt nejohroženější druh. Kam se na nás hrabou pandy. Nebo opravdový člověk Meresjev. Ten se plazil lesem jen osmnáct dní. My to máme na doživotí. Každý den se o pár centimetrů snažíme vyškrábat ze dna, ale jsme na tom hůř než Meresjev. Sice nohy máme, ale furt nám je někdo podráží. Věk.,,

V knize najdete cynické poznámky, nikdy neumírající hospodské vtipy o bolševicích či Moravácích. Dozvíte se, jak se Martin stal krmičem želv, rozdíl mezi cikánem a Romem, či proč Lenin pořád běhá a křičí Kousni se do hlavy! Obě části mě bavily, ale druhá o fousek více, neb mi tak moc připomínala Útěk z věznice Shawsank! Všichni jsou tam nevinně, právník to posral.

,,Víš co? Není důležitý, cos udělal. Důležitý je, za co tě chytili. Není důležitý, za co tě chytili. Důležitý je, za co tě odsoudí.,,

Skvělá jednohubka, dostala jsem přesně to, co jsem chtěl a proto dávám 4.5/5 a rozhodně doporučuji ke čtení.

,,Až umřu, pohřběte mě ksichtem dolů. Aby mi celý svět mohl políbit prdel.,,

4 06.07.2023

,,Chloe bývala moje nejlepší kamarádka. A pak něco víc. A pak nic.,,

Poté, co Fallon s Chloe přešly od kradmých úsměvů a tajných pohlazení k neskrývaným polibkům na krk a k rukám putujícím dolů a ještě níže, vše se pokazí. Chloe odjede na vejšku a tak je snadné zapomenout. Jenže po roce se vrací domů a snaha se nepotkat má jeden háček Lásku v každém kopečku. Firmu s božskou zmrzlinou, kterou ke vší smůle vlastní jejich mámy.

A ještě větší problém se objeví ve chvíli, kdy mají matky vyrazit na akci zbohatlíků se zmrzlinářskou dodávkou, která je díky výdělku drží po zbytek roku nad vodou a kvůli jednání s investory nemohou. Na cestu po státech USA se tak vydávají Fallon a Chloe. Jde o zcela nesourodou dvojici zatímco Fallon se pravidly řídí, Chloe je porušuje. Zatímco Fallon má naplánový každý metr cesty, Chloe si jede nazdařbůh.

Můžete ochutnat Hořkosladkou lásku, Vanilkový zálusk, Dobu medovou či Cestu borůvkovým rájem, vše zalité horkou čokoládou, opojně vonícím karamelem, posypané marshmellows, lentilkami, či hromadou sušeného ovoce. Stejně jako vymazlená zmrzlina mě okouzlil celý road trip, kdy holky zažívaly skvělé dobrodružství, které by si užily mnohem více, kdyby nebyly neustále jedna, nebo druhá uražená

Těšila jsem se na queer příběh ve stylu Léto mezi řádky, leč bohužel jsem dostala dvě královny dramatu Někdy mi Amerika přijde jako svět zcela mimo naši galaxii, ale chování obou hlavních postav bylo zkrátka neuvěřitelné vzhledem k věku osmnáct a devatenáct. A nejhorší je, že od postav vždy očekávám nějaký posun, jenže zde holky 10 stránek před koncem zopakují doslova to samé co na začátku. Věřím, že pro spoustu lidí to bude úžasná oddechovka na léto, ale asi jsem čekala více, proto za mě 2/5. Děkuji za poskytnutí knihy Humbook.

,,Chloe Shapirová mě vodila za nos a vyrvala mi srdce z těla. A pak jsme žily nešťastně až do smrti.,,

1 03.07.2023

"Všechny snílky zveme do zámku pod hvězdným nebem, kde oslnivý ples za svitu luny bude zlatým hřebem. S úderem půlnoci fantazii uzdu popustíme, představami něžnými i zvrácenými se nabažíme. Oddej se nočním můrám i dennímu snění, oblečen jako svých tajných tužeb ztělesnění."

Annaleigh je z dvanácti sester. Jenže čtyři sestry už jsou po smrti, přičemže některá z úmrtí nevypadají jako nešťastná náhoda. V okolí se povídá, že rodina je prokletá. Navíc všechny sestry v noci mizí na tajné plesy a bály, mají prošoupané střevíčky, bolavé nohy a budí se zcela vyčerpané až odpoledne. S kým tančí? Kdo tak nenávidí celou rodinu? Stihne Annaleigh vyřešit záhadu, než přijde řada i na ni?

Tahle kniha má nádherné pozadí - Solný lid, bozi sestupující mezi obyvatele ostrovů, úchvatně popsané moře a tvory jej obývající, historii, barvitě vylíčené nádherné šaty sester. Dokázala jsem si představit nazdobené komnaty, stejně jako výzdobu plesů, ze kterých by jistě až zrak přecházel.

Má to být retelling pohádky Protančené střevíčky od Bratří Grimmů, přičemž autorka vnesla ty správné hororové okamžiky, kdy jsem se i párkrát ošila. Příběh je tak trochu horor/fantasy/pohádka a mně se moc líbilo popisování rozbouřeného moře, kdy se vlny tříštily o útesy, maják svítící do dálky, tajemní tanečníci...

Jenže to je asi všechno. Ve finále mě kniha nudila, děj se vlekl, 400 stran bylo zbytečně moc. 3/4 knihy se de facto nic neděje a ačkoliv bylo posledních 100 stran napínavých, tak já chci knihu celou skvělou, ne jen její čtvrtinu. Nehledě na toxický vztah, který jsem Annaleigh nevěřila, mezi ní a Cassiem jsem necítila žádnou chemii, ta romantická linka do příběhu vůbec nepasuje.

Ocenit ale musím ten psychologický podtext, kdy autorka čtenáře tak zmate, že ve finále netuší, co je pravda, co iluze a co vyloženě bludy. A ačkoliv chápu, že je to YA, ten zázrak na konci knihy působil spíše absurdně a znechutil mi tím i tu trochu pozitivních pocitů, co jsem po dočtení měla. Proto hodnotím 2/5 a velice mě mrzí tak malinké využití potenciálu, který kniha měla.

2 01.07.2023

,,Noc uprostřed vody a šlehání blesků. Zvuk zuřící bouře. Vypij to. Plameny vysokých svící. Oneiros. Něco řekla. Nevěsto temnoty. Požehnaná...,,

Matylda je vcelku obyčejná, byť výjimečně nádherná, mladá žena. Liší se jen takovou drobností a tou je čtení myšlenek ostatním lidem. Jejím úkolem ve firmě je fotit produkty a modelky do katalogu. To se však změní v den, kdy ji zaměstnavatel Tobias vezme k lesu, kde najdou mrtvé děvčátko a přikáže Matyldě, aby jej nafotila. Od té chvíle se rozjíždí bizarní kolotoč událostí, kdy mrtvá těla přibývají, policie je nečinná a záměrně slepá a Matyldu začne někdo stalkovat a vyptávat se na ni.

,,Za soumraku se zatáhlo. Obloha se fialově napudrovala jako před karnevalem. Teplý vítr, co dovnitř vanul oteřevřenými okny celý den, utichl. Nechci, aby se setmělo. Za dveřmi stojí smrt a klepe na sklo čistě vybělenými klouby. Nechci žádné další svítání, žádný další den, žádný další večer. Protože ten už bude poslední.,,

Jestli jsem do téhle knihy byla paranoidní, tak po ní už se hodlám uzavřít někde v bunkru 10 metrů pod zemí. Nemůžete věřit ničemu a nikomu. Dokonce ani sami sobě. Tisíce let stará organizace, pokrývající zemi jako pavoučí síť nenápadná, ale příliš silná na přetnutí. Podjaté a zkorumpovaé soudy, policie, lékaři. A k tomu Kainův gen.

,,Drápek iraciálního děsu mě zašimral mezi lopatkami. Tenkrát jsem měla možnost couvnout. Neudělala jsem to.,,

Lidi znáte mě, jak jsem ukecaná, že? Jenže tahle kniha mi na chvíli zavřela zobák! Pořád jsem si pro sebe psala poznámky, cože tam nesedí. Co tam je za nesmysl! Proč je Matylda tak naivní! Jenže! Autorka má vše do detailu zmáknuté, no nestačila jsem zírat. Na konci do sebe vše zapadne takřka nadpozemsky lehce, nenásilně a s přesnou logikou. Přidejte si k tomu božské ilustrace v čele s uměleckou obálkou a získáte tenhle skvost nadupaný mystikou, tajemnem, sektářským fanatismem, propracovanými postavami se zajímavými osudy, příběhu v příběhu a geniální zápletku.

Vytkla bych jedinou věc občasné nepochopitelné uvažování Matyldy. Zabijou jí někoho blízkého a ona neudělá nic, jen zkouší volat. Přijde domů a cítí přes dveře násilníkovi myšlenky, ale stejně vejde dovnitř? Ale jsou to jen lehké stíny na impozantním díle, takže hodnotím 4,5/5 a děkuji nakladatelství Goldendog za poskytnutí knihy.

6 29.06.2023