PosPol komentáře u knih

Co kdybys mohl předstírat svoji smrt? Co kdyby ses mohl jít podívat na svůj pohřeb a zjistit, jak pro tebe lidé truchlí?

Lara a Lily jsou dvě nerozlučné kamarádky. Lara je ta věčná pokušitelka, Lily její usměrňovač. Funguje to do dne, kdy se rozhodne Lara opilá řídit. Když přežijí vlastní smrt nad srázem, Laru napadne zcela absurdní a šílený nápad. Budou předstírat, že je mrtvá a její tělo odplavila řeka.

Rozjíždí se šílený příběh, který však do člověka pomyslně žďuchá a nutí ho přemýšlet nad ne příliš příjemným věcmi. Jak tenhle ztřeštěný nápad může skončit? A jak moc to může ublížit těm okolo?

Opravdu skvostná kniha! Nabitá neskutečně propracovanými a nádhernými ilustracemi. Plná hlubokých myšlenek o životě a smrti. Odkrývající mnohdy povrchně tvářící se myšlenky, především Lary, která se chová jako snobská kráva, ale na konci jsem měla chuť složit jí svět k nohám.

A jo, nebudu lhát. Pobrečela jsem si, konec mi roztříštil srdce na bambilion kousíčků. Mám chuť jít si udělat těhotenský test, není přeci možné, aby mě rozjebalo 120 stránek české autorky, co je mladší než já! Nebo snad ano? No posuďte sami, tahle kniha je must have už jen kvůli božské obálce! A bez výčitek dávám 5/5.

1 28.06.2023

,,Na jediný krátký prchavý okamžik se zdálo, že bude všechno v pořádku. Stačilo mrknout a propásli byste to. Zadržet dech a vítr by to odvál. Mír jsme měli téměř na dosah, ale pak se doslova zablesklo a bylo to... prostě pryč.,,

Den, kdy antropomorfní plyšový robotí tygr chůva Dráp najde svoji krabici je dnem, kdy končí svět jak jej zná. Roboti jsou do té doby nedílnou součástí společnosti, zastávají všechny podřadné práce. AI připraví o práci půl miliardy lidí, kteří sice dostávají minimální peníze, jenže co se stane s frustrovanými lidmi, kteří nemají žádný smysl života a žádné peníze nazbyt?

A tak se jednoho dne díky fanatismu a zuřivosti lidstva rozpoutá peklo na zemi, na jehož počátku stojí pouhá touha robotů být volní a svobodní. Dráp je nucen postarat se o malého Ezru dítě, pro nějž byl zakoupen a jemuž měl sloužit. Dítě, kterému zmasakruje rodiče věrná robo-uklízečka poté, co se všem robotům vypne příkaz nezabíjet lidi.

,,Moji američtí spoluobčané! Moji bratři a sestry! Moji sourozenci z Boží vůle! Dnešní noc je první nocí velké války o naši práci, o naši spásu, o naše duše. Dnes večer jsme zasadili mocný úder tyranii všudypřítomné automatizace a těm hanebnostem, které se vydávají za myslící věci. Bratři a sestry, což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká?,,

Jde o velmi znepokojivé, surové a tíživé vyprávění z pohledu robota. Jsme svědky nejen jeho sebeuvědomění, ale i existenční krize, řešení morálních dilemat. Co se stane s roboty, kteří se nebudou muset řídit Azimovými zákony? A zatímco Dráp bojuje o holý život Ezry, ten je nucen v osmi letech předčasně dospět a utkat se s krutým, nemilosrdným soukolím války mezi lidmi a umělou inteligencí, která se snaží vyhladit celé lidstvo. Tohle jsem si tak moc užila! Sledovat, jak otroci zabíjejí své pány a mstí se jim za nucenou celoživotní službu bylo děsivé. Konec mě totálně rozložil na atomy. Určitě doporučuji ke čtení, pokud milujete souboj lidstva s AI. (například Já robot nikdy neomrzí...) Hodnotím samosebou 5/5.

,,Byl jsem zkonstruován, ale vy jste byli také. Já v továrně, vy v děloze. Ani jeden z nás se o to neprosil, a přesto se to stalo. Sebeuvědomění je dar. Dar, který nemá žádná myslící věc právo odpírat druhé.,,

5 26.06.2023

,,Zrovna ses líbala s klukem, když tvojí mámě vybouchnul mozek. Tvoje máma je mrtvá. Vystoupíš z auta a slunce bolí a země bolí, dokonce i ten pitomý vzduch bolí. Připadáš si jako stažená z kůže. Jako by z tebe sloupli všechno, co tě drželo pohromadě. Tak trochu čekáš, že když se podíváš dolů, uvidíš svoje srdce viset z těla, jak tluče pomalu, už skoro mrtvé...,,

Tiger žije se svojí matkou, mají jen jedna druhou a proto je Tigeřina matka velmi ochranitelská a nic jí nedovoluje. Když jí koupí šaty na ples dle svého vkusu, Tiger na ni po telefonu začně křičet, že ji nesnáší a proč ji nenechá žít. Jsou to poslední slova, protože její matka je toho dne nalezena mrtvá v bytě. Rozjíždí se šílený kolotoč událostí, na které není šestnáctiletá dívka připravena.

,,Nahoře na úzké palandě v šatech, které ti koupila máma, protože věřila, že ti budou slušet, si zacpeš ústa polštářem a vzlykáš a přeješ si, abys taky zemřela, protože ta prázdnota je k nesnesení těžká.,,

Autorka neskutečně skvěle obsáhla téma umírání, žalu a zoufalství. Příběh dívky, která se musí vyrovnat nejen se smrtí maminky, ale i se ztrátou domova, přesunu od pěstouna k pěstounovi. Byrokracie a sociální pracovníci, kteří si ji přehazují jako pytel brambor. Bolest, které ostatní nemohou rozumět, ale i naděje, láska, přátelství a pomoc ze strany, z které ji Tiger nečeká.

,,Přitiskneš urnu se svojí mámou těsněji k tělu. Je ti teprve šestnáct a tohle by se ti nemělo dít, z tvojí mámy by neměly zbýt jenom prach a úlomky ohořelých kostí.,,

Opravdu jsem překvapena zařazením do YA, protože jde o náročnou knihu. Zároveň jsem za to ale vděčná, protože mladí by měli vědět, že smrt je nedílnou součástí života, mělo by se o ní mluvit, stejně jako o duševních poruchách. Ostatně to byl i záměr autorky, která se inspirovala vlastním osudem a její snahou je rozšířit veřejné povědomí o necitlivém přístupu k sitorkům a často až šikaně okolního světa. Celou knihu se mi chtělo plakat, v polovině knihy jsem mamce koupila Merci a řekla jí, že ji mám ráda. Protože z toho přiběhu mrazí. Jednu chvíli tu maminka je a v druhé chvíli už není.... Jediné, co mi vadilo, byla občasná vleklost a du forma vyprávění některých kapitol, tu totiž přímo nesnáším. Ale i tak je to 4/5 a rozhodně doporučuji k přečtení.

,,Rodiče by neměli umírat dřív, než jejich děti zestárnou, jenže umírají. Rodiče by neměli bít svoje děti a lámat jim páteř, ani je zavírat do klecí pro psy nebo nechávat žít v lepenkových krabicích na ulici, jenže to dělají.,,

3 26.06.2023

,,Ptáci se přeceňují. A muži jsou čuráci. Všichni. Především Rich.,,

Rich, jeho dvojče Cade a jejich bratr Nick jsou nadpozemští alfasamci, jejichž ptáci mají velikost pokácených stromů. Stačí byť jen postranní pohled a dámám vlhnou kalhotky. Ne tak ale triu Kira, Miranda a Iris. Ty mají svoji tajnou dětskou přísahu, týkající se oněch bratří a statečně jim odolávají. Většinou. Konečně taky změna po těch knihách, kde mají týpci jen vysekané břišáky. Tady Rich má sexy především čelist a pak taky předloktí, odlepit od něj oči, to už Kiře činí velký problém.

,,Přišla jsem sem s tím, že budu ledově chladná. Chladná až do morku kostí. Chladnokrevný vrah s párem kamenů místo vaječníků. Zatím jsem si připadala jako rozměklá puberťačka s rozbouřenými hormony a mozkem, který ovládla splašená vagína.,,

To byl vtip? Do třetiny knihy je Penelope tajemná jak hrad v Karpatech, tak čekám obrovské odhalení, čím, že to Rich zničil Kiře život a když se to dozvím, tak mi to přijde tak trapné, dětinské a nevýznamné, že jsem ještě x stránek čekala na něco, co by opravdu mohlo být důvodem k nenávisti. Ono celkově má Kira problémy soustředit se na podstatné. Tu si nevšimne, že vyžuňkne víc chlastu, než by bylo zdrávo, tu jí unikne, jak Rich obejde linku a najednou stojí vedle ní, ondy zase nechápe přítomnost jazyku ve svém jícnu, při čemž se jí vaječníky třešou jako rumbakoule. Ups...

Aby byl příběh alespoň trochu komplikovaný, tak kromě aboslutní neschopnosti všech protagonistů mluvit o problémech ( a tím je jaksi řešit) je zde taky Stella z nechutně bohaté rodiny - lesbička, jež se snaží předstírat vztah s Richiem, aby se jí homofobní rodiče nesnažili neustále narvat nějakého ptáka s modrou krví jakseříká do úst. Nejzajímavější byly záliby těch dvou on sbírá neskutečně drahé kostry dinosaurů, ona plete svetříky hlodavcům. No a jedno mají přeci společné naprosto otřesné a netolerantní rodiče.

Knize se nedá upřít občasná vtipnost a lehkost, ale asi chci více, než jen jednoduchý příběh, šestkrát slovo kunda na 2 stranách a naprosto iracionální a dětinské chování hlavních postav, navíc Kiře je minimálně 24 let a nikdy neměla sex, ani masturbaci? To se ještě někde mimo zdi kostela děje? Proto hodnotím 2,5/5 a mohu s klidným svědomím říct, že tato kniha byla první, a zároveň poslední od Penelope. Každopádně asi jsem výjimka, zatím slyším jen samé skvělé ohlasy. Což se dá pochopit, u téhle knihy netřeba přemýšlet a to je přesně to, co mnoho lidí hledá.

Děkuji KNIHY DOBROVSKÝ a Kateřina Valterová za možnost stát se ambasadorem této knihy.

21.06.2023

Taky máte občas pocit, že čím hezčí obálka, tím horší obsah? Kniha Half bad (Napůl zlý) má bálku naprosto geniální, ale to je asi vše, co se mi na knize líbí.

Novodobá moderní Anglie. A v ní žijí dvě frakce, odjakživa se nenávidící a jdoucí si po krku Bílí a Černí čarodějové. A ačkoliv jsou Černí ti špatní (nečekali jste to, že?) a vraždí Bílé, pochutnávajíce si u toho na jejich srdcích a přejímajíce tak jejich schopnosti, mudlům (ježíš blažejům, pardon!) toto zůstává skryto.

Nathan to nemá již od narození lehké je spojením Černého čaroděje a Bílé čarodějky a tak se stává terčem šikany, nesmyslné nenávisti a obav z obou stran. V šestnácti je unesen a uvězněn u zrůdné vychovatelky. No hádejte, z jaké strany. Ano, Bílá čarodějka. Protože svět není jen černý a bílý, stejně jako se strany nedělí na dobré a zlé. Zde prochází mučivým výcvikem a týráním, ale zůstává nezlomný. Poté, co jej odvezou k přezkoumání, zda je Bílý či Černý uprchne a začne se skrývat. Ano, je s podivem, že zde máme Bílé Lovce, alis geniální čaroděje, kteří dopadnou kadého, ale mlady kluk jim bez problémů uniká.

V téhle knize pro mě bylo skoro všechno špatne. Za prvé se zde střídá zcela nesmyslně ich a du forma. Du forma je snad ta nejhorší forma vyprávění. Není mi jasné, z jakého důvodu se formy střídají, jestli to mělo být ozvláštění příběhu, tak u mě to vyvolalo akorát nasrání. Příběh je nezáživný, zmatečný, skákání v čase také příliš nepomáhá, postavy mi nijak k srdci nepřirostly a nezachrání to ani statečný a vtipný Nathan. Kniha však nastavuje skvělé zrcadlo dnešní společnosti to, jak jsou lidé schopni šikanovat druhé jen kvůli odlišnosti, nebo onomu dělení na dobro a zlo.

Mám ráda YA, dokážu číst i dětské knihy a vcítit se, ale u Half bad jsem cítila jen nekončící nudu a nutkavou potřebu knihu odložit. Kniha nemá žádnou výraznou pointu, magie je zde minimální, spousta věcí nedotažená a hlavně mi vůbec nesedělo to zasazení děje do moderního světa. Je pro mě zvláštní, že na Databázi knih má 80 %. Já hodnotím 1/5 a další díly si určitě nepřečtu.

20.06.2023

,,Nikdo není nesmrtelnej. Nikdo nepřemůže Naturu. Ať už se snaží, jak chce. Protože Natura se vrátí a rozdrtí vás, vrátí se a pomstí se, vrátí se a ukáže vám, kdo je tady boss. Planeta Země si počká. A pak si srovná účty...,,

Nico je mladý kluk, který se narodil v Polis po roce 2300. Země si prošla Zánikem a lidé žijí vpodstatě ve skleněných kupolích. Žádná příroda, pouze tekuté jídlo na příděl, žádný smysl života. Každé novorozeně dostane čip, který ho bude provázet celý život. Lidé přišli o vlasy a řeč, takže mají pouze paruky a dorozumívají se pomocí čipu a čtení myšlenek. A přesto, že Nico patří do té nejbohatší vrstvy, něco mu říká, že není vše v pořádku. Klade si otázky, k čemu je život, kde jen celé dny kouká na fimy, hraje hry, pracuje jako robot, spí, jí a má sex. Protože promiskuita je žádoucí.

,,Abych to shrnul, mohl bych se zabít. Fakt bych mohl. Ale nějak se mi žádná z těch alternativ nelíbí. Jak jsem řekl už tisíckrát, jsem zbabělec. A tím pádem musím žít...,,

Když se Nico potká s Tabithou a nabourají se do systému historie zjistí, že je všechno úplně jinak, než jim celý život tvrdili. Rozhodnou se odejít z bezpečí Polisu s úmyslem zjistit, jaká je pravda. Doteď žili v totalitě, ovládáni a omezováni vedením města. Riskují své vymazání, pokud by někdo odhalil jejich plán.

,,Většina lidstva se skrývá za zdmi svých Polis a nechce mít s planetou nic společného. Elity chtějí dál žít v bohatství a vládnout, jejich ovečky chtějí mít klid, všichni, co jsou až moc zvědací, jsou popraveni a planeta Země dál chátrá a mění se...,,

Úžasná jízda! První stránky jsem pěnila nad výrazy jako: plís, spešl, vohoz, šajze, šišule, kebule, všecko, cvokajzní, páč, fukajz, bžunda, určo, ízy pízy, tríčky, mešuge, supr čupr, cajk, šoufky, žůžo, debžot apod. Jenže ono to dává smysl, protože lidstvo má sice lítací auta, ale jejich mysl (stejně jako mluva) degraduje. Autorce se tak povedla lehce geniální věc, kdy dílo je svým způsobem primitivní a impulzivní, ale má v sobě tolik odkazů a silných myšlenek, že nelze jinak, než se nechat unášet! Užila jsem si každou stránku, kontrast mezi vděkem, láskou, porozuměním a mamonem, chtíčem po moci a prostou odevzdaností. Boj člověka s přírodou, s jinými lidmi, ale i se sebou samým. Protože jaký je smysl života? Co až lidi fakt zjistí, že peníze se nedají jíst? Mělo by lidstvo dostat druhou šanci?

,,Bejt jediným člověkem v nedohlednu je nelidský, je to ten nejhorší úděl, kterej může být člověku nadělenej, samota bez žádnýho východiska, zoufalost bez špetky naděje, pomalý umírání bez jediný chvilky štěstí,,

Hodnotím 4,5/5, rozhodně doporučuji a děkuji Humbook za poskytnutí knihy.

2 16.06.2023

,,Smete jídlo ze stolu, čistě pro dramatický efekt, z županu vytáhne trubku, dlouze na ni zatroubí a odkašle si. -Tímto prohlašuji šukání za zahájené-.,,

Kathleen je pěkná čubka, protože se ožrala den před rozhovorem s mladým milionářem Earlem Grayem. Její kamarádka Anna Stylová tak vezme rozhovor za ni. Jen co HO spatří, začne se jí prokrvovat lůno a takto pulzuje ukryto v hustém drnu neoholených chlupů v průběhu celého příběhu. Bradavky má tak ztvrdlé, že by mohly brousit diamanty!

Anna je taky neohrabaná lemra, co neustále naráží do dveří, zakopává o bezdomovce a nebo se dloube v nose. Kdo by ale nebyl totálně mimo z nadsamce jako je Earl, alias Lůnodráždič, alias Pán sklepení.

Earl má menší úchylku BDSM (Bardi, Draci, Spiritualita a Magie), takže občas je v jeho Sklepení zhouby (či Zhoubné cimře?) pěkný horko. Je tak trochu akrobat, ostatně anál z rozletu, to už chce trochu fyzičky a šikovnosti, aby si nezlomil své Kopí lásky. Anna u toho vyje jak vlčice a celý je to takový surový a živelný. Je jí tak posedlý, že kvůli ní nechá vypustit Tichý oceán, skoupí školu aby nemusela dělat zkoušky či síť obchodů kde pracuje, aby mohla mít volný večer. Zkrátka úplně obyčejný romantický chlapík. Budete umírat při dobývání její Píčville jeho Třpytivou berlou.

,,V jedné z nohavic se mu celkem zřetelně rýsuje zajímavá vyboulenina. Pak si ale všímám podobné, která je vidět i v druhé nohavici. Buď má v kapse banán, nebo je dvojnásob rád, že mě vidí,,

Autorka si dělá prdel nejen z knihy 50 odstínů šedi či Stmívání, ale bere si na paškál veškeré slaďárny a nesmyslné situace v nich, všechny ty neuvěřitelné shody, náhody a těžko uvěřitelné okamžiky. Ano, jsou zde i hluchá místa a občas trapné vtipy, ale v součtu považuji za umění napsat vtipnou parodii a zde se to opravdu povedlo. A to říkám jako někdo, kdo nemá rád parodie (protože málokdo umí psát FAKT vtipně a nenásilně). Dle hodnocení na DK mám pocit, že někteří nepochopili pojem parodie. Tahle kniha vás rozjiskří více, než autobaterie připíchlá k bradavkám, to vám garantuji. Takže za mě 4/5, protože já se fakt skvěle bavila.

3 15.06.2023

Hezký podvečer, který autor vás zatím nikdy nezklamal a proč právě Fredrik Backman?


,,Když zapomeneš nějakého člověka, zapomeneš taky, že jsi zapomněl?

Ne, občas si vzpomenu, že jsem zapomněl. A to je vůbec nejhorší druh zapomnění. Jako bys uvízl venku za bouřky. To se pak ze všech sil snažím vzpomenout, tak intenzivně, až se celé náměstí rozhoupe.

Proto jsi tak unavený?,,


Děda si povídá se svým vnukem Noahem na lavičce. Ocitáme se v hlavě dědy, který se snaží za každou cenu udržet vzpomínky na svoje milované. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší. Jak se rozloučit s někým, koho nepoznáváte, či kdo nepoznává vás?


Chtěl jsem napsat příběh o tom, jaké to je, když mozek odejde z tohoto svět dřív, než tělo. Vyšly mi z toho krátké, láskyplné rozhovory starého muže s vnukem, mladého muže s jeho velkou láskou a konečně i otce se synem.


Jsem ohromena rozsáhlostí a obsahem tak tenounké knížečky. Tolik mouder, citátů a hlubokých myšlenek, že jsem měla problém vybrat některé jako stěžejní do recenze. Jde o obyčejně neobyčejný příběh jednoho starce, tak moc intenzivní a přesto něžně podaný, přesně jak to Fredrik umí! Občas se ztrácíte v myšlenkách dědy, jenže přesně to má kniha za účel.


Byla jsem unešena velkými myšlenkami, možstvím metafor i dojemnou láskou v rodině. Ostatně můj děda měl Alzheimera a ke konci už nikoho z nás nepoznával. Vždycky jsem si říkala, že pro něj to nebylo takové peklo jako pro rodinu, protože to nevěděl. Ale po přečtení této knihy mám vtíravé myšlenky (co když....).


Fredrik je zkrátka sázka na jistotu a snad žádná kniha nemá pod 80 % na DK (jestli ano, tak mě vyveďte z omylu). Proto hodnotím 5/5 a těším se na jeho další knihy. Zatím mám za sebou Muž jménem Ove a Úzkosti a jejich lidé.

12 14.06.2023

Když je vrchní inspektorka Rachel přivolána na opuštěnou stavbu k mrtvému tělu, po ohledání všechny čeká nemilé překvapení - další tělo mladé dívky. Začíná tak vyšetřování, které se stále více komplikuje.

Klasická detektivní zápletka - mrtvá těla, prostituce, obchod s bílým masem, gangy. To mě baví. Vraha jsem (jak už je u mě zvykem) neuhádla. Jde ale o průměrný příběh, co neurazí, ale ani nenadchne.

K čemu mám ale velké výhrady, je postava Rachel. Už dlouho mi žádný vyšetřovatel nelezl na nervy jako ona. Pracuje na základě emocí a předsudků, asi desetkrát v knize něco vycítí na základě intuice, jenže když se dvakrát sekne ohledně vraha díky této intuici, tak jí to jeden moc nevěří Její postava mi přišla afektovaná, nesouznila jsem s ní a nechápala jsem některé její postupy. A protože vyšetřovatel v detektivce je pro mě zásadní, tak hodnotím 3/5.

Závěr knihy mě vlastně taky docela zklamal, protože autorka udržuje dobré napětí a pak na posledních pár stránkách na čtenáře najednou vše nahrne stejně rychle, jako se důchodce dere do Kaufu ve čtvrtek ráno.

Děkuji Nakladatelství MOBA za poskytnutí knihy. Vyšel již další díl, ale spíše jej nebudu číst.

13.06.2023

,,Tma se přibližovala, a přitom se nehnula z místa. Prolínala se temnotou a hrála si na klid. Racionálno se snažilo zvítězit a únava si brala svou daň.,,

Daniel Hejtman je spisovatel, žijící naplněný život. Jeho práce ho baví, má úžasnou manželku a milovanou dcerku Markétku. O tohle všechno přijde v den, kdy Markétce vystřelí jeden nešťastníček mozek z hlavy. Žena ho opustí a jemu zbydou jen fotografie. Se záhadným stínem. Dokáže se díky tajemnému neznámému spojit s dcerou?

Po knize Líp už bylo od Jiří Sivok jsem nečekala, že me něco takto překvapí. Syrový, temný horor se skvěle psychologicky rozpracovanými postavami. V knize sledujeme příběh několika osob, každou v jiném čase, ale nepůsobí to nijak rušivě, ani zmateně. Naopak, jednotlivé osudy se prolnou až k závěru, kdy je hlavní hrdina postaven před otázku, zda nechat mrtvé mrtvým, či zaplatit jakoukoli cenu za ždibec naděje.

Nemohu hodnotit jinak než 5/5, tady nechybí vůbec nic. Délka zcela dostačující, originální zápletka, poutavý příběh a zajímavé rozuzlení.

,,Donutil se vstát z křesla. Přešel celou místnost a zamířil ke dveřím. Ve futrech se ještě otočil. Doufal, že mrtvé dítě zmizí. Nezmizelo. Sledovalo ho a u nosu se mu začala nafukovat bublina rudé barvy. Praskla a ohodila černou plochu reproduktoru kombinací soplů a krve.,,

Za poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelství Golden Dog.

6 12.06.2023

Veronica by mohla být šťastná žena. Má krásnou, zdravou tříletou holčičku Bellu a milujícího manžela Micaha - pilota letadla. Jenže další pokus o umělé oplodnění se nepovedl a Veronika, našťouchaná hormony, je na pokraji zhroucení. Do toho si její dcera začne povídat s imaginární kamarádkou Nini, rozhodně ale nejde o nevinné dětské fantazírování. Když se jednou manžel nevrátí ze služební cesty v den, kdy dcerka nakreslí obrázek havarovaného letadla a řekne: Tatínek je v Boží zemi, je to poslední kapka.

Začíná šílený a neuvěřitelný kolotoč s policií, která Veronicu zcela bizarně považuje za hlavní podezřelou. Vyvrátit toto obvinění bude o to těžší, že před smrtí Micah udělal novou životní pojistku na 2,5mil. dolarů. Pod tlakem se Veronica rozhodne utéct na pobřeží Floridy i s malou Bellou. Doufá, že unikne pozornosti novinářů a policie. Zde se ale začnou vynořovat další a další tajemství Micaha a ukazuje se, že jejich manželství nebylo tak pohádkové, jak se zpočátku zdálo. Co všechno Micah tají? Kdo sleduje Veronicu? Kdo je Nini?

Dalo by se považovat za umění, narvat do necelých 400 stran tolik absurdních a těžko uvěřitelných situací a náhod. Mám ráda tajemství a postupné odhalování, jenže tady se příběh jen a jen zamotává a zhruba 300 stran jste účastníky zcela nepochopitelné a schizofrenní jízdy, kdy se nedozvíte ale absolutně nic.

Pak přijde posledních 80 stran, kde se najednou semele všechno, většina záhad je vysvětlena, na dvou stránkách úplně nudné rozuzlení a pak? Pak si říkáte a to je všechno? Otázek je snad více, než před začátkem knihy. Určitě jde o zajímavou myšlenku, kniha se četla velmi dobře a svým způsobem mě bavila, ale méně je někdy více.... Hodnotím 3/5, přeci jen je čtivá a nemůžu říct, že bych se - až na pár hluchých míst nudila.

1 10.06.2023

,,Zachránila mě. Dala mi sílu jít dál. Skoro jsem ani nevnímal její krvežíznivou povahu, to, že její nejniternější podstatou je sama smrt, ani to, jak jí kůže s každou další hodinou uhnívá. U těch, které milujeme, si nevšímáme nedokonalostí!,,

Druhý díl z trilogie o Skandarovi. V něm je Skandar se svým jednorožcem Čertovým kvítkem již v druhém ročníku na akademii na ostrově. Společně se svými kamarády Mitchellem, Flo a Bobby opět zažívají dobrodružství, tropí neplechu a ocitají se vždy ve špatný čas na špatném místě. Skandar se potýká s otevřeným nepřátelstvím všech ostatních jezdců kvůli své mutaci je duchovládce. A ti dosud měli na ostrov přísný zákaz. Ostatní se řadí mezi zeměvládce, ohňovládce, vzduchovládce a vodovládce a on mezi ně zkrátka nezapadá. Setkává se tak se šikanou a otevřeným nepřátelstvím. Když se objeví proroctví o konci ostrova ze strany duchovládce, obvinění Skandara na sebe nenechá dlouho čekat

Miluji jména jednorožců! Bleskurychlá zlodějka, Zloba sokolice, Rozkoš rudé noci, Šípkova milá, Plíživý severák, Metla hor, Chlad nového věku, Namydlený blesk, Jedovatý tymián a spousta dalších.

Jednorožci v příběhu jsou kouzelní tvorové, překypující magickou energií, která se při kontaktu s jezdcem umocňuje a může se stát úžasnou a překrásnou, stejně jako zraňující a nebezpečnou. Jsou ale jiní, než jak nám bylo vždy předkládáno. Jde o krvelačná monstra, toužící po zabíjení, ničení a především krvi. Pokud se nevylíhnou pro jezdce, stávají se z nich divocí jednorožci, hnijící zaživa, podléhající běsu a šílenství.

Jde o dobrodružnou YA knihu, u takových přivírám očka, čtu je jako oddechovky a tak mě ani nemusí trápit, že v knize není vůbec vysvětleno fungování zbytku světa, popisování jednorožců a soubojů či závodů na nich jako jediný ústřední motiv v životě lidí nebo lehkou podobnost např. s Harry Potterem... Zbožňuji jednorožce a budu je milovat i zbylých 38 let a tahle kniha byla jasnou volbou jednoduchá zápletka, skupinka odvážných dětí, jasné rozdělení dobra a zla a spousta magie. Něco, u čeho si člověk vskutku odpočine. Proto hodnotím 4/5.

1 09.06.2023

,,Jiřík býval často mimo sebe, Rachota se s ním nemazlil, pro ránu nešel daleko. Chlapec se bál nejvíc toho, že si Rachota vzpomene na myší pastičku a bude po něm zase chtít, aby do ní strčil prst...,,

Jirka by mohl být normální osmiletý klučík, s normální rodinou. To by však jeho otec nesměl být psychopatický magor a jeho maminka by ho měla mít možná o trošku raději, než jehlu zapíchlou v ruce. Neví co jsou to narozeniny, nezná narozeninový dort, či dokonce dárky. Na jeho osmé narozeniny se však chystá něco velkého. Nevšední rituál, který mu vyjeví mrtvá kamarádka Františka. Rituál, který změní všechno.

,,Ozvalo se nechutné mlasknutí a Mistr jí z těla vyňal cosi rudého a kluzkého. Zvedl to nad hlavu, zachrčel jakási cizí slova a hodil tu věc do vany přistála s mokrým plesknutím. Místnost naplnil křik,,

Jirku tak čeká cesta Rytíře, kdy musí projevit odvahu. Dostane se mu pomoci a tak se stane, že zatímco jeho tělo dospěje a zmužní, mysl zůstane osmiletá. Střet dětské bezelstnosti a bezstarastnosti se špinavou, krutou a nelítostnou realitou si neskutečně užijete. O vtipné a ironické chvilky není nouze stejně jako o odkazy na lidský hyenismus a zneužívání dobrodivosti naivních lidí. Postavy jsou bravurně vypracované, ačkoliv ne vždy mají logické uvažování, je to přeci bizarro fiction a zde je možné vše.

Další kniha od goldendogu, která má všechno malá jednohubka na večer, originální, avšak nepřekombinovaná zápletka, napínavý konec ve kterém nechybí vyteklé bulvy, praskající lebky, zlámané kosti a potoky krve. Přesně, jak to u těchto malých knížeček máme rádi. Za mě rozhodně 5/5, tady není o čem a určitě od Pecha zkusím i jiné knihy.

,,Něco mu na Jirkovi nehrálo, jistě, na první pohled bylo zřejmé, že moc rozumu nepobral, ale bylo tu ještě něco dalšího. Ten kluk neměl nejmenší tušení, která bije, jako kdyby ani nebyl z tohodle světa, jako kdyby mu někdo vydlabal lebku a vložil do ní mozek dítěte.,,

2 07.06.2023

,,Trestám mohutné trsy bodláků za to, že se celý život cítím jako vyhoštěnec. Nadávám sám sobě, jak jsem mohl uvěřit, že v církvi najdu z toho všeho vysvobození. Mohl jsem zachránit tolik let života, mohl jsem udělat něco smysluplného. Jenže já tak naivně uvěřil že smysl je právě tam.,,

Jaroslav Horvát opustil církev s pocity prázdnoty, která ho rozežírala až na dno duše a vrací se do rodného baráčku babičce a dědovi, kde vyrůstal. Barák je v zoufalém stavu, všude je lezavý chlad, plíseň, vlhko, pach hniloby a stavení je pohrouženo do barvitě popsané pochmurné atmosféry. A to včetně zcela zarostlé a zpustlé zahrady, kdysi chlouba dědy.

,,Navzdory všem tvrzením, jak je Bůh osobní a lidský, pro mě vždycky zůstal tím cizím. Netečný, tím, který mi nikdy nepomohl ve chvíli, kdy jsem po tom nejvíc toužil.,,

Na celý příběh lze nahlížet dvěma způsoby - buď jako na nudný popis života tlustého a vyhořelého kněze, nebo jako na hutný, až na dřeň jdoucí psychologický rozbor jedné nešťastné lidské duše. Připomnělo mi to knihu Zahrada mrtvých duší od Lukáše Bočka. Ne každému tento styl sedne. Mne tyhle knihy nutí babrat se ve vlastím svědomí a brodit se všemi těmi předsudky, které jsou ve nás hluboce zakořeněné a těžko se to mění.

,,Kněžourek, s kterým byly samý problémy. Pekl to s teploušema, protože sám moc dobře věděl, že je úchyl.,,

Upřímně? V polovine knihy přišel zlom a já byla v prdeli. Mám ho nenávidět? Nebo litovat? Vždyť v reálu bych byla první, kdo by hodil šutrem! Je to vystoupení z komfortní zóny, při čtení druhé poloviny jsem se ošívala a mrazilo mne. Na konci jsem na okamžik přestala dýchat, nějaká ta slza vyklouzla proti mé vůli a... Jsem tak moc ráda, že autorka mi dala střípeček naděje. Opět mě nějaký autor drsně donutil zapřemýšlet nad vlastním uvažováním a že svět není vždy tak černobílý, jak si jej stavíme....

,,V koupelně se zhroutím na podlahu a nemám sil cokoliv udělat. Krev mi stéká do pusy, cítím její nasládlou chuť, kape mi po bradě až na zem, kde tvoří loužičku. Bezmocně jezdím prsty v kalužince sem a tam a myslím na mámu.,,

Jednoznačně to je 5/5.

17 05.06.2023

Recenze je na třetí díl, pokud jste nečetli první dva, pozor na spoilery!

,, Takhle nezemřeš, prohlásila žena odhodlaně. Ale Kiva jí nevěřila. Protože to chtěla ukončit - všechno. A když už to utrpení nemohla dál snášet, přivítala laskavou náruč bezvědomí.,,

Hned v prologu vás autorka kopne přímo do holene a zboří již vystavěnou předchozí verzi událostí. Následně se Kiva po odborné, trpké, ne však zcela nečekané zradě na konci druhého dílu ocitá opět ve vězení Zalindov, na pokraji smrti, závislá na Andělském prachu.

,,Každý den si přála zemřít, protože to utrpení už nedokázala dál snášet - nebyla to však jen muka, která prožívala při odvykání. Jak drogy pomalu opouštěly její tělo, začaly ji zaplavovat vzpomínky na věci, jichž byla svědkem, na věci, jichž se dopustila. A na lidi, jimž je provedla.,,

Po nepříliš hladkém osvobození Kivy se vydává skupina přátel, ale i nepřátel, na nebezpečnou výpravu k záchraně celého Wenderallu. Miluji všechny postavy! Urputná, drzá a energická zrzka Cresta. Neústupná, ochranitelská a silná Narria. Pihatý, neposedný uličník Tipp. Oddaný a něžný, avšak respektovaný vůdce Torell. Okouzlující, ironický a sebejistý Caldon. No a nakonec laskavá ranhojička Kiva, která touží pouze po odpuštění zrady od nádherného, moudrého a šlechetného prince se zlatomodrýma očima - Jarena.

Tuhle sérii zbožňuji! Dokonale propracované postavy a brilantně vystavěný magický svět. Příběh plný zvratů, zrady a utrpení, ale i lásky, odvahy a odpuštění. Neustále hrozící nebezpečí smrti prošpikované sarkastickými hláškami či postupné odhalování tajemství jsem si užívala. Knihu ale hodnotím 4/5. Proč? Kristovy rány! Třetí díl a Kiva je stále stejná! Plačtivá, naivní, sebedestruktivní, předvídatelná, neustále se omlouvající. Občas jsem měla chuť vrazit jí facku, aby se sakra vzpamatovala. Ale i tak je to jedna z mých nej fantasy. V závěru jsem měla lehčí infarkt, ačkoliv mě mrzelo tak rychlé ukončení příběhu, šlo tomu dát více Co vy, znáte? Četli jste, nebo se chystáte?

,,Bolest pomine. Ale temnota přetrvá. Ještě neřekla své poslední slovo - dosud čekala, připravená dokončit svoji práci.,,

2 03.06.2023

Je to tady! Muži houfně umírají na rýmičku! Příznaky smrtícího viru se objeví třetí den, okolo pátého dne umírají v bolestech. Nastává SOUMRAK MUŽŮ.

Poté, co ve Skotsku začnou umírat zdraví a mladí muži bez příznaků, svět se uzavírá. Není čas se rozloučit s nejbližšími, neexistuje ochrana. Umírá 9 z 10 mužů! Ženy jsou imunní, ale přenašečky. Jsme tak svědky dramatických situací, kdy ženám umírají děti i manželé doslova v náručích. Světu hrozí občanské nepokoje, závažná ekonomická krize, možnosti teoretických útoků, nedostatek potravin a léků, ulice plné odpadků.

Hloupost, nekompetence a strach jsou ve vládních úřadech natolik zakořeněny, že nikdo z nás by neměl být překvapen, kdyby se instituce, o kterých jsme si mysleli, že nás ochrání, ukázaly v boji proti pandemie zcela nefunkční.

V knize je před 15 postav, každá píše ze svého pohledu, měla jsem tahák s jejich jmény a pár detaily, protože občas se objeví až po dalších 200 stranách. Ale jak se blíží závěr, jejich osudy se jemně a nenásilně propojují. Každá z nich si prošla nějakou formou pekla a je zajímavé sledovat jejich výboj. Líbilo se mi sledovat proměny v lidské povaze, jsou zde zajímavé myšlenky a úvahy, situace se podobá covidové pandemii.

Teď přijde velké ALE! Bože! Já čekala svět v plamenech, hroutící se systémy, hladomor, války aj. Už během čtení jsem měla podezření, že je autorka lehce vysazena proti mužům, dost často je ponižuje, nechává plazit apod. Ale ten ultrafeministický konec? To je normálně na veřejný lynč, takhle zprasit potenciál knihy! Umře 90 % chlapů a svět jede dál? Asi jsem namlsaná realisticky vystavěnými díly Elsberga jako Blackout či Chamtivost, ale chci více než jen pár zmínek a odkazů na nefunkční svět! Proto 3,5/5.

Některá traumata jsou příliš velká na to, abychom se z nich mohli vzpamatovat.

02.06.2023

Ležím na podlaze v kaluži své krve, která mi teče z natrženého rtu na čisté dlaždičky. Přes umrtvující strach nevím, kde jsem. Nedokážu si vybavit co se stalo.

Petra se cítí jako prázdná schránka. Nenávidí sebe, svůj odraz v zrcadle, svoje tělo. Okolí jí začne upozorňovat na nadbytečná kila. A tak se zkamarádí s Annou - nekompromisní mrchou, která jí pomáhá, ale zároveň zabijí.

Hladovění mě ještě nikdy nezklamalo. Nikdy se ke mně neobrátilo zády. Nikdy mi neřeklo sbohem.

Dostává se tak do nikdy nekončící spirály sebenenávisti, přísné disciplíny, neustále kručícího žaludku. Když jí okolí při 40! kilech začne chválit jak dobře vypadá, je to důvod pokračovat až na šílených 30kg při více než 170cm! Petra se s příběhem rozhodně nemaže, jde o tíživé vyprávění bez příkras a já oceňuji otevřenost a odkrytí i témat, jež jsou ve společnosti stále tabu.

Je to opravdu naivní, jak všude kolem sebe hledám skrytou naději na udravení a přitom nechci opustit svůj rozjetý vlak v podobě hladovění a opakovaného zběsilého cvičení.

Výborná kniha o úžasné mladé dívce, která si prošla nejen anorexií, ale především i neuvěřitelně toxickými vztahy, zažila fyzické i psychické týrání, nepochopení ze strany přátel, rodiny, selhání odborné pomoci a další. Rozhodně doporučuji k přečtení, tak silný příběh na 184 stránkách si zaslouží vaši pozornost. Moc jsem Petře fandila a i když (jako u každé závislosti) je boj s Annou doživotní, těší mě dívat se na její Instagram, kde překypuje energií, ale zároveň se nebojí občas vyjádřit i pocity, že to stojí za hovno. Děkuji Humbook za poskytnutí knihy a dávám 4.5/5.

Jíst? Jak se to dělá? Zapomněla jsem, jak se zvedá vidličku k ústům a rozžvýká potravina, která je přede mnou připravena k snědku. Tenhle drobný, nadlidský úkol mi připadá horší než vylézt na Mount Evere

2 30.05.2023

Příběh začíná Verčiným pokusem o sebevraždu. Ta se potýká se závislostí na alkoholu již několik let, avšak po propuštění z práce se situace brutálně zhorší až skončí bez peněz, bez jídla, uvězněná kvůli odpadkům a stovkám much ve vaně jen s Alpou, svojí věrnou společnicí. Dluží stovky tisíc, přestane vycházet z bytu a komunikovat se světem. Když rodina vyhlásí pátrání a do bytu přijde policie, radši se pokusí se zoufalství zabít.

Tohle fakt miluju, takový lidi. Co sis jako myslela? Mohli jsme být u někoho, kdo nás opravdu potřebuje. Sakra! Co ten bordel v bytě? Nejen, že chlastá, ale ještě páchá sebevraždu tím nejhorší způsobem. Byt má plnej prázdnejch flašek a odpadků. Dlouho jsem nic podobného neviděl. Alkoholici jsou fakt verbež.

Po záchytce vede cesta Verči na psychiatrii na různá oddělení, až nakonec skončí na protialkoholní léčbě, kde stráví 9 měsíců. Deník šílenosti obsahuje zápisky z léčení, elaboráty i vzpomínky. Setkává se nezájmem personálu, nepochopením okolí, ale nalézá i nové kamarády a smysl života. Oceňuji Verčinu odvahu a otevřenost sepsat takovou knihu.

Bohužel teď přichází obrovské ALE. Nezaznamenala jsem u Verči posun v psychice, ačkoliv jsem jí moc fandila. Svoji závislost na Alpě vyměnila za závislost na jakémsi panu M. Američan, kterého nikdy neviděla, ale zamilovala se přes internet, žádost o ruku proběhla bez osobního setkání přes mobil. Když pominu uvěřitelnost (ale proč ne, stávají se i mnohem méně uvěřitelné věci), tak je všechno špatně. Ten vztah je tak toxický, z jeho strany mi to přijde jako nějaká hra a jeho chování je neomluvitelné. Ke konci léčby se to jaksi spraví, ale i tak

Navíc je kniha napsaná dost nezáživně, nemám zájem číst 2-3x ty samé pasáže, opakující se slova, krkolomný slovosled aj. A to bohužel ani pokud jde o takhle silný příběh. Chápu, že Verča chtěla autentický záznam ze svého života, ale možná kdyby kniha prošla nějakou důkladnější korekcí, četla by se mnohem lépe. Proto hodnotím 3/5 a a Verče přeji spousty sil.

1 27.05.2023

"Po Američanech tu nezůstal mír, ale zástupy žebráků, mrzáků, dětí žijících na ulici a další válka."

Kniha sleduje život reportéra Webba a fotografa Ryana, oba setkávající se poprvé ve válce ve Vietnamu ve chvíli, kdy Ryan zachrání mladičkému a naivnímu Webbovi kejhák. Od té doby se jejich příběhy prolínají v drsném, surovém prostředí války plném šílenství, potu, krve, beznaděje a především zoufalství. Potýkají se s morálními dilematy, zda fotit a popisovat všechno to násilí vzniklé válkou. Co dělá válka s vojáky a z vojáků?

"Bylo anachronismem téhle konkrétní války, že jste si mohli dát čerstvě pečené croissanty k snídani a za dvě hodiny nato se ocitnout uprostřed džungle, obklopeni bambusovými bodci a nášlapnými minami."

Neskutečně tíživá a hutná kniha, četla jsem ji přes týden, občas měla chuť prostě odložit a nedočíst. Ale z úcty k autorovi a jeho obdivuhodné rešerši událostí jsem to neudělala. Webb a Ryan se z Vietnamu přesouvají i do dalších válek, např. Salvador a Jugoslávie a jsou svědky mučení a násilí na obou frontách. Webb si pokládá otázku, co je vlastně cílem USA, koho podporuje a proč? Časem se stávají netečnými vůči smrti, pozastavují se nad nesmyslností válek.

Porovnání tehdy bohaté, vzkvétající Ameriky s například Salvadorem, kde lidé neměli školy, nemocnice, půdu, umění, kulturu a nakonec ani důstojnost mě bolelo, obzvláště v paradoxu s faktem, v jakém nadbytku a blahobytu se nacházíme dnes. Poslední třetina knihy se točí kolem PTSS (postraumatický stresový syndrom), kterým utrpěli tisíce vojáků, zdravotníků, novinářů a dalších. Dozvídáme se více o osobním životě našich hrdinů, jejich láskách, kariéře či rozhodnutích, zda se vrátit na bojové pole, či nikoliv.

"Války budou vždycky, lidi budou vždycky trpět - a zpravidla to budou ženy a děti. To nezměníš. Určitě ne několika snímkama."

Ačkoliv se kniha četla velmi těžko, občas byla zdlouhavá a utrpení především civilistů se zdálo býti nekonečné, jsem tak ráda, že se mi dostala díky štafetě do ruky a já jsem vystoupila při čtení ze své komfortní zóny a uvědomila si, že byly i jiné války než jen druhá světová. Opět jsem strávila po dočtení notnou část dne na Google a hledala informace o válkách zmíněných v knize. Všechny mají jedno společné, víte co to je? Naprostá nesmyslnost a umírání nevinných, zatímco mocní se napakují a ještě tvrdí oběma stranám, že válka je pro jejich dobro....Doporučuji přečíst a hodnotím 4/5.

25.05.2023

(SPOILER) Předem moc děkuji Kateřina Valterová a KNIHY DOBROVSKÝ za možnost stát se ambasadorem knihy.
"Ostatní baletky se se mnou nebavily, měly mě za rozmazlenou bohatou holku, která jim nestojí za řeč. Nemohla jsem jim to mít za zlé, zatímco ony se celý život dřely, aby to dotáhly tam, kde byly, mně mnohé dveře otevřela peněženka a vliv mého otce."

Donna je klasické ptáče ve zlaté klícce - má vše, na co si prstem ukáže, drahé šaty a šperky, služebnictvo připravené splnit i ten nejdebilnější úkol. Ale přesto je nešťastná a osamocená.

Má si vzít Malcolma, který ji spíše než jako svoji lásku prezentuje jako takový klenot. Ostatně jako s věcí s ní i jedná. Do toho vstupuje poloviční Mexikán Sebastian, hrubián bez špetky vychování, s odrbanými hadry, který si v Donnině honosném sídle má odpracovat trest místo veřejně prospěšných prací.

Začíná sbližování Donny a Sebastiena, ale mohlo by to vůbec fungovat? Chudák a boháčova dcera?

"Nechápu, co vás tak trápí. Nemusíte se strachovat že vás vykopnou z práce a zabaví vám střechu nad hlavou. Tady jsou vidět rozdíly mezi chudejma a bohatejma. Máte moc času na rejpání se ve svým nitru. Kdybyste chodili makat každej den od rána do večera, určitě by vám bylo líp."

Příběh je plný popisků rozdílů mezi tou nejvyšší a nejnižší vrstvou, kdy si dámy koupí kafe ze Starbucks, vyfotí na IG a vyhodí. Rvou si břicha k prasknutí na charitativní večeři, zatímco za nimi běží obrázky hladovějících černoušků. Poznámky jako že chudí kluci jsou v posteli mnohem lepší než bohatí, protože mají potřebu dokázat svou hodnotu....

Bohužel mi celý příběh kazila Donna. Tak chytrá a nadaná dívka a v osobním životě taková naivní kravka. Že neumí rozklepnout vejce bych jí odpustila, ale tu rozpolcenost v chování a rozhodování ne. Příběh je předvídatelný, uhádla jsem, co se stane na konci a to nemám ráda. A ačkoliv u romanťáren jsem schopna to odpustit, tady toho bylo příliš, co mi nesedělo, jediná postava, co se mi líbila, byl Sebastian. Proto dávám 3/5.

3 24.05.2023