postmoderna komentáře u knih

"...vypadala vedle ní jako mucholapka vedle broušené sklenice plné medu..." :-D
Porevoluční Ota Fink tentokrát ve výborné formě, sveřepý a činorodý. Ze sarkasmů odletují špony. Prostředí zadýchali opravdoví kriminálníci. Dívky omdlévají vzrušením, když jen zaslechnou motor penzistova žiguli. Zkorumpovaní politici městnají svá tučná těla do schematu zkorumpovaných politiků. Prostitutky se nakrucují ve staromódních hadrech. Policie je samozřejmě bezradná. Ota Fink s čenichem na stopě, sycen uzeninami, zachraňuje republiku, správný svět a čest VB.
Obvyklé vtipné tlachání proloženo příjemnou akcí. Užil jsem si to.

15 01.07.2019

Za tuhle knihu velmi díky. Je jako inzulín pro diabetika. Legendu potřebujeme a proč ji nemít v někom kdo je sám od sebe ochoten a schopen tento úkol zastat. Ale že jde o hru, společenskou dohodu a skvěle provedenou masáž bychom si měli ve střízlivých chvilkách připomínat, abychom nezapomněli o jaký druh popkulturního odkazu jde.

12 25.02.2023

Velmi zdařilé. Dobrodružství i prostředí zůstalo zachováno. Líbilo se mi jak hoši dospívají a berou rozum. Jak se jim rozšiřují obzory, rozšiřují se i Stínadla náhle jsou vidět i dívky a dospělí a stávají se také lidmi. Tím že chlapecké klubové kratochvíle přestávají k životu stačit, stává se dořešení této největší záhady o to důležitější - končí se tak přirozeně jedna etapa, byla bohatá, skvělá - ale nemohla vydržet věčně.
Děkuju Velinskému, že černé na bílém potvrdil mé vlastní celoživotní dohady o funkčnosti létacího kola a skládání plánku to bříška ježka.

12 17.07.2022

Budeme se i v budoucnosti pachtit šedivými dny za nejednoznačnými úspěchy, bez víry, bez zastání, bez výsledku, ale plni očekávání, smutní, vyčerpaní, za stálých kompromisů, prohřešků, zakolísání ? Jako doteďka? No potěš koště.

12 03.11.2021

Nikdo si nevšimne Volva ve zpětném zrcátku - jsou jako Číňani, vypadají všechna stejně.

Taky kladně hodnotím to tobogánové tempo.
Taky kladně hodnotím detektiva - konečně někdo kdo se mi vyrovná drsností, rozhodností, štěstím, erekcí i nějakým tím výdělkem. A body za to, že se jmenuje spíš jako flétnista zaměřující se na dobovou interpretaci německého raného baroka, než jako očko.
A oceňuji to co v knize není - myslím tím snahu získat si detektivkou i kousek území psychologického románu.

10 14.05.2022

Tak tuto knihu bych hodnotitl maximem i kdybych nebyl Kidův oddaný fanoušek. Je to jako film. Většinou nestíhám přečíst si knihu dvakrát, ale u této bych věděl proč - nepamatuju si všechny vtípky, hříčky a popisové detaily.
Je super pocit najít něco tak dobrého mimo zlatá razítka "světový bestseller"

10 23.11.2021

Kromě toho, že to je výborné scifi je to také nečekaně dojemné a lidské se silnými příběhy. Scifi tolik nečtu, ale tohle má přesah, stejně jako Duna.
(Hyperion je ale násobně šťavnatější a citovější. Duna je "chladná"....nepíšu suchá, to je jasný...u pouštní planety... :-D)
Kdyby psal autor červenou knihovnu, byl by mistrem dlouhodobých plantonických lásek až za hrob, sebezapření, tragické věrnosti, obětování se, očekávání a marnosti.
Budoucnostní technologie jsou používány velmi hojně a velmi věrohodně, tím myslím uvěřitelně a samozřejmě, včetně jejich záporných stránek, což může u citlivějšího čtenáře vyvolat jakési znepokojení, které se směrem ke konci knihy záměrně zvětšuje.
A když poutníci konečně stanou tváří v tvář Štírovi?
To se dozvím v dalším díle. Román končí v místě, kde je vše řečeno, pokračování mě zajímá, ale okraden se necítím.

10 04.04.2019

Od samého začátku sveřepý, sebevědomý, temný a dusný román. Chtěl bych napsat do samého konce, ale těsně před koncem se vyčerpaný autor nezmohl na škrt, gesto, nebo řez - spíš za stálého mumlání upadl do mdlob. Hlavní hrdina není příliš příjemný, ale nutně s ním sympatizuji vzhledem k ostatním figurám. Ostatní figury jsou mi ale popsány jeho očima - takže se mohu domnívat, že jsou mi předkládány už zkreslené, osekané a poplivané.

10 26.10.2018

Bílá velryba má vlastně stále tutéž nevýhodu, jakou trpěla odzačátku. Nikdo nevěděl, jestli ji zařadit do regálku s rybářstvím nebo snad s cestopisy. Nyní je v regálku s dobrodružnou literaturou a čtenáři mohou být zase zklamáni, a právem, protože už četli napínavější romány. Na knize si lze vychutnat:
Nekonečný proud přirovnání, podobenství a filozofických úvah naroubovaných na naklánění lodi a na výrobu dřevěných náhrad.
Symbolické a záhadné monology a rozhovory. (pochybuju že by běžní námořníci měli tak vysoce abstraktní myšlení)
Celé to na mě dělá dojem, jako by se autorovi vymkla z rukou popisná novela, protože náhle objevil, že když píše, nečekaně sděluje celou svou lidskou zkušenost (a pravděpodobně taky kolektivní). Zdá se mi, že jakmile objevil takový katalizátor, vědomě ho využil. Hádám, že to nebyl žádný prosťáček.
Knize dávám plný počet s tím, že to je jedna asi z pěti knih, které bych si chtěl přečíst znova. A kterou chci mít doma.

10 08.07.2018

Bohužel. Zjistil jsem, že si budu muset přečíst vše na co narazím od tohoto spisovatele. A budu jej musit zařadit mezi své nejoblíbenější autory a tím se rozplynout v bezhlavém davu.

10 08.07.2018

Čte se to jako fantasy a přitom je to obraz skutečného života a to vlastními slovy. Nedosti na tom, a ještě ke všemu, je to život velikána první ligy myšlení. Vše je sveřepě upřeno na vlastní vnitřní život, jeho smysl, či význam a to tak náročně a upřimně, až to je pro mě, pivního typa, zcela zahambující a strhující. Dávám tisíc procent. Pro běžného člověka je tato kniha a Jungovy Přednášky asi nejvýmluvnější. Ostatní spisy jsou trochu tužší.

10 16.10.2016

Dlouho mi trvalo než jsem se začetl.
Začalo mě to bavit až když jsem rozpoznal, že to není Jméno růže, ale random nekonečný dobrodružný román, které si kdysi kupovaly služky v sešitech na pokračování. Pak jsem to zhltnul a celé to profandil a probrečel. Ale hodně jsem přeskakoval - vždycky když se mě autor snažil poučovat o tom, že katedrála se stavěla z kamene a používalo se lešení.

9 20.07.2024

Super atmosféra, super příběh. Mistrovské postřehy, popisy, detaily. Nakročeno mezi Kingem a Jaroslavem Havlíčkem. Buďto je tento autor stále geniálnější (zejména mimo množinu HH), nesbø se šeredně pletu.

To bylo dusno !!!

Líbily se mi vozy, prostředí, urputnost a psychologie postav, akademicky správná a přitom životaschopná i u vedlejších rolí.

9 17.09.2021

Pobavil jsem se u audioknihy. Klobouk dolu před vypravěčem - takový PAN Lukavský by se po prvním slově transmrdka asi skácel :-D
Všechny součástky jako zápletka, humor, postavy mi přišly průměrné a trochu šablonovité - ale musím říct poskládané velmi stylově a funkčně. Nevím jak se stalo, že Kulhánka vnímám jako kult a Kotletu jako spotřební krvák.

9 15.06.2021

Knihu jsem četl v PDF na telefonu Samsung Galaxy s4 mini černé barvy, na nohou jsem měl modré plátěné tenisky z Lídlu s bílými šněrovadly, vyšisované skinny fit džíny z Cropu, bílé bavlněné triko z Decatlonu pokreslené fixami Centropen textile marker.

Milý deníčku, tato kniha je velmi brutální a nechutná. Dokonce i když odhlédnu od sadistických scén. Monotóní a neúnavné vypisovaní značek oblečení, techniky a podniků, spolu s copywriterskými rozhovory a soudy výborně vystihuje takovou tu popovou prázdnotu. Postavy jsou zaměnitelné, postradatelné a společně s předměty hodnocené co do množství, krásy, ceny atd. (Proto jsou tak snadno vražditelné)
Sledovat Patrickovo vyšinuté pachtění se za stále nepřicházejícím uspokojením - nebo čím - jsem si s mrazením užil. Zejména mě dostávaly rozhovory o cestování a oblékání, které vypadaly jako ukázky z katalogu a přitom šlo o přímé řeči. Boží. Osobní hudební soudy, které ale nepřekročily hranice korektní recenze. Boží. Patrickova opakovaná přiznání, kterých si nikdo nevšímá, stejně jako si nikdo vlastně nevšímá vražd. Boží. Je to celé o dospělácích žijících stylem dobře nakrmených miminek. Absence patosu a nostalgie - nebo jiných klišé psychologických románů - mi vyhovovala. Nesouhlasím s Patrickovým řešením :-D ale sakra, v tý knize to vypadá jako celkem pochopitelné východisko...

9 20.05.2021

Dusno, zkáza, bolest; pak zářící všelidská naděje a přitom to šlape a je to krásné a zároveň důmyslné? Přesně tak se to říká o Beethovenovi - a přesně to můžu říci i o Hyperionu.
Není to dvojka série, je to půlka dvoudílného románu (jako Kouzelný vrch, nebo Anna Karenina) Zatímco první díl působí jako otvíračka s osobními příběhy, druhý díl je zatížen pro lidstvo rozhodující chvílí, která je popisována pomocí prožívání postav. Pokud k postavám pocítíte EMPATII - úspěch je zaručen. Hodnotná mi přijde morální a lidská stránka knihy - odpovědnost, nejednoznačné výhry, oběti, láska, nic není jen černé, nebo jen bílé, vše má následky.
Děj probíhá na mnoha planetách, v datasféře, v mnoha časech a časových proudech. Jednotlivé epizody byly pro mě naštěstí kontrastní a tak jsem celou dobu věděl kdo kde je, co dělá a proč. Jestli šlo o chaos, tak spíš v množství názorů, dohadů, proroctví a tvrzení. Nakonec se vše velmi důmyslně a efektně poskládá do sebe a vysvětlí. (Už jen důvod přítomnosti Štíra a jeho Stromu je na samostatnou filosofickou studii)
Já byl většinu knihy napjatý, zvědavý, překvapený, rozhněvaný a dojatý.
Podstatné odpovědi na nejdůležitější otázky DOSTANETE. Je to zejména důvod vzniku konfliktu a jakým způsobem skončí, úloha hlavních postav v něm a proč vznikly některé technologie a artefakty. A řekl bych, že v těchto odpovědích je právě nápaditost i symbolika knihy.
Jen některé....nestvůry....zůstanou....velmi...v e l m i......Z Á H A D N É.

***

...NEMÁŠ RÁD HYPERION PAPRIKO?...
...DOSTANEŠ KRUCIFORM ZA TRIKO...

9 02.05.2019

Může odradit svou rozlehlostí a zdáním zatuchlého společenského románu. Děj se odehrává v rodině a je poutavý. Poutavější jsou ale propracované postavy, které nejen mluví a pohybují se, ale také uvažují a cítí - kromě Ireny, kterou hodnotí a luší ti ostatní. Hlavní Forsyte je Soames, který aktivně jedná, je v kontaktu se svými city, a se svým "stínem", nese za své činy odpovědnost, uvědomuje si své limity, vášně a pošetilosti a stává se tím jakýmsi záporákem v kontextu. Ostatní totiž spíš posedávají, hodnotí sherry, klobouky, vedou humorné klepy, zamilovávají se do prvního, koho spatří, obávají se o procenta, podléhají impulzům, básní, malují, cestují, trápí se a jezdí na koni a protože jich je hodně, co chvíli umírají. Lze nalézt i humor (teta Anna nebyla schopna přijmout od služky paruku a tak byl zavolán lékař, který konstatoval, že teta Anna v noci zemřela) Neshledal jsem na románě závady. Obavy, že je to jen scénář buržoasně kritického seriálu se naštěstí nenaplnily. Ostatně nemusela by to být kritika doby, ale obecně nesmyslného, zvykového, hmotně orientovaného a vprostřed předsudků a návyků blahobytně vystrašeného života.

9 14.10.2018

Cítil jsem se divně, když jsem při čtení ucítil vůni kávy ze stolu, pach morčete z klece, nebo odér nábytku, který který tiše stoupal z police v místě, kam dopadalo prudké slunce.
Hlavního hrdinu si nejde oblíbit, nepocítil jsem k němu ale ani prudkou nenávist. Velikášské touhy, nepochopení a sobectví jsou postřehnutelné i v běžném životě. Tady jsou jen bizarně zesílené. Užil jsem si příběh, i když nesliboval naději a všechno špatné pomalu směřovalo k horšímu. Užil jsem si ale i to nekonečné destilování a macerování, kde se vytrvale čeká v zahnívajícím stádiu na další kroky, které povedou neomylně zvoleným špatným směrem.

Audiokniha je vážně skvělá. Tenhle Lábus je opravdový génius. Příběh fajn, trochu předvídatelný. Kdyby to nepsal King, řekl bych si, hele ten člověk píše jako King, akorát nemá ty nápady, jakože co by se mohlo stát nejhoršího a ono se to stane, akorát s horšími dusledky, které mě nenapadly.

8 14.07.2022

Kapitán Kid má dvě velmi závažné knihy. DZWILLE, která je niterná a symbolická a tuto, která je nečistá, potřísněná a temná. Jsem rád, že se vydal i na stinnou stránku literatury do krajů dystopie a jsem rád že to i tentokrát zvládnul (ikdyž já jsem čekal až do půlky knihy). Zaslouží si uznání: chlápek v tričku, který někde za normalizace sedí na venkově a seriózně se zabývá takovouhle "špínou" Oceňuji, že popsaný svět není vážný, globální a věrohodný, líbí se mi, že je groteskní, nemyslitelný, zvrhlý a izolovaný, jako by úplně pozbyl smyslu a proti běžné společnosti jednoho svého rozměru. A je velmi symbolický - velmi bezvýchodný a skvěle osekaný na strašidelnou kostru. Četl jsem víc knih podobně znějících, někdy chtěly šokovat, někdy poučovat, či varovat. U Engerlingů se mi líbí, že to autor jakoby potřeboval prožít. Dokonce bych řekl, že text mohl začít jako nápad, pokračovat jako jeho rozvíjení a končit jako jeho neovladatelné literární prožití, fascinace, a skutečný zápas o jeho ukončení. V půli knihy se totiž objevují postavy, se kterými se dá sympatizovat a prohnilý, přehřátý podzemní hrnec se stává autonomním nepřítelem. P.S.: Vždycky hledám kdo je v knize K.K. tentokrát sázím na hrobníka H.

8 27.01.2021