Potolu komentáře u knih

Příběh sám o sobě je takový zvláštní, myslím, že děti úplně nezaujme. Zato ilustrace jsou opravdu nádherné... :-)

15.09.2019

Natrefila jsem na tuhle sbírku komiksů ve knihovně a musela se mnou poputovat domů. :-D Hezky jsem si zavzpomínala na svoje dětství... :-)

3 15.09.2019

Sama zápletka je opravdu dobrá, jen mě nebavily ty dialogy a neustálé omílání, jestli mě má rád, nemá rád, proč se se mnou nebaví, já to nevydržím, atd. Něco trochu ve stylu Padesát odstínů šedi, ale zabaleno do filosofického blábolení... ;-) Nějak mi nesedí k 17letému klukovi, aby se zabíral ve volném čase přepisováním not, hraním na klavír, četbě Herakleita... Prostě mě to celkově nenadchlo a knihu bych si rozhodně nechtěla znovu přečíst...
Na základě knihy jsem pak i zhlédla film, ale ten mě už vůbec neoslovil. To kniha byla mnohonásobně lepší... Některé pasáže ve knize i ve filmu jsem přeskakovala. Nic pro mě... ;-)

1 27.08.2019

Knihu jsem četla už kdysi dávno a teď jsem se k ní díky čtenářské výzvě opět vrátila. Musím říct, že se teda četla jedním dechem. Líčení matky Leny bylo tak naturalistické, tak syrové, někdy jsem nad tím vším kroutila hlavou... Knihu bych doporučila všem rodičům, jejichž děti se nějakým způsobem dotýkají drog; učitelům 2. stupně a středních škol a v neposlední řadě samozřejmě těm dospívajícím. Jako takový odstrašující příklad. Osobně jsem v jednotlivých příbězích neustále hledala nějakou červenou nitku (jak hledali i ve skupině) a přišla jsem na to, že většina rodičů nenechala své děti prostě dospět... Neustále jim organizovali čas, zajišťovali pro ně brigády, objednávali učebnice a navíc nebyli důslední. Na druhou stranu to chápu, pořád v člověku dřímá naděje, že se to změní, že se mé dítě změní a všechno bude jinak, ale i tak... Bylo mi i moc líto zbývajících tří dětí, které Lena se Simonem měli. Protože v podstatě vyrůstali bez rodičů, kteří se neustále zabývali jen Davidem, Davidem a Davidem... Divím se, že pak nezačaly sami brát drogy, aby na sebe taktéž upoutaly pozornost... Prostě a jednoduše drogy dokážou zničit všechno - vztahy, rodinu, přátelství, důvěru... všechno.

1 30.07.2019

Příběhy samy o sobě byly pěkné a klidně bych je četla i dětem, které nemají ještě zkušenost s HP a jeho světem. :-) Osobně tedy nevím, proč je kniha pojmenována jako bajky. Vždyť bajka je útvar, kde vystupují personifikovaná zvířata a na konci je nějaké ponaučení. Ano, i z těchto Beedleho "bajek" plyne ponaučení, ale to z pohádek taky. ;-) To mě na názvu docela překvapilo... :-)
Zápisky Brumbála mi přišly teda zbytečné, nudné, až vnucené... raději bych si dala jako autorka práci a vymyslela další dvě pohádky. ;-)

3 21.07.2019

Kříďák se četl dobře, doslova jedním dechem. Taková oddychovka třeba na dovolenou. Líbil se mi nápad s křídami a trochu duchařská zápletka, ale nakonec šlo spíš o thriller se špetkou krimi. ;-) Stejně tak bylo dobré vyprávění z minulosti i z přítomnosti.
Dávám tři hvězdy, protože jsem čekala něco víc. Asi víc té duchařiny, hororu... :-D Navíc někdy to bylo docela zmatečné, autorka si dávala záležet, aby děj byl pořád napínavý až do konce, ale někdy mě to opravdu dost zmátlo a ztrácela jsem se v ději. Ale jinak super...

7 21.07.2019

Pozitivně hodnotím nápad napsat příběh o negativním vztahu mezi matkou a dcerou, stejně tak jako psychologická propracovanost postav a kapitoly rozdělené podle toho, kdo vypráví (Hanna a Suzette), i když mi teda docela chyběl i pohled otce, byť by ta kapitolka měla třeba jen dvě stránky. ;-) Bylo zajímavé sledovat, jak Hanna i Suzette v podstatě bojují o pozornost Alexe. Někdy mě svým chováním dospělá Suzette štvala (musí být neustále krásná, upravená a oblečená pro Alexe, musí mít dokonale uklizený dům, musí být dokonalou matkou, ale sebevědomí neměla žádné, byla až sebestředná a sobecká, což se projevilo i na výchově a vztahu k malé Hanně). Alex... Táta, který se snažil vyhovět všem stranám a až příliš tolerantní ke své dceři - přijde domů, pomazlí se, pohraje si, ale už nevychovává... které dítě by takového tátu nemilovalo? Malá Hanna... málo lásky od matky se prostě projevilo, ale až nezdravým způsobem... ;-)
Sem tam v textu byly švédské hlášky, ale myslím, že si to mohla autorka odpustit nebo tam mohli sem tam dát i český překlad. Většina z těch hlášek byla z textu vyvoditelná, ale třeba když tam Alex zpívá, tak to fakt bylo zbytečné to tam cpát na tři řádky... ;-)
Závěr takový nemastný, neslaný...

4 17.06.2019

Velmi čtivá kniha, která Vás donutí k zamyšlení se nad otázkou rasismu...
Doteď jsem netušila, jak moc velké potíže mohou černoši v Americe mít a jak se mohou cítit tito lidé, pokud je kolem nic společnost zaměřena především na bělochy.
Skláním poklonu bílé autorce, která musela hodně nastudovat, aby knihu vůbec napsala (nejen z pohledu černošky Ruth, skinheada Turka, ale také obyčejné bělošky Kennedy). :-) Vřele všem doporučuji k přečtení... :-)

6 11.06.2019

Moc milé vyprávění otce svému synovi o záhadné Dívce s pomeranči. Ani se to nezdá, ale bylo to velmi, velmi napínavé. :-)
Líbily se mi i filosofické úvahy nad životem, jak ho prožít, jak ho vnímat,... Asi si nikdy člověk neuvědomí dar života tak hluboce jako před vlastní smrtí nebo smrtí svého blízkého. Tento příběh je toho důkazem. :-)
Co mě teda trošku zarazilo, byly vpisky patnáctiletého George. Na jednu stranu puberťák (chování k mamince, k otčímovi), ale na druhou stranu filosoficky uvažoval jako padesátiletý muž. ;-) Takový zvláštní...

3 12.05.2019

Kniha mě zaujala svojí obálkou, je opravdu krásně výtvarně zpracovaná. :-)
Jednotlivé článečky od Ani jsou milé, kraťoučké, některé k zamyšlení, některé k pobavení... Celkově taková relaxační kniha. :-) Spíše pro ženy...
Musím říct, že mě překvapila osobnost Ani a zároveň mi to k ní opravdu sedí.

Pořád si pamatuju na tu její otázku, kterou položila své dceři:
Aňa: "Stello, co je v životě důležité?"
Stella: "Oreo. Pipina. A klobouk na hlavu, Vaše Výsosti."

6 06.05.2019

Nejdřív jsem viděla film (asi před 8 lety) a teď na doporučení kolegyně mojí maminky jsem si přečetla knihu. Film jsem vůbec nechápala, neorientovala jsem se, takže jsem si po jeho zhlédnutí říkala, že knihu fakt (ale jako fakt!) číst nebudu...Jenže kolegyně pak řekla, že po přečtení knihy jí film začal dávat smysl... :-D A tak se to stalo... A jsem za to ráda.
Dlouho jsem nebyla z knihy tak nadšená jako z Atlasu mraků. Bavily mě jednotlivé příběhy a to hledání souvislostí mezi nimi (dokonce jsem si udělala jejich mapu ... :-D). Líbilo se mi, že každý příběh je psaný jinak (překladu smekám z celého srdce poklonu) - ať už to bylo formou dopisu, rozhovoru, vyprávění, deníku... Já bych snad i tu knížku doporučila ke čtení na střední škole. :-D Kniha byla poměrně obsáhlá, ale ke konci jsem ji hltala, nešlo přestat. Řazení příběhů v knize také zajímavé... :-)
Těším se, až se znovu podívám na film... :-)

8 23.04.2019

Kdybych viděla obálku této knihy, asi by mě nenapadlo po ní zrovna sáhnout, ale zaslechla jsem jednu z pohádek a uchvátilo mě, jaké ponaučení z pohádky vyplynulo. A takových pohádek je v knize více. :-) Určitě využiju ve výuce... :-) Krátké, pěkné, hravé a s ponaučením. :-)

16.04.2019

Velmi depresivní kniha....
Když jsem viděla, že je po Haně taková sháňka, říkala jsem si, že si ji taky musím přečíst, ale více jsem obsah nezkoumala. O to více mě překvapil... :-) A mile...
Člověk až žasne, jak moc náhody a lidé kolem nás mohou ovlivnit nejen naše životy, ale i životy druhých.

8 03.04.2019

První pohádky v této knize byly opravdu kouzelné s ponaučením a potenciálem. Od druhé poloviny se to trochu zlomilo. Ačkoliv pohádky byly poetičtější, tak nebyly tak zábavné a milé... Nevadí, i tak jsme si čtení užili. :-)

1 06.03.2019

Musím říct, že mě knížka zklamala... Pořád jsem si říkala, co mi to připomíná a nakonec jsem přišla na to, že je to taková česká Bridget Jones se špetkou Sexu ve městě. ;-) Třeštíkovou mám ráda, myslím, že se co týče spisovatelského řemesla (souvětí, slovní zásoba atd.), tak jde nahoru, ale co se týče kvality obsahu, tak to jde zase dolů. Hlavní postava Eliška je tak povrchní, nepropracovaná, jednoduchá, bez hodnot, priorit... Její máma je švihlá. U jedné kamarádky neustále klade důraz na její tlouštku, u druhé na to, že chlastá, se třetím kamarádem pro změnu spí... No, zřejmě je toto u přátel to nejdůležitější. ;-) Prostředí jako takové je... prapodivné. Jako kdyby Moraváci jen chlastali a byli vesničtí burani, co se dokážou bavit jen na levných zábavách.
Knížka je ale taková oddychovka. Kdo nechce moc přemýšlet, tak doporučuji. Já čekala víc než jen plytký humor, u kterého jsem se ani moc nesmála.

5 06.03.2019

Petra Soukupová je jedna z mých oblíbených autorek. Někteří tady píšou, že píše moc jednoduše, že není poznat, jestli se jedná o myšlenky nebo o přímou řeč, ale mně to přijde všechno bravurně napsaný. To, jak dokáže proniknout do mysli nejen malého dítěte, ale i dospělé či starší osoby.
Nejlepší pro všechny je dost ponurá kniha (asi tak jako všechny Petřiny knihy), ale zato opět dobře propracovaná. Ukazuje, jak dnes chybí v lidských vztazích komunikace a jak moc může uškodit, když si vytváříme nejen obyčejné domněnky, ale i takové domněnky o tom, co je pro druhé to nejlepší (a tím pádem je to nejlepší i pro nás). :-)
Doporučuji! :-)

7 17.02.2019

Tohle je snad to nejhorší, co jsem po přečtení Padesáti odstínů četla... Autorka se snaží být rádoby vtipná, ale místo toho je to směs trapných řečí ... Zřejmě sama trpí syndromem neschopné matky, a tak to těm lepším matkám musí dát pořádně sežrat... Nedoporučuji! Divím se, že to vůbec někdo vydal...

"Dobře mi tak" je moje třetí přečtená kniha od Třeštíkové a musím říct, že zatím teda snad nejslabší, co jsem od ní četla. Oceňuju psychologickou propracovanost hl. postavy, ale na můj vkus se z toho dalo vytřískat mnohem více, pokud by se autorka nezabřehávala do smyček jiných příběhů, které se týkají hl. postavy (minulé vztahy, vztah se synem, atd.). Vytratila se úplně ta hl. myšlenka, tj. milostné vzplanutí k o mnohem mladší dívce... Závěr teda takový nijaký... Je zajímavé, jak autorka vidí mužský svět, alespoň tak mi to z chování Borise přišlo - ten snad jen myslel na ženský, masturboval, intimně se s nimi setkával, kouřil, pil a maloval... Jako jasně, může to být pohled na muže jako bohéma, umělce, ale i tak... Té masturbace a sprostoty tam bylo na můj vkus docela hodně. ;-)

3 02.02.2019

Přesně nevím, jak se vyjádřit k této knize.
Marta mi připadala dost hloupá, nezkušená a naivní.
Autorka používala velice zajímavý jazyk, ale já ve svých devatenácti letech rozhodně nepíšu do deníku věty typu "přemýšlet a zůstat v posteli". Je to divně formulované, ale přesto se do knihy dá snadno začíst.
První část knihy beru za jedničku, ale ta druhá část, kdy Marta odjíždí pracovat do Plzně a poté hledá po různu práci, už mi nepřijde zajímavá - stejně tak ukončení knihy. Nic zajímavého. Žádná pointa, žádné pokračování. Marta prostě zůstane taková jaká je... ačkoliv si spoustu věcí uvědomuje, nikdy si neuvědomí to nejdůležitější.
__________________________________________________________________________________________________
10.3.2017
Teď je mi 25 let a tuhle knihu čtu pravidelně každý rok snad už 6 let. Životní zkušenosti a získání dalších znalostí mě zase přivádí k jinému hodnocení knihy. Marta prostě byla jednou z těch dívek, které v té době procházely obdobím, kdy se chtěly vymanit ze závislosti na rodičích, ale příliš se jí to nedařilo. Je pravda, že spoustu problémů si způsobila ve velké míře sama, ale teď se zamýšlím i nad rolemi rodičů, kteří tu výchovu Marty taky dobře nezvládali v tu chvíli - nebyli jí dostatečnými partnery už dřív a Marta si k nim nenacházela cestu... Pak Marta měla deprese a šlo to s ní z kopce. Škoda, že se to asi točilo a točí dokolečka... jednou jsi nahoře, podruhé jsi dole...

1 25.01.2019

Spisovatelka Sarah Waters vytvořila knihu, kde si najde něco muž a i žena. Tím myslím milostný románek a zároveň strašidelná, tajemná a detektivní zápletka v podobě ducha mrtvé dcery. Popisuje nejen anglickou společnost, ale i vztahy v ní. Malý Vetřelec se četl jedním dechem!

25.01.2019