Prey komentáře u knih
Povedená povídka „Zmenšený muž“ je kafkovina (a jediná mi přišla skvělá), „Subtilní věci chlapi nepochopí“ je cyničtější „Ještě jeden den s panem Julem“ od Diane Broeckhoven, několik povídek je pouze o ztrátě paměti, popsané až až v jeho vlastním titulu „Můj život po životě“, jiné zase jen o nevěře. Prostě nic než tematický vývar, velmi krátká jednohubka od někoho, kdo psát umí, i po nemoci, ale seká to jako Baťa cvičky ještě očividněji než dřív. „Povídky o lásce“ z roku 2009 se mi líbily daleko, daleko víc.
Pro mě nejlepší Fieldingová. Závažná uvěřitelná pointa, žádné vyšumění do ztracena; napětí po celou dobu čtení; ženský román, ale ne červená knihovna. (Čteno v překladu Ludmily Hanzlíkové.)
Viděl jsem nejdřív film, který je vynikající, a teprve pak sehnal knihu. A líbí se mi úplně stejně. Nosné postavy i příběh (žádná přehnaná lyrika, ale reálný děj), děsivost osamělosti, každodenní realita toho, že všichni máme své subjektivní pohledy a všichni více či méně uvědoměle manipulujeme s druhými. A talent autorky vyjadřovat myšlenky a emoce svých hrdinek. Na něco, co bylo zařazeno mezi ženské romány, vysoce nadprůměrné. Smutný příběh, drama, ale současně špetka ironie, sarkasmu, cynismu, nadhledu. Neutopí se to ve vážnosti („čtenáři, plakej“), ale ani to nebagatelizuje („no co, to se stává, ha ha ha“). Škoda, že autorka nepíše víc, tahle knížka je skvělým zábleskem. (Čteno v překladu Veroniky Láskové.)
Ne že by to bylo špatně napsané, ale člověk něco podobného četl už stokrát. Třeba od Nothombové, a bohužel i v lifestylových magazínech jako je Moje psychologie. Výsledek je takový... únavný.
Autor nebyl hloupý člověk, ale o to je jeho kariéra horší - něco jiného je bulvár číst (podléhat pudům zvědavosti) a bulvár psát (kalkulovat s neštěstím). Inu, kde je poptávka, je i nabídka. Kriminalisticky je to kniha o ničem, v podstatě jde o přepis mediálních zpráv, uspěchanou snahu trhnout na smrti dvou lidí prachy, ještě před rozsudkem soudu. A že autor macho, který se tahal s ex o dítě, nabídne vyšetřovací verzi "udělala to ta ženská", to taky nepřekvapí.
Cook je v téhle fázi kariéry starý rutinér, takže servíruje předvídatelný příběh a povrchní psychologii postav. Přečíst se to ale dá snadno, jen ke knize nesmíte přistupovat tak, že by patřila k autorovým nejlepším. (Čteno v překladu Aleny Amchové.)
Výstižné a zručné na úrovni sousloví, vět či odstavců. Ale asi mám problém se žánrem (vztahové) povídky - samo tempo, v jakém musí povídkář tvořit nové postavy a kulisy, způsobuje dojem skládaného prefabrikátu. Teď je nespokojený tenhle, teď tahle. Každý trochu jinak, ale vlastně všichni stejně a proto nezapamatovatelně. Bohužel, tohle mi nesedlo.
Ne, že by to bylo špatné, ale říkám si, kolik takových knih může člověk ještě přečíst, aby mu na různých vztahových propletencích záleželo. Za mě to zkrátka mohlo být víc o Temelínu. :-)
Pobavil jsem se až u epilogu. :) To předchozí je těžká křeč, kterou mistr omylem považuje za ironii. Knihu vynechte, o nic nepřijdete.
Děje poměrně málo, závěrečná transcendentální pasáž strašně natáhnutá, ale stejně je to ten psychologický horor, který Karika umí a který od něj chcete. Byl jsem napnutý. Škoda, že knihu nerozpracoval víc (například případy v Polsku), šlo to rozkošatět. (Čteno v překladu Jiřího Popioleka.)
Bohužel mi to přišlo hodně roztříštěné, myslím, že Karika se lépe našel v sevřenějších horrorových thrillerech. Čteno v překladu Roberta Pilcha.
Zajímavý portrét doby a jednoho náruživého ega... Škoda, že nevznikly další díly o provozu Discolandu a o base, takhle je to jen zrození mýtu. :-) Jen se asi nasmějete víc, než budete velkého Jonáka obdivovat, jak si přál... Sex, kšeftíky a podsvětí...
Do jaké míry je to autentické, to samozřejmě těžko říct, žijeme v divných spirálách propagand a šumu všech stran. Ale působivé to je. Výhodou literatury je možnost prožít životy, které byste reálně nechtěli.
Není to vůbec špatné, ale bohužel trochu šablonovité, jak v romantické, tak v politické části. Záleží na vaší oblibě podobných témat. (Čteno v překladu Ladislava Nagye.)
Styl psaní, který mi absolutně nesedí a nedokázal mě k postavám připoutat. Nedočteno.
Takové dámské spotřební knihy určitě mají svoji cílovku, ale už název značí, že tentokrát vyhrál marketing, ne literární řemeslo.
Mareše znám z českých investigativců asi nejkratší dobu, hlavně díky YouTube. Na jednu stranu je to zajímavá kolekce, na druhou mi přijde, že autor se věnuje všemu, ale nic nedotáhne k novým závěrům.
Červená knihovna ze současnosti, nenáročné čtení. Děj se táhne, ale na vypnutí hlavy - proč ne.
Pokračování titulu Za obzorem jiný svět. Nemůžu si pomoct, mě to prostě dojalo, lepší než první díl. Hrdinům držíte palce.
Samozřejmě hlavně pro fandy hry, ovšem krásná publikace. I když by tam toho mohlo být víc, i textu…