puczmeloun
komentáře u knih
Magický prazdroj
Terry Pratchett
Trochu slabší než předchozí kousky a až příliš se opakující s předchozími knihami - ano, ukazuji především na tebe Čaroprávnosti. Příjemně osvěžující části z AlKali nebo s jezdci jako(apo)kalypsy... Přesto baví...
Vlčí holka
Roman Žižlavský
Ty jo, co jsem to právě přečetl a prolistoval? Co se mi to snaží říct (krom klasického - jděte za svobodou)? Proč je to takové podivně amatérské? Zmatené, přeskakující, neudrží to na chvíli pozornost, nakousává a nedoříkává. Přitom je to škoda, některá témata a historky jsou zajímavé... Jenže se vše střídá, autobiografie, představy, různé styly, komiksové bubliny, ale taky hutné odstavce textu. A kresba oko až na výjimky nepohladí, zajímavých nápadů pár... Dle medailonků autorského tria v závěru knihy odhaduji, že ani omylem nejsem cílová skupina.
Parabible
Alexandr Flek
Nejsem nějaký znalec nebo pravidelný čtenář Bible a do Parabible jsem se ze zajímavosti pustil symbolicky v předvánočním období. A i když jsem se do poslechu (pro zájemce je vše na Radiu Wave) pouštěl s otevřenou hlavou, něco mi na tom nesedí. Zasazení celého příběhu do současného Česka (i s odkazy na "budelípismus" apod.) je spolu se snahou o zachování co nejvíce originálních principů i stylu jakési na sílu (už jen odlišným politickým i společenským uspořádáním, kde ono "prezidentství" prostě nesedí).
Využívání a poukazování na stávající problémy skrze parafrázi biblických příběhů je zajímavé, s povrchní znalostí originálních textů si ho ale nedokážu tolik užít. Současné čtení Parabible a Bible, jaké je v papírové verzi, by kazilo pointu poslechu a měl jsem pocit, že Parabible je směřovaná i mimo stávající věřící, kterým má základní myšlenky podat jinak - současnou formou. Jenže i ona Ježíšova kázání mi příliš šustí papírem/historií a neznalému zněla jako neuvěřitelný mix staromilsky konzervativního a progresivně liberálního. Zajímal by mě pohled samotného autora. Stejně jako náhled na to, pro koho je kniha opravdu určena. Pro neznalce je málo stravitelná, znalci zase nemusí krom aktualizace přinést nic nového (resp. umím si představit, že může vyvolávat i odpor). I dle různícího se hodnocení z obou stran se mi zdá, že to není úplně ono...
...světlo mi po přečtení (resp. poslechu) do věci vnesl text na Goodreads: Důležitější než jednotlivé substituce je ale jiná otázka: představuje samotné přesazení známého příběhu do jiného kontextu, jakkoli odborně podložené, literární hodnotu, je to něco, kvůli čemu by stálo za to psát knihu? Nemyslím si. Jenže kromě toho Parabible nemá vůbec co říct. (...) Jako inside joke pro ty, kdo Bibli znají, to není špatný nápad, ale maximálně na fejeton (kniha ostatně vznikla z facebookových statusů), ne na celou knihu – jedna dvě perikopy zpracované tímto způsobem by bohatě stačily, u třetí by to asi začalo být trapné a křečovité.
Nemísta měst: Opomíjená, pomíjivá a míjená místa měst
Anna Beata Háblová
Graficky velmi zajímavé, povedené, rozmyšlené. Téma určitě zvolené více než dobře. "Nemísta", ať už jakkoli definovaná, jsou a budou velmi řešenými částmi měst. Ať už pro sousedy, milovníky městské přírody/urbexu, developery, vizionáře... Potud mi dávalo smysl se pro knihu zastavit a pročíst si ji, jenže...
...kniha je spíš zamýšlející se, málo konkrétní, míchá témata i styly. Šlehá, přemýšlí, koření, odkazuje, vypráví... Na první pohled na to jde vědecky, vším tím dělením ale chce spíš překvapovat, hrát si, dumat, zkoumat. Není to žádná encyklopedie, natož návod. Je to malé umělecké dílo. A čtenáři, který hledá hlubší ponoření do tématu, toho moc nepřináší. Několik zajímavých perel jsem si odnesl (mj. umělce, který kupoval "zbytečné" parcely), ale jinak jsem už kvůli práci a zájmům asi podobného přečetl tolik, že víc nepotřebuju.
Ferda Mravenec v cizích službách
Ondřej Sekora
Na jednu stranu neuvěřitelná klasika, už jen mravkolva Ťutínka je nutné pro "přežití" v české přírodě bezpodmínečně znát, na tu druhou už je u toho (stejně jako u prvního Ferdy) znát jistá doba od publikace. Některé chování je už zkrátka příliš divné. A i ono střídající se "otroctví" provázející nás mezi jednotlivými "pány" je podivuhodným konceptem pro dětskou knihu. Ilustrace každopádně skvělé, základní představení jednotlivých hmyzích druhů šikovné a procházky pro malého posluchače už nikdy nebudou stejné.
Tři malí upíři
Georgie Adams
Začali jsme knihou Tři malé pirátky a skvělé. Pokračovali s Třemi malými čarodějkami a průměrné. A Tři malí upíři bohužel pod průměrem. Žádná mapa, žádné zvraty, žádné překvapení. :( Slabé i na dětskou knihu, zvláště ve srovnání s dalšími kousky ze série.
Strata
Terry Pratchett
Je to hodně zajímavá knížka. V některých ohledech dosti originální, někdy v ní člověk vidí odkazy na další knihy (třeba Stopařův průvodce, který vznikl jen dva roky před Stratou), ale i hluboká filozofická témata spojená s (nejen) lidstvím*, původem vesmíru, života a vůbec (a zase :). Na druhou stranu (a teď nevím, jestli je to překladem nebo originálem) je to psané někdy dost těžkopádně, některé věci si člověk čte dvakrát a nechápe, někdy se části textu vysvětlí až za několik stránek, někdy vůbec. Bavilo mě to, to jo. Dodnes si pamatuji dávné první čtení a seznamování se s tvorbou planet, zkamenělin (ha rozdíl, tady se neřeší fjordy :), ale také postupné odhalování tajemství (tak trochu jiné Země-) plochy. Pratchettův humor prosakuje plnými doušky a podle mnoha slovních spojení použitých v dalších knihách je to taková první hrací plocha, než se vrhl do dalších knih. Např. klasické "Ten boj je nefér. Pro ně. Vždyť jich stálo proti mě jen 20." - jsem v Zeměplochách viděl hned několikrát. Přesto je pro mě Strata spolu s knihou Temná strana slunce "must read" pro Pratchettovy fanoušky. Je to zajímavé, jiné, originální...
* Která přetrvala v termínu "tvarismus" skrze mnoho knih až do úplně posledních Zeměploch.
Temná strana slunce
Terry Pratchett
Kdysi hodně dávno jsem knihu četl - vypůjčenou z knihovny. A mnoho let ji intenzivně (spolu s knihu Strata) sháněl (vydavatel druhé vydání vylučoval, bohužel...). Nakonec se povedlo dlouhodobým monitoringem antikvariátů po celé ČR a jsem moc rád. Tahle knížka je totiž super. Pratchettova imaginace je tady naprosto neuvěřitelná - témat, nápadů, technologií, postav ras, planet atd. je tady tolik, že se v tom člověk až ztrácí. Jasně, příběh pak není úplně dopilovaný a ne vše je logické, ale čte se to skvěle. Celovesmírné tajemství* ve stylu série Stopařův průvodce Galaxií, jen dřívější než zmíněné dílo a vtipné jiným stylem. A navíc s velkou spoustou odkazů na budoucí Zeměplochy (Noc prasečí hlídky, Malí bohové, Klač...). Pro Pratchettova fanouška a čtenáře vyhledávající sci-fi dohromady je to takový malý splněný sen. :)
* Btw strašně mi to celé kromě knih Douglase Adamse připomínalo taky poslední fázi hry Spore a objevování tajemství Hrubešů, včetně divnoplanet poschovávaných ve vesmíru :)
Výtvarné umění Zeměplochy
Terry Pratchett
Zeměplošské kresby Paula Kidbyho jsem měl vždycky moc rád. Svou realističností totiž dělají Zeměplochu opravdovou a jednotlivé postavy (jak ostatně píše v knize) tak často odpovídají i (a to nejen) autorovým představám. Např. lorda Vetinariho, Elánia nebo stařenku Oggovou si už prostě jinak nepředstavím. K tomu kniha dodává spousty informací o tom, jak postavy vznikly, jak se vyvíjely a jaký k nim má vztah jejich autor nebo jejich kreslíř. A do toho spousty skrytých detailů, krásné a povedené "parodie" reálných maleb a kreseb a spousty dalšího. Prostě krásná kniha, kterou si ale pořádně užije jen opravdový fanoušek Zeměplochy. A tím já určitě jsem.
Terry Pratchett - Portfolio
Terry Pratchett
Taková jednohubka, pro mě jen doplnění povedenější a krásnější knihy Výtvarné umění Zeměplochy.
Mluvící balík
Gerald Durrell
Geralda Durrella mám rád, ilustrace Adolfa Borna mi ke knize sedí, jen je to opravdu pohádka pro menší děti. Už jen to mě u Durrella trochu překvapilo, protože v knihovně mám zásobu jeho povídkových a zoologických knih. O to zajímavější je pak ono zvláštní propojení absurdity Alenky v říši divů, ale psané ve stylu Narnie. Proč ne, taková představivost sama dělá knihu docela unikátní a např. množství mytologických tvorů je svými vlastnostmi dovedeno do krajnosti (existuje zde mj. zvíře, jehož sliz - tzv. čarotelecí rosol - si člověk může vmyslet do čehokoli). Jen děj je hodně jednoduchý a některé postavy jsou na podobný text až bohužel svojí nehezkou vlastní parodií (převážně ženská část osazenstva - Penelopka a Pavoučice).
Poslední hrdina
Terry Pratchett
Je to opravdu krásná kniha. Člověk se probírá stránku za stránkou až s posvátnou úctou. Některé z ilustrací jsou pro fanouška Zeměplochy, jakým já jsem do morku kosti, až splněným snem. Klasicky Vetinari, Smrť s koťátkem, vesmírné výjevy Velké A'Tuin, želvonauti, bohové, dráčci, nákresy vesmírných oblud, Luňáka atd. Samotný příběh je velmi jednoduchý a psaný spíše na míru obrázkům, než naopak, ale přesto mě bavil. Není to tak silné, jako ty nejlepší Pratchettovy kousky, ale potěší (například odkazy na Hlavu 22 apod.). Je to ale opravdu hlavně vizuální blaho (včetně odkazů skrytých i v obrázcích...).
PS: Četl (a po dlouhých letech i pořídil) jsem si anglickou verzi. A protože Pratchett je o skrytých vtípcích, četl jsem to dohromady i s českým překladem. A baví mě, jak se Kantůrek s některými větami popral a jak někde i přidal nenápadně trochu svého :) Je to opravdový spoluautor české verze.
Kyberiáda (12 povídek)
Stanisław Lem
Až mě překvapilo, že je Kyberiáda od stejného autora, který napsal Solaris nebo Příběhy pilota Pirxe. Pryč je ta alespoň domnělá reálnost a syrovost, která z Lemových textů čiší. Chybí mi lehkost humoru a "boje" s vesmírem, nebo naopak nějaká hloubka myšlenek. A je to škoda. Neříkám, že nemám rád přehánění a absurditu, ale i když mě někdy povídky bavily - např. Ideální protivník, elektrobard nebo úvodní stroj vyrábějící věci jen na N - zbytek šel docela výrazně mimo mě. Nemá to prostě takový ten šmrnc, který jsem si u tohoto autora oblíbil.
Hvězdné deníky
Stanisław Lem
Vesmírný Baron Prášil... Hříčky s časem, náboženstvím, planetologií či technikou, ve svém výsledku ale jednoduše s lidstvím (člověka i mimozemšťana). Něco svou nápaditostí připomíná skvělého Pirxe, část je zase absurdně nesmyslná jako Kyberiáda. Knihu je tak nutno brát jako sbírku povídek s velmi různorodou skladbou, kde si přečtete velmi dobré příběhy o ovlivňování historie, časových paradoxech nebo vesmírné OSN přes pravděpodobně době poplatné vesmírné parodie náboženství nebo výrobních vztahů po podivné absurdní části spletené hned z několika témat a příběhů (především druhá polovina knihy).
Každopádně představivost a schopnost vypíchnout zajímavé věci Lemovi rozhodně nechybí: "Duismus hlásá, že každý život zná dvě smrti, přední a zadní, tedy tu z doby před narozením a tu po agonii. Dichtonští teologové se údivem chytali za záklopky, když se ode mě později dověděli, že my na Zemi neuvažujeme tímto způsobem a že existují církve, které zajímá jen jediný, totiž zadní, posmrtný život. Nemohli pochopit, proč je lidem nepříjemné myslet na to, že jednou nebudou, a není jim stejně tak nepříjemné myslet na to, že předtím nikdy nebyli."
Futurologický kongres
Stanisław Lem
Na prvních pět zápisů Hvězdných deníků už jsem narazil a první vzpomínka mezi ně svou šíleností i autorovou představivostí zapadala. Samotný Futurologický kongres, tedy druhá vzpomínka, byl ale natolik nekonečný, že jsem to po mnoha dnech přerušovaného čtení několikrát skoro vzdal. Když jsem nakonec povídku dočetl, musím říct, že je to něco jako zmíněné Hvězdné deníky dohromady s Kyberiádou, ale na steroidech a v drogovém rauši (doslova). Zvraty, pokud se jim tak dá říkat, jsou mimo jakýkoli rámec příčetnosti a objevuje se v nich cokoli, co člověka může napadnout. Začátek je sice šílený, ale drží se jakési pochopitelné jednotné linky. Po nějaké době se ale z textu stane ničím nehlídaná jízda měnící prostředí, roky, těla, či úrovně chemického narušení vnímání a vlivu... A úplně poslední třetí vzpomínku už jsem po pár stránkách vzdal. Autorovu představivost a zajímavou imaginaci beru, ale tohle už je totální ma*ořina bez ladu a skladu.
Dívka ze země Venku 7
Nagabe
Dějově žádný výrazný posun, ale nejakčnější díl za dlouhou dobu. A koukám, místo toho, aby se nám to celé skládalo, se to (včetně hlavních postav), začíná postupně rozpadat. Nu to jsem tedy zvědavý, kam budeme dál pokračovat...