Pytlík | Komentáře u knih | Databáze knih

Pytlík Pytlík komentáře u knih

Limonádový Joe Limonádový Joe Jiří Brdečka

Kniha plně dokazující starou pravdu, že u humoru je forma nad obsahem. Je to podání, které i nudnou, fádní skutečnost učiní neodolatelně legrační, nebo naopak i jinak vtipnou příhodu učiní trapnou. Brdečka je mistr formy. Knihu jsem teď četl znovu po dvaceti letech a přesto mnohé obraty z ní znám nazpaměť. Škoda jen, že občas autor sklouzne do přílišné žvanivosti a popisnosti.

26.08.2023 5 z 5


Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona Jaroslav Hašek

Kdepak Švejk, tyto Dějiny jsou naprosto geniálním Haškovým dílem. Popis misionářské cesty, týden s Dacany, vévoda makedonský Klimeš, pumpování Machara, básník Racek, Májové výkřiky a spousta dalšího je úplným vrcholem humoru, co se kdy zrodil v naší kotlině. Asi kladně působilo to, že Hašek dílo napsal snad v jediném období, kdy nepil? (Když tedy vynecháme Rusko, kde ale měl jiné starosti). A asi také to, že důvodem pro psaní nebyla snaha okamžitě získat nějaké peníze, jako je tomu u povídek a Švejka. Člověka až mrazí, když si uvědomí, že stačilo málo a toto dílo by vůbec nebylo známé, stačilo by, aby se ten rukopis jednoduše ztratil někde v průběhu dlouhých let, kdy se jen tak někomu někde válel ve skříni.

16.04.2022 5 z 5


Poselství ze Stínadel Poselství ze Stínadel J. Č. Grifin (p)

Knihu jsem chtěl odložit hned po pár řádcích, když jsem si přečetl "Kosi po ránu připitoměle zpívali: Je jaro!". Tohle by Foglar v životě nenapsal, takové rouhání. On, celoživotní milovník jara, považoval tohle roční období za naprosto výjimečné. Dále, historky Rychlých šípů se v originálu vyznačovaly reálností, byť temnou (snad s výjimkou létajícího kola a Mirkova dvojníka). Grifinovy příhody jsou sice zajímavé, také temné, ale nereálné, silně za vlasy přitažené. Přijdou mi spíš jak karikatura Foglarových knih. Navíc těch příhod je snad až přespříliš. Kniha se moc nevěnuje dění v klubu, vztahům mezi lidmi, není v ní humor.

02.04.2022 3 z 5


Trosečníci polárního moře Trosečníci polárního moře František Běhounek

Ač látka nesmírně zajímavá, je zpracována poněkud suchopárně a popisně. Možná je to i lepší, protože v pasážích, kde se autor poněkud emočně rozjede ("vtipkování" mezi ruským letcem a jeho mechanikem, děj na krasinovi), čtenáři naskakuje husí kůže, ačkoli není u pólu, ale ve vytopeném pokoji. Navíc mi i vadí, že tyto pasáže si autor musel vybájit, nemohl je znát. Jinak si člověk při čtení uvědomí, že stereotypy o Italech nejsou stereotypy, ale prostě pravda. Fascinuje mě v negativním slova smyslu, že se vůbec nesnažili pátrat po zbytku výpravy, co uletěla na poškozené vzducholodi, a prostě je nechali zahynout. A co se týče Malmgrena, já hlasuju pro variantu, že ho ti dva Italové zabili a táhli s sebou jako zásobu jídla. Pak, když se blížil krasin, ho prostě strčili do vody. To vysvětluje, proč letec viděl tři postavy a krasin zachránil pouze dva. Marianovi lidové nechutnalo, proto byl vyzáblý, zatímco Zappimu Malmgren chutnal, proto byl vypasený.

22.08.2023 4 z 5


To To Stephen King

Při prokousávání se prvními dvěma sty stránkami knihy mi nejčastěji na mysl přišla legendární hláška ze sklepovských Mlýnů: To je debil, to je debil! (Myšleno autor). Omlouvalo by ho jen to, kdyby byl placen za každé napsané slovo. Pak jsem si přečetl místní komentáře a po zjištění, že za a) jsem teprve v první pětině knihy a za b) těchto prvních 200 stránek mají být ty napínavější a né tak zdlouhavé, knihu z mobilu mažu a už se k ní nikdy nevrátím. Ano, Verne nebo Hugo měli ve svých knihách taky zdlouhavé pasáže, ale popisovali do podrobností zajímavé věci a né takové banality jako tenhle exot.

23.09.2023


Sex, Disco, Revoluce! - Vzpomínky majitele Discolandu Sylvie na zlatý časy Sex, Disco, Revoluce! - Vzpomínky majitele Discolandu Sylvie na zlatý časy Ivan Jonák

Kniha je oslavou epikurejství, poživačnosti, živočišnosti, prožívání rozkoší aktuálního okamžiku, ať už se jedná o oblast jídla, sexu nebo práce. A proto pro mě, který je navenek spíš opakem, neodolatelná. Je vcelku jedno, jestli si Jonák některé historky přibarvil či přímo vymyslel, protože i kdyby prožil jen desetinu, zcela by to stačilo. A navíc svým vychloubáním paradně baví... ("Cameron a Spielberg mě chtěli do svých filmů", "ve vězení mě génius naučil šachy a za chvíli jsem ho porážel"), i tím, jak se snaží vypadat lepší ("discoland sylvie bude základna boje proti komunistům, takže peníze se sbírek, co jsem použil na stavbu baráku, nejsou zpronevěřené"). A taky pobaví jeho svérázné názory, co všechno je bůh ochoten požehnat (kdy říká manželce Ludvice, ať peníze ze své prostituce dává do krabičky pod pannu Marii, že ta se postará o jejich rozmnožení). Jinak vcelku nepochybuju o tom, že svou manželku nechal zavraždit doopravdy on. Jednak to žádný svatoušek nebyl (viz zapálení bytu své matky, násilí ve věznici), jednak Ludvika byla dost od rány a nepochybuji, že se mu doopravdy snažila tu diskotéku zavřít. S tím je taky spojený morální problém, zda je vhodné kupovat knihu, kterou psal vrah. Já jsem si to vyřešil se svým svědomím tak, že jsem si řekl, že jednak peníze neskončí u vraha, který je už po smrti, ale u jeho příbuzných, kteří za nic nemohou, a jednak jsem ji nekoupil, ale ukradl v knihovně.

26.08.2023 5 z 5


Celý den drobně prší (Výbor z deníků 1920–1937) Celý den drobně prší (Výbor z deníků 1920–1937) Jaroslav Foglar

Při čtení deníků si člověk připadá, jak kdyby sledoval děj proslulé hry "Proso" Járy Cimrmana. Většině poznámek čtenář nerozumí a/nebo se jedná o provozní či jiné banality. Co mě zaujalo: 1. třináctiletý Jaroslav rozhodně neměl vždy slovník Mirka Dušína. 2. Foglar se v kanceláři asi moc nepředřel - dopoledne se za ním stavěli kluci z oddílu, přes poledne zařizoval spoustu soukromých věcí a odpoledne a večery trávil na lodi. 3. Jeho bratr Zdeněk se ženil až po třicítce a do té doby rovněž žil s maminkou. 4. Foglar a jeho maminka se dožili vysokého věku, ale už v těchto denících mají pořád nějaké zdravotní trable. 5. Protože nečtu vysvětlivky, dost dlouho jsem se divil, kdo je to ta mandinka (on to byl celou dobu Pumík!) 6. Co mě vysloveně pobavilo, byl vztah s Chmelařovou a Voglovou. Voglová Foglara vysloveně uháněla, nabídla mu tykání, chodila za ním do kanceláře, dávala mu tužky, ale on se nedal. Možná škoda, protože už podle podobného příjmení si byli souzeni. Na druhou stranu bych si tipl, že do Chmelařové byl zakoukán on, ale ona potvora ho jen využívala. Řekla, aby jí napsal sloh, a pak ho ani nepřevzala! (Sorry za spoiler) 7. Snažil jsem se najít nebo vydedukovat přepočítací poměr tehdejších korun na dnešní, ale nějak mi to nevychází. Při kurzu 50:1 by měl Foglar hodně vysoký plat a úspory, ale zase by to tak dle mých představ odpovídalo tomu, co zaplatil za garderobu: "Flikově mamince zaplaceno 30 trenýrek à 2, šití".

07.05.2023 3 z 5


Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka Evžen Boček

Špičkové jakékoli scény s Deniskou, naopak poněkud nudilo neustálé vypočitávání, kolik lexaurinů kdo spolkl a jak moc byli všichni mimo.

18.03.2023 5 z 5


Tábor smůly Tábor smůly Jaroslav Foglar

S výjimkou Záhady hlavolamu se mi od Foglara nejvíc líbily ty díly Rychlých šípů, kde se odehrávala nějaká sranda. Takže se mi samozřejmě moc líbí i tato kniha, která je legrací nabitá, byť občas autor moc tlačí na pilu. Ovšem třeba takový popis divadelního představení či zápisek Grizzliho tatínka ohledně záplaty na gumě jsou vrcholné kousky, které lze číst stále dokola.

16.04.2022


Život v poklusu Život v poklusu Jaroslav Foglar

Jaká škoda, že nacisté a komunisté takového člověka nenechali svobodně tvořit. Vždyť svá vrcholná díla vytvořil za pouhopouhé 2 roky Mladého Hlasatele a 3 roky Vpředu, pak byl zašlapán do země na dlouhá desetiletí. S jeho pílí a talentem jsme tu mohli jsme mít deset pokračování Stínadel, tisíce pokračování Rychlých Šípů...

02.01.2022 5 z 5


Lolita Lolita Vladimir Nabokov

Tak něco mezi dvěma a třemi hvězdami. Neskutečně užvaněné dílo s poněkud přiblblým závěrem. Jinak Humbert je samozřejmě nechutný týpek, který bere Lolitu čistě jako objekt svých choutek, její prožívání ho nezajímá, rovněž ho nezajímají dopady, jaké jeho chování má a bude mít na její život. Neváhá ji omámit prášky, vydírat, že pokud mu nedá, nepustí ji s kamarádkami nebo na kroužek. A pokud někdo zdůrazňuje to, že nebyla "nevinná", ať si uvědomí, že sbírání zkušeností s vrstevníkem je dost rozdílné oproti zneužívání čtyřicetiletým dědkem.

01.05.2024 2 z 5


Nestydaté pohádky Nestydaté pohádky Jitka Moody

Nápadité, obratně psané, často vzrušující. Jen bych to asi nenazýval pohádky, na to to dost často nekončilo hepijendem. Skvost v porovnání s druhým dílem psaným jinou autorkou.

09.03.2024 5 z 5


Bratrstvo Bílého klíče Bratrstvo Bílého klíče František Langer

Nápadité příběhy psané jednoduchým, přitom ne primitivním jazykem. Občas velmi vtipné, i po desetiletích si člověk pamatuje parádní slovní obraty typu: Když mlácení nepřestávalo, Jarka se přece jen zeptal: "Kdo je tam?" A zvenku se ozval klukovský hlas, aby se neptal a otevřel, a připojily se i jiné hlasy a hlásky, že neotevřel-li, bude mu rozmlácena huba. Protože to je těžší zavřenými dveřmi než otevřenými, žádný rozumný člověk neotevře.

08.10.2023 5 z 5


Sedm let v Tibetu Sedm let v Tibetu Heinrich Harrer

Harrer za svůj život zažil tolik, co sto jiných. Prvovýstup na Eiger, tenhle útěk do Tibetu... Si říkám, kolik takovýchhle dobrodruhů v historii existovalo, a my o nich nic nevíme, protože nenapsali knihu. Harrer ji naštěstí napsal. A tak můžeme porovnat jeho informace s těmi, kterými nás před lety krmil ten náš vrchní tibetolog, alias ožrala z Hradu. Kdy tvrdil, že v Tibetu existovala otrokářská společnost a provinilcům mniši vylupovali oči. A jak je tedy dobré, že čínská armáda Tibet osvobodila. Je zajímavé, že Harrer žádné vylupování ani otroky neviděl. A i ten nejhorší tibetský feudalismus bude zajísté lepší než svoboda na čínský způsob, která Tibetu přinesla milióny mrtvých při Maově "kulturní revoluci" a nucené přesídlení mnoha Tibeťanů do vnitrozemské Číny.

08.04.2023 4 z 5


Cesta slepých ptáků / Runa Rider / Sluneční jezero Cesta slepých ptáků / Runa Rider / Sluneční jezero Ludvík Souček

Kniha, která na rozdíl mnohých jiných zařazených do žánru sci-fi, je nejen "fi", ale i "sci". Člověk se z ní dozví spoustu nevybájených faktů. Nejvíc se mi líbil první díl, kdy víceméně logickými kroky dojdou hrdinové od nuly až k převratným objevům. Samozřejmě, některé věci příšerně skřípou, např. scéna, kdy si hrdinové navzájem odhalí, že jsou komunisty, nebo vůbec slečna Alena jako celek. Druhý díl mi přijde už poněkud za vlasy přitažený, těch náhod a nepravděpodobností je v něm až moc. Třetí díl opět parádní.

08.02.2023 5 z 5


Dukla mezi mrakodrapy Dukla mezi mrakodrapy Ota Pavel

Vzhledem k tématu se Pavel nemohl tolik rozjet jako v jiných svých dílech, přece jenom, v kopání do míče nějakou hloubku člověk těžko najde. Každopádně je pěkné porovnat tehdejší dukláky s těmi dnešními čutálisty, které porazí i závan větru zvednutý proběhnuvším protihráčem a zakopnou i o vzduchoprázdno. Ale nelze říct, že by byl v minulosti ten fotbal lepší... třeba dávat soupeři při zápase pěstí, to už by dnes (většinou) neprošlo.

17.11.2022 3 z 5


Jak se kalila ocel Jak se kalila ocel Nikolaj Alexejevič Ostrovskij

Kniha, ze které mrazí, neboť krásně objasňuje příčiny komunistického teroru a násilí. Každý, má trochu vyšší úroveň než obyčejný dělník (např. dcera hajného), se ukáže být povrchní, nechápající vznešené ideje, zasluhující zničení. Každá postava, která projeví v průběhu knihy nějakou minimální špatnou vlastnost (třeba onen komunista, tak trochu byrokrat, který trval na pravidlech), se na konci ukáže jako skrz veskrz prohnilá (z onoho komunisty se vyklubal trockista). Tanec, který nám nevoní, okamžitě označíme za pornografii. V knize samozřejmě není ukázáno, kam podobné nálepkování a nenávist ke všemu trochu jinému vede, ale my dobře víme.

17.11.2022


Smutek poručíka Borůvky Smutek poručíka Borůvky Josef Škvorecký

Sice se jednalo o detektivky, kterýžto žánr mě moc nebere, páč nikdy neuhodnu pachatele, ale přesto dávám velmi vysoké hodnocení. Zejména kvůli omáčce či vatě obalující ty kriminální příběhy, kde Škvorecký plně prokázal svoje geniální spisovatelské schopnosti a smysl pro humor. Navíc poručík Borůvka je díky svému nekonečnému smutku záhadná bytost. Proč vlastně byl smutnej?

17.11.2022 4 z 5


Kam zmizel můj sýr? Kam zmizel můj sýr? Spencer Johnson

Ech bóže, stupidnější knihu aby člověk pohledal. Z literárního hlediska naprosto bezcenná a z myšlenkového hlediska silně pochybná. Jestli jako toto mělo úspěch, tak člověka napadá, že ty předsudky o hloupých Američanech nejsou až takovými předsudky. Každopádně, Johnsonovi lze gratulovat, že našel svůj nový sýr a díky hloupým myším si mohl žít ve vatě. A kdyby mu to náhodou přestaly žrát, mohl hledat svůj nový sýr do Severní Koreje. Tou svou úžasně prkennou závěrečnou diskuzí prokázal, že má talent na psaní dechberoucích soudružských dramat typu "Zklamal jsem soudruzi, v rámci pokání jdu na brigádu do sýrárny!"

01.05.2022


Chata v Jezerní kotlině Chata v Jezerní kotlině Jaroslav Foglar

Za sebe tuto knihu řadím spolu třeba s Přístavem volá ke slabším foglarovkám. Hlavně proto, že je pouze o dvojici kluků, kteří se striktně oddělují od ostatních dětí, které paušálně odsuzují jako špatné, zkažené. To mi přijde celkem nezdravé a nerozumné, možná až nebezpečné. Z takových typů vyrostou povýšení asociálové. Navíc se v knize nachází pár pasáží, které působí dost trapně, zejména tedy vtipkování mezi oběma kluky.

22.01.2022 3 z 5