R.E.M. komentáře u knih

Mám ráda knihy, které nejsou černobílé a to "Skalpel, prosím" určitě není. Současnost se prolíná se vzpomínkami hlavního hrdiny, útržky vzpomínek skládají charakteristiku postavy neurochirurga. Určitě zajímavá kniha, nejen pro jedno přečtení.

Dům u nemocnice - v dětství jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Sympatická hlavní hrdinka, dojemná, mile rošťácká i zdravě neústupná nebo řekněme tvrdohlavá, která jde svou cestou za svým cílem.

8 03.04.2014

Saské kroniky jsou skvělou sérií, výborné historické romány. Sice se mi minulý díl líbil méně, příliš bitev, kdy se podobaly jedna druhé, ale i tak byl 9. díl nadprůměrně dobrým historickým románem - hodnotila jsem třemi hvězdičkami.
Ovšem Plamenonosič má u mě znovu 5 hvězd. Zasloužil se o to poutavý děj, vyváženě složený z bojových scén, vztahů, politických i lidských spojenectví nebo soupeření, nenávisti, lstivých úskoků a prohnanosti, chvil odhodlání, přátelství a věrnosti. Tento díl mě hodně bavil. Dobré jsou popisy průběhu bitev i pocitů bojovníků před bojem, čelícím nebezpečí a hrůze (na román působí podle mě dost reálně) . Baví mě sarkastické poznámky a postřehy postav, jemný humor v dialozích.
Doporučuji.

Poznámka:
Pokud jste ještě knihu nečetli a nechcete vědět, co se bude dít v 10. díle, nechcete dopředu vědět, zda Uhtred prohrává nebo vítězí, ustupuje nebo jde vpřed, vyhněte se textu na obalu knihy, zejména zadní část obalu doporučuji vynechat.


(Nechápu, proč má někdo potřebu prozradit velkou nebo důležitou část děje v anotaci nebo třeba v textu na přebalu. Fakt mu nedojde, že část čtenářů připraví o napětí, překvapení, pointu?)

7 27.10.2024

Krásná kniha o architektuře, skvěle a přehledně zpracovaná, napsaná kvalitně tak, jak jsme u Jaroslava Herouta zvyklí.

7 17.05.2018

Očekávala jsem, pod dojmem filmu, více romantiky. Charakterové rysy knižních postav a jejich vztahy byly méně idealistické, realističtější, některá knižní dobrodružství zase naivnější.

7 15.09.2017

Na rozdíl od Eda Viesturse se sice v zimě, sněhu a ledu necítím jako ryba ve vodě, ale jeho okouzlení horami a zasněženými vrcholky chápu. Hory jsou krásné, taky nebezpečné a nevyzpytatelné, úchvatné. Jsem skromnější než E. Viesturs, mně ke štěstí stačí pár stovek vysoký "kopec" a k dobrému pocitu výšlap, kdy ani jednou během dne nepotřebuji použít ani mačky, ani cepín.

Na vrchol žádné zkratky nevedou je skvělá kniha, ve které se autor zabývá jak atraktivními tématy, tak i úplně běžnými činnostmi, které jsou nezbytností pro člověka, ať je či není horolezec, jako je jídlo, spánek... Čtenář prožívá dobrodružství zdolávání hor a úspěšného dosažení vrcholů, jindy se se zaťatými pěstmi zabere do líčení tragických nehod horolezců. V knize je dost podrobných informací o horolezectví, spousta zajímavostí, slovníček základních horolezeckých pojmů, i trocha americké reklamy :-), ale důležité je, že při čtení vás celou dobu bude provázet příjemný a sympatický styl vyprávění.

Doporučuji k přečtení všem, tzn. těm, co mají rádi hory, těm, co zdolávají vrcholy nebo jen vrcholky. Ovšem knihu doporučuji i absolutním "nelezcům" a milovníkům tepla a léta - víte, jak je příjemné si číst o neuvěřitelném mrazu, bílé tmě, těžkém výstupu ve vysokém sněhu, kdy každý krok bolí, o šplhání po strmých skalních stěnách, o nouzovém bivakování a noci bez spánku hezky v teple, s horkým nápojem, chutným jídlem, s dekou... To je pocit k nezaplacení :-))

7 05.04.2017

Čtivý román s krásně intrikánským a děsivě bezohledným Balsamem, který má, navzdory všem charakterovým vadám, nepochopitelné kouzlo a šarm. Dumas st. umí poskládat velkolepý, působivý příběh s úžasnou fantazií.

7 31.01.2017

Originální nápad
Mrazivý příběh, dojemný, děsivý
Překvapivý, absurdní, působivý..
__________________
Skvělé sci-fi

7 27.06.2016

Zvláštně spletený příběh. Uvěří syn matce nebo otci? Kdo mluví pravdu? Kdo lže?

Velmi čtivý příběh, napínavý. Autor nechal čtenáři prostor pro jeho myšlenky a dedukce. Často jsem se nemohla od knihy odtrhnout...

Dobrá kniha, kterou zkazil jen podivný a příliš stručný závěr.

7 16.06.2016

Výborná kniha. Velmi příjemný rozhovor. Zasvěcené otázky Libuše Koubské, poutavé odpovědi Františka Koukolíka, povídání nabité zajímavými, fascinujícími informacemi. Vřele doporučuji. - Jak také jinak, když mám "slabost" pro jedinečnou osobnost p. Koukolíka, jeho odbornost, všeobecný přehled i kultivované vystupování.

S lehkou nedůvěrou jsem otvírala další knihu H. Witton, když její kniha s českými trpaslíky na anglické zahrádce mě nezaujala - nedočtenou jsem ji odložila. Rozhodla jsem se dát autorce ještě jednu šanci a teď jsem ráda. Příjemný styl vyprávění o Elišce Přemyslovně mě překvapivě okouzlil. Navzdory přikrášlení vzhledu, vlastností a jednání královské dcery, i některých dalších historických postav. I když kdo ví, jaká ve skutečnosti byla královna Eliška. Kdo ví, jak objektivně psali kronikáři. Nikdy nemáme jistotu, že původní historické prameny jsou pravdivé a nepodléhají autorovým záměrům. Tak je možné, že tato Přemyslovna byla zcela jiná než se traduje. Eliška Přemyslovna je mi prostě sympatická, bez ohledu na kritická slova historiků.
Možná bylo určitým štěstím, že se kniha trefila do mé nálady, potěšila mě a já si ji tak zařadila do pomyslné škatulky "knižní pohlazení".

7 25.03.2016

Netušila jsem, že mě bude bavit vyprávění devatenáctiletého kluka. Ale hned první kapitola, odehrávající se v bance, si mě získala svým ztřeštěně absurdním humorem. Další kapitoly se nesly ve vážnějším duchu, obohacené o dojemné, milé, smutné a neuvěřitelné zážitky hlavní postavy. Svérázný vypravěčský humor zůstal. Zápletka mi vzdáleně připomněla působivou televizní inscenaci Stromy umírají vstoje, kde také šlo o pomoc lidem, o to, nebýt lhostejným k bolesti, smutku a touhám druhých lidí. Tady ovšem byla pointa jiná. Rozuzlení zhuštěné a závěr nelogický. Shrnutí - dobrá kniha, stojí za přečtení - 69 %.

7 22.11.2015

Kniha Manželky pulsuje skutečným "obyčejným" životem. Nahlížíme do radostí i starostí čtyř mladých žen: Ivy, Diany, Martiny a Michaely, jejichž cesta životem jeden den vede měkkým voňavým mechem a druhý bodláčím, jeden měsíc růžovým sadem a druhý - vyprahlou pouští. Vnímáme zážitky a životní situace hlavních hrdinek, mnohé z nich známe z vlastní zkušeností, vidíme je u rodiny, kamarádky nebo kolegyně.

7 25.09.2015

Nikdy mi zpočátku připomínala smutkem a melancholii knihy S. Monyové. Později se objevuje širší paleta emocí – smutek, zlost, radost, nerozhodnost prostřídaná chvílemi rozhodných činů. Velmi realistické dvě třetiny knihy, zajímavé myšlenky o životě. Ke konci dvě méně pravděpodobné šťouchnutí náhody, což ale nijak neubírá na kvalitě a požitku ze čtení. Pěkná kniha, k pobavení, k zamyšlení.

7 28.11.2014

Bezvadná romantická klasika pro dívky, kluky a romanticky laděné dospělé.

7 03.04.2014

Sněhurka je ztřeštěná a praštěná, v ojedinělých chvílích, trvajících neustále, otřesná a nesnesitelná. Její přátelé, rodina a okolí se Sněhurčinýmim chováním a jednáním harmonicky souzní a mnohdy ji i trumfnou. Kniha má absurdní děj s bizarními situacemi. Několikrát mě při čtení napadlo spojení "bezvadná parodie" a já se nečekaně úžasně bavila, ač jinak takové postavy a knihy nevyhledávám.

6 27.04.2018

Jedna z mála populárně naučných knih, kterou jsem nedokázala přečíst. Zkoušela jsem i vynechat jednu, dvě kapitoly, že ty další budou lepší. Nebyly. Některé hypotézy/teorie? mi přišly úplně mimo. Divné míchání filozofie s matematikou mi nesedlo. S úlevou jsem knihu vrátila do knihovny a gratulovala si, že jsem za Zlaté číslo nevyhodila ani korunu.

Detektivka s bezvadnou zápletkou, užila jsem si hledání pachatele i luštění detektivních záhad. K tomu šikovný výběr umístění děje a působivá atmosféra zámků a uměleckého světa...

Snad jen ta použitá jména byla podivná a některé prvky se opakovaly. Faktem ovšem je, že vše do sebe hladce zapadalo.

Ještě jedno obrovské plus musím připsat autorce k dobru - vtip i škádlení čtenáře a jeho intuice. Postavu Karolíny jsem si neuvěřitelně oblíbila. A závěr? Ten mě vyloženě pobavil.

6 01.07.2017

Pokud budete mít příležitost, začtěte se do Jak to vidí Šichtařová. Doporučuji. Proč? Hm, 1) s autory jsem často nesouhlasila, 2) s autory jsem často souhlasila, 3) u některých částí knihy jsem nebyla ani pro, ani proti, zkrátka, nemám dostatek informací... Hm, to stále ještě neodpovídám na otázku "Proč tedy doporučuji přečíst tuto knihu." - Důvodem jsou samotná témata knihy. Každé téma je podnětné, každé z nich se nás nějakým způsobem týká, stojí za zamyšlení nebo za hledání dalších informací, nejlépe z různých zdrojů. Poděkování patří autorům za sepsání jejich názorů a myšlenek, za připomenutí údajů, na které člověk v záplavě informací pozapomněl, za odvahu jít se svými názory na veřejnost, i za zveřejnění ekonomických analýz. Čtyři hvězdičky.

6 16.03.2017

Autorka dokázala vložit do textu kouzlo a melancholický půvab Vermeerových obrazů. Přidat otisk 17. století, impozantní protiklad světa fantasie, snů a malířských vizí s únavným stereotypem povinností všedních dnů, drsných životních událostí a pohrom s poklidnou atmosférou obrazů.

6 02.11.2016