R47 komentáře u knih
Trochu opomenutý skvost kyberpunku. Přístupnější než Gibsonův Neuromancer (jakkoli ho obdivuju), akčnější, přímočařejší. A přece si zachovává ten punc "dávné budoucnosti". A není to takový strašný umělohmotný konstrukt jako jiná opěvovaná kyberpunková bible – Sníh Neala Stephensona. Jsem rád, že to vyšlo znovu a s takovou obálkou.
Do četby jsem se pustil hlavně kvůli tomu komiksovému tématu. Dostal jsem ale mnohem víc. Velký komiksový román, který milovníky superhrdinů může přivést zas jednou k velké literatuře. A pro ty, kteří komiksy opovrhují, to zas může být zajímavá sonda. Je dobré vědět, na kolik se to protíná se skutečností (odkazy na židovství autorů Supermana, obálka Kapitána Ameriky apod.).
Klasický Tanizaki. Střetává se tu tradiční japonská kultura/morálka s tou importovanou ze západu. Příběhem, nebo spíš sledem situací a nálad, se tanizakovsky prolíná jakési dokumentární pásmo o divadle Bunraku. Loutkové divadlo tu jednoznačně slouží jako podobenství klíčové situace.
Díky téhle knize pro mě už navždycky bude slovenština jemně vonět Japonskem. Kawabata mě dostal a jeho jazyk byl ještě umocněný tím pro mě trochu tajemným jazykem (Československo pamatuju už jen jako dítě). Vankúš. To slovo mi utkvělo.
Zapomenutý skvost české fantasy a hororu.
Omlouvám se všem, ale zkoušel jsem několik autorčiných románů a nedočetl jsem ani jeden.
Napětí kombinové se starověkým mýtem. Parádní kus literatury. Na rozdíl od Alexandrijského kvartetu se to dá lépe učíst. A fanoušky sci-fi by mohlo zajímat, že podle mě (i) tahle kniha inspirovala Simmonse k Hyperionu. Jenom si místo minotaura doplňte Štíra/Ťuhýka.
Co to asi muselo bejt za člověka, kterej si utahuje z vlastního zatčení? Tyrolské elegie jsou nejlepší. A Epigramy. Král Lávra je klasika a Křest už trošku zestárla.
Románovou předlohu jsem nečetl, ale tahle komiksová verze mi přišla super. Poctivý sci-fi komiks, které u nás od Funkyho Kovala a Muriel nevycházejí.
Říkejte si, co chcete, ale tohle je povedený sci-fi horor a na rozdíl od Hry o trůny to má konec.
Na rozdíl od Húrinových dětí a Silmarilionu, mě tohle pohltilo. Četl jsem dvakrát a bavilo mě sledovat, jak se ten příběh proměňoval. Nevím proč. Asi proto, že to má sroumitelnější dějovou linku a že to vlastně není jen o hrdinovi, ale o konci jedné epochy. Je dobře, že se k tomu Christopher přece jen dokopal.
Vyšla u nás vlastně jiná podobná kniha? Novější? Tohle je povinnost. A pak doslovy Mrtina Šusta v knihách od Laseru. Šust je up to date, ale tohle je zas čtivé.
Je to příjemné a lhké čtivo. Projede to váma, jak zmrzlina v parnym létě. Přijde mi, že Kraus je takovej typickej autor jedný knihy (po tom, co jsem dočetl To na tobě doschne, Rodinný sjezd, O mé rodinně a jiné zvířeně apod.). Mnohem lepší než to číst, je dát si to jako audioknihu. A nejlíp z toho veřejnýho čtení, ať to máte i se smíchem publika. Je to jedna z téch mála literatur, která se mnohem líp poslouchá než čte.
Skvělá česká sci-fi detektivka, které přidávám hvězdu za propojení s arkadským cyklem i autorovou rozhlasovou hrou Velká solární.
Tohle rozhodně není pro nejmenší. A absolutně netuším, jak tohle může někdo poslouchat v autě. Obrázky tu jsou integrální součástí vyprávění. Je to něco jako komiks, i když tu nejsou bubliny, a je to víc než jen obrázková knížka pro děti.
Pro mě celou tuhle sérii zachraňuje Moebius. Takže protože v dalších není, už mě to tak nebere. Doporučuju spíš Metabarony.
Není to čtení pro každého. Nečekejte superhrdinku v latextu. Je to mytické drama v experimentálním hávu.
Neskutečně zábavná jednohubka a přitom upřímný portrét jednoho podivína. Znám tu knížku zpaměti. Jak Švejka.