Rade komentáře u knih

Převyprávění pověsti o kněžně Libuši trochu jinak, to je celkem fajn, celé je to poeticky laděné, osudy hlavních postav sepjaté s přírodou, slovanskými bohy, bohyněmi i ďáblíky, vztahy trochu jinak pojaté, než známe z Jiráska, Libuše vylíčená jako váhající, občas bezradná mladá dívka, taky toužící po muži, v tomto docela zajímavé.
Asi nejvíc se mi líbila ta poeticky popisovaná noční scéna s ďasy, resp. satyry, co vylézali z jezírka a nejprve ve zvířecí a pak v mužské podobě Libuši obtěžovali, zvlášť ten s tím „dlouhým chlupatým přirozením“ mě pobavil…
Ale přece jen jsem čekala víc. Asi nějaký speciální typicky urbanovský pohled, dostalo se mi starobyle znějící pověsti, tu a tam se staročeskými výrazy, tu a tam s mluvou 19. stol., něco mezi Jiráskem a Němcovou („buličí oči“ mi připomněly Divou Báru…), ale starou pověst, která měla být přepracovaná po novu, jsem si přece jen představovala jinak…

Možná trochu zklamání i proto, že ač jsem na pověstech Aloise Jiráska jako dítě vyrůstala, pověst o Libuši mě nikdy zvlášť nechytla, můj oblíbenec byl hrdina Bruncvík, hodně mě zaujal i vztah Šárka a Ctirad, kdykoliv jdu pražskou Divokou Šárkou, kouknu na skálu Dívčí skok a vzpomenu na ten dramatický i lidsky dojímavý příběh. Nebo pověst o lucké válce, ta mi vždy přišla strašidelná a tajemná, tu bych také ráda četla po novu…

19 04.09.2020

Urban mě vždycky překvapí. Vždy je trochu jiný, někdy nic moc, někdy jsem nadšená.
Tentokrát tak napůl, možná i proto, že jsem četla rozkouskovaně a ještě k tomu z mobilu…
Občas trochu morbidní, ujeté pointy, ujeté postavy. Něco mě bavilo, něco míň, nicméně povídky Štědrá noc baronky z Erbannu a zejména To strašné kouzlo podzimu mi navodily mrazení, chvílemi scény opravdu jak z toho nejděsivějšího snu. Po té poslední povídce, kterou jsem četla večer před spaním, jsem měla fakt divné sny…
Tři plus.

„Najednou se zastavila, strnulá v půli kroku. Nehýbala se. Chytil jsem Renku za rameno a obrátil ji k sobě. Tekla po ní voda. Možná i brečela, nedalo se to poznat. Výraz měla zbědovanej dost. ,Viděls? Tam, mezi stromy. Ta bílá socha je nám v patách.´ “

21 02.09.2020

Možná má tahle kniha nějaké mouchy, možná není objektivně dokonalá, ale pro mě rozhodně zásah do srdíčka.
Několik časových rovin a mnoho osudů je umně spleteno, pro mou generaci navíc velké plus za povedený návrat do sedmdesátých let, ta atmosféra je naprosto autentická (chmel, gympl, normalizace), postavy uvěřitelné, nostalgie ztracených přátelství, ztracených mladických iluzí skoro dojímá.
A těch drobných narážek, malých detailů, které do sebe ale docela dobře a někdy i vtipně zapadají, autor má všechny příběhy velmi pozorně vypointované, nic není sešito horkou jehlou, pro mě prostě silné čtení.
Samozřejmě velké plus za české prostředí, českého autora, i za to, že autor tohle nějakým způsobem zažil (je to má generace), jen tak z palce vycucaný román by asi neměl takovou sílu… Tady i malé plus za roztomilé intermezzo Idol, kde sám autor tak trochu nakukuje do příběhu (předpokládám…).
Nakonec plus za formu, ty promyšleně seřazené skoky v čase, abiturientský sraz s promítáním fotek, kdy každá fotka nastartuje samostatný příběh, který nejdřív žije vlastním životem a později se proplétá s ostatními…
Ano, jasně že trochu překombinované, ale prostě mně to tentokrát vůbec nevadí!

36 31.08.2020

Knížku jsem si půjčila tak trochu v návaznosti na bretaňské detektivky J. L. Bannaleca.
Pro mě to bylo docela fajn čtení, příhody z autorčina života po přestěhování na bretaňské pobřeží jsou psané s nevtíravým, pro mě příjemným humorem. Týká se to zejména první části knihy…
Trochu mě udivila v komentářích často opakovaná výtka snobství, až jsem si musela najít definici pojmu snob, jestli ho chápu správně, protože já to tak při četbě necítila. Ano, paní Davouze měla peníze, koupila si drahý dům, drahé auto, cestovala na Queen Mary, bydlela v drahých hotelích, no a? Na druhou stranu, v posledních kapitolách už mi trochu vadilo to neustálé upozorňování na vlastní vytříbený vkus a kulturní nadhled a kritika lidí kolem; možná jsou její odsudky a výtky oprávněné, ale už se mi toho kritizování zdálo nějak moc… Škoda. Nejprve jsem uvažovala o čtyřech hvězdičkách, po dočtení celé knihy přece jen jedna dolů.
A ještě jedna poznámka, kniha spíš osloví někoho, kdo se věkem blíží k věku autorky (což se týká i mé generace). Chápu, že mladým čtenářům možná vadí ta otevřeně popisovaná láska skoro v šedesáti letech. Sama jsem kdysi jako sotva čtrnáctiletá byla hodně zklamaná, když jsem zjistila, že hrdinům knihy Vítězný oblouk E. M. Remarqua bylo okolo čtyřiceti let. Považte, milenci, a tak staří… :)

15 20.08.2020

Marek Vráz podruhé, po Miku Syrovém další sympatický hrdina Goffových detektivek, současně možná oba tak trochu autorovo alter ego, asi i proto jsou si oba dost podobní…
Příběh tentokrát docela drsný, ne počtem mrtvol či potoky krve, ale protože to tak asi v menších obměnách skutečně bylo, takže při těch zabitích mi trochu tuhla krev v žilách, jak to bylo věrohodné. Černé kšefty a obří podfuky za miliony, mrtvoly zalité v sudu na dně přehrady, to je něco, co pamatujeme, o čem jsme četli v novinách a nevěřícně kroutili hlavami…
Tady obdobný příběh ožívá zcela reálně, určitě díky autorově dřívějšímu policejnímu angažmá, ale taky jistě díky jeho schopnosti podat kriminální kauzy uvěřitelným i občas až dojímavě lidským způsobem.
P.S. Plus za Queeny! :)

40 12.08.2020

Bretaňská detektivka a inspektor Dupin po šesté.
Detektivní příběh, tentokrát možná trochu upozaděný, samozřejmě spousty přírodních krás severního pobřeží Bretaně (chce to mít při ruce google mapy a Street View, pak teprve si člověk tu zeměpisnou exkurzi mezi balvany růžové žuly pořádně užije), spousty kulinářských zážitků i spousty pití všeho druhu. A taky spousty zvláštního humoru, který ke komisaři Dupinovi neodmyslitelně patří, a tentokrát i trochu té partnerské idylky…
--------------------------------------
Fakt v detektivkách mouchy nehledám a nejsem ani moc pozorná čtenářka, ale opět jsem narazila na kiks, který mě nejprve popletl, než jsem pochopila, že to popletl autor nebo překladatel (obdobně jako ve čtvrtém dílu série).
Stručně: Poslankyně paní R. randí tajně s manželem statkářky paní G., tedy s panem G. Jaké bylo moje překvapení, když na straně 234 (vydání Kalibr, 2019) jsem se dočetla, že též statkářka paní G. tajně randí s manželem poslankyně paní R. Říkala jsem si, teda, to je dobrý čtyřúhelník! To je dobře zamotané! A čekala jsem, jaký to bude mít vliv na pátrání…
Vliv to nemělo žádný, o pár desítek stránek mi z textu vyplynulo, že žádný manžel poslankyně R. neexistuje a ten nevěrník je jen a jen manžel paní G., tedy pan G., který randí jen a jen s paní poslankyní R.
Hodnocení kvůli tomu nesnižuju, možná malé minus, jen varuju budoucí čtenáře, aby se přemírou mimomanželských vztahů nenechali zmást jako já… :)

28 06.08.2020

Působivé srovnání smutného osudu pátera Josefa Toufara a křížové cesty Ježíše Krista. Hodně povedená forma malé knížečky s grafikou a verši Bohuslava Reynka.
Doplněno modlitbami řeholnice z dačického kláštera, pro mě to má zajímavou spojitost, protože ve dveřích dačického klášterního kostela jsem čirou náhodou před týdnem stála během své telčské dovolené.
Četla jsem teď v parném létě, spíš by se ale hodilo číst v čase adventním…
Zasáhne každého, víra, nevíra.

* Unesli ho z fary jako zločince a teď ho vyslýchají v cele, kde před pěti lety vyslýchalo německé gestapo. Zbavili ho jména, dali mu číslo 8016, obrali o poslední osobní věci. Modlil se a snad uvažoval nad tím, že se naplnila jeho předtucha: „Zavřou spíš mne, než devatenáct svědků.“ Je ochoten a připraven vysvětlit, jak se vše událo, a že sám nic neviděl. Přece se najde někdo, kdo bude schopen naslouchat a jeho vysvětlení přijmout. Nemůže tušit, že na jeho pravdivé vylíčení událostí nikdo nečeká. V děsivě promrzlých valdických zdech bude po následující čtyři týdny trápen a sadisticky ubíjen k smrti. …*

22 03.08.2020

Já mám tuhle sérii salzburských detektivek ráda. Vyhovuje mi styl, kterým je psána, akční chvilky s přemýšlivějšími pasážemi jsou vyrovnány, tady se mi moc líbila psychologická hra pachatel – oběť, takže ani neřeším pravděpodobnost či reálnost takového zločinu. Mailové či internetové konverzace, klíčové pro zápletku či vyústění příběhu, jsou autorčinou specialitou a mě moc chytly už ve Slepých ptácích.
Na milost tady beru i toho stoprocentního chlapa Florina; autorka je žena, hlavní postava – policistka je žena, tak holt v téhle tak trochu ženské detektivce je „muž ideál“ docela pochopitelný… :)

Opět připomínám, nečtěte anotace, nečtěte ty komentáře, ve kterých je převyprávěn obsah minimálně do půlky děje. Vlastně se pak ani nedivím komentářům, že to bylo nudné nebo, ne a ne se rozjet! Bodejť, když všichni dopředu vědí, kolik bude mrtvol, jak kdo bude sprovozen ze světa a dokonce i to, o co nakonec půjde…

25 01.08.2020

Plusy: Zajímavá originální zápletka, dobře a svižně napsané a až na jednu výjimku nečernobílé postavy, občas docela zajímavě nastavená morální dilemata s úvahou, kde končí dobro a začíná zlo.
Na mě ale moc komplikovaně zašmodrchané, přehnaně akční s honičkami a souboji, občas ne moc pravděpodobné, hlavní hrdina má až neuvěřitelné štěstí, když si uvědomím, že je to netrénovaný neozbrojený novinář, který se postupně ocitá v těch nejzapeklitějších malérech…

21 25.07.2020

Krátké povídky s milým chytrým svěrákovským humorem s roztomilými, případně i trochu nostalgickými pointami. S výjimkou jedné jediné povídky - a tu z hodnocení, jako cimrmanovský úkrok stranou vyjímám :) - je to pětihvězdičkové čtení.

32 20.07.2020

Tak trochu novodobý Holden Caulfield. I když okolnosti jsou úplně jiné, zase jde o hledání místa dospívajícího kluka ve složitém světě mezilidských vztahů. Zprvu jsem měla z četby trochu obavy, přece jen, Holdena jsem si oblíbila, když mi bylo čtrnáct, dnes jsem od takových mlaďochů věkem poněkud vzdálená…
Ale Paul mi přirostl k srdci, naprosto jsem rozuměla jeho tápání, hledání sama sebe a snaze mít někoho blízkého vedle sebe (ať už je to máma, holka, kamarádka, nebo i táta). A i když se mu to moc nedaří, zkouší to stále znovu. Ale jako máma dvou dospělých synů jsem samozřejmě trpěla při té opravdu zvláštní odtažité výchově - nevýchově, no ale ano, o tom všem to přeci bylo.
Plus za pohled do jiné komunity, jen si nejsem jistá, zda je to reálný pohled nebo jen autorova fantazie…
První část se mi líbila o fous víc než druhá půlka knihy, závěr byl i přes to malé překvápko takový neurčitý, bez výraznějšího vyústění, katarze v nemocnici mi přišla trošku umělá, i když zápletka s Davidem B. docela pobavila… Zaujalo mě i přiřazení konkrétní hudby ke každé kapitole, je to takový dobrý soundtrack k celému příběhu.
K hodnocení: Vidím to tak na 3 a půl, líbilo se mi, ale s výhradami. Nakonec zaokrouhluju nahoru na slabší čtyři.
*
„… Podobáme se malým vagonkům, které se zoufale snaží zapojit do soupravy, část cesty jedou spolu, jenže pak se na nějaké lákavější výhybce rozdělí a vytvoří soupravu novou, s níž pokračují až k další chybné výhybce. Jsme osamocené vlaky, pádíme nocí, aniž bychom tušili, co nás čeká za další zatáčkou, …“

21 17.07.2020

Komisař Dupin a úchvatná Bretaň, coby skutečný ráj na zemi, popáté.
Chcete zažít autentickou Bretaň? Navštívit ostrovy v Douarnenezské zátoce, plavit se na člunu rozbouřeným Atlantikem, vdechovat slanou tříšť z mořské vody, okusit i mořskou nemoc, poznat hrdé Bretoňce, vyslechnout si nekonečnou řadu bretaňských mýtů a pověstí a pochutnat si na bretaňských mořských potvorách v těch nejneobvyklejších kuchyňských úpravách? Tak tahle zvláštní netradiční detektivka s prvkem mystična je to pravé…
Pro mě už je to i milé setkání se starou partou svérázných policajtů a jemným humorem, který poněkud vyvažuje tentokrát hodně kruté zločiny. Pro někoho divný konec, já za něj dávám palec nahoru.

27 13.07.2020

Tuhle detektivní sérii mám ráda kvůli hlavnímu hrdinovi; psycholog Joe O´Loughlin s parkinsonovou nemocí a vlastním soukromým trápením není typický kladný hrdina a občas dělá věci, které se nám nelíbí, přesto mu dost fandíme, snad právě proto, že mu spousta věcí nevychází. A neotesanec Vincent Ruiz s bonbonem mezi zuby je můj oblíbenec již od druhého dílu.
Povedený detektivní příběh se spoustou zákrutů a odboček, ale přesto to dobře drží při sobě, i ta obligátní akce na konci (ty já nemusím) je kratičká… Zajímavý rozbor postavy nebezpečného manipulátora, který si všechny kolem sebe nakloní na svou stranu, protože to prostě umí.
Jen ta sebestředná manželka se tam na můj vkus moc plete, tyhle manželské peripetie (milují se, ale nemůžou být spolu), mě moc nebaví.
(Jo, a ty hrubky mi taky vadily, to to nikdo před vydáním nekontroluje?)
Čtyři plus.

28 07.07.2020

Plusy: Hodně zajímavé téma i zápletka. Dnes najít ještě neokoukané téma pro detektivku je docela náročné, tady se to zdařilo, fajn je přechod od jednoho případu ke druhému, české prostředí, kterému rozumíme, mezilidské vztahy zaujmou, docela trefně popsaný vztah vesnice a lufťáků z města.
Mínusy: Autor si na sebe bere těžký úkol v podobě netradiční formy, tentokrát (v Promlčení to bylo vyprávění) je pohled do minulosti přiblížen v podobě nalezeného deníku. No a tady mi to chvílemi trochu drhlo, mladá holka si prostě píše deník jinak (taky jsem si psávala), deníkové stránky jsou tady určené čtenáři (bude si např. sama sobě v deníku psát, že chodila na gympl?), a tak mi to občas neznělo pravděpodobně.
Přesto nakonec musím říct, že se mi to vlastně docela líbilo. Když si odmyslím způsob psaní deníku, dělají ty návraty do minulosti knihu hodně čtivou, žádná velká akce (kromě té na konci, ta pro mě být nemusela), žádné veletoče, hodně vyšetřování, a přesto jsme napnutí, i ten dlouhovlasý netradiční policista zde byl o fous sympatičtější a uvěřitelnější, než v předchozích dílech...

27 01.07.2020

Začalo to vlastně koronavirovou karanténou… Ptáčky na chalupě krmíme přes zimu - na podzim vyvěsíme krmítko, na jaře uklidíme… Jenže najednou bylo na jaře vše jinak, na chalupě jsme trávili na home office většinu času, a protože jsme měli hromadu semínek, krmítko jsme nesundali a sypali a sypali, a když došla semínka, roztloukali staré ořechy… A ptáčkové se slétali a slétali, zabydleli zahradu, a oproti dřívějším létům, kdy se nám zdálo, že ptáčků ubývá, jich zahrada byla najednou plná, rehkové zahnízdili přímo ve stodole na vratech, teď podruhé ještě na trámu přímo nad oknem, sýkorek jsem v životě tolik neviděla a brhlík nám denně pochodoval po stromech hlavou dolů…
Po zapůjčení této knihy už vím, že to je správně, v krmení pokračuju a žhavím webové stránky, jak nejlevněji objednat na příští rok velké pytle se semínky a jak vlastnoručně upatlat lojové knedlíčky…
Část rodiny mi sice laje, že hejna špačků letos díky mně kompletně spásla třešně, ale moje vina to fakt není… Vždyť v té naší budce byla jen jedna malá rodinka a těch ořechů v krmítku taky zas tak moc nesnědli… :)
Knihu doporučuju, změní pohled nejen na krmení ptáků, ale uvědomíme si, jak moc jsou ptáci v dnešní člověkem změněné krajině ohrožení a jak se k jejich ochraně můžeme sami skromně a nenápadně připojit…

30 29.06.2020

Zprvu se mi nelíbilo. Hodně nelíbilo. Dokonce tak, že jsem zvažovala, že nedočtu. Takové nepravděpodobné, a ten zvrat...
Jenže pomalu jsem tomu přicházela na chuť, komorní příběh je vlastně fajn, i když na mě hodně akční... Ale ono mě to postupně chytlo. Proč? Proč se mi líbilo něco na první pohled tak nepravděpodobného a divokého? Protože se mi moc líbil způsob psaní. Ty úvahy, běžící hlavním postavám hlavou, ten zvláštní způsob, který mi připomněl Kinga; zprvu mi to docela vadilo (vždyť ho napodobuje!)... Ale ono to fungovalo, to opakování (Děsivé dětičky", nápis dotahujeme věci do konce), zvláštní vhled do mysli hrdinů, kdy jsme proti své vůli vtahováni do jejich myšlení, a najednou nám to nepřipadá tak nepravděpodobné a vymyšlené... Najednou jsou nám ty lidičky blízký a moc jim fandíme nebo se jich naopak děsíme. Za konec palec nahoru. Jo, líbilo, ale samotnou mě to překvapuje :)

35 25.06.2020

Kniha, kterou když jsem kdysi četla v době nesvobody, působila jako bomba. Na tehdejší dobu odvážná, průlomová. Nahlas pojmenovala něco, co bylo v literatuře doposud zakázané. Hodnotím tehdejšíma očima, přiznám se, že knihu jsem od té doby nečetla, nemám ji k dispozici, pamatuji si jen vyznění, nikoliv obsah. Na dnešního čtenáře už možná působí jinak...

32 24.06.2020

Téma silné až drásající, už samo o sobě musí zapůsobit.
Začátek úderný, děsivý. Ale potom přejde autorka do popisného vyprávění, na mě je toho povídání, informací, odboček a nedotažených postav až moc. Škoda…
Závěr mě – na rozdíl od mnohých – nezklamal, naopak, řekla bych, že to je vyústění, ke kterému celý děj směřoval, bublá to celou dobu pod povrchem. Že dědičné zatížení a výchova bez citového zázemí člověka vždycky poznamená. Nakonec všechna mateřství v knize vyznívají jako zátěž, trauma, ne jako radost a obohacení.
(Houbařka s komorním a sevřeným příběhem ale u mě jednoznačně vede.)

30 22.06.2020

Na konci textu může být SPOILER.
Celkem fajn příběh, dobře se to čte, Scotta si oblíbíme, manželky vůbec nevadí, naopak, v tom není ten problém.
Od Kinga čekám ale něco, co mě uzemní, ohromí, nebo naopak pohladí, s čím mohu souznít, tady je všechno tak jednoduché, nakonec mi všechny postavy přišly podobné, všichni byli na sebe hodní a chtěli si pomáhat. Hezké poselství, ale čekala jsem něco navíc… Možná byl pro mě problém i v tom, že to byla samostatná kniha, v souboru povídek bych příběh asi vnímala jinak, tam by mi možná stručnost a jednoduchost nevadila.
Za ten fantasy nápad jistě palec nahoru, ale ani ten konec mě za srdíčko nevzal, nakonec mi, proti mé vůli, znělo v uších : „Jednou ráno - přišel vítr - vzal si střechu - i s pokrývačem….“

24 17.06.2020

Komisař Dupin již počtvrté.
Dostala jsem to, co jsem očekávala, detektivní příběh zasazený do prostředí Bretaně. Vedle vlastní detektivky baví ten bretaňský kolorit a popisy bretaňské přírody, městeček a vesniček, bretaňských lidiček a bretaňského způsobu života. Někde už autor v tom velebení všeho bretaňského tlačí na pilu, ale ve všem je současně obsažen lehký humor, takže i ta barvitá bretaňská pohlednice s nadhledem je vlastně milá a úsměvná. Plus za ústřice, i když k nim mám stejně odtažitý vztah jako komisař.
------------------
Na jeden kiks ale musím upozornit, nevím, zda je to chyba autora nebo překladatele, ale jednu chvíli jsou pomotané dvě postavy a dalo mi práci se v tom vyznat. Až dorazíte na str. 156 a 157 (vydání 2017, Knižní klub), zjistíte, že jednu z postav, majitelku podniku Chateau de Belon, autor (překladatel) nazývá paní Premelovou, a to několikrát. A tahle paní je vdaná, má dvě dcery a momentálně dlí na dovolené v Maroku. A najednou se o pár stránek dál objeví zase paní Premelová, která je vdaná, má taky dvě dcery, ale je právě teď fyzicky přítomná v Bretani. Je to ta samá? Jiná paní Premelová? Vrátila se z Maroka? A teď se v tom čtenáři vyznej a docela velké množství podezřelých nepopleť! Navíc všichni mají co dělat s ústřicemi, takže ani podle povolání postavy nerozlišíte…
A ouha, když zalistujete o pár stránek zpět ve snaze se dopátrat řešení v identitě postav (str. 140, 142), tak je tu najednou paní Pemelová se dvěma dcerami… (písmenko sem, písmenko tam…) Než se zorientujete, kolik těch Pemelových a Premelových se dvěma dcerami v knize je, trochu se zapotíte…. Jednu chvíli jsem si myslela, že nás takhle autor balamutí schválně, aby nás zmátl a počet žen se dvěma dcerami a jménem od písmene P. byl nejasný… :)
Ve skutečnosti se ta marocká paní Premelová jmenuje úplně jinak, jména se dopídíte při zpětném listování na str. 115, je v knize uvedeno jen jednou, pak ho autor (překladatel?) zřejmě zapomněl… Rozklíčovat se to dá, i z dalšího děje, ale…
To si fakt vůbec nikdo knihu před vydáním nepřečetl a popletená jména neodhalil?

26 15.06.2020