Rade komentáře u knih

Nejen příběh lásky, jak tvrdí podtitul, jde o mnohem širší záběr. Velmi zajímavě podaný portrét Borise Pasternaka, pohled na jeho život, rodinu, poměry, ze kterých vyšel a které ho formovaly, na drsné poměry v sovětském Rusku, které jeho tvorbu určovaly. O napsání knihy Doktor Živago a její neuvěřitelně složité cestě k vydání. A samozřejmě i o úloze Olgy Ivinské v Pasternakově životě.
Doktora Živaga jsem kdysi četla, později viděla i novější film z r. 2002, teď se pod vlivem této knihy chystám na klasiku s Omarem Sharifem, která mě minula. Čtyři plus.

„Pasternak se v roce 1939 svěřil literárnímu vědci a kritikovi Anatoliji Tarasenkovi: ,V těchto hrozných, krví poskvrněných dobách mohli zatknout úplně každého. Míchali s námi jako s balíčkem karet. Rozhodně nemíním jako nějaký nevzdělaný pokrytec děkovat, že jsem přežil, zatímco mnoho dalších zaplatilo životem. Potřebujeme někoho, kdo by projevil smutek, kdo by se nestyděl truchlit, reagovat na skutečnou tragédii – někoho, kdo by zvedl prapor a vyrazil s ním do ulic.´“

14 14.07.2018

Zprvu jako inspirace před dovolenou v Portugalsku, nicméně plně jsem si tuhle knížku vychutnala až po návratu. O portugalské mentalitě, trochu o dějinách, o atmosféře různých měst a míst a taky o vztazích i o tom, co máme s Portugalci společného a co ne…

4 09.07.2018

Zajímavý vhled do korejských vztahů, které se mi zdály studené, formální, bez snahy se vzájemně pochopit. Vztah rodičů k Jonghje je dost děsivý – nevyhovíš, odepisujeme… A hrůzostrašná scéna se psem mi dost dlouho strašila v hlavě.
Tak mě napadá, kdyby se někdo zvenku díval na naši společnost, zdála by se mu taky tak zvláštní? My to asi nedokážeme posoudit, nám se zdá vše v pořádku…
Pro mě dost depresivní, ponuré, bez špetky naděje. Snad i proto nižší hodnocení, i když působivé to bylo dost.
Tři plus.

9 02.07.2018

Netradiční pohled na vybrané okamžiky českých dějin, odlišný nejen výběrem, ale i výkladem. Bohužel stále bývají v našich hlavách zafixované kdysi školou memorované absolutní pravdy, jako: husité hodní, Habsburkové špatní, Hácha, Hitlerův brácha, apod…
Díky za poněkud odlišný výklad dějinných okamžiků, za pohled na události méně známé, i za to občas opomíjené mravní hledisko.

7 15.06.2018

Trochu mi to zprvu přišlo jako parafráze na Werfelovu Píseň o Bernadettě přenesená do USA na konci 20.století. Vizionářka Ann nápadně připomíná Bernadettu Soubirou: nedospělá nevzdělaná chudá dívka z neutěšených poměrů, Bernadetta sbírala klestí, Ann zase houby, obě trpí astmatem. I vlastní vizionářská vidění probíhala vlastně velmi podobně, včetně toho nalezení pramene…
Ve výsledku je ale vyznění úplně jiné, nakonec spíš takové okénko do života jedné chudé dřevařské vesnice a taky pohled na to, co s lidmi může udělat taková výjimečná událost, v dobrém, i špatném.
V něčem zajímavé, nijak zvlášť mě ale nezaujalo, pod kůži se mi tenhle příběh nedostal…

4 10.06.2018

Překvapilo mě, že poslední díl není skutečně poslední a nějak smysluplně zakončený, série se pro velký úspěch do nekonečna natahují a nikdy vlastně nekončí…
Detektivní část tímhle natahováním naštěstí neutrpí, tady byla navíc zápletka opravdu dobrá a originální, pro mě jsou ale minusem nekonečné a chvílemi dost nepravděpodobné peripetie v soukromých vztazích vyšetřujících kriminalistů. Je mi jasné, že hlavní postavy stvořili autoři schválně poněkud kontroverzní, aby to bylo ještě „napínavější“, mně to ale vlastní detektivní linku dost kazí a např. taková Vanja mi byla chvílemi nesympatičtější než samotný „televizní vrah“...
Tři plus.

7 08.06.2018

Thriller v přímém přenosu, odehrávající se – až na závěrečné okamžiky - na jednom místě. Zdánlivě statické, a přesto neuvěřitelně akční.
Zase trochu jiná detektivka, než jsem zvyklá.
Plusy: dost zajímavý pohled na vyjednávání s únosci, na stockholmský syndrom, psychologii vztahů a rozhodování při takové monstrózní akci, zajímavé okénko do světa neslyšících. I za drobnou, kupodivu pro mě tentokrát nerušící, jemně naznačenou romantickou linku…

6 04.06.2018

Nic jsem nečekala – a docela příjemné překvapení.
Česká detektivka, která se dobře čte, sympaťák vyšetřovatel, plusem je domácí prostředí a docela dobře vymyšlená a postupně odhalovaná zápletka. Uvěřitelné vztahy i dialogy. Ani ta politika propojená s podsvětím mě nijak nerušila. Oligarcha Judyš nevesele pobavil…

2 28.05.2018

Karikův Strach se mi hodně líbil, tak jsem sáhla po poněkud jiném žánru.
Dost zklamání, takové… přehnané. Všeho moc; moc frustrací, moc mindráků, moc násilí, moc touhy po moci a penězích, moc sexu…
Poměry na Slovensku jsou asi opravdu dost nestandardní, nakonec vražda novináře Kuciaka o lecčems vypovídá, ale přeci jen se mi zdálo, že autor v literárním ztvárnění toho marasmu a negativismu příliš tlačil na pilu. Příklad hned z úvodu: učitelka ve škole (již po listopadu ´89) bodá děti špičkou kružítka, nůžkami, facky lítají, děti jsou mláceny pravítkem, stojanem na noty, uši jsou natrhávány až krev stříká… A žádnému z rodičů to nevadí? Po takto přehnaných scénách jsem už přistupovala k četbě poněkud rezervovaně.
Na druhou stranu popis primátorské předvolební kampaně a triků, jak přitáhnout a zmanipulovat voliče, je dost znepokojivý a člověk v tom leccos pozná, že…?
Váhala jsem mezi 2 – 3, po závěrečné, za vlasy přitažené gangsterské části, kdy se nejen hrdinové, ale zřejmě i autor inspiroval u Puzova Kmotra, se přikláním k nižšímu hodnocení…

8 24.05.2018

Přece jen jsem dala Sebastiánovi ještě šanci… Detektivní část fajn, i když je to s ohledem na dětské vraždy poněkud drsnější.
Vlastní detektivku pro mě bohužel opět kazí podrobně rozebírané vztahy mezi vyšetřovateli, které se mi zdají, i v návaznosti na trojku, přehnaně vygradované, hlavní hrdinové, přestože při vyšetřování uvažují racionálně, se v soukromých vztazích chovají jako malé trucovité děti…
Tahle móda míchat detektivku s románem mi moc nevyhovuje, bez podrobného popisu soukromého, většinou dost bouřlivého života vyšetřovatelů, který se táhne na pokračování celými sériemi, to už dnes ani nejde. Ale možná je to jen můj problém…

8 23.05.2018

Plus za téma, knihu beru jako poctu všem hrdinkám - britským agentkám, které nasazovaly život při sabotážních akcích za války ve Francii.
Minus za poněkud románové vztahy i závěr.
Mezi 3 až 4, s ohledem na téma zaokrouhluji nahoru (slabší 4).

6 21.05.2018

Zprvu jsem myslela, že ani nedočtu. Takový jednoduchý příběh ve stylu filmu Stážista. O hodném moudrém důchodci, který všem nezištně pomohl, a komplet všichni ke štěstí přišli. Jenže v druhé půli mi humorem připomnělo tak trochu knížky P.G. Woodehouse a tak jsem nakonec vzala knihu na milost…

5 16.05.2018

Drsné čtení, naprostý děs, neumím vyjádřit silněji. Sovětské gulagy jsou stále nedořešený problém v dějinách 20.století, nacistické koncentráky už dějiny zpracovaly, to, co se dělo v Rusku celá desetiletí na dálném severu na důkladné odhalení i zpracování asi stále čeká. I dnes se o tom mluví tak nějak potají… A Stalin je dodnes oslavován...

„Přestože byl Dugajev tak mladý, už pochopil, jak falešné je úsloví o přátelství, které se prověřuje neštěstími a pohromami. Aby přátelství mohlo být přátelstvím, musí se zakládat za podmínek, kdy způsob života ještě nepřekročil hranici, za kterou v člověku už není nic lidského, kdy už zbývá jenom nedůvěra, zloba a lež. Dugajev už dobře chápal trojí vězeňské přikázání, běžné na severu: nevěř, neboj se, nepros…“

8 15.05.2018

Pro mě hodně dobrý horor, působivý, přesvědčivý, dost jsem se bála; večer, sama doma, jen teď v květnu bez toho nezbytného mrazu...
Plus za to, že je to „naše“ (česko-slovenský původ), za celkem logické návaznosti i vyústění a zajímavý úplný konec; inspirace Kingem a možná i Kodžim Suzuki mi vůbec nevadí, potěšila souvislost s Djatlovovou výpravou…
Plus za reálné existující prostředí, žádná vymyšlenost, pomocí google map jsem se přenesla do místní části Malé Tatry v Ružomberoku, koukala na svah Čebratě, dokonce i ty dvoupatrové bytovky tu stojí…
Malinké minus za trochu nepravděpodobnou nedovtipnost policie a na mě i dost popisů krutosti.
Celkově mě knížka nesmírně pozitivně překvapila, hodnotím maximálně, doporučuji ale před četbou opustit racionální kritické myšlení a poněkud otevřít mysl „nevysvětlitelným tajemnostem“.

(Srovnání s Vězněnou od Renčína pro mě trochu kulhá, Renčín mě - na rozdíl od této knihy - moc nechytl.)

19 13.05.2018

Známá mariánská zjevení, ale trochu z jiného pohledu. Vedle tradičních otázek – věříme tomu? nevěříme tomu? – poněkud odlišná interpretace. Zajímavé čtení.

3 10.05.2018

Krimi linie zajímavá, i když nikterak strhující, rozpletení na závěr se mi zdálo trochu bez šťávy…
Pro mě ale hlavně minus za vztahové zápletky mezi vyšetřovateli. Těch osobních karambolů a zvratů už bylo na mě moc, navíc tentokrát už trochu přitažené za vlasy, tak nějak mi přišlo, že autor už neví, jak vztahy měnit a rozvíjet, aby to bylo stále překvapivé. Chvílemi jsem měla pocit, že nečtu detektivku, ale jakýsi román s červeným nádechem… Úplný konec je přesně ve stylu, který mi vadil už u Nesba (konkrétně Přízrak), utnutí děje v nejlepším má asi nalákat na další díl, mě to spíš odradilo… Asi si dám se Sebastiánem na čas pauzu.
Tři minus.

13 09.05.2018

Osud „bývalého člověka,“ hraběte Rostova, člověka neuvěřitelného šarmu, vzdělaného, znalého etikety, naprosto nehodícího se do nové sovětské společnosti, který ale přece najde svůj smysl života i přátele v domácím vězení luxusního moskevského hotelu Metropol. První dvě knihy pro mě naprosto jedinečné, pak už se mi zdála ta dlouhá desetiletí, včetně takřka nezměněného personálu hotelu v tom ruském dějinném kolotoči hodně nepravděpodobná… Možná i trošku pohádka, možná pohled růžovými brýlemi, ale chytré, úžasně vtipné, pohled na ruské dějiny i ruskou literaturu trochu jinak. Hraběte prostě nešlo si nezamilovat.
Váhala jsem s hodnocením, ale ta kniha je výjimečná a budu se k ní vracet…

„ ,Výtah nebo schody, pánové?´
Vojáci si vyměnili pohled, pak mrkli na hraběte a nakonec znovu jeden na druhého – zjevně byli na vážkách.
Na bitevním poli to budou mít těžké, uvažoval hrabě, když se ani nedokážou rozhodnout, jak se dostat do třetího patra.“

„Navzdory drtivému vítězství bolševiků a proletariátu nad privilegovanými vrstvami nebylo pochyb o tom, že i oni začnou co nevidět pořádat recepce a bankety, možná jich nebude tolik jak za Romanovců – žádné podzimní plesy a diamantová výročí –, ale něco jistě slavit budou, ať už sto let od vydání Kapitálu, nebo stříbrné výročí Leninovy bradky. Sepíší seznam hostů, který následně zkrátí. Dají natisknout a doručit pozvánky. Poté, jakmile se shromáždí kolem velkolepého kruhu stolů, noví státníci pokývnou hlavou, aby upozornili číšníka (a přitom nepřerušili zdlouhavou přednášku z úst některého ze svých kolegů), že si dají ještě několik výhonků chřestu.
Neboť okázalost je síla houževnatá…“

29 02.05.2018

Vzpomínková knížka, trochu nostalgická, s jemným humorem, styl, který mi sedí. Od autora mě zaujala už Pošetilost doktora vinnetouologie, tohle bylo v obdobném duchu, Pošetilost mě zasáhla o něco víc.

4 02.05.2018

První díl se mi zdál o fous lepší, tady na mě bylo těch vztahů mezi vyšetřovateli už nějak moc… A ten bývalý policajt ňouma, co vše zkazil, i když to myslel dobře, je možné, že by byl v tomhle dílu jako ředitel věznice ještě hloupější? A určitá podobnost s Mlčením jehňátek?
Na druhou stranu se to čte stále stejně dobře, je to napínavé, týmová práce vyšetřovatelů baví, Sebastian taky… Ale ten háček na další díl na úplném konci mě fakt zamrzel…

12 27.04.2018

„To není láska,
pravil jsem, a jako z velké dálky
slyším pak: to není láska;
láska je, když nelze vypovědět...
Když pouhým dechem
pouště se v nás šíří.
Když se chce nedýchat.
Jak před prvními takty,
když je odklepán,
náš osud odklepán,
a povel dává kat."

Jo jo, to už je dávno, co mě tyhle verše naprosto dostaly. Ale to člověk musí být hodně zamilovanej, asi i nešťastně; poezii tolik nečtu, ale když mě zasáhne, je to srdcovka...

8 26.04.2018