Rade komentáře u knih

Depresivní, hodně pochmurná budoucnost, absurdní reality show, která už vlastně není reality show, ale státem organizovaný hon na člověka. Oproti podobnému Dlouhému pochodu více ponuré a mnohem akčnější. Zajímavý popis šílené apokalyptické budoucnosti (nepromítlo se z ní taky něco později do jedné z variant budoucnosti v Dallasu 63?), mínusem pro mě je přemíra akčnosti.
Pro mě byl Dlouhý pochod o hodně působivější, snad právě pro tu větší tajemnost a neurčitost, absurditu, která ale nemá tak zjevné prvky sci-fi, a pro určitou komornost příběhu.
Předmluva s vyzrazenou pointou není dobrý nápad; naštěstí jsem ji předem nečetla. Předpokládám, že autorova tzv. předmluva je určena spíše pro ty, kteří již mají Bachmana načteného, a tak by se spíš hodila na závěr...

7 12.04.2016

Tuhle knížku jsem objevila díky této Databázi. Moc zajímavé čtení. Nejvíc mě překvapilo, že vlastně Verne netoužil psát knížky pro děti a mládež, jeho ambice byly mnohem vyšší, toužil po „vážné“ literatuře a po „vážném“ ocenění. A ač již za života úspěšný a čtený, cítil se nedoceněný. Ironie je, že jako autor vážné literatury by možná zůstal jen tuctovým autorem, takto je pro všechny, co na jeho knihách vyrůstali, velikánem.

11 11.04.2016

Protože jsem viděla Viscontiho film již dvakrát, a neuvěřitelným způsobem na mě zapůsobil, nejsem schopná posuzovat knihu bez vzpomínky na film. Scény v knize se mi propojovaly s filmovými scénami a zpětně si pak uvědomuji, jak film dokonale vyjádřil Aschenbachovo rozervané nitro a současně tu zvláštní dekadentní náladu krásných i zlověstných Benátek.
A plus za skvělý překlad P. Eisnera. (95 %)

„Není nic podivnějšího a choulostivějšího než vztah lidí, kteří se znají jen očima – kteří se den co den, ba každou hodinu potkávají, pozorují a přitom nuceni mravem nebo vlastním rozmarem musí bez pozdravu a beze slova zachovávat zdání lhostejné cizoty. Je mezi nimi neklid a předrážděná zvědavost, hysterie neukojené, nepřirozeně potlačované potřeby poznání a styku a zejména také jakási napjatá úcta. Neboť člověk miluje a uctívá člověka, dokud ho nemůže posoudit, a touha je plod nedostatečného poznání.“

„To byly Benátky – ta lichotná a podezřelá krasavice – to město zpola pohádka, zpola past na cizince, v jehož hnilobném vzduchu kdysi hýřivě bujelo umění a jež vnuklo hudebníkům zvuky, které ukolébávají a záletnicky uspávají.“

19 09.04.2016

Kombinace detektivního příběhu a románu o vztazích v rozháraném manželství stále nadopovaného psychiatra a jeho nevyrovnané sebestředné manželky. Trochu mi přišlo, že všechny osoby – a to i ty s kladným znaménkem - jednají v jakémsi pro mě nepochopitelném rauši. Zápletka, vlastně obě zápletky, trochu ujeté. Moc šílenců, málo logiky.
A souhlas s uživatelkou Terie. Ano, přítomný čas mi dost vadil.
Na základě vesměs nadšených ohlasů jsem čekala mnohem víc. Asi si od severských detektivek na čas odpočinu…

11 08.04.2016

Pro mě hodně působivé. Docela jsem se do té malé holčičky vžila, když bloudila sama lesem. Cítila jsem vůni borovic, slyšela čvachtání močálu, bzukot komárů a představovala si tu nekonečnou rozlehlost lesů a samotu… Kniha s jednou postavou, v jednom prostředí, a přesto hodně silné. A nebyl by to King, aby to zlo nestrašilo aspoň skryté někde v temném křoví. I ten baseball měl v příběhu význam. Nemám co vytknout.

19 03.04.2016

Barvitá, hodně rozsáhlá (tlusté knihy nemám moc ráda...) ilustrace raného středověku, plná bojů a násilí. Potud v pořádku, středověk takový asi byl. Nicméně postavy, příběh, tam už cítím určitou schematičnost a černobílé provedení, jak již i níže v komentářích řečeno.
Ve dvanácti, třinácti letech by se mi líbilo asi mnohem víc.
Pro mě nejzajímavější a nejpůsobivější z celé knihy byly události okolo zavraždění Thomase Becketa.

9 02.04.2016

V naší rodině je to pro nás už dlouhá léta taková povětrnostní bible. Fakt se podle toho dá řídit!

"Svatý Valentýnek, jara tatínek", "Svatý Augustýn, udělá z tepla stín..." , "Potí-li se Dominik, pak je ještě Marek v kožiše."

5 02.04.2016

Zajímavý pohled na americký jih 80. let.
Nicméně americký soudní proces s tím vším divadýlkem, zákulisní taktikou, přiznaným uplácením a laickou porotou je pro mě jako Evropana tak trochu postavený na hlavu.
A základní morální otázka – zda je ospravedlnitelná pomsta svépomoci, která navíc zasáhne i nevinného člověka, je zredukována na odpověď – u bílého ano, a proto i u černého ano. Z pohledu dneška se mi to zdá už málo…
Psáno reportážním stylem, kromě první scény pro mě bez emocí, hodně konverzace, přiznám se, že v tom defilé osob jsem nějak nenašla tu, které bych mohla bezvýhradně fandit. Pro mě lepší tři.

7 29.03.2016

Stará nerezavějící klasika a jako třešnička na dortu Jiří Šalamoun.

7 25.03.2016

Svého času to byla moje hodně oblíbená kniha, ke které jsem se opakovaně vracela. Doplněna spoustou fotografií, mapek a - co zvlášť oceňuji - dobovými obrazy. Stále vidím působivý obraz kapitána Oatese, potácejícího se dobrovolně zemřít do sněhové bouře při tragické Scottově výpravě k jižnímu pólu...

6 22.03.2016

Pro mě celkem dobrá napínavá detektivka, plusem je zajímavé téma turínského plátna. Bohužel konec mě trochu zklamal, nikoliv pro jeho otevřenost, to mi ani nepřišlo, ale pro tu zvláštní pointu. Za ten závěr dávám dolů jednu hvězdičku.

3 21.03.2016

Plus za Howarda Cartera a za exkurz do egyptských dějin začátku padesátých let. Oceňuji snahu o historickou přesnost (četné odkazy na prameny přímo v textu).
Vlastní příběh newyorského právníka se mi již tolik nelíbil, přišlo mi to takové trochu umělé a prvoplánové; nakonec mi ta směsice reálných dějin s agenty CIA a staroegyptského nadpřirozena přišla poněkud za vlasy přitažená, nicméně ten závan tajemna jsem si na závěr aspoň malinko užila…

3 08.03.2016

Hraní na vojáčky mi bylo vždy cizí a v dětství mi vadila i taková nevinná hra, jako byla „Král vysílá své vojsko…“
Tahle kniha byla pro mě ale dost působivá, nejen tím přiblížením vojenského života a srozumitelným vysvětlením, proč do toho jít, ale zejména tou opravdovostí. I boj s nemocí byla taková velká bitva… Hovorový jazyk s více či méně vtipnými hláškami mi k tomuto vyprávění kupodivu docela sedl.
Navazuji na předchozího uživatele; vojáci našich misí jsou v povědomí veřejnosti dost přehlíženi, přitom je to něco, na co bychom mohli být v téhle nejisté době hrdí…

6 05.03.2016

Tuhle formátem malou knížku mám neodmyslitelně spojenou s dětským maroděním. Když jsem ulehla s anginou, vždy jsem měla u postele tuhle knížečku. Proč? No asi že byla taková milá a pozitivní. :)

5 01.03.2016

Celkem napínavá detektivka. Nicméně pointa je odhadnutelná a motiv poněkud méně uvěřitelný. O něco horší 4.

7 29.02.2016

Výborná románová rekonstrukce událostí okolo atentátu. Stále mě překvapuje nejen hrdinství parašutistů, ale hlavně rodin, které parašutisty ukrývaly, rodin s dětmi – a stejně do toho šly i s tím rizikem, že to odnesou všichni. (90%)

31 27.02.2016

Úžasné básně, krásné nesmysly a roztomilosti. Četla jsem s dětmi a líbilo se všem. Rozhodně není jen pro děti. Plusem jsou doprovodné obrazy slavných malířů.

Christian Morgernstern: (v překladu Emanuela Frynty)

Košil
Znáš osamělý košil vlát?
Plandalalá, plandalalá.
Kdo nosil jej, ten jest proklat!
Plandalalá, plandalalá.
V zlém větru si plandá a pleská.
Vítrvanaj, vítrvanaj.
jak děťátko pláčem si stejská.
Vítrvanaj, vitrvanaj.
To je ten osamělý on,
ten osamělý košil.

Sako
Sako, jež ve dne pracuje,
za noci odpočívá, když
v rukávech jeho rajtuje
si myš.
V rukávech jeho rajtuje
sem tam si strašidelně myš,
sako, jež ve dne pracuje,
za noci odpočívá, když.
Odpočívá, vždyť pracuje
ve dne, a v noci potom, když
má po práci, tak rajtuje
v něm myš.

7 27.02.2016

Úvod jako kopie Kingova Dlouhého pochodu.
Uznávám, vystihnout psychologii postav v mezních situacích je neobyčejně těžké i pro protřelého autora, ale stejně… Jednotliví účastníci reality show jsou až přehnaně vyhraněné typy (klaďas, lump, všeználek, vejtaha, zbabělec, hloupá kráska, chytrá nicka…) a od toho se odvíjejí celkem těžko uvěřitelné vztahy a těžko uvěřitelná konverzace. Pár silných chvilek bylo cestou džunglí před vstupem na území „divochů“. Pak ale bylo vše již hodně, hodně přehnané.
Měla jsem pocit, že sleduji prapodivné postavičky nějaké videohry – kde hlavičky padají, krev stříká…, no ale nic, jde se dál. Za poslední část knihy, chvílemi patetickou, chvílemi tak přitaženou za vlasy, že mi to připadalo jako parodie, ubírám ještě jednu hvězdičku.
Ale dobře, kniha se vesměs líbí, takže spíš já jsem sáhla v knihovně do pro mě nesprávného regálu.

9 24.02.2016

Po rozpačitých komentářích jsem zase tak moc nečekala.
Nicméně mně se prostě hodně líbilo. Pro mě to byl jemný, citlivý lidský příběh o prvních láskách, prvních zklamáních, prvních přátelstvích s kapkou detektivní záhady a lehkého tajemna, kde i ta duchařina byla nenápadná a tak nějak zapadala do reálna. Líbil se mi příběh mladíka, který se snažil spíš dávat, než brát…
Příběh, který se odehrává v r. 1973 s přesahy do minulosti, vypráví s nadhledem prožitého života šedesátiletý muž, a ta nostalgie přelomu šedesátých a sedmdesátých let je zde cítit. Takže i zřejmá inspirace autora dobou svého mládí, což je dalším plusem.
Jedině, co mi ke knize nesedlo, byla ta divoká obálka. Chápu, že podle ní lze čekat spíš horor, což tahle knížka o mezilidských vztazích opravdu není.

19 21.02.2016

Pro dnešní „rychlý“ způsob čtení docela náročné; trochu mi trvalo, než jsem vnikla do zvláštního, trochu popisného, nicméně celkem vtipného psaní, i když ne všechny povídky mi seděly. Výborná práce s jazykem, poklona i překladateli. Chce to se předem připravit a vědět, že jde spíš o vtipné etudy, než povídky s dějem. Občas mi připomínalo Stephena Leacocka. Kdo čeká temné a strašidelné příběhy, bude zklamán. Tři a půl.

„…Jeho předčasná zkaženost byla bezesporu strašlivá. Ve věku pěti měsíců se nejednou tak rozvášnil, že nebyl schopen srozumitelného slova. V šesti měsících jsem ho přistihl, jak hryže balíček karet. V sedmi měsících propadl zlozvyku chytat a líbat robátka ženského pohlaví. V osmi měsících kategoricky odmítl zavázat se podpisem, že se vystříhá lihovin. A tak měsíc co měsíc upadal hloub a hloub do nepravostí, až na sklonku svého prvního roku nejenom že chtěl stůj co stůj nosit kníry, ale projevil se u něho i sklon nadávat a klít a své výroky utvrzovat sázkami. …“

5 19.02.2016