Rade komentáře u knih

O něco horší než Skočný příliv. Pro mě průměrná detektivka, kde se silnější a napínavější chvilky střídají s ne moc vydařenými pokusy o řešení vztahových karambolů hlavních hrdinů. Postava Olivie mi navíc nebyla moc sympatická.
A trochu jedovatá poznámka: Bezdomovecká hrdinka z prvního dílu Zaslepená Vera se zde najednou nazývá Jednooká Vera (spíš kiks překladatele, než autora). Porovnání významů slov zaslepená – jednooká je i nechtěně vtipné...

9 19.02.2016

Kytici mi v dětství předčítal tatínek a v rámci literární osvěty mě tedy nijak nešetřil, když si uvědomím, jaké jsou to vlastně horory. Nejraději jsem ale měla Poklad, asi pro ten výjimečně dobrý konec.
Kdo pamatujete hororovitou dětskou hru "na Krvavý koleno" (podotýkám, že to byla ryze lidová dětská hra, nic vymyšleného dospělými) ve stylu "Kdo jsi?" "Krvavý koleno", "Čím se živíš?" "Lidským masem…", pak i zde je zřejmá inspirace Kyticí: "...Jedna hodina odbila a lampa ještě svítila, druhá hodina odbila a lampa ještě svítila, třetí hodina odbila...." při strašidelném odpočítávání, kdy si Krvavý koleno přijde pro dítě. Joj, to jsme se báli, i za bílého dne….

26 16.02.2016

Pomalu začínám Kingovi přicházet na chuť… Tohle mi přišlo výtečné – žena v zoufalé situaci na okraji smrti, bez možnosti úniku. Uvězněná, sama, jen se svými myšlenkami, s touhou uniknout, hrůzou ze smrti, se vzpomínkami na trauma svého dětství, které se pro nás pomalu vynořuje…
Nejpůsobivější pro mě byly asi noční scény s děsivým zjevením v temném koutě, je to skutečnost nebo jenom hra stínů a větru? Nebo halucinace, představa? Docela jsem se bála, King umí vyjádřit nevyjádřitelné… A scéna se sklenicí vody, nebo boj s pouty, to bylo taky dost silné.
Pro mě mohla kniha skončit na straně 239 (vydání 2001), pak bych dala plných 5. Závěr knihy, přiznám se, byl pro mě docela zklamáním.

10 14.02.2016

Zajímavý román o vztazích. I když se mi zdálo těch milostných propletenců a vztahových problémů s přesahem do dvou generací až moc.
Mezi 3 – 4, nakonec zaokrouhluji na 4, pro tu horolezeckou tematiku, výbornou epizodu na Eigeru, i proto, že autor prostě psát umí.

7 13.02.2016

Trochu těžkopádný styl psaní, který má evokovat autentické paměti jednoho z členů šumperského inkvizičního tribunálu. Když toto pominu, jedná se o působivé, dost depresivní čtení o průběhu známých čarodějnických procesů na severní Moravě. Znovu si člověk uvědomí, jak se dějiny opakují, že na počátku podobných událostí stojí vždy nějaká ideologie, byť i se sympatickými hesly, která je nakonec využita či zneužita lidskou chamtivostí, závistí, touhou po moci i touhou po krvi.
Plus za to, že autor se snažil o co nejpřesnější popis událostí v souladu s historickými prameny.

5 07.02.2016

Vedle výborné knihy Miloše Doležala "Jako bychom dnes zemřít měli" (2012), která zpracovává tragický osud P. Josefa Toufara, je tohle z dnešního pohledu docela nepovedené psaní. Omluvou je snad to, že byla sepsána narychlo těsně po listopadu 89 a že to autoři mysleli jistě dobře.

3 05.02.2016

Dost drsné čtení, kdyby to nebylo podle skutečné události, řekla bych, že té krutosti, trápení a bolestného umírání tam bylo až moc. Slavný obraz Prám Medúzy od malíře Theodora Géricaulta, který byl použit pro obálku knihy, vypovídá o této tragédii – ztroskotání lodi Meduza a zoufalém boji o přežití na voru, kde postupně trosečníci za dramatických okolností umírají (ze 150 jich na voru zbylo 15, po záchraně ještě 5 zemřelo...). Řekla bych ale, že autor nevyužil téma, které je samo o sobě děsivé, jak se samo nabízelo. Autor vycházel ze skutečných pamětí účastníka a kniha je jako paměti koncipovaná, což jí přidává na autentičnosti, ale ubírá na dramatičnosti.

3 05.02.2016

Tuhle báječnou knížku z dětství mám spojenou se svým tatínkem, který z ní o prázdninách předčítal.

12 05.02.2016

Neobvyklý pohled na práci kriminalistů v polistopadové době při vyšetřování série brutálních zločinů. Realistické, dost drsné, bez kudrlinek. Zcela netradiční pojetí kriminálního románu je určitě přínosem a chápu nadšené ohlasy, nicméně mně osobně tento styl moc nesedl…

5 04.02.2016

Napínavá, ve spleti příběhů trochu překombinovaná detektivka, až moc náhod. Bezdomovecké téma mi taky moc nesedlo. Překvapivou pointu šlo odhadnout tak někdy v polovině. Nicméně svižně napsané, rozhodně nenudilo. Váhala jsem mezi 3 - 4, nakonec taková horší 4.

9 01.02.2016

Moje čtvrtá od Jodi.
Velkou část knihy jsem si říkala, no, taková detektivka pro mládež, a ještě se spoustou nelogičností…
Pointa byla ale opravdu nečekaná, nejdřív jsem si říkala, no to snad ne – jenže ono to nakonec do sebe zapadalo, i s těmi předchozími nelogičnostmi.
Nakonec dávám pět (samotnou mě to překvapuje), za tu naprostou originalitu a samozřejmě za úžasný sloní příběh, příběh sloní i lidské mámy a taky za ten lobbing pro ochranu slonů.
A rada těm, kdo se chystají číst: Nečtěte komentáře, pak to nebude ono.

14 29.01.2016

Téma mimořádné (navíc kniha je již z počátku 90. let), snaha o objektivní pojetí česko-německého střetávání v Sudetech je velkým plusem.
Nicméně pro mě byl literární styl „děj-neděj“- taková trochu báseň v próze bez vyznačené přímé řeči - dost těžko překonatelný. Nějak mi to speciálně k tomuto tématu nešlo. Stylem mi to zpočátku trochu připomínalo Srpnovské pány Vladimíra Neffa, ale ti byli nakonec pro mě výteční. Omlouvám se jinak výbornému spisovateli, ale tady jsem to prostě až do úplného konce nedala…

"Volnost, rovnost, bratrství..." Už ve škole mě dějiny francouzské revoluce fascinovaly. Ty správné ideje - a přesto tolik krve a násilí... Důkaz, jakými nevyzpytatelnými cestičkami se ubírají dějiny.
Popis života a utrpení Marie Antoinetty, která byla nešťastnou obětí pádících dějin, jsem přečetla se zatajeným dechem. Popis davových scén plných násilí a krutosti se mi zdá varováním i pro současnost.

7 24.01.2016

Úžasný, neuvěřitelný nápad. 100 kluků se postaví na start a vědí, že vyhraje jen jeden… A přesto začátek vypadá jako taková nenápadná fajn sportovní soutěž, teprve později se to rozjede – a my si říkáme zaraženě, fakt? Až takhle?
Absurdní, a přesto tak realistické…
A k názorům, že chybí vysvětlení okolností soutěže, popis společnosti, ve které se děj odehrává, že konec je useknutý a bez vysvětlení...: Kdyby to tam všechno bylo, ano, bylo by to asi zajímavé a třeba i dobré. Ale nebyl by to Dlouhý pochod, nebyl by to King. Za mě jednoznačně plné hodnocení.

35 21.01.2016

Hodně působivý průvodce čarodějnickými procesy. Pro našince asi nejpůsobivější šumperské procesy a tragický osud děkana Kryštofa Lautnera, který neuvěřitelně dlouhou dobu dokázal vzdorovat svým mučitelům.
Hvězdičku strhávám za ten dobový politický komentář (kniha vyšla v r.1986).

7 20.01.2016

Ze začátku se rozvíjelo jako výtečná napínavá detektivka s psychologickým podtextem. Jak přibývaly nehody, sebevraždy, vraždy, jak se to zamotávalo… už to pak nebylo ono.

4 17.01.2016

Krásné a dojemné čtení o vlcích, to rozhodně, nicméně v závěru jsem se neubránila otázce, zda takový experiment, u kterého bylo od začátku zřejmé, že je jen dočasný, není vlastně v rozporu s poznáním, že vlčí smečka je křehké společenství, které změny a zásahy ze strany lidí nemusí zvládnout. Nakonec jsem měla velmi smíšené pocity…

Nesmírně silná kniha. Při čtení se střídaly pocity obdivu, dojetí, smutku, vzteku i beznaděje…
Níže už je řečeno snad vše, dodám jen to, že jsem si při čtení uvědomila tu nenávratnou změnu českého venkova, a možná společnosti vůbec. Ten ztracený společný život komunity, společné sdílení všech součástí života, v jejichž čele stojí - v tomto případě - osvícený vesnický farář, který lidem srozumitelnou formou naznačuje, co je v životě správné a co ne, pomáhá, organizuje…
Stále fňukáme, že český národ nemá hrdiny. Jak je vidět, má, ale většinou je neumíme moc docenit… Snad P. Josef Toufar bude výjimkou, mimo jiné i díky mimořádnému nasazení Miloše Doležala (a to nejen touto knihou, viz Zajímavosti, stránky Josefa Toufara).

28 12.01.2016

Četla jsem hodně dávno, ale stále si pamatuji, jak to bylo působivé. Ne napínavým dějem, ale tou neuvěřitelnou autentičností, která z knihy vyzařuje. Už si nepamatuji podrobnosti, ale nezapomenu na ten zvláštní nezaujatý popis života u indiánů - běžný život, stejně tak jako smrt, násilí, …, to vše popisováno vlastně stejně stroze, bez emocí, ale na mě to působilo skoro víc, než kdyby šlo o nějaký dramaticky popisovaný děj.
A vzpomínám ještě na poslední větu, po návratu Heleny - Napaňumy do „civilizace“: Představovala jsem si život u bílých úplně jinak…. Pravda, dnes by se z nalezené ženy pravděpodobně stala opečovávaná mediální hvězda, ale před téměř 60 lety bylo vše jinak, dokonce ji část její rodiny po záchraně zavrhla…

6 10.01.2016

Podivné děti, podivné fotky, originální tajemný příběh, nakonec musím říct, že se mi líbilo. S Harry Potterem bych asi moc nesrovnávala, podle mě úplně jiný typ fantasy, tady pro mě převládá to zvláštní tajemno a to „nevyslovené“. A taky zajímavé spojení s reálným světem (vztah vnuk – dědeček) a s historickými událostmi.
Nápad s černobílými starými fotkami původně bez historie, je skvělý, pro mě přidává aspoň jednu hvězdičku. Ale jen tak mimochodem, mimo vlastní hodnocení, již dříve přišli se spojením starých černobílých fotografií s vlastní tvorbou – ač zcela jiného druhu - přece naši „Cimrmani“…

10 10.01.2016