rakytnik komentáře u knih
Kéž by šlo zařídit, aby toto byla povinná literatura v každém dnešním podniku.
Měl jsem tu čest se setkat s panem Rybkou (jeden z mladých mužů BAŤOVY ŠKOLY PRÁCE) a musím říct, že jeho povídání krásně dokreslilo to co Baťa vybudoval.
Škoda jen,že strašně rychle zapomínáme.
Popisné možná, ale přesně jak píše PMR - popisné v ohledu typicky Pickwickovském.
Na chvíli jsem zase mohl být hercem v divadle své vlastní hlavy. Mohl jsem se procházet po jevišti světa.
Mohl jsem cítit vertikální vyjádření horizontální touhy, které se zrodilo coby vyjádření žádostivosti, touženì, vášně, osamělosti a jakéhosi vnitřního rozporu.
Je smutné, že si pořád myslíme, že jsme páni tvorstva.
Už nežiješ v ničím stínu, na stín svého bližního už nenahlížíš jako na imaginárního nepřítele, tys ten stín opustil, nic víc, nač vyrábět další naděje a iluze, na svět jsi přišel bez starostí, nahý jako červ, v dokonalém tichu a prázdnu, proč s sebou ještě něco odnášet, stejně si nic neodneseš, jediné, z čeho máš doopravdy hrůzu, je smrt, ona neznámá.
GAO XINGJIAN
"Můj první čínský autor - a musím uznat. .. kvalitní. Jeho zdvojení totožnosti hlavního hrdiny je prostě geniální."
Který prorok obchodu dejme tomu v roce 1700 by dokázal předvídat dobu, kdy obyčejní lidé budou popíjet čaj po galonech a cpát se cukrem po pytlích.
Který poddaný Viléma a Marie by uhodl, kolika bavlněných prostěradel, kávy a čokolády bude "třeba" nesčetným zástupcům dnešních plebejců?
Lidské potřeby podléhají módě, a čím neurvaleji halasné nové potřeby vytlačují ty staré, tím znatelněji se mění tvář světa jako takového...
KAPITÁN PENHALIGON
LOĎ JEHO VELIČENSTVA PHOEBUS
VÝCHODOČÍNSKÉ MOŘE
16. ŘÍJNA 1800
Jsou lidé na malém městě osoby černobílé? Věřím, že ne! Spíše se jedná o přehlídku 50-ti odstínů šedi v reálném provedení. Musím říct, že jsem po ukončení geniální fantasy ságy byl trochu skeptický. Bylo to ovšem zbytečné.
Kniha prázdné místo ve vás po jejím dočtení zanechá prázdných míst hned několik. Dalo by se říct, že příběh popisuje tragédii všedního dne, která většinu z nás bohužel nechává lhostejnou k okolí.
Vyvrcholení knihy v podobě posledních 50-ti stran už nelze zbrzdit ani zastavit v překotném pádu s těžkým zadostiučiněním a pocitem viny, který je v každém z nás.
Jako rodák z kraje jen kousek vzdáleného se nestačím divit jaká souhra lidí s přírodou existovala. Jak malebně se dá popsat kraj drsný, a přesto nádherný. Každý popis větru, bouřky, deště v podání paní Tučkové opravdu pocítíte na vlastní kůži.
V některých situacích pravda tuhne krev v žilách, když čtete záznamy StB a nestačíte se divit co vše bylo v té době možné. Dnes tato "historie" často odsuzovaná mě nutí přemýšlet nad tím, zda se opravdu dnešní "moderní" svět liší a nebo ne? Zda je člověk svodobnější?
Na závěr jedna krásná věta k zamyšlení:
"Jestliže něčemu věříš a věří tomu i lidi kolem tebe, směřuješ k tomu, ať chceš nebo ne.
Klasická satira jak má být. Jen škoda hrubek, které se prolínají celým vydáním - kde mohli soudruzi v Číně udělat chybu B-)
Krásná kniha o tom jak slepý hon za fiktivním navyšováním hodnoty hýbe světem i po další hospodářské krizi, která ovšem ješte neskončila.
Moto pro přípravu další generace: "Učte své děti: Nemáš na to? Polož to! ... Život zadluženého člověka není životem, ale směsí zoufalství a štvanice, ponížení a nejistoty, kde a jak zajistit prostředky na splátky a živobytí."
No a nemohu než ještě doplnit motto T. Bati: " Kdo se honí za penězi, ten je nikdy nedohoní. Hleďte si práce, dělejte ji lépe než soused. Peníze za Vámi přiběhnou samy."
Druhý díl je jako bodnutí do zad.
Tu osudnou stranu jsem četl několikrát a pořád jsem nechtěl věřit, že to Fulghum skutečně takto napsal.
Ale i tom je život/smrt...
Všechny knihy o Rámovi jsou skvělé.
Bohužel popisný styl nepřežije spousta čtenářů a to je velká škoda.
Krásná myšlenka o tom jak lidi rádi všechno ničí.
Když jsem začal tuto knihu číst, byl jsem z námětu doslova nadšen.
Bohužel musím říct, že s každým dalším dílem nadšení umíralo, až se nakonec o žádném zmrtvýchvstání nedalo mluvit.
I přesto hodnotím jako dobrou fantasy.
Čistá japonská deprese v komprimovaném stavu.
Přesto se nelze nenajít ve spoustě okamžicích; nelze se odprostit od pocitů hlavních postav.
Murakamiho zbožňuju.
Tak toto je druhá kniha, kterou bych chtěl uměl nazpaměť.
Až při čtení si uvědomíte kolik z každodenních věcí, které provádíme jsou skutečně rituály.
Tak tuto knihu bych chtěl někdy znát nazpamět Bo)