rakytnik komentáře u knih
"... Na světě totiž jsou i nesprávné volby, které přinášejí správné výsledky, a také správné volby, které je nepřinášejí. K vymanění z této absurdní situace - protože jak jinak to chcete nazvat? - je nutné přistupovat k věcem tak, že ve skutečnosti nemáme volbu vůbec žádnou. Protože co už se stalo, stalo se, a s tím, co se ještě nestalo, si nemusíme dělat vrásky."
Co mají společného:
@ britský vrtulník z druhé světové války,
@ krátký film z roku 1915,
@ satirický časopis ze San Franciska z devatenáctého století,
@ zkratka pro bílé anglosaské protestanty,
@ název jedné Aristofanovy komedie,
@ a nakonec superhrdinka z Marvelových komiksů?
Kdo ví?
Pak ví, že: " Žijeme ve světě, kde paranoidní jedinci mají víc rozumu než ti normální."
JAN BUBLANSKI "BUBLINA"
PS: Domnívám se že to ještě neskončilo $;o) jupííí
Nádherná kniha o hledání ...
"Lidská srdce nepojí v jedno jen mír a harmonie. Spíš je mnohem hloub dokážou propojit jejich vzájemné rány. Vzájemné bolesti a vzájemná křehkost. Nemůže být ticha bez bolestných výkřiků, není odpuštění, pokud po zemi netekla červená krev, není smířlivého přijetí, pokud jsme předtím nezažili krutou ztrátu. Přesně tyhle věci totiž leží v kořenech každé opravdové harmonie a míru."
"... pravda je jediná věc, která nás lidi spojuje. Každý z nás je pravděpodobně ovládán vnitřní vůlí žít za každou cenu. Člověk chce žít, protože žije, protože celý svět žije ..."
Efektivita je účinná síla jen za předpokladu, že máme jasný směr. Jakmile se zamlží průzračnost směru, stane se z ní bezmoc. Je stejně absurdní jako zkušený tým veslařů, který ztroskotal uprostřed moře a ztratil směr. Postupovat efektivně chybným směremá je horší než nepostupovat vůbec. Ukázat správný směr je principem vysoké specializované dovednosti. A ten nám zoufale chybí.
Strasti i slasti dospíváni v naprosto autentickém duchu.
Každý kdo přečte tuto knihu se nevyhnutně musí alespoň v myšlenkách vrátit do tohoto období svého života.
Humor s jakým Taylor dokáže popisovat je téměř uhrančivý.
Kniha o člověku, který byl dostatečně bláznivý, aby si myslel, že může změnit svět.
Zábavná, tragická, inovativní, někdy psychopatická, ale pravdivá.
Myslím si, že se jedná o velmi kvalitní tajemné dílko o cestě a hledání sebe sama. Pro mne byla o to více tajemná, protože jsem jičetl ve slovenském jazyce.
Murakami nikdy nezklame, každý si najde své, o to více tajemné místo.
Jak někdo může napsat 2 naprosto stejné knihy? U staříka jsem se bavil, tu už mi to tak vtipné nepřijde.
Jak snášíme změny? Pokud Vás napadá tato otázka, pak je tato kniha přesně pro Vás.
Když byla oznámena nová kniha od mého oblíbeného autora, navíc krimiromán, řekl jsem si, že tomu nelze odolávat.
Bohužel i zklamání se dějí ...
Na počátku tajuplné drama, které se pokouší v larssonovském duchu vylíčit krimi zápletku se v závěru jakoby vytratí. Chvilková ambice na román erotický se taktéž nekoná.
Závěrečné rozpačité vysvětlení zápletky už působí značně nestandardně.
Miloši! ... Tak snad příště (:×((
"Tu změnu ovšem nikdo nepozná. Nikdo ji nezaregistruje. Vím o ní jenom já. I kdybych jim to přímo řekla, oni by to zřejmě nechápali. Asi by se mi ani nepokoušeli uvěřit. A i kdyby se třeba i pokusili, nikdy by doopravdy nepochopili, co vlastně cítím. Měli by mě nejspíš jen za někoho, kdo jim narušuje svět jejich vlastních racionálních vývodů."
Strhující román jehož účastníkem by jistě nechtěl být žádný ze čtenářů.
Po přečtení Žítkovských bohyní jsem dal opět na paní Tučkovou a musím uznat, že její vypravěčské umění protkané historickými fakty je neodolatelné.
Každá doba má své vítěze i poražené. Některé křivdy ovšem zůstávají.
Pro mne se po přečtení této knihy otevřel nový pohled na křivdy 2. sv. války.
Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem,aby to byla krásná literatura.
ZDENĚK SVĚRÁK
.... povedlo se, je to krásná literatura §;○)
Co kdyby jednoho dne kdosi kdesi přehodil imaginární výhybku a svět, jak ho známe, by jednou provždy skončil?
Ten den už nastal...
Kde je světlo, musí být i stín, a kde je stín, musí být i světlo. Není stínu beze světla a není ani světla beze stínu. Nevíme jestli jsou Little People dobří, nebo zlí. Oni totiž v jistém smyslu stojí nad veškerým naším chápáním a defnicemi. My s nimi žijeme již odedávna. Od dob, kdy ještě pořádně neexistovalo nějaké dobro a zlo. Od dob, kdy ještě bylo lidské vědomí před svým úsvitem.
Geniální Murakamiho literární labyrint, kterým se můžete procházet donekonečna a stále objevovat něco nového.
Věci nejdou a nebudou, čím se zdají být. Okolní svět vždycky je a bude konstruktem, ze kterého se musí - pokud o to stojí - vymanit každý sám na vlastní pěst.
A magický fantaskní realismus pokračuje.
Jednoduše ty staré časy byly strašně nadčasové (;o))))
Snahou nás lidí je neustále poznávat nepoznané (nedotčené). Bohužel už naším poznáváním nedotčené měníme.
David Zajíc se svým temným démonem má opět co nabídnout.