Red-haired komentáře u knih
Bez rozloučení je kniha, která mi dala dost zabrat, a dokonce jsem ji v určité chvíli chtěla odložit nedočtenou, ale když už jsem se s ní tolik natrápila, přinutila jsem se ji dokončit. .
Kniha je rozdělená na tři části, přičemž první část bych charakterizovala jako DEPRESIVNÍ, druhou část jako SEBEMRSKAČSKOU a třetí část jako JEDINOU, KTERÁ STOJÍ ZA TO – tady jsem konečně poznala styl autorky, kvůli kterému jsem knihu pořizovala a díky kterému jsem si tak oblíbila její předchozí knihy.
Největší problém jsem během čtení měla s hlavní hrdinkou Norou, která pro mě byla od začátku nudná, a na rozdíl od jiných hrdinek Samanthy Youngové slabá, bojácná, zaseknutá – prostě vše, co nesnáším. Naštěstí se Nora v příběhu vyvíjí, pro mě však bohužel příliš pomalu a teprve po cca 300 stránkách čtení, kdy přichází třetí část, jsem ji dokázala snášet.
Od čtení nikoho neodrazuji, kniha si své čtenáře určitě najde, mě však první dvě třetiny plné deprese a sebeobviňování dost unavovaly a není to to, co v knihách vyhledávám. Plus – musím vytknout ještě další maličkost – ten rádoby skotský přízvuk v překladu zní naprosto příšerně!
Příběh je čtivý, psaný nenáročnou a zábavnou formou, vůbec jsem se nenudila a musela jsem se pokaždé nutit, abych knihu odložila. Líbila se mi romantická zápletka mezi hlavními hrdiny, boj za ženská práva, zamyšlení nad rodinnými vztahy a naprosto boží prostředí knihovny (no kdo by nebral takovou práci!) :D
Jsem opravdu nadšená a doporučuji – úsměv na tváři během čtení zaručen. (Já se culila jak blázen :))
Prokletý rok je opravdu tak skvělý, jak o něm všichni básní a jsem moc ráda, že to nebyl jen přemrštěný hype, i když po tom závěru jsem zůstala ještě dlouho zmatená. Určitě od toho ale nečekejte akční nebo odpočinkovou YA knihu, já byla při čtení dost rozčílená, zdeptaná, zapálená, ale určitě ne v klidu. Nejvíc mě štvalo, jak ve společnosti, které vládnou muži, si ženy místo aby držely spolu, raději podkopávají nohy. Štvala mě jejich závist, touha zalíbit se těm, kteří je popravují, chybějící solidarita… a nakonec přece jen vše není, jak se zdá a ty malé jiskřičky naděje mi udělaly neskutečnou radost a nejspíš bych je měla hledat i v reálném životě.
Na knize se mi líbila jak romantická linka, tak psychologická linka i brutální akční scény. Byla to veliká jízda s ne moc uzavřeným koncem, proto jsem po dočtení zůstala v šoku, měla spoustu otázek a podnětů k přemýšlení.
Neandrtálka hledá člověka je kniha, kterou bych doporučila každému, kdo se chce odreagovat, náramně pobavit, zpříjemnit si den, nabízí prostě vše, co v takových romanťárnách hledáme. O to těžší je pro mě hodnotit druhý díl jako průměrnou a za mě docela zbytečnou knihu, protože se tam opravdu nic zásadního nestane.
Kniha je sice stále čtivá, Janie baví svým stylem přemýšlení, analýzou každé maličkosti a náhodnými tématy, s Quinnem si jedou svou zvláštní romantickou linku, to mi ale pro plnohodnotný příběh prostě nestačí. O čem bylo tedy pokračování? Byli jsme akorát svědky plánování svatby a svatby samotné a snad jediná změna nastala při rozuzlení některých rodinných vztahů, ale jinak je to jedna výplňková část za druhou...
Abych nebyla tak přísná, místy jsem se opravdu zasmála, scéna ve Vegas byla poklad ❤ a tu si snad z celé knihy jako jedinou zapamatuji.
!!! SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje !!!
Útlá knížečka, ve které se toho skrývá nečekaně hodně. Rodinné drama, které sledujeme z perspektivy matky a jedné ze dvou dcer. Matka je prostá žena, která chce mít v životě všechno jasně nalajnováno, v domácnosti mít pořádek a hlavně před svým okolím působit co nejlepším dojmem, a to samé také očekává od svých dětí a manžela. Otec je flegmatik, který nic neřeší, dokud ho k tomu manželka (většinou křikem) nevyprovokuje. Starší dcera Katuška jede ve stejných kolejích jako její matka, a to se matce samozřejmě zamlouvá. KATUŠKA uklízí, je pečlivá, vše splní do posledního puntíku, přesně a hned, neodmlouvá… ne jako BARUNA (ano, už od začátku si můžeme všimnout, že matka své děti oslovuje „malinko“ rozdílně). Baruna, ta si jen čmárá ty svoje patlanice, nikdy nic neuklidí pořádně, vždy matku něčím naštve.
V příběhu sledujeme dění v rodině, přičemž se Barča potýká s nástrahami dospívání, nepochopením ze strany matky a nedostatkem podpory jakéhokoli člena rodiny, přitom se stále snaží dostát očekávání matky a pochopit, co dělá špatně. Matka ve všem, co Barča dělá, vidí jen vzpouru a rovnou dceru trestá a snaží se ji „srovnat do latě“.
Nebudu vám lhát, není to žádné příjemné čtení a naopak vás slušně zdeptá, ale jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Navíc – když už se do ní pustíte, nedá se odložit. Bohužel jsem si znovu uvědomila, v jak bezvýchodné situaci můžou děti a dospívající být, jak může domov působit jako past i přesto, jak moc se snažíte, a jak můžou být někteří rodiče svou osobou tak zaslepení, že se své děti ani nesnaží pochopit. Proto bych knížku doporučila každému, protože většina z nás tím rodičem jednou bude a naše děti nemusí být dle našich představ, to ale neznamená, že jsou špatné.
Na mě tam bylo až moc povrchnosti, nablýskaného pozlátka, zdlouhavých popisů šatů, výzdoby, místností... všechno je prostě neuvěřitelně krásné, všichni jsou tak milí a OPĚT krásní... že bych se o postavách dozvěděla ale něco hlubšího, to nehrozí. Hrdinka vlastně tráví celé léto s lidmi, o kterých neví nic než to, co je patrné na první pohled, a ani ji to moc netrápí, protože žije přece v pohádce, kde šampaňské, koktejly, whiskey tečou proudem a vše kolem ní je nádherné. Romantická linka je pěkná, bavila mě i rodina hlavní hrdinky, tam jsou ty postavy mnohem zajímavější, jen nemají nejnovější šaty a šperky, takže pro Lou docela nuda.
Nechci být až tak kritická, ze začátku se mi kniha četla dobře, i závěr se mi líbil, ale dlouhé popisy scén nakupování, střídání klubů, a interakcí mezi lidmi v dost povrchním přátelství, nejsou nic pro mě, takže jsem se značnou část knihy vůbec nebavila a spíš rozčilovala nad tím, nad čím se hlavní hrdinka blahem rozplývala...
Za mě lepší než jednička nejspíš díky tomu, že mi Spencer a Dawn byli mnohem milejší než Allie a Kaden. Skvělé odpočinkové čtení! :)
Pro mě teda docela zklamání, na knihu jsem se moc těšila a když jsem se konečně mohla pustit do čtení, tři měsíce jsem se s ní trápila a neustále znovu odkládala. Abych nebyla jen kritická, protože se zde našly i světlé stránky, Nikolaj se Zojou mě bavili, dokonce i kapitoly Isaaka, ale i přesto, že kniha měla ke konci pěkný spád, příběh začal vyvracet vše, co se stalo v předchozích dílech a to za mě dost málo uvěřitelným způsobem. To bych ještě dokázala skousnout a čtení si užít, nebýt neskutečně nudných kapitol Niny, které autorka bohužel za celou dobu nepropojila s linkou Nikolaje a Zoji, takže za mě Nina nudila úplně zbytečně...
Celkově tedy hodnotím průměrně a jsem zvědavá, jestli to druhý díl zachrání, nebo úplně potopí.
Krásná fantasy pohádka, která potěší. Určitě od toho nečekejte propracovaný trhák, který vás vtáhne a nepustí, ale čte se to pěkně.
Za mě je Zlodějský tanec ještě lepší než Kroniky pozůstalým, a to hlavně díky postavám Kazi a Jace, které jsem si zamilovala, a jejich nedůvěřivý vztah mě bavil po dobu celé knihy.
Knížka je plná akce a svět Kronik zbožňuju, takže ve výsledku to bylo dokonalé! ♥
Z Nikdynoci jsem teda nadšená (až na ty poznámky pod čarou, ty bych fakt zrušila! :D). Hlavní hrdinka Mia si mě naprosto získala a ten svěží jazyk, kterým Jay Kristoff píše (včetně sprostých slov, když tam zrovna prostě patří), rozhodně také. Některé scény byly popsány tak živě, až jsem to lámání kostí sama cítila. :D
Rozhodně se chystám číst i další díly a Nikdynoc všem doporučuji, je to pořádná jízda.
Co na to říct, z toho konce jsem úplně rozložená a na další díl si ještě pěkně dlouho počkám...
Druhý díl byl skvělý, Jude musela přemýšlet strategicky a vypořádat se s každou novou překážkou, a že jich bylo. Dost mě fascinovalo dění pod vodou a celkově tam bylo nemálo scén, které jsem hltala, jen bych rozhodně uvítala více Cardana! :D
Vlastně mě zajímá, jak dopadne skoro každá postava, která se v knize objevila, ať už ji miluji nebo nesnáším, takže série je za mě rozhodně úspěšná, jen mě teda čekalo maličké psychické zhroucení na konci, ale to přece nevadí! :D
Příběh je velmi čtivý a poutavý, bohužel v některých částech až moc připomíná jiné známé fantasy knihy a některé dialogy na začátku byly takové... až trapné. Celkově je kniha hlavně jedna velká romantika s andělskou tématikou, ale moc mě bavila. Scény s Kassielem a Adamem vždy stály za to, a já bych si další díl s chutí přečetla, takže i přes mých pár výtek (a nesympatickou hlavní hrdinku :D) jsem spokojená. :)
Pro mě byla kniha bohužel průměrná a většinou mě nudila. Hlavní postavy jsem si nezamilovala, spíš naopak. Rhen mi vyloženě lezl na nervy a o nějaké chemii mezi ním a Harper nemůže být řeč. Zaujal mě ale Grey a díky němu možná sáhnu i po dalších dílech až vyjdou s nadějí, že to bude lepší.
Skvělá oddechovka! Přečetla jsem za dva večery a moc jsme se pobavila - účel splněn. :)
Kdybych mohla, tak půl hvězdičky uberu za místa v knize, kdy jsem pořád čekala, až se něco stane, A ONO STÁLE NIC! Až jsem knížku na chvíli naštvaně odložila :D. Jinak je ale příběh opět neskutečně poutavý, vývoj postav mi zajistil nenávist k Tamlinovi, a neskutečně jsem si oblíbila Rhysův nejužší kruh přátel, hlavně mě baví Cassian a Amren. A stalo se něco neuvěřitelného, já snad fandím i Nestě? :-o Jsem moc ráda, že Feyre se konečnš aktivně podílí na dění v Prythianu, a díky tomu se můžeme blíže seznámit i s ostatními kraji. A mimochodem - ty žhavé scény mezi Feyre a Rhysandem? Tohle rozhodně není young adult :D ♥
Sérii jsem se dlouho vyhýbala kvůli tomu, že se jedná o retelling, nakonec jsem se vůbec neměla čeho bát, protože motiv Krásky a zvířete tady je, ale jedná se o úplně nový příběh plný magie a nebezpečného dobrodružství. Sarah J. Maas je výborná vypravěčka a dokáže své postavy vykreslit tak, že je milujete, nenávidíte, vše s nimi prožíváte, a magický svět je vykreslený tak dokonale, až máte pocit, že v něm žijete. Až na trošku přehnanou romantickou linku ke konci a příliš jednoduchou hádanku, to byla dokonalost, a všem fantasy maniakům doporučuji :).
Jako oddychovku určitě doporučuji, četlo se to samo. Opravdu to dost připomíná Rosemary Beach, ale vůbec mi to nevadilo.
Asi není dobré komentovat závěrečný díl hned po přečtení, protože z toho může vyjít akorát pěkně zlostný komentář, ale risknu to.
POZOR!! URČITĚ TU BUDOU SPOILERY, PROTOŽE SE NEUDRŽÍM...
Nebudu strhávat víc hvězd, protože série je čtivá a vtáhla mě do děje, a to i v posledním díle, zklamání ze závěru ale bylo obrovské.
Za prvé - Mal - jaká převratná změna osobnosti! Žádný vývoj, jen jakoby ho úplně zaměnili s jinou postavou, najednou je to pan dokonalý, který vždy učiní správné rozhodnutí a Alině nic neztěžuje, A VŮBEC TO NENÍ DIVNÉ (těžký sarkasmus).
Nikolaji, naštěstí ti nemám co vytknout, ale že bys tu knížku zachránil, to se taky říct nedá.
A nakonec to nejtěžší - pojďme dát nejzajímavější postavě minimum prostoru v závěru a nechme to vyšumět - jestli byl tohle záměr, bravo, povedlo se! Zrovna postava Temnyje si opravdu zasloužila jiné zakončení, neříkám happy end, ale opravdu pořádnou scénu. Dáme o něm teda ještě větičku na konci, aby se neřeklo, a sbohem, to přece úplně stačí...
Stačilo asi jen napsat "Jsem zklamaná", příště se třeba polepším :)
Griša se mi zdá dost podhodnocená, což nejspíš bude kvůli tomu, že Šest vran je skvost a lidé nepřestanou srovnávat. Přestože jsem nejdřív četla Šest vran, první díl Griši pro mě rozhodně nebyl zklamáním. Samozřejmě je to jiné, méně vyspělé, víc romantické, ale autorka je stejná a opět mě vtáhla do děje tak, že jsem knížku nedokázala odložit a chvíli žila v jiném světě, takže za mě rozhodně úspěch :)