Redra komentáře u knih
Za mne skvělá kniha. Nejedná se o klasický příběh o strašidelném domě, je to hororový příběh o magii a dávných kultech. Příběh si drží vysokou míru napětí až do překvapivého konce. Přečetla jsem za dva dny a nemohu si vybavit nic, co by mi v knize vyloženě vadilo nebo by stálo za výtku. V poznámkách k příběhu na konci knihy autor píše, že se mu podařilo napsat horor s komediálními prvky, pokud tím nemyslel možná pro někoho úsměvné metamorfózy, tak já žádné komediální prvky neodhalila. Možná mi je osvětlí někdo z čtenářů v komentářích :-)
Úžasná kniha od skvělé autorky, kterou jsem velmi rychle zařadila mezi své oblíbené. Ani jedna z jejich knih zatím nezklamala. Co mě u jejich příběhů naprosto dostává je, že nejsou jenom děsivé a tajemné, ale skoro všechny jsou i nějak zvláštně smutné. Ty postavy jsou popsané tak reálně, že jejich motivace je pochopitelná, čtenář (nebo alespoň já :-) )jejich trápení prožívá s nimi a ještě nějakou dobu po přečtení na děj vždycky myslím. Vřele doporučuji všem, kdo mají rádi tajemné, mysteriózní příběhy s dávkou smutku. A obdivuji, že i přes větší množství postav a různé časové roviny do sebe všechno nakonec zapadá a nejsou žádná hluchá místa.
Varuji neobsahuje přímo spoiler, ale může napovědět :-). Po Domu tajemných stínů jsem jí vážně chtěla přestat číst, ale nakonec jsem přečetla, protože i když nejsem její fanynka mám ráda tuhle tématiku. A jsem na vážkách s hodnocením, ale hodnotím jí ve výsledku dobře. Klady: nový styl vyprávění - nejedná se jen o klasické strašení v domě, 3/4 knihy jsou opravdu poutavé a napínavé, čtivé. Zápory: dost zjevná inspirace Šestým smyslem a Ti druzí a to i v detailech, konec - který je možná překvapivý, ale nelíbil se mi - čekala jsem vetší tajemství ( a také byl už víckrát použitý), pak takové to zbytečné opakování některých věcí (tady vaření čaje třeba). Ale rozhodně knihu můžu doporučit! Opravdu to od Darcy Coates není špatná kniha.
Můj komentář je asi ovlivněn tím, že jsem velká fanynka hororové literatury a tohle horor moc není, ale i tak mi kniha přišla minimálně do poloviny celkem zajímavá. Líbilo se mi vykreslení hrdinčina dětství, to jak se vyrovnávala se smrtí maminky i vztahy s jejími kamarádkami, i když za mne tohle lépe umí vyjádřit třeba Dan Simmons nebo Rober Mc Cammon, ale OK bavilo mne. Bohužel se poetika dětských rozhovorů vytratila u dospělé hrdinky, kdy mi rozhovory přišly takové plošší. Romantický moment a následný happy end byl předvídatelný a pro mne je v tomhle typu knih skoro až rušivý a to opravdu nemusím nešťastné hrdiny utopit v litrech krve :-) jen tady mne prostě nebavil. A co se samotného mysteriózního domu týče, tak to je asi největší problém, ten konec a rozuzlení je opravdu chabý. Kdyby byla celá kniha jen románem se slabým náznakem tajemna, v pořádku! Ale i podle názvu a vůbec prostotu, který je domu a tajemným událostem věnován to ukončit takhle?
Musím souhlasit s komentáři níže, že jsem měla problém se do knihy začíst, neztrácet se v ní a pochopit mluvící kočku :-) Ale vlastně jsem byla ráda, že je takhle psaná, bylo to něco úplně jiného a vítaná změna. Horor to není, spíše studie šílenství a pokud se na to podíváte z této stránky, tak je myslím styl psaní pochopitelný a vysvětlující. Konec byl nečekaný a celkově mám z knihy velmi dobrý dojem.
Bylo to docela napínavé čtení, minimálně do 3/4 knihy. Bohužel několik věcí mi to zkazilo, i přes název nechápu co měla Abigale hall společného s příběhem, doufala jsem v duchařský detektivní příběh, ale bohužel závěr mě zklamal, přišel mi nedotažený a nepromyšlený. Hlavní hrdinka se mi líbila až do závěru knihy, kdy se najednou chovala tak zvláštně, jako by ji na jejím příteli zas tak nezáleželo ....
Nenudila jsem se a byla jsem napnutá, námět mi přišel opravdu zajímavý a bavilo mě vystupňování "útlaku" na nájemníky a odkrývaná tajemství. Líbil se mi i styl autorova psaní a byly mi sympatické postavy, což je pro mě vždy důležité, že jim můžu "držet palce" aby přežily ve zdraví :-). Plný počet ale dát nemůžu, a to jednak za konec, který byl tak nějak odbytý, podivný a vlastně mi neseděl ke zbytku knihy a pak za nelogičnosti, které už tu byly popsány v komentáři níže - to opravdu celkový dojem kazilo.
Během četby jsem měla dost rozporuplné pocity, jestli mě kniha baví nebo ne. První kapitoly mě spíše odrazovaly, připadalo mi to celé zbytečně "na sílu" . Naturalistické potratové scény, otec zosobnění všeho špatného co muž jeho postavení v této době mohl mít, opravdu dost černobílé, matka tichá trpitelka, sourozenci hlavní hrdinky vlastně nepodstatní a hlavní hrdinka se mi bohužel znechutila hned v úvodu. Celkově mi asi nejvíc vadilo, že postavy na mne působily neživě, jakoby literární prototypy. Otec bigotní, krutý k ženám, chladný, "krásný", matka krásná, trpící, poddajná, hlavni hrdinka osamělá, ošklivá, ale chytrá, služka krásná a živočišná atd. atd. O horor se rozhodně nejedná, je to spíš román o šílenství, ale v tomhle případě ani ne nějak složitě skrývaném nebo děsivém, ve spojení s vírou v démony, je snadno odhadnutelné, kam vše směřuje. Líbilo se mi zasazení do prostředí mokřadu a nemůžu říct, že jsem se vyloženě nudila, ale znovu už po knize nesáhnu. A co jsem vůbec nepobrala byly poslední kapitoly - jakýsi epilog, ty už jsem četla jen letmo.
Řekla bych že jedna z těch lepších od autorky. Alespoň tam byla hlavní postava muž :-). Námět mi přišel zajímavý, popis domu také ušel, i když bylo odvíjení děje předvídatelné, nenudila jsem se.
U autorky mi začínají vadit její ženské hlavní postavy. V této knize ještě více než v jejích ostatních. Hrdinka mi byla nesympatická, její chování nelogické, nelogičností je ostatně v téhle knize dost a dost. Pořád dokola, elektřina není, ale elektrické spotřebiče ano, to je to nejmenší. A ty strašidelné jevy a jejich vysvětlení mi přišly spíše trapné.....démonický spiritistický příbuzný, masový vrah a stejně to k vykreslení děsu nestačilo, tohle mi bohužel přišlo úplně amatérské.
Za mne to není strašidelné, ani moc napínavé, je to spíš divné. Když už chce autorka psát horor, kde jsou hlavní postavy děti a přitom to popisuje stejně, jako prožívání všech jejích více či méně podobných hrdinek, tak to nesedí. Ale on to vlastně ani horor stejně není.
Já si nemohu pomoct, ale tohle mě celkem bavilo :-) ne jako horor, ale jako taková fantazy pohádka. Dobře to dopadlo a skoro všichni žili šťastně až do smrti :-)
Beru Darcy Coates jako autorku hororů s určitou rezervou, některé její knížky mě baví, ale za opravdové horory bych je neoznačila. U této jsem chvíli měla pocit, že by mohla být "děsivější" - docela se mi líbil námět a nechci prozrazovat, ale ta forma "návratu" mi přišla zajímavá, jenže potom to zase sklouzlo k takovým nijakým a opakujícím se popisům, jako má v každé knize. Závěr byl předvídatelný a napětí se kamsi vytratilo....škoda
Velmi příjemné překvapení!!! Mám hororové duchařské příběhy opravdu ráda a tady jsem příliš nečekala, ale nakonec je super, že jsem knihu koupila. Hezky vykreslené prostředí, postavy byly zajímavé a dokázala jsem pochopit jejich motivace (u všech knih to není pravidlem :-)). Pozvolný rozjezd mi vyhovuje, protože hezky pracuje se stoupajícím napětím. A co bylo pro mne velké plus, je spojení duchařského příběhu s lehce detektivním. Knihu jsem četla hned po dočtení knihy Darcy Coates Dům tajemných stínů a přišlo mi to naprosto nesrovnatelné - ve prospěch Anity Frank .-)
Tak já budu se svým komentářem asi osamocena, ale nemohu si pomoct - kniha se mi nelíbí. Znám všechny autorčiny předchozí knihy o strašidelných domech a beru je jako takové lehké čtení, více či méně strašidelné, kterým sluší přesně rozsah do 300 stran. Dům tajemných stínů jsem se vyloženě nutila přečíst do konce a některé pasáže jsem přeskakovala, což opravdu nemám ve zvyku. Chvílemi jsem si připadala, že čtu červenou knihovnu pro hodně mladé a naivní slečny , napětí jsem necítila celou knihu, osudy postav mi byly lhostejné a děj předvídatelný. Nechci tu prozrazovat nic z děje, takže nemohu být bohužel konkrétnější, co mi vadilo :-) - ale obecně možná alespoň tolik, některé z námětů lehce okopírované z jiných děl (ale to bych neviděla jako velký problém, je už těžké, něčím se třeba i nechtěně neinspirovat), ale u hororové četby necítit ani trochu napětí nebo pocit husí kůže a příjemného strachu mi vadí :-) , kniha je ze dvou částí, ale vlastně se jen změní kulisy a jinak pořád to samé dokola. Takže další knihy autorky si už ráda odpustím .-)
Knize nemám naprosto co vytknout! Napínavá až do konce, skoro jsem zalitovala, že ještě nepokračuje :-). Líbily se mi postavy, prostředí, tajemný příběh. Někdy mě u ní lehce mrazilo a někdy bylo spíše smutno. Od Autorky jsem četla ještě Pozvaní, také super, ale Tajemství pramenů je ještě daleko lepší.
Tato kniha byla opravdu zklamáním. Vůbec to není horor nebo duchařský příběh, není to napínavé a místy mi to přišlo až hloupé. Postavy mi nebyly vůbec sympatické, takže mi bylo úplně lhostejné, co s nimi bude.
Není to ani tak horor, jako spíš mysteriózní příběh. Čtivě napsaný, postavy sympatické, ale stejně mi přišlo, že začátek byl nejlepší a čím víc příběh pokračuje, tím je víc odhadnutelný a napětí se vytrácelo.
Skvělá kniha, výborně popsané postavy, atmosféra, místa...."Sídlo", historie temného rodu. A i přes několik dějových linií a prolínání současností a historie všechno do sebe lehce a přehledně zapadá a má logické vyústění. Na pokračování této klasiky jsem se nejprve dívala nedůvěřivě, ale knihu jsem přečetla skoro na jeden zátah a vůbec nevím co vytknou. Napětí až do konce a určitě se k ní brzo vrátím.
Kniha mne velmi mile překvapila, pomalu vystupňované napětí, zajímavě vykreslené charaktery postav. Nevzbudí sice vyloženě hororový děs, ale pocit tajemna a mrazení určitě.