Ristridin komentáře u knih
Líbilo se mi to víc než Budžes, takže posun na 5 hvězdiček ze 4 je zde oprávněný. Kniha Oněgin byl Rusák mě bavila po celou dobu, přišla mi realističtější, protože vybarvení Helenčina světa jako malé dívky (ale již školačky!) bylo podle mě někdy až příliš naivní. Ne však bez originality a vtipu, ale pro mě je Helča teď prostě sympatičtější. Druhá kniha tak působí zajímavěji, dává nahlédnout na období, ve kterém jsem sice nežil, ale podobné starosti ohledně dospívání a maturity jsme řešili každý a byly to časy v něčem sladké a v něčem hořké (ikdyž třeba v mém případě ne úplně porovnatelné se socialistickými časy). Místa v Praze potěšila, chození po Letné a GNŠ taky. Pozitivní zprávou je, že se už možná venku po Praze nepotlouká tolik úchylů jako tenkrát. Špatnou zprávou dnešní doby ale je, že jsou všichni uhnízdění doma za monitory, a asi jich tak bude ještě víc… Takže palec hore za včerejší zabásnutí Ústečana :)
To je tak roztomilé čtení, že si dokážete představit knihu i po pár měsících otevřít znovu. Někdy trochu nadsazené příběhy, ale vše je o tom, že i podivní a zvláštní lidé, kterým občas nerozumíme, jsou také lidé, ikdyž mají možná zvláštní pohnutky. Na plechárně mě mírně zklamalo, ale u této knihy opět vím, proč mám autora tak rád. Jenom mě mrzí, že ač útlé dílo, četl jsem ho pro nedostatek času poměrně dlouho a příběhy tak někdy možná do sebe tak dobře nezapadly. Další důvod proč přečíst brzy znovu!
Příběh silný a velmi smutný, Eddie zažil šílené věci a dokázal se s tím poprat. Vyprávění občas působí trochu neosobně, což byl buď záměr a nebo takto prostě psal 100letý technicky založený člověk. Nicméně myšlenky o lásce a lepším životě, který je třeba prožít ve štěstí a radosti jsou hezké a inspirativní.
Měl hezký proslov na TEDx, pusťte si ho.
91 % mi přijde trochu příliš pro tuto knihu, a asi jsem proto čekal víc, pokud se to tak dá v kontextu knihy říct. Není to ale zklamání.
Série je skvělá a dal bych jí 5/5. Tato kniha mě bavila víc než Nimbus, ale taky se u ní neubráním tomu, že jsem asi čekal víc (i bouřlivější průběh a větší "kataklyzma"). Přesto nejsem zklamaný. V prvním díle jsme prostě dostali náhled na život a fungování smrtek a hrozně mě to bavilo. V dalších dílech se otáčíme víc k světu a smrtky už nejsou v knihách to nejzajímavější. Více se řeší udržitelnost stávající situace a nakolik je lidstvo samo o sobě dokonalé v dosažené dokonalé době.
Autor velmi hezky propojuje jednotlivé pasáže, ale pro ještě lepší prožitek by asi stálo za to si knihu po dočtení otočit a dát ještě jednou, protože některé zmínky se vysvětlí až za 200 stran.
Závěr mě vlastně uspokojil a dává mi smysl. Jaký model fungování by byl pro lidstvo nejlepší? To ukáže zkouška dalších 200/300 let po použití pojistky. Smrtky jsou a byly důmyslný nápad a zároveň ohavnost v rukou nedokonalých lidí.
Jednotlivé linky jsou uzavřeny citlivě.
Nezaujalo, neurazilo. Osamělost a friendzone tu byly, jsou a budou. V Petrohradu v 19. století se okolo toho ale asi dělal příliš veliký tyjátr, my si dnes vystačíme s plkáním přes mobily. Obojího je lepší být ušetřen.
Velmi dokumentárně zdařilá kniha o "židovském princi", který byl nadprůměrně inteligentní a schopný jako spisovatel, redaktor a výtvarník. Je velmi pravděpodobné, že by se z něj stala významná postava naší kulturní scény.
Místy je glorifikace Petra Ginze až přehnaná, v kontrastu s tolika dalšími obětmi holokaustu. Příběhů a ztracených postav bylo přece jenom mnoho.
Je ale třeba uznat, že PG byl ve své době a pro ty, které ovlivnil, výjimečný.
Kniha, která dá opět jiný (a originální) náhled na tolikrát opakované téma.
Zajímavé povídky o různých lidech, kteří napříč 20. stoletím prožívali různé starosti. Někdy se jedná o obyčejné existenciální problémy, jiné jsou spojeny právě s těžkou dobou - obě války, komunisti, . Na malém prostoru dokázala autorka správně vystihnout pocity i prostředí.
Četl jsem ale od ní už Krycí jméno Studentka, která vyšla později, a s tím se tato kniha nemůže srovnávat. Místy to až působilo, jako by se Štráfeldová těmito povídkami připravovala na svůj další román, který byl za mě perfektní.
Druhý díl je z celé trilogie dle mého nejlepší a sakra zajímavý. Samotné Hry zabírají nyní méně prostoru a vše se ubírá směrem k tomu, co přinese děj třetí knihy. Spojení vítězů je zde ještě "šťavnatější" než ve filmu. Nelituju ale, že jsem film viděl dřív, už je to navíc dávno. Takhle jsem měl alespoň v hlavě vždy představu, jak kdo "vypadá". Skvělá kniha. Díky knihám lépe chápu vztah Katniss k Hurikánovi a Peetovi, ve filmech se to ne vždy podaří plně prodat.
Četlo se to hezky, ale hororem bych to nenazval. Přišlo mi zvláštní, že vrah byl zkraje vyřešen. Příběh se pak nesl trochu jiným směrem, než bych čekal.
Jednohubka, která neurazí ani nenadchne. Témata knížečky klouzala jen tak lehce po povrchu.
Hezky napsaná knížka pro děti s uvěřitelným příběhem, která nenásilnou formou přibližuje druhou světovou válku a že se něco takového někdy dříve odehrálo. Dále už je na samotných dětech, pokud si začnou hledat nebo budou chtít vyžadovat další informace. Já si dál hledal, protože o této dánské historii jsem nic nevěděl. Oceňuji závěrečné vysvětlení, co byla fikce a co ne.
No fuj, to byla ale prasečina. Horší je, že mi to nepřišlo nějak strašně přitažené za vlasy. Nebo samozřejmě ano, ale věřím, že jako lidé jsme něčeho takového klidně schopni. A zároveň si ospravedlňovat své nelidské jednání. Čím se to vlastně lišilo od nacistů, kteří tedy byli o trochu mírnější a aspoň vězně v koncentrácích nepojídali?
Fabulace o viru neviru, kvůli kterému musí vymřít zvířata a díky kterému se začne přes kanibalismus řešit přelidněnost Komu to co připomíná? :) (Nejsem v žádném případě popírač covidu.)
Chápu námitky mnohých, že kniha mohla být rozpracovanější a mohla lépe popisovat situaci v tomto jiném světě, ale za mě to jako špička ledovce fungovalo dobře. Víc ať si člověk radši domyslí. První třetina byla totiž dost slušný kekel a víc netřeba.
Povídka o melancholickém pubertálním dospívání, prvních láskách a hledání sebe sama. Šťastné (i nešťastné) roky před tím velkým dospělým životem plným vážnosti, nároků, honbou za úspěchem a nechápání problémů těch nově dospívajících.
Tak si vezměte na večer tuto útlou knížečku, pusťte si k tomu Peggy Lee nebo Milese Davise, nasajte atmosféru doby šedesátých let a vraťte se vzpomínkami (a s mírným úsměvem na rtech) do svých vlastních šťastně nešťastných let, které už nic nevrátí.
Drsný náhled a zajímavý průřez nejen severokorejskou historií, ale i filozofií KLDR, která je plná absurdit a nesmyslného adorování božských Kimů.
Ve kterém jiném hlavním městě se ještě dnes používají k sekání trávy namísto sekaček ženy, které otrhávají stonky trávy vlastníma rukama s vírou, že tráva poté lépe roste.
Pro stavbu moderní čtvrti s mrakodrapy je pro urychlení využívána práce mladistvých a studujících vysokoškoláků. No fakt bizár, vítejte v KLDR a nedoufejte v důstojný život.
Svědectví od Špitálníkové bylo ale lepší, za mě tedy 4/5.
(SPOILER) Čekal jsem původně, že příběh bude situován do období za pár let, ale jednalo se o současnost.
Zajímalo by mě, čím to je, že američtí autoři mají svůj téměř vždy rozeznatelný rukopis, kterým jsou k odlišení od zbytku světa.
Kniha jako taková mi přišla vlastně moc fajn, velmi dobře se četla. Hlavní motiv hrozivý a přitom zcela reálný. Vzájemné chování lidí při vyschnutí vody mi nepřišlo ani trochu přitažené za vlasy. Sklenici vody jsem při čtení udržoval teda stále plnou
Za vše může v nadsázce Alyssa, když měla potřebu rozdat vodu sice potřebným, ale zoufalým lidem, ačkoliv jí nepatřila. Vše následující by se jinak postavám nestalo.
Na to, jak se kniha tvářila, že jde o apokalypsu a nikde se vůbec nic nezvládá, tak mi přišlo přitažené za vlasy, že najednou celý stát situaci měl pod kontrolou a bylo po problému. A možná by nevadila zmínka, jakým způsobem se po vpádu sousedů popasovali se svým přežitím Keltonovi rodiče.
To mi ale zase tolik nevadilo, jedná se o podařené YA a kniha se mi líbila. Četl jsem však lepší, takže 4/5.
Páni, tito dva pánové mě velice překvapili. Velice kvalitní díl, opravdu každá strana mě bavila, smál jsem se jako malé dítě, jsou tam vtípky jak pro děti, tak pro dospělé. Líbily se mi i drobné narážky formou kresby, které si musí poctivý čtenář a pozorovatel najít. Rudé hvězdy na koních super!
Lehce se v příběhu objevují náznaky dnešní doby, ale nedráždí.
Přeju dvojici Ferri a Conrad, aby spolu vydali ještě několik dílů, které budou podobně skvělé. Goscinny a Uderzo z nich mohou mít radost.
Moc hezké čtení pro děti s přesahem o mezilidských vztazích a že není vždy správné každého hned škatulkovat.
Napsáno hezky, ačkoliv občas mi autorka přišla otravná a lehce důležitá. Soužití s ní by nemuselo být úplně snadné :)
Celá kniha mě ale baví popisem covidové doby a vystihnutím myšlenek, které napadaly nás všechny. V nynější již o něco klidnější době okolo covidu to byl zajímavý flashback.
Téma smrti a ztráty milované osoby v podobě maminky bylo podáno velice lidsky a něco takového tady svým způsobem chybělo. Bolest a vyrovnání se s novou dosud neznámou situací, ponechání si těch především hezkých vzpomínek a smíření s tím, co třeba nebylo vždy dokonalé. Všechno velmi ze života a jak už psala spousta lidí, i u nás doma to bylo dost podobné. 4/5 pouze za závěr, který byl slabší. Ale ať autorka pokračuje v novém svěžím směru.
Překvapuje mě, že má druhá kniha nejvyšší hodnocení, ikdyž jen o procento. Z trilogie asi nejslabší, ačkoliv ne špatná! Pouze některé pasáže byly lehce vytržené z kontextu a nedavály příliš logiku. Jmenovec Jirka byl občas mírně na pěst, ke konci mi přišel “padlej na hlavu” :) Postava plecháče na mě působila jako nehorázná bláznovina a přešlap, po přečtení trojky mi ale zapadla do příběhu už trochu lépe.
Možná bych dal spíš čtyři hvězdičky, protože ostatní díly jsou lepší, ale mě prostě ten celý koncept tajné fiktivní čtvrti v Praze strašně baví a čte se to až ďábelsky rychle.
Bral bych i víc dílů.
Pecka prostě nemůže zklamat! Tak jednoduché, ale přitom krásné čtení o nepřímém vyznání duše samotného autora, sledování míst v Praze, která si myslíme, že známe, to musí bavit každého.
Pro mě je Pecka daleko zajímavější než velká část českých profláklejších autorů.
Nesedí mi nálepka věku 5+, doporučil bych spíše dětem 2. třída a dál. Ať si to počtou samy, protože číst knihu předškolnímu dítěti nemá takový efekt už jenom kvůli různým vysvětlivkám okolo, ztrácí se pak niť. Navíc je text trochu náročný (ačkoliv děti mají větší fantazii, než bychom někdy čekali) a málo pohádkový. Povedené, ale cílovka je jiná. Synovec (6 let) se celkem nudil, ačkoliv je jinak vděčný objekt. A já vlastně tak trochu taky.