Ristridin
komentáře u knih
Ve výslužbě
Martin Goffa
Pohodová detektivka, nijak divoká a brutální. Goffa i na krátkém prostoru (okolo 180 stran) zvládnul rozvést ucelený příběh a dát postavám minulost a čtenářům chuť o nich číst dál. Zřejmě tím začíná nová série a Arno Milota je celkem sympaťák, ačkoliv by si už měl užít ten zasloužený odpočinek a vyprdnout se na bývalou profesi. Nemyslím si tak, že bude série dlouhá - tak 3/4 díly? Víc by asi byla škoda, nesedělo by mi to k důchodci, který bydlí v malé vesnici.
Těším se na pokračování, máme zde už malé náznaky, co nás čeká příště.
Bouřný úsvit
Zuzana Hartmanová
(SPOILER) Tak jo. Čte se to prostě dobře a svět je zajímavě vystavěný. Ale konec mě asi neuspokojil, protože hooodně věcí, ke kterým příběh postupně směřuje v průběhu všech 3 dílů, bylo v závěru jen tak mimochodem zmíněno a ne plně vysvětleno a nebo se už o nich vůbec nemluvilo. Například - co nakonec bylo s postavami jako je Nikolaj, Arumiel, bohyně zmaru a její osvoboditel, nový bůh, Vulpe a jeho další konání, Vesper a křídla…?, Riw, Aris a Gindžiro, kteří se tvářili, jak jim nové město démonů není úplně po libosti, …
Můžeme si to domyslet a možnosti se nabízí, ale větší vyvrcholení a ozřejmení by nebylo od věci.
Čekal jsem více krve, úmrtí, nějaké boje, daleko větší převzetí moci od Arumiela, který teda úplně vyšuměl. Neříkám, že je to špatně, ale ten poklid mi nějak nesedí.
Pokud to byl opravdu závěr, tak to mohlo být lepší. Ale moc tomu nevěřím, ty nedoražené linky si podle mě autorka nechala na jinou sérii, která naváže. A nebo by měla taková série vzniknout, jinak by to byla velká škoda toho potenciálu, co zde byl a ještě zůstal.
Oko bouře
Zuzana Hartmanová
Dost povedené pokračování, laťka ještě o trochu výš. Politikaření, intriky, nechutnosti, sex, láska, krev, šílený závěr. Tohle mělo opravdu grády a stále se pohybujeme v děsivém světě, u kterého začínáme konečně trochu chápat, kde se stala chyba a proč se děje, co se děje.
Po dočtení jsem čekal od dalšího třetího dílu solidní zakončení, s obavou o osud mnoha postav. U každé mě zajímalo, co bude dál, což přičítám tomu, že autorka velmi dobře a vlastně i lidsky a logicky dokázala popsat jejich uvažování a propojení.
Před bouří
Zuzana Hartmanová
Velmi dobré fantasy, které rozjíždí dost zajímavou hru v apokalyptickém světě. Hodně dobrá fantazie autorky. Žádní elfové a jiné běžné typy, ale okřídlení démoni, kteří mohou být různí. Chvíli trvá se zorientovat, ale lehké čtení by byla nuda.
Vše je připraveno pro slušnou jízdu, ač krví a epickými boji kniha neoplývá.
Nejasné pasáže jsou často vysvětleny retrospektivně a dost to zlepšuje celkový dojem ze čtení, líbí si mi autorčin styl vyprávění.
Arumiel na mě nepůsobí jako velký vladař, ale spíš moula, což se ukázalo v dalších dílech.
To byla zákopová válka
Jacques Tardi
Velmi drsné a syrové příběhy obyčejných vojáků, které díky vizuálnímu pohledu komiksu celý zážitek ještě umocní. Kdyby byly barevné, tak bych to možná už ani nerozdýchal - viz obrázek vojáka v kaluži krve v druhé polovině knihy. Líbilo se mi množství detailů, ač nehezkých. Například roztržení kalhot při upadnutí do drátů, detaily u mrtvol atd. Věřím tomu, že se v roce 1993 jednalo o významný počin, protože to ke mně promlouvalo jasnou řečí - strašný a zbytečný hnus.
Boj o první místo
Jaroslav Foglar
Foglar má v mém srdci své místečko a dokáže ho i dnes zasáhnout, ačkoliv se jedná o krátkou a spíše výchovnou knížečku, která současně propaguje skautství. Vlastně se mi líbí taková ta snaha vzbudit v dětech pocit odpovědnosti za své chování a aby z nich nebyli zbytečně sígři. Ti byli pěkní už kdysi, a to se dnes pořád říká, že dřív byly děti slušné. Nevěřím tomu, ačkoliv změna se asi mezi generacemi nějaká projevila. Proto mi přijde, že tuto knihu si může každý plnohodnotně přečíst i dnes, vzorce se opakují, ikdyž se lidé mění.
Zemí Škipetarů
Karel May
Nadupaný díl, plný dobrodružství i zábavných odboček. Jako například zbytečná se jeví kapitola o doktoru Mučidlovi, ale naopak dokresluje dojem z knihy natolik, že jsem prostě naprosto spokojen. Padouchové se utěšeně rozrůstají, bratři Alacyové se mi vždy strašně líbili.
Je zde jako i v jiných dílech spousta náhod a zázračných zjištění hlavního kouzelníka Čáryfuka, jehož navíc nemůže trefit žádná kulka a před nímž se třese veškeré obyvatelstvo východních oblastí ještě dodnes, zvlášť když si vzpomene na jeho “zlý pohled"!
Ještě děsivější je ovšem jeho fámulus, zákeřný Hádží, ze kterého se vyklubal Bůh výprasku. Každého, koho potká, si ihned změří a rozhoduje se, zda jej vlastnoručně zbičuje. Naštěstí tomuto osudu uniká každý druhý člověk…
Jen musím dodat, že spižírna masa v Karlosových holínkách je vážně ekelhaft… Ještě že jej následně rozdali vděčným Balkáncům, protože jinak bychom se možná nedočkali dopadení Žuta, na které se můžeme těšit v posledním šestém dílu!
Str. 244: “Sidi, teď jsi vyslovil velké, nádherné slovo. Věřící budou mít z tebe radost a blažení v posledních třech nebesích budou pociťovat rozkoš. Konečně se ukáže, že jsi ozdobou mužského pokolení a korunou hrdinů. Mé svaly se stanou háďaty a mé prsty klepety raka. Budu zuřit mezi lupiči a běsnit mezi vrahy. Nastane pláč v Kilisseli a bědování mezi syny zločinu. Matky a dcery těch, kdo nemají dobré svědomí, budou naříkat a tety a sestry nespravedlivých si budou rvát vlasy a trhat závoje. Odplata otvírá svůj jícen a spravedlnost si brousí drápy, neboť zde stojí soudce s bičem pomsty, hrdina dayakin yortu günü - svátku výprasku, Hádží Halef Omar ben Hádží Abúl Abbás ibn Hádží Dáwúd al Gosara."
O Červenáčkovi
Pavel Čech
(SPOILER) Sympatické a velkorysé kresby, vykreslení Stínadel velmi hezké. Zajímavě vložená linka o Červenáčkovi, která ukazuje realitu běžného života a toho, co všechny čeká a co možná spoustu lidí napadlo po dočtení posledního dílu o Rychlých šípech (a co bylo dál?). Líbily se mi časté spíše náznaky místo spousty slov a dialogů, ale mám zde veliké ale. Nechce se mi věřit, že by to i přes dospívání naši Šípáci takhle až okatě a bez okolků položili, zrovna oni a především Mirek ne. Má výtka pak směřuje k tomu, že TAM-TAM se rozhodně po třetí knize už nemohl vydávat starým způsobem - tedy ruční psaní a kreslení a následné obíhání po trasách. Strojem tištěné výtisky chodily přímo k lidem a neobíhaly, možná tak v rámci rodiny. A Jindra a randit s Podkovou? Vždyť to naše “ublízané potěšení pálilo za Tončou Sedlářovou (i podle pana Velinského, kterého Čech určitě četl)! Opět nevěřím, že by takhle rychle Jindra přesedlal na jinou dívku :)
Horna a Velinský byli vyšší level, nicméně tato kniha též stojí za povšimnutí a jsem za ni i přes zmíněné rád.
Pět jazyků lásky
Gary Chapman
Kniha, která stojí za přečtení v jakékoliv fázi života a určitě není od věci si ji sem tam zopakovat, aby si člověk uvědomil, co je v životě důležité a že vše není jen o něm samotném, ale že lidé okolo jsou také lidské bytosti, ke kterým se musí nějak přistupovat a hlavně mít vůči nim někdy trpělivost a vstřícnost.
Na malém prostoru je vše hezky a srozumitelně rozebráno. Musím ocenit i příběhy klientů, které jsou názorné. Kniha není samozřejmě přesná příručka pro šťastný život, je třeba se zamyslet a dojít k němu vlastní cestou. Knížka může ovšem hezky nasměrovat.
Budu si ji pravidelně opakovat.
Tajemná Řásnovka
Jaroslav Foglar
Foglarovky mám rád a ani po letech u mě neztrácejí kouzlo. Kniha o Řásnovce je do jisté míry naivní, ale potěší svým nadšením pro klubovní činnost.
Nerez
Marek Epstein
Kvalitně zpracované povídky s dobře popsanými postavami a jejich životem. Většinou končí na bodě, ze kterého se dá jít více směry a nevíme, jak to s postavou dopadne a zda vůbec bude šťastna. Ta nejistota dělá knihu o dost zajímavější.
Muž vdaných žen
Alex Walló (p)
Příjemné čtení, které ubíhá rychle. Jak jsem pochopil, tak autor se věnuje většinou spíše detektivnímu žánru. Odbočka se mu nicméně (nejspíš také) povedla. Ne/vztahy z mužského pohledu, nevtíravý a nenásilný humor. Možná něco z vyprávěného autor prožil? To nevím a nepátrám po tom.
Selský baroko
Jiří Hájíček
Zajímavá knížka, které uškodil nepřehledný začátek a zrychlený konec. Téma ovšem zajímavé a čtivé. Z rány, kterou sedlákům komunisté zasadili, se už nepovedlo nikdy pořádně vzpamatovat. Sedláci byli ze závisti určitě mnohým na vsi trnem v oku, ale věděli, co je to tvrdá práce a dokázali v tom spokojeně žít a utvářeli chod vesnice. To dnes na venkově chybí. Žilo by stále tolik tradičních sedláků i v dnešní době, která je už technologiemi, myšlením a masovou produkcí někde úplně jinde? Nebo to muselo prostě přijít, ale pouze v této drsné podobě?
Zmizení Edwina Lindy
David Jan Žák
(SPOILER) Zajímavý příběh posazený prý do šumavské přírody, ale mohla by to být jakákoliv jiná, jde zde spíše o příběh. Příčina problému je nejspíš jasná (neničení krajiny), ale třeba se k ní v dalších dílech ještě něco přidá.
Líbí se mi vykreslení postav, Edwina je mi líto, jak vše musí zvládat. Místy je autorův jazyk až příliš rozvitý, tak snad to nekazí dojem mladším čtenářům.
Přijde mi i super zmínění všech těch možných fantasy příběhů v knihovnách, které mohou být inspirací pro čtenáře, aby si je taky přečetli (většinu z nich jsem četl, třeba Hraničárova učně jsem dřív doslova hltal, možná si ho taky zase zopakuju :)).
Fantasy linka na závěr je trochu zvláštní, ale když bude dobře vysvětlena v druhé knize, tak budu spokojen.
Jože Plečnik - průvodce po stavbách v České republice
Jiří Podrazil
Hezky zpracované s názornými fotografiemi včetně detailů. Průřez tím, co Plečnik zanechal především v Praze. Zahrady od něj jsou vážně skvost. Škoda že nakonec nedopadl jeho návrh lávky přes Jelení příkop, nějaký spoj s Belvederem k Písecké bráně mi tu vždy chyběl a teď se dozvídám, že o něm bylo kdysi opravdu uvažováno. Možná by se nad tím mohl zamyslet nový prezident a jeho tým, když chce dělat úpravy Pražského hradu společně s Pleskotem.
Babička Is Not Dead
Irena Obermannová
Babička mě bavila a hlavní téma vyrovnání se se smrtí matky a babičky bylo citlivě podané. Tady se najelo na takovou “jsem zraněná, někoho chci, ale mám to na párku a sobecky si užívám, takže vlastně nikoho nechci" notu. S některými myšlenkami knihy souzním, občas je to ale zase prostě divný. Držím pěsti, ať se najde někdo, kdo pohne nějak srdcem babičky Obermannové.
Knoflíková válka
Louis Pergaud
Kniha, která mě bavila více v dětství, ale stále neztrácí úplně půvab. Hezký jazyk (mám to nejstarší vydání), mnohé výrazy mě pobavily a špičkování kluků je super. Pojednává se o období ještě několika let před první světovou válkou, takže "starší" mluva kluků mě příliš nepřekvapuje.
Kniha je ale lehce monotónní a vlastně se kluci jen řežou a nadávají si, do příběhu by se toho vešlo víc. Způsob, jakým se řezali (házení šutrů, mlácení klacky, vyrážení zubů), mě děsil. Přijde mi to trochu moc i na tehdejší dobu, ale kniha asi měla působit poněkud s nadsázkou.
Závěr pak pozvedly památné věty:
"Jo, není to lehký, když má člověk rodiče!"
"A když si tak člověk pomyslí, že až budeme dospělí, budeme možná taky tak hloupí jako oni..."
Proměna
David Věrný
První polovina knihy a ta druhá mi přišly značně rozdílné. Na začátku byl i styl psaní takový nepříjemně a nepřiměřeně drsňácký, což souviselo s postavou nesympatického Petra, který následně prošel tou slibovanou proměnou v prostředí lesa za pomoci dvou skromně žijících lidí, kteří dokázali najít svou vlastní harmonii v klidu lesa.
Stále jsem čekal, kdy začne žánrově thriller a nedostalo se mi ho. Zvraty a scény byly někdy značně na sílu, stejně tak “český James Bond", ale vlastně mě to tu tak nějak bavilo.
Tato kniha vás nevystřelí do jiných sfér, ale čte se dobře a když přimhouříte očko nad scénami, které působí mírně nerealisticky a až béčkově, tak se vám bude líbit.
Ten nedokončený závěr mě ale trochu štve. Vlastně bych byl nakonec i pro pokračování, což se nestane.
Tři králové
Zdeněk Ležák
Hezké ilustrace, ale v něčem trochu nepřesný příběh. Každopádně super, že vzniklo něco takového, ačkoliv krátkého a zkratkovitého. Příběh jde tak jen po povrchu, ale jestli vzbudí další zájem, tak super. Kdo moc o Třech králích neví a nezná souvislosti, asi bude dost zmatený, děti o to víc, že vůbec nemusí znát historii té doby.
Trochu mi přišlo líto, že si v ilustracích nepohráli o něco víc s tím, aby třeba Mašín byl víc sobě podobný.
Příliš často byli Králové oslovováni svými pravými a ne krycími jmény, což bylo ale zde nutné pro identifikování postav.
Opravdu nemám ovšem rád, když někdo v knize neumí správně skloňovat “ji/jí
Medailonky v závěru super.
Stojí za přečtení, ale pro opravdový a úplný příběh je třeba hledat jinde.
Chybky jsou k odpuštění, avšak kdybych neznal historii Tří králů, asi bych hodnotil tento komiks méně hvězdičkami. Takhle jsem si mohl víc vychutnat kresby.
Dva životy pana Perla
Timothée de Fombelle
Předně se (i přes anotaci) nejedná z mého pohledu o pohádku pro děti.
V příběhu se vyskytuje veliké množství postav, kdy některé se zničehonic bez většího vysvětlení objeví a zase zmizí.
Spatřoval jsem jisté nelogičnosti v propojení mezi světy, nacházení důkazných předmětů a motivech některých postav. Možná jsem si ale některých vysvětlení nevšiml dostatečně.
Fombelle je skvělý autor, kniha se čte rychle a nápad příběhu mi přišel velmi zajímavý. Mohl být ale podle mého o trochu lépe dotažený.
Přečtu si nicméně v blízké době ještě jednou, protože jsem tentokrát na čtení neměl bohužel tolik času, a dávkoval jsem tak knihu pomalu a nemusel jsem opravdu vše správně pochytit.
Kniha mi stojí i za druhé přečtení, takže doporučuji všem ostatním!