RMarkéta komentáře u knih

Přečteno o polední pauze. To jen dokazuje, že je kniha čtivě napsaná bez nejrůznějších obezliček. Formát taky padne lehce do ruky. Jen jsem od paní spisovatelky a zároveň renomované psychoterapeutky čekala něco trochu jiného. Něco, co má mnohem větší hloubku. Nad čím se můžu zamyslet a v čem se můžu přehrabovat. Tady jsem poněkud zrozpačitěla. Žádný jiný pocit nebo myšlenka.

8 01.06.2020

Měla jsem pocit, že se po pařížském trhu procházím společně s Florentem. Zápach z tržnice jsem cítila i ze spaní, protože Zola ji popsal naprosto přesně, až je to sugestivní. Je poctivím zástupcem naturalismu. Bylo vidět, že pan spisovatel trh navštěvoval a moc dobře ho znal. Taky si určitě dělal poznámky a náčrty. Ta příprava je tam znát. Postavy jsou tady spíše do počtu. Hlavní prim hraje trh. Přála jsem Florentovi lepší život.

8 07.04.2020

Netušila jsem, že Pepa Laufer taky píše. Jeho příběhy jsou černohumorné až na půdu a velmi čtivé, taky moc hezky vypointované. Vezme něco banálního a otočí to takovým způsobem, že se nestačím divit. Fajn čtení do tramvaje.

8 18.11.2019

Krásná atmosféra. To se podařilo zachytit opravdu věrně. Až jsem měla při čtení pocit, že s klukama jedu taky parníkem a běhám s nimi po americkém venkově. To bylo fajn, nechat se takhle unést alespoň na krátkou chvíli. Knížka je to dost útlá, ale ukrývá zamotaný příběh. Jedna z knih, díky, které jsem chtěla jako malá holka řešit velké záhady. Třeba zrovna loupež diamantů.

8 06.11.2019

Jo,jo, v době vánočních svátků se toho dá stihnout opravdu mnoho. Třeba se úplně vnitřně proměnit, samozřejmě pod tíhou okolností. Jak jinak. Ty posloužily jako katalyzátor nebo roznětka. Nora je moc zajímavý studijní materiál, co se týká psychiky. Divadelní hra uváděná v Divadle Pod Palmovkou je taky moc hezky výživná. Rozhodně doporučuju. Tereza Dočkalová je jako Nora skvělá. Za její osobitý panenkovský taneček by se nemusela stydět ani moje milovaná Kate Bush a ta dokonale ovládá karatebalet.

8 15.10.2019

Přiznám se hned a bez mučení. Byla jsem k této ruské fantasy trochu skeptická a vyhýbala se jí. Po prvních stránkách mě to ale přešlo. Prostředí Mosky je pro mě hodně atraktivní. Antona beru jako dobrého kámoše. Boj Dobra se Zlem má mnoho podob. Lukjaněnkovo filosofování nad životem mi nevadí. Jsou to dobré myšlenky. Tato kniha je takové seznamovací kolečko, pro ujasnění si preferencí. Přece jenom nemůžeme hned letát s letadlem, když jsme v životě nedrželi knipl v ruce a nevíme, k čemu se používá. Existuje i film, ten se ale od knižní předlohy velmi liší.

8 22.08.2019

Oceňuju a vážím si toho, když v sobě někdo najde tolik odvahy jako Veronika a výjde se svým příběhem na povrch, jdou se svou kůží na trh. Lidé jsou stále plní předsudků a považují psychické poruchy a choroby za něco iracionálního, co má být zavřeno za velkou zdí.Odstraněno z jejich zorného pole a blízkosti. Když je něco iracionálního tak to prostě neexistuje, tudíž mě to neohrožuje, neovlivňuje a dělám, že to není. Tento přístup považuju za velkou chybu. Příběhy skutečných lidí můžou spoustě lidem pomoci nebo je nějakým způsobem inspirovat v jejich každodenních bitvách, které musí chtě nechtě vybojovávat a to je stojí mnoho sil a nejen je, ale i rodinné příslušníky a přátele, pokud ti od nich nedali ruce pryč, protože to není jednoduché ani pro jednu stranu.

8 02.01.2019

Pro mě osobně návrat do starých časů a příjemné pohlazení po duši. Beru tyto staré fotky jako inspiraci a baví mě sledovat jak moc se moje milovaná Praha v průběhu let změnila. A změnil se i ten zcela obyčejný život, který je zde zachycen a který se v dnešní bláznivé době řádně zrychlil. Černobílé fotografie mají své nezaměnitelné kouzlo. Prohlížím si je, když na mě jdou chmury a nechám se těmi fotkami unést. Pan fotograf musel mít svou práci strašně rád a dělal ji určitě přímo ze srdce. Ty fotky tím dýchají.

8 08.06.2018

Trošku odklon od toho, co obvykle Sarah Waters píše. Při čtení jsem dala přednost vývoji postav než nějakému nadpřirozenému jevu, ať už tam byl nebo nebyl. Ten jev tady stejně sloužil jen jako nějaký katalyzátor nebo spouštěc. Postavy se ubíraly zajímavým směrem. Sarah Waters psát umí. S tím souhlasím. Prostředí chátrajícího venkovského sídla je jistě atraktivní. Tam se to duchy muselo hemžit. Chyběla mi větší šťáva. Měla jsem problém se do knihy pořádně zakousnout.

8 20.03.2018

Člověk za svůj život udělá tu a tam nějakou tu nerozvážnost a hloupost, ale tenhle světák jich provedl celkem dost. Až z toho byla pořádná lavina. Jen nechápu, že pořád byl taková dubová palice a svou umíněností málem zlikvidoval celou rodinu. I tento kraj, o kterém Klostermann píše, mám křížem krážem projetý autem a prochozený pěšky. Chvilkami jsem si při čtení taky připadala jako světačka, která zatoužila se vrátit do svého rodného kraje nebo do kraje svého mládí a vzpomíná na to, co zde prožila. Čím jsem starší, tak tím je to horší.

7 30.06.2021

Tam, kam samy chtějí. Mají přece vlastní hlavu, vlastní rozum. S tím se moc udělat nedá. Musí si najít vlastní cestu, i když někdy dost krkolomnou. Život na staré Šumavě byl velmi tvrdý. Takový život v drsném a nemilosrdném kraji zapříčinil i rozklad jedné rodiny, kterou nám Klostermann tak barvitě představil. Vlastně jde o takovou malou kroniku.

7 24.09.2020

Vtipné, inteligentní a sakramentsky trefné. Obsahující jednu životní pravdu za druhou. To byla pěkná nálož. Knížka příjemného formátu přesně akorát do ruky. Do dnešní doby rouškové jako dělaná.

7 22.09.2020

Opravdu moc dobrá letní oddechovka. Při čtení jsem si samozřejmě vzpomněla na jeden příběh s Poirotem, úplně to k tomu vybízelo. Poirot by ale byl z této dámy zcela na větvi. To se klidně vsadím. Ta by ho rozhodila takovým způsobem, že by se nestačil divit. Měla jsem typ a ten se mi nakonec potvrdil. Phryne je opět vtipná a to se mi líbí víc a víc. Už se těším na další díl.

7 28.07.2020

Prolínání dvou dějových linek je vděčný nápad. Dost to příběh oživuje a udává jeho směřování, aby vše mohlo do sebe zapadnou jako dokonalá mozaika. Po tom všem, co se v knize odehrálo mi závěr přišel trošku odfláknutý a tím pádem samozřejmě uspěchaný. To byla škoda. Četlo se moc hezky, i když jsou tam zmíněné i nehezké události. Ale tak to život přináší.

7 18.02.2020

Oceňuji, že příběh začíná přesně tam, kde první skončil. To je fajn. Souhlasím, že první půlka příběhu je trošku zdlouhavější. Chvilku mi trvalo, než jsem se tím prokousala, ale pak to stálo za to. Bála jsem, aby nešlo jen o výplňkový díl před velkolepým finále. Takových už to totiž bylo. Ale tenhle díl funguje samostatně velmi dobře. Potěšil mě výpis postav, kde jsou uvedeny jak ty skoutečné, v té době žijící a ty vymyšlené. Je vidět, že si paní spisovatelka dala opravdu práci a vykouzlila zajímavý svět, který mám moc ráda. Už se těším na ten poslední. O seriálu to platí samozřejmě taky.

7 28.01.2020

Chvilku mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Asi jsem něchtěla hned přistoupit na autorčinu hru. Pak se něco zlomilo, já se do knihy zakousla jako pitbul a zhltla ji. Taky jsem si myslela, že půjde o román a on se z toho vyklubal psychothriller, který klamal tělem. Je doplněný o spoustu novinových ústřižků. Nebylo mi z nich dobře po těle, protože nebyly vyfabulované. Najednou to všechno, co se odehrávalo, do sebe zapadlo jako dobře namazané soukolí. Nicméně, pár otázek mi zodpovězeno nebylo, takže si musím počkat na další díl a jak jsem se dozvěděla, jde o trilogii. Tak si pak netrpělivě počkám i na ten poslední. No, co se dá dělat.

7 10.01.2020

Velmi si vážím lidí, co jdou s kůží na trh. Tedy nám povypráví o svých vlastních zkušenostech, o tom, co si prožili a zažili. Mluvit o tom je těžké a vyžaduje to mít srovnáno v hlavě. Jindřich to má tak nastaveno. Přeju mu v životě jen to nejlepší. Rozhodl se jít cestou válečníka a porazit tu psychickou chorobu. Knihu považuju za hodně užitečnou. Může lidem pomoci i jako příručka, aby si našli vlastní směr a cíl jak s tímto onemocněním bojovat a porazit ho. Tuto knihu jsem podpořila na Starovači, protože má smysl takové věci podporovat, aby se dostaly mezi širokou veřejnost. Je to v dnešní době nutné.

7 07.01.2020

Jen tak dál, psychiatrii je potřeba oddémonizovat, odtabuizovat a odstigmatizovat. Takových osobních spovědí, osobních zkušeností si velmi vážím a ocěňuji to, že s tím člověk dokáže jít na světlo. Vidět některé věci s nadhledem a udělat si z toho i legraci, i když jsou vážné. Chápu, že je to velmi těžké. Mám k této chorobě taky velmi blízko. Vím, jaké jsou poměry v těchto zařízeních a jak se chovají někteří lékaři a ošetřující personál a pacienti. Vlastním výtisk s věnováním a podpisem paní autorky. Hezky se ta útlá knížka četla. Je moc dobře, že ty vzpomínky jsou napsány syrově a neopracované. Přidává to na autentičnosti a realitě. Nic vybásněného a vyumělkovaného.

7 18.12.2019

Tentokrát pohled z druhé strany. To není nikdy na škodu. Vždyť každá mince mát taky dvě. Příběh už je zajímavější. Ocitneme se v mé milované Praze. To mě hodně potěšilo, protože se v okolí Malostranské a hlavně teda na Malé Straně dost často pohybuju. Podle uživatele Zanzary jsem tedy Iknvizitor. No, alespoň vím, jak se věci mají a na čem jsem. Konečně to někdo odhalil.

7 12.09.2019

Digitální média jsou dobrý sluha, ale i zlý pán. Zjednodušujeme si život a zároveň si ho ničíme. Je to začarovaný kruh.

7 30.05.2019