Roanna komentáře u knih

Můžu dát šest hvězdiček? Tohle je opravdu skvost a nejlepší autorova kniha. Je ve všech směrech vyzrálejší, než předchozí knihy, psaná více srdcem, hloubavá, vtipná i motivující. Od prvních stránek máte pocit, že si vás Ladislav přibalil do batůžku, a vy všechny radosti a strasti prožíváte s ním. Podařilo se mu vyvážit cestopis s příběhy takovým způsobem, že ještě po dočtení knihy to v mých myšlenkách příjemně rezonuje.

12 20.10.2023

(SPOILER) Ach, to bylo pěkné... bylo téměř nemožné odejít od krásného a velmi čtivého příběhu, jež pojetím připomíná Pýchu a předsudek. Také Kroniky prachu jsou příkladem toho, že krásný, romantický příběh se dá napsat i bez sexu. Užívala jsem si to příjemné šimrání v podbřišku během čtení, a postupné sbližování hlavních postav, i když ke konci už dost natahovane. A pak je na pár stranách krátce konečně vyřčeno to, na co jsme se tolik těšily. Po tom dlouhatánském sbližování jsem čekala trochu více slov a nahlédnutí do citů pana Reeda, aby do sebe vše definitivně zapadlo. Myslím, že autorka si toho byla vědoma také, a snažila se to napravit dodatkovou knihou Pár stránek navíc. Kdyby poslední strany této dodatkové knihy, věnované Animant a panu Reedovi, vložila do Kronik prachu, dala bych 5*. Takhle jsem si připadala trochu ošizena. No, a ten americký konec za účasti publika...muselo to být právě takhle? Ale i tak jsem si příběh užila, a přála bych si více takových milých knih.

10 17.01.2022

Podle mě je Zlodějka knih nadhodnocená. Přestože jsem nic neočekávala, začala jsem pociťovat zklamání už při čtení prvních stránek. Působily na mě podbízivě, jakoby to autor záměrně psal za účelem líbivosti. Nelíbíl se mi ani pokus o humor - ve válečném prostředí až příliš vyčnívá a jaksi shazuje tu hrůzu okolo. Obecně nemám ráda humor v knihách s tak silnou tématikou, jakou válka bezesporu je. Smrt v roli vypravěčky je sice originální pojetí, ale její vyprávění děj odosobňovalo, a to se mi nelíbilo. Nechtěla jsem přijmout její hru a být jen nezávislou pozorovatelkou Lieselina života, chtěla jsem se Liesel dostat pod kůži a prožívat její osud spolu s ní. Napřed jsem jen četla, a čekala, kdy už mě to chytne, ale ono pořád nic. Pak jsem začala přeskakovat věty, stránky....až jsem zjistila, že je mi už vlastně úplně jedno, jak to s Liesel dopadne.

10 10.02.2018

Slepou mapu jsem přečetla jedním dechem. Rozuměla jsem - nebo jsem se alespoň snažila pochopit - jednání osob a nedělalo mi problémy orientovat se ve velkém množství postav, které knihou procházejí. Některé sice do děje vstupovaly tak jaksi schematicky a než jsem si je "osahala", tak mi frnkli, ale jinak vše do sebe hezky zapadalo. Také v této knize (četla jsem po Haně) jsem si všimla autorčina lehkého, osobitého smyslu pro humor, který se mi líbí. I přes pár odlehčených vět se ale kniha nese v pochmurné náladě, nic na tom nemění ani snaha o naději na lepší zítřky.

9 05.03.2018

Moje srdeční záležitost. Steinbeck předvedl úžasnou sondu do duší hrdinů i skvělý smysl pro humor, který mám ráda - jednoduchý, nepodbízivý humor, který příběh odlehčuje, ale přitom neshazuje jeho podstatu. Oceňuji také citlivost, se kterou přistupoval ke smutným pasážím v knize. Steinbeck je příkladem toho, že i na necelých 200 stranách se dá vytvořit brilantní příběh, který vás vezme za srdce.

9 25.09.2013

Kniha psaná srdcem, opravdová, upřímná, laskavá a vtipná, plná krásných vzpomínek na dětství - pamatuji si, jak mě dojala příhoda, kdy Málinka koupila mamince na pouti kvasnice. Miluju tuhle knížku, je důkazem, že ty nejlepší příběhy píše sám život. A miluju valašské nářečí. Kdybych mohla, dala bych i šest hvězdiček.

7 10.02.2018

Skvostná kniha, která mě velmi zasáhla. Alena Mornštajnová dokázala zachytit atmosféru koncentračních táborů velmi strhujícím způsobem. Autorka je navíc skvělá vypravěčka, děj plynul svižně a byl napínavý od začátku do konce, bez jakýchkoli hluchých míst.
Kniha vznikala čtyři roky a ve výsledku je to znát. Chce-li člověk napsat knihu s válečnou tématikou, musí mít o této době hodně znalostí, jen neotřelá zápletka nestačí. Paní Alena zvládla oboje.
I přesto, že válečné příběhy nevyhledávám, tak Hana, stejně jako třeba Ztracená manželka od A. Richman jsou výjímky, které si pozornost právem zaslouží.
Jsem hrdá na to, že mezi českými spisovateli máme takový talent. HANA by se rovnou mohla stát i světovým bestsellerem. Ráda si přečtu i další knihy od této výtečné Paní Spisovatelky. Jen to nebude hned, chci napřed vstřebat tohle dílo - i tak se bojím, že budu srovnávat a třeba budu i trochu zklamaná, protože Hana laťku nasadila opravdu vysoko.

7 08.02.2018

Velmi těžká kniha na čtení, u které je potřeba ji občas odložit a trošku se nad fakty zamyslet. Smekám před autorkou, která si dala obrovskou práci se sbíráním a ověřováním historických faktů o Anně, a nabízí nám tak úplně jiný pohled na poslední měsíce Annina života. Nejde si nevšimnout jisté zaujatosti autorky, díky které je Anna vyličena spíše jako nevinná oběť, než jako zrádkyně jejího Veličenstva, nicméně některá fakta uvedena v knize se mi zdají opravdu svědčící spíše v její prospěch. Osobně si myslím, že čistá jak lilie určitě nebyla, ale některá obvinění proti ní byla naprosto nesmyslná. Jak to skutečně s Annou bylo a zda se alespoň některá obvinění zakládala na pravdě, se již s jistotou nedozvíme, každopádně kdo má rád Tudorovce, měl by si knihu určitě přečíst, a možná pak třeba i trochu přehodnotí (jako já) názor na tuto významnou postavu anglických dějin, který je mezi historiky spíše negativní.

6 04.08.2015

Kdo má rád knihy paní Mornštajnové, toho nadchne i tato kniha, protože se jim svým pojetím velmi podobá. Krásně odvyprávěný příběh ze života, který se čte jedním dechem. Po dočtení se sice ten úplný "Wow efekt" nedostavil, ale to nic nemění na tom, že je to velmi dobře napsaný příběh, který potěší každého, kdo rád čte o skutečných osudech obyčejných lidí.

5 11.08.2020

Knihy o životě obyčejných lidí vyhledávám čím dál častěji. Tahle je vyprávěná pohledem dítěte tak krásně, že se vám nechce od čtení odejít, třebaže se děj točí "jen" kolem (ne)všedního života jednoho kluka a jeho rodiny. Ještě nikdy se mi nestalo, abych při čtení během dvou stran plakala smutkem a vzápětí se smála.
Vše důležité vypovídající o kvalitě knihy je zmíněno již v komentářích pode mnou, tak to nechci opakovat. Zkrátka si ji přečtěte, stojí to za to.

5 27.05.2019

Pár měsíců po dočtení Poslední aristokratky jsem opět dostala chuť na vtipné, oddechové čtení. Na databázi knih mi skočilo doporučení na Robina, jež by se měl nést v podobně humorně laděném duchu jako PA, tak jsem si tuto knihu zakoupila a.....
Ano, souhlasím. Hlavním cílem knihy je pobavit čtenáře a nechat ho plout na vlně zábavy a komických (i na "zabití") výstupů Robina a jeho smečky. Některé situace byly sice zbytečně vyhrocené, až lehce stupidní, ale jako celek mě kniha potěšila. Svůj účel - pobavit - splnila dokonale, takže si ji ráda ještě někdy přečtu.

5 12.07.2018

Nejlepší kniha o (pře)výchově psů, kterou jsem četla. Pro pejskaře povinná četba. Investice do této knihy nelituji, protože Rudovy rady opravdu fungují! Navíc jsem se i pobavila nad některými hláškami.
V první kapitole Ruda poodhaluje soukromý život a představuje svou smečku, v dalších dvou už se věnuje konkrétním problémům (jak odnaučit psa agresivnímu i bázlivému chování, lovení, bát se bouřek, jak ho naučit správné socializaci, atd.), ale převážně odpovídá na vybrané dotazy pejskařů - nutno však podotknout, že někdy jsou jeho odpovědi stočeny do jinam a ve výsledku se vlastně konkrétní řešení nedozvíme :-) Každopádně jsem se dozvěděla spoustu nových rad a informací, takže kniha splnila svůj účel. Ruda mě prostě baví.

Krásná, inspirativní kniha. Stojí za zmínku, že kdykoli čtu některou z Lorniných knih a snažím se víc vnímat přítomnost andělů (nalézám peříčka, o která prosím), stává se můj život duchovně krásnějším. Lorna píše o lásce a konání dobra takovým bezelstným a upřímným způsobem, že jí to prostě věřím. Protože tomu chci věřit. Kdo však chce věřit jen tomu, co se dá logicky vysvětlit, pro toho budou všechny knížky podobného rázu halucinogenní.

5 18.12.2017

Nemusíte být nutně v Boha věřícím člověkem, abyste myšlenky a názory paní Svatošové dokázali přijmout, nebo se s nimi ztotožnit, ale pokud jste, bude to pro vás jednodušší. Není to jen o odcházení Domů, ale i o eutanazii, soukromém životě a setkáních paní Svatošové s lidmi, kteří ji ovlivnili. Rozhodně se ke knize budu vracet, je v ní spousta hezkých myšlenek.

4 11.08.2020

V této knize jsem se dozvěděla úplně všechno, co jsem o bohyních ze Žitkové chtěla vědět. Tímto autorce děkuji za velmi dobře odvedenou práci, protože etnologické zpracování postaveno na faktech a skutečnosti je mi mnohem bližší, než stejnojmenný román od Kateřiny Tučkové. Nedivím se tedy místním obyvatelům, že ti z románového zpracování - a následného vyššího přílivu turistů - nejsou dvakrát nadšení. Na druhou stranu, udělat posléze z domu Irmy Gabrhelove muzeum mi taky nepřijde moc košer, myslím, že o tohle by nestála.
Vždyť bohyně byly obyčejné ženské z masa a kostí, žily všedním životem naplněným prací na poli, péčí o rodinu a dobytek. To, že uměly vyčítat, z nich žádné "čarodějnice" nedělá. O jejich životech hodně napovědělo nejen povídání se samotnou Irmou Gabrhelovou, v té době poslední žijící bohyní, ale i rozhovory s místními, kteří je pamatovali. Hezky to shrnula také její vnučka, paní Lýdia. I díky těmto lidem jsem si udělala úsudek o tom, jaké to vlastně byly ženy. Jinak vše podstatné je už zmíněno v komentářích. Já ještě jednou všem doporučuji, čte se samo.

4 11.08.2020

Konečně něco jiného, než stále dokola omílání Tudorovci. O Normanských královnách jsem nevěděla téměř nic, takže jsem si ráda rozšířila obzory. Velmi působivá byla již předmluva, kdy se autorka snaží uvést čtenáře do doby, ve které královny žily - a právě ty detaily z tehdějšího (nejen) královského života jsou to, co mě zajímá daleko víc, než která královna kdy a co věnovala tomu a onému klášteru. Jen bych trochu poopravila anotaci, která uvádí, že autoka přináší historii "zbavenou mýtů a legend." Právě ty totiž autorka zmiňuje vždy, když není jisté, jak to vlastně bylo. Vzhledem k době, kdy královny žily, těch zaznamenaných fakt není mnoho, což logicky nahrává spekulacím a někdy jsou nám tak přednášena fakta, která byla ve skutečnosti třeba úplně jinak. Ale i v tom tkví kouzlo historie...

4 24.10.2018

Četla jsem po nejlepší Haně a dobré Slepé mapě. Hotýlek je nejslabší. Takový ponurý, bez vyloženě pozitivních postav. V Hotýlku se děje všechno a nic. Je v něm prožitý život celé rodiny, ale bohužel jsem už v první třetině knihy došla k závěru, že mě ten jejich život ani moc nezajímá. Ano, byly tam zvraty a pořád se něco dělo (jak už to tak v životě bývá), ale právě díky četnému množství postav není možné vytvořit si k nim hlubší vztah. Každému z aktérů je šablonovitě přidělen určitý prostor, a pak už je na čtenáři, jaký k nim zaujme postoj. Právě proto je Hana u mě pořád Top. Její komornost je mi bližší, než vyprávění o spoustě osudů, které se mi nedokážou dostat pod kůži. Vypravěčský styl je jediným důvodem, proč jsem knihu dočetla.

4 29.08.2018

Ale tak proč ne. Humor je sice občas zbytečně vyhrocený (Kameňákově trapný), ale některé hlášky mě zase upřímně pobavily, takže se to dorovnalo.
Děj je monotónně plynoucí, ale u oddechovky, psané s jediným účelem - pobavit - se to snese. Já jsem se bavila od začátku do konce.
Nicméně další díly mě už ke čtení nelákají, myslím, že to bude pořád na jedno brdo.
A byla bych ráda, kdyby svůj názor na tuto knihu napsala i Helenka Vondráčková.

4 02.01.2018

Ideální knížka na dlouhé zimní večery - obzvlášť, pokud venku právě sněží. Pohádku o Sněhulce znám od dětství, a pojetí Eowyn Ivey mě nadchlo! Budu se opakovat, ale je to opravdu krásný, pohádkový příběh, který je svým tématem a zpracováním jedinečný. Pár nedostatků by se sice našlo, ale není třeba je vyzdvihovat, když hodnotím 5* :-) Děj plyne svižně, nikde nic nevázne, konec je dojemný, ale víc neprozradím. Ten pocit nejistoty při prvním čtení (kdy přemítáte, tušíte, doufáte, ale stejně nevíte jak to skončí) zažijete opravdu jen jednou.

4 17.11.2014

Málokdy se mi stává, abych dala knize 5*, ale tahle si je zaslouží. Knihu jsem přečetla na jeden zátah, protože opustit úžasnou, optimistckou Lou a její vtipné poznámky, jsem zkrátka nedokázala. Postava Willa byla také skvěle propracovaná. Mně nevadilo, že nedostal protstor vyjádřit se v některé z kapitol v ich formě. Snad i díky tomu na mě působil tak jaksi záhadně a neproniknutelně. Přesto jsem mu rozuměla a chápala ho v jeho rozhodnutí.
Jsem ráda, že příběh dopadl přesně tak, jak dopadl. Byl uvěřitelný, a o to mi jde při čtení nejvíc. Konec byl citlivě napsaný, nezabředával do nadbytečných klišoidních scén a vyhl se i přehnanému sentimentu. I když, slzička ukápla, to zase jo :-)

4 25.01.2014