Roberta komentáře u knih

Nenásilná učebnice historie. Kdo se zajímá o dējiny státu, at neváhá a prečte, je to úplnē bezbolestné.

Tak mi to prislo napsano trosicku horkou jehlou, styl ucebnice.

Mala, ale velice uzitecna knizka. Nemuzu rict, ze po precteni vim vsechno. Muzu ale rict, ze vim o neco vic a touzim vedet mnohem vic. Toto kdyz se mnou kniha dokaze udelat, tak jsem stastna.

Kde jsou ty casy, kdy jsme jako deti poslouchaly navstevni dny na LP...

Skvela kniha, pro me trochu narocnejsi. Zadne cteni do tramvaje, dost me to cteni pohlcovalo a doslova jsem citila, jak mi mozek pracuje na plne obratky.
Coz byla prijemna zmena.

Vyborna kniha, dost jsem se pri cteni zasmala, i kdyz to asi nebylo zamerem autora. Ja mam ale pro vlastence a vlastenceni slabost.
Jak uvadi autor, zamerem nebylo skandalizovat Masaryka, ale ukazat jeho osamelost na konci zivota, jeho lidskost. A to se mu myslim povedlo.

1 21.10.2017

Poslednich tricet stran jsem nedocetla. Uz me ani nezajimalo, kdo je vrah.

Koupeno na vlakovem nadrazi, jen tak...Velmi zajimave, precetla jsem ji behem cesty celou. Kdy jsem dostala informace o souziti Cechu a Nemcu v zemich kruny ceske? Pred rokem 1989 na zakladni skole. Ostuda, co? Proc me vlastne dejepis ve skole nebavil? Objevil se prede mnou prostor, ktery musim probadat. Prisaham, ze ta knizka byla napinavejsi, nez kriminalni bestselery :-)

Pro me nudaaaa....

Vyborna kniha, lehce citelna, prehledna a neprelidnena.
Behem cteni jsem se pocitove vratila do detstvi - snedla jsem cokoladu na vareni, nepriznala se a naopak jsem radila mame, kde ji ma hledat.

3 26.08.2017

Nuda bez pohybu se táhla přes dvě třetiny knihy a když už se konečně něco začalo dít, byla jsem tou nudou už naprosto uvláčená.
Jediné dva momenty, které mě vytrhly z letargie - zmínka o obrazu Růžencová slavnost od A. Dürera (byla jsem na výstavě věnované příběhu tohoto obrazu) a dvě poznámky o poloze Prahy - jednou zmíněn Balt a jednou sever Evropy.

Mela jsem puzeni vyjit ven a otrhat oresak na dvore, ostrihat si vlasy a zesilet. Jak muze nekdo napsat takovou knihu a prezit, nebo se nezblaznit?

Zacatek pribehu me velice bavil, ke konci jsem se musela ke cteni dost nutit. A co vic, hrdina mi zacal lezt na nervy a s nim i samotny autor.
S tim me smirilo az Podekovani na konci knihy (a uleva, ze jsem to nevzdala a docetla do konce, vzdyt co je horsi, nez nedoctena kniha...)

Hodne "ukecana" kniha. 600 stran je moc, polovinu tvori amaterske filozofovani o zivote.

Vyborna kniha. Jen jsem mela zprvu pocit, ze autorka ma spadeno na veskery nemocnicni personal a ze kniha se az prilis hemzi vysinutymi charaktery...Ten dojem ale tim, jak me ta atmosfera pribehu pohlcovala, zmizel.

Dnes jsem precetla podruhe...

Byla jsem Rebekou, Miluskou, Sasou i Renatou. A s temi, kterymi jsem nebyla, jsem se v zivote potkala. Mozna proto me ta kniha tak bavila?

Libilo. Precteno ve vlaku (pulka) a na chate (druha pulka), takze za dva dny. Podle me ctiva kniha, ktera zaujme.

Nemuzu tohoto autora prestat cist. I kdyz Sedmikosteli, ktere me k nemu privedlo, bylo docela jine. A i kdyz se mi neco v pribehu nelibi, nebo me nudi nebo rozciluje, nemuzu se odpoutat, proste to nejde.

1 05.07.2017

Kniha se mela jmenovat jinak, venuje se prevazne zivotu Johannese N. a bol lasky prodejne je zminen jen okrajove.
Je dobre nejprve precist "Sidonii" od stejne autorky. Vlastne staci si precist jen tu jednu knihu...

01.07.2017