Romča11 komentáře u knih
Kniha je také plná incestu, kdy se do sebe Jack a Julie zakoukají a mají spolu poměr, hlavně sexuální.
Knížka je velmi čtivá, je krátká a autor se vůbec nebojí mluvit o tématech jako je smrt, incest, sex...
Děj plyne celkem rychle, charakteristika postav je vykresla skvěle. Prostě a jednoduše řečeno se mi kniha velmi líbila a jsem ráda, že ji máme ve školním kánonu.
Kniha je plná zajímavých myšlenek a autotových názorů hlavně na společnost. Kniha se rychle čte a je úplně ideální k maturitě.
Kniha je jedinečná v tom, že se opět, jako ve své prvotině "Probuzení Simona Spiera", zabývá homosexuální tématikou, kdy Cassie je lesba a Molly a Cassie jsou dcery lesbického páru. Myslím si, že je dobře, když autorka toto téma do svých knih zakomponovává. Přeci jenom ještě větší část společnosti takovéto lidi a páry odsuzuje a nerespektuje. Tohle je super forma, jak ukázat, jaké to je. Jaké to je být dítě homosexuálního páru. Nikdo z toho nevyšiluje a skoro všichni to respektují. V tom jde kniha krásně příkladem. Další věc, ve které je knížka super, je popis toho, jak se Molly postupně do Reida zamilovává a otvírá se mu. Je to strašně hezky popsané. Knížka je opět hodně čtivá, ale začátek byl trochu pomalejší a Molly byla občas (zvlášť když žárlila na Olivii) celkem k nesnesení. Ale jakmile se dali s Reidem dohromady, byla naprosto skvělá. Knížka se ještě zabývá tématem, jaké to je, když se někdo, kdo je vám blízký zamiluje. Popisuje, jak se vám, i všem ostatním ten člověk vzdálí, protože si najde toho, pro něj nejdůležitějšího člověka. A já jsem díky tomu dost pochopila pár věcí ze svého a reálného života.
Od Colleen Hoover jsem přečetla už spoustu knih, ale za mě byla tahle zdaleka nejslabší.
Ze začátku a podle anotace zněla kniha velice zajímavě. Téma částečné ztráty paměti, které nepředcházela žádný úraz, znělo docela originálně. Tím klady této knihy ale skoro končí. Už od začátku, co jsem se do knihy pustila, jsem cítila, že vyprávění z pohledu Charlie není moc dobře napsané. Působilo to prostě tak lacině, nekvalitně, prostě tak, že autorka této části neumí dobře psát.
Vyprávění z pohledu Silase bylo naopak lepší, kvalitnější. Celkově byl Silas mnohem lépe vykreslen a to natolik, že jsem s ním byla schopna soucítit. Ale bohužel ta polovina příběhu, která je z pohledu Charlie, táhle kvalitu celé knihy dolů.
Autorky ale umí ve vyprávění velmi dobře pracovat s napětím. Opravdu jsem skoro do konce knihy neměla ponětí, proč se jim to stalo, proč tu paměť ztratily. Na druhou stranu mě to vysvětlení a rozuzlení docela zklamalo, znělo mi to totiž velice klišoidně.
Líbily se mi ale hlubší myšlenky, které byly do příběhu vetkány.
Celkově je tahle kniha prostě velmi slabá a docela dost mě zklamala, což mě u autorky jako je Colleen Hoover velmi mrzí.
Uf... tak tahle kniha mi tedy dala zabrat a to jsem od ní absolutně nečekala, když je mi téma britské královské rodiny velmi blízké.
Celý ten můj problém s touto knihou spočíval v tom, že mi absolutně nesedl styl vyprávění prince Harryho. Kvůli tomu se mi tahle kniha nečetla vůbec snadno. Už od začátku mi přišlo, že často přeskakuje od tématu k tému a plete páté přes deváté. Trochu se to zlepšilo od momentu, co se v příběhu objevuje Meghan, poslední část knihy se mi četla o dost snadněji.
Co ale musím ocenit je to, jak se princ Harry dokázal čtenářův otevřít a jak ve své biografii detailně líčí své pocity, které prožíval od smrti své matky. Věřím, že to nebylo lehké a celkově jsem si moc ráda přečetla, jak se na některé věci a události díval on a co se podle něj ve skutečnosti dělo za oponou.
Na druhou stranu jsem měla také velký problém s tím, jak v knize líčil některé členy rodiny velmi kladně a jiné velmi záporně a to až tak, že jsem Harrymu nevěřila, že se ti lidé k němu takto chovali.
Jsem moc ráda, že jsem si mohla Harryho příběh přečíst z jeho pohledu, dozvědět se, co všechno si prožil a zažil a o to víc mě mrzí, že mi styl vyprávění tak moc nesedl.
Lucie Macháčková je stand-up komička a přesně tomu kniha odpovídá. Je plná zábavných historek autorky s tématem svatby, které sama prožila nebo posbírala od známých a přátel.
Některé historky byly opravdu zábavné a vtipné, u kterých jsem se od srdce zasmála. Jiné bohužel vůbec nepobavily. Ke konci se navíc už historky dost vzdálily od tématu a já si říkala, co v knize vlastně dělají.
Rozhodně se mi ale na příbězích líbilo, že byly dost čtivé, dynamické, stránky knihy mi často mizely pod rukama a knihu jsem vlastně měla docela rychle přečtenou. Navíc oceňuji, že se autorce povedlo převést stand-up comedy na papír a historky jsou i v knižním podání vtipné.
Taky oceňuji originální "rozdělovače" mezi příběhy v podobě různých variací na hru bingo nebo různé typy nevěst a svatebních hostů.
Kniha mě úplně nenadchla, ale pravděpodobně to bude tím, že její samotné téma mi není až tak blízké a věřím, že mnohé lidi, které blízké je, pobaví mnohem víc.
Svatební historky nejsou žádným literárním skvostem, ale svůj účel víceméně plní a u dost historek se skvěle pobavíte.
Jednorožci jsou unikátní kniha o unikátních lidech. Moc se mi líbil autorčin nápad poskládat knihu z povídek o jednotlivých jednorožcích, kteří do společnosti až tak nezapadají a něčím se vymykají. Věrně zachycuje to, co to znamená být jiný než většina společnosti, jaké překážky musí překonávat, jaké to je jednoduše nezapadat a že na tom není rozhodně nic špatného, ba naopak.
Zároveň tuto myšlenku hezky doplňovalo to, že se jednotlivé příběhy neodehrávaly pouze na Slovensku, ale i v jiných koutech planety.
Měla jsem ale trochu problém s tím, že se mi vyprávění zdálo takové ploché. Dost mi chyběly popisy emocí nebo takové popisy, abych se do knihy dokázala více vžít. Takhle jsem si příběhy přečetla, ale nedokázala jsem se do nich tolik vžít.
Jinak je autorčin styl psaní ale poutavý a povídky se mi četly rychle a lehce. Navíc je kniha i dost plná humoru.
Jednorožci je důležitá kniha povídek s vynikající myšlenkou a poselstvím, bohužel mně tolik nesedla. Ale přesto doporučuju!
Líbilo se mi, že tenhle komiks zpracovává a pojednává o velmi důležitém tématu a to je duševní zdraví. Oceňuju, jakým způsobem je to rozebráno a podáno. Úplně jsem se díky tomu do příběhu vžila a hltala jsem každou stránku.
Dále se mi velmi líbilo, že je to lgbtq+ komiks, jelikož hlavní hrdinky jsou na začátku příběhu pár. Je to zde bráno naprosto přirozeně, nikdo se nad tím nepodivuje.
Postavy byly skvělé, krásně do příběhu zapadly, seděly v něm a některé mi dokonce byly dost sympatické.
Při čtení mi příběh většinou krásně odsýpal, ale v jednu chvíli se mi už příběh zdál zdlouhavý, vytrhla jsem se ze soustředění a začala se koukat, kolik stránek zbývá do konce. To mě lehce zklamalo.
Celkově se mi komiks velmi líbil a rozhodně bych ho dál doporučila.
První díl této série jsem četla už před 3 lety a tak jsem si musela lehce připomenout, o čem vlastně tahle série je. Ale bylo příjemné se i po takové době vrátit do světa potetovaných a prázdných. Druhé díly bývají často výplňkové a často se jimi člověk musí prokousat, aby se dostal ke třetímu. Tady tomu tak nebylo. V knize se pořád něco dělo, byla plná akce a zvratů. Je zde přiblížení toho, kdo jsou to vlastně ti prázdní, kterých se potetování obávají.
V dnešní době navíc oceňuji takový popis konfliktu. Viděla jsem tam mnoho paralel s dnešní válkou na Ukrajině a v tomto ohledu byla kniha dost přínosná.
Celkově má kniha originální námět, skvělý fantasy svět, který mě moc baví. Svět, ve kterém máte všechny své činy zaznamenané na kůži, ale zároveň vedle vás žije komunita prázdných, kteří nemají ani jedno tetování. Geniální.
Co se týče postav, tak mi lehce vadilo, že hlavní hrdinka je zase postavena do klišoidní role, kdy jedině ona může vše zachránit a všechny spasit. V tomto mi byla nesympatická. Zbytek postav byl ale skvělý.
Kniha se četla dobře, příběh odsýpal a krásně gradoval a ke konci přišel zvrat, který jsem tak úplně nečekala.
Celkově se mi tenhle díl a celá tahle série zatím dost líbí a rozhodně bych ji doporučila.
Tohle byl takový průměr. Kniha se odehrává v rámci jednoho kalendářního roku, od prvních narozenin prince George až po jeho druhé narozeniny. George si prochází mnoha šťastnými situacemi i strastmi, ta největší je v podobě nového sourozence.
Kniha je napsána takovým rádoby vtipným způsobem, kdy jistým smyslem pro humor zesměšňuje hned několik členů britské královské rodiny. Ne každému tenhle typ humoru sedne, někdy si na něj čtenář musí prostě zvyknout.
Je to také psáno z úhlu pohledu ročního dítěte, které žije v královské rodině. Je to celé takové zvláštní, George se o sobě vyjadřuje, jakou má moc a vliv. Že má celý svůj tým, který se o něj stará a on jim šéfuje.
Postavy jsou také vykresleny díky humorné stránce knihy velmi zvláštně. Rozhodně neodpovídají realitě a ani jejich vykreslení v rámci stanoveného humoru se mi příliš nelíbilo.
Příběh je psán formou deníkových záznamů. I z toho důvodu se kniha čte docela rychle a svižně, i když některé tyto záznamy byly až zbytečně dlouhé a nezáživné.
Oceňuji ale originální námět a celkově vyprávění z pohledu ročního dítěte. Zpracování příběhu je docela dobře uchopeno.
Celkově je kniha takovým průměrem a to hlavně z důvodu, že jsem si na styl humoru vyprávění po pár stránkách zvykla. Jinak by to bylo ještě horší.
Typ humoru v knize nesedne rozhodně každému. Tuhle knihu spíše nedoporučuju.
Po dlouhé době jsem se zase jednou pustila do literatury faktu. O těch dlouhých večerech v lockdownu, kdy jsem se snažila odreagovat, jsem se začala více zajímat o britskou královskou rodinu. Když pak na podzim vyšla tahle tlustá kráska, hned jsem si ji toužila přečíst.
Vždy mě zajímalo, co se vlastně mezi bratry Williamem a Harrym stalo. Proč spolu teď nemluví. A tady jsem našla odpověď! A takovou, kterou jsem opravdu nečekala.
Kniha začíná vztahy prince Charlese a končí u pohřbu prince Phillipa, takže zevrubně zachycuje všechny vztahy a jejich problémy v téhle rodině. Zachycuje už od dětství princů možné příčiny toho, proč spolu nemluví.
Podle mě je tato kniha hodně dobře zpracovaná a našla jsem v ní mnoho odpovědí na svoje otázky o královské rodině.
Pokud jste fanoušci britské královské rodiny, rozhodně doporučuju! Mě moc nadchla!
Hygge a polibky pro mě byla knihou, která mě pohladila po duši. Je to romantická oddechovka, u které si prostě můžete odpočinout a zasnít se. Naprosto splnila má očekávání, kdy jsem se na příběh vždy těšila a toužila jsem vědět, jak bude pokračovat dál, i když byl zčásti dost předvídatelný.
Opět jsem ji četla v náročném období jménem zkouškové, do kterého mi kniha náramně sedla. Četla se velmi lehce, rychle a vždycky jsem se u ní dokázala odreagovat a soustředit se na romantický příběh hlavní hrdinky Bo.
První část je dosti smutná a ponurá, až depresivní, ale to vás nesmí odradit. Od druhé části se kniha více rozjíždí a kniha dostává to pravé romantické kouzlo. No a v třetí části je kniha z části dost pohádková, kdy si hlavní hrdinka plní svůj sen. Ale i přesto, že to zní jako klišé, mi to udělalo radost, potěšilo mě to a naprosto to krásně do příběhu zapadlo.
Jediný problém, který jsem s knihou měla, byly vztahy mezi některými postavami a takový překotný vývoj jedné postavy a jejího vztahu. Znělo mi to tak trochu nevěrohodně a neautenticky. Nebo jsem nechápala vztah mezi dalšími dvěma postavami a jejich chování mezi sebou.
Hygge a polibky je přesně tou romantickou oddechovkou, u které si odpočinete a vypnete hlavu. Pokud máte náročné období nebo zbožňujete romantické knihy, tak nesmírně moc doporučuju!
Tohle je nejvíc romantická kniha, kterou jsem za poslední sobu četla. A byla opravdu skvělá.
Moc se mi líbil ten vykreslený a velmi dobře popsaný vývoj vztahu mezi Phillipem a Alžbětou. Vývoj byl velmi pozvolný, ale měl přesně to správné tempo, které je pro tu dobu, ve které se příběh odehrává, a královskou rodinu typické.
Velmi se mi také líbila historická věrnost. Na knize je velmi vidět, že autorka má královskou rodinu a dané období velmi nastudované a dokázala tím vystihnout chování všech postav, hlavně Alžběty a Phillipa.
Také se mi líbilo, že ani ve vztahu mezi těmi dvěma nešlo všechno po másle jako v pohádce, ale že měli i své neshody a povinnosti.
Děj knihy krásné plyne a postupně graduje až dojde ke kýžené katarzi a pak už si čtenář může užívat jen štěstí toho páru.
Styl psaní je velmi čtivý, jemný a poutavý.
Postavy jsou krásně popsané a vykreslené a působí velmi autenticky.
Jediná nevýhoda je, že děj se místy trochu táhne, ale je to jen výjimečně.
Celkově kniha působí velmi věrohodně a autenticky. Navíc obsahuje krásný romantický příběh. Tahle kniha je prostě výborná oddechovka. Přesně to pravé pro ty, kteří mají rádi královské prostředí a romantiku. Za mě naprosto skvělý příběh. Doporučuji!
Tenhle komiks je geniální! Velmi dobře popisuje, co prožívá člověk, který má úzkosti. Opravdu jsou tam ty situace velmi dobře vykreslené a čtenář se dokáže do hlavní postavy Anny velmi dobře vžít. Navíc se mi velmi líbilo, jak Anna postupem času se svou nemocí bojuje, vystavuje se čím dál větším výzvám a zvládá to a to i bez léků.
Komiks se čte velmi svižně a lehce, za hodinku ho máte přečtený a i pořádně prohlédnutý.
Postavy jsou velmi dobře vykreslené, hlavní hrdinku Annu jsem si hned oblíbila a většinu knihy s ní soucítila.
Příběh je velmi dobře vystavěný, postupně krásně graduje a vy jste napnuti a chcete číst dál a dál.
Jediná věc, která mi na komiksu vadila byla až lhostejnost rodičů Anny. V jednu chvíli Anna odjíždí se svým kamarádem pryč a zdá se, že je to jen na odpoledne. Oni se ale ten den už nevrátí a jedou do zahraničí nakonec na několik týdnů. A jediné, co na to Annini rodiče řeknou je, že ať dává na sebe pozor a sami odjedou do Egypta. Anna je teprve středoškolačka, tohle mi prostě nepřišlo jako adekvátní reakce rodičů středoškolačky.
Velmi povedený český komiks! Doporučuju!
Tahle kniha je přesně pro ty, kteří se chtějí (hlavně v dnešní době pobavit) a zároveň třeba zavzpomínat na devadesátá léta a přelom tisíciletí a obzvlášť, pokud v nich prožili dětství.
Kniha hraje hlavně na humornou notu, snaží se čtenáře co nejvíce pobavit a autorka má vlastně takový svůj specifický styl pro humor, který bohužel nemusí každému sednout, ale já jsem se u různých vtípků dost nasmála a pobavila.
Kniha je napsána formou deníkových záznamů hlavní hrdinky.
V knize můžeme sledovat život hlavní hrdinky od narození až do jejího nástupu na vysokou školu. Vyrůstá v chatě spolu se svými třemi dalšími sestrami, postupem času se ale s rodiči přestěhuje do nově postaveného domu na jejich zahradě. Je zde dobře zachyceno to typické české dětství a dospívání v tomto období a člověka to úplně vtáhlo zpátky a kniha na něj dýchla tu atmosféru tehdejší doby.
Většina postav je celkem sympatická, s většinou jsem neměla problém.
Některé postavy jsou však až dost bizarní a ty mi skoro hned přirostly k srdci, zamilovala jsem si je.
Kniha je velmi dobře napsána, někdy jsem se od ní nemohla odtrhnout.
Tahle kniha vám nic světoborného nebo důležitého nepředá. Nečekejte, že vám změní vám život. Je ale určena přesně pro ty lidi, kteří se potřebují zasmát a třeba se chtějí na chvíli vrátit do dob po revoluci a zavzpomínat na přelom tisíciletí.
Pobavila jsem se a v tomto směru mohu knihu jen a jen doporučit. Prostě humorná kniha z prostředí devadesátých let.
Recenze na tuhle knihu jsou opravdu špatné.
Já ale musím říct, že mě zas tak hrozná nepřišla. Ano, není to autorky nejlepší dílo a už vůbec žádný literární skvost, ale číst se to dá.
Velké plus pro mě bylo, že se to většinu času odehrává v královském prostředí, které mě z nějakého důvodu fascinuje. To bylo navíc nastíněné a vykreslené velmi dobře. Královský protokol, pukrlata a i tykání a vykání (velmi dobře přeloženo mimochodem), to vše působilo velmi autenticky.
Děj byl podle některých čtenářů pomalý, zdlouhavý a celkově se v knize prý nic nedělo. S tím také nesouhlasím. Dnešní doba je jednoduše velmi, velmi zrychlená, ale když se podíváte do minulosti, namlouvání v takto vysokých řadách společnosti prostě trvalo dlouho. Král se nemohl jen tak z fleku zasnoubit s kdekým. Jednoduše aby mohla vyniknout atmosféra, autorka dala prostor vyniknout královskému protokolu, který byl a je zdlouhavý. Já to oceňuji. Na ději shledávám jedinou vadu a to je ten zvrat skoro ke konci. Vše je tam uspěchané a poté celkově takové nereálné. Ten konec tu autenticitu docela kazí.
Styl psaní je takový, na jaký jsme povětšinou od Kiery Cass zvyklí, prostě příjemný. Kniha se čte rychle. Stránky vám mizí před očima.
Postavy jsou celkově zvláštní. Hlavně hlavní hrdinka Hollis je nesympatická a v jistých scénách i dost na zabití. Snad více než America ze Selekce. Král Jameson je dobře vylíčen jako dobrý a spravedlivý král a zároveň tu máme i zlého krále ze sousedního království. Typický pohádkový motiv.
Za mě je tahle kniha lehký podprůměr a je převážně pro fanoušky série Selekce. Jinak existují lepší příběhy z královského prostředí.
Tahle knížka byla dobrá, ale pro mě byla něčím zvláštní.
Možná to byl autorův styl psaní, který mi úplně nesedl. Všechno bylo podle mého názoru takové uspěchané, rychlé. Všechno bylo tak krátce, stručně popsané a autor tak nějak hned přeskakoval někam jinam.
Příběh sám o sobě byl velmi silný a dojemný. Avšak za mě ztrácel kouzlo s tím, jak bylo vše velmi stručné. Za mě příběh odsýpal až moc rychle. Částečně byl i nepředvídatelný, ale ne moc.
Co se týče postav, největší problém jsem měla s Josephem, který se choval na svůj věk až příliš dospěle a nékdy až moc agresivně. Tato postava mi v jistých chvílích nebyla moc sympatická. Avšak od kapitoly, kdy odvyprávěl rodině celý svůj příběh, jsem s ním dosti soucítila a bylo mi ho líto. Zbytek postav byl moc fajn. Nejvíc se mi líbila rodina, která Josepha vzala k sobě. Všichni se mu snažili tak pomoct, byli hrozně sympatičtí. Celkově kvituji, jak se rodina k Josephovi postavila a jakou měla celkově výchovu.
Co se týče konce, ten byl také takový zvláštní, hrozně uspěchaný a jedna dějová linka hrozné útlá. Za mě byl takový nereálný.
Za to alespoň epilog byl dojemný. Ten se mi velmi líbil, ač to byl takový happy end.
Nevím, celkově mi tahle knížka přišla zvláštní a úplně mi nesedla. Vše bylo takové strohé a prostě zvláštní. Jednoduše mi prostě asi nesedl autorův styl psaní a vyprávění. Vůbec mě nedohnala k slzám tak jako ostatní, i když samotný příběh jinak napsaný by to jistě zvládl.
Za mě je tahle knížka takový průměr. Skoro nic mi nedala a nijak nenadchla. Jediná její vétší výhoda pro mě byla, že je útlounká.
Karlaz: Cesta člověka je kniha o sebepoznání, seberozvoji a duchovnu.
Kniha se dělí na 4 části - Zasvěcení, Příprava, Cesta a Cíl. Autor se v této knize věnuje tématům jako je smysl života a životní poslání, kdy postava Karlaz, která představuje moudrého, starého muže instruuje toho mladšího, který se jmenuje Eliáš a pomocí jejich rozhovoru a Karlazova vyprávění se postupně dozvídáme o dvou městech za sněžnou čarou a dále jak napravit situaci okolo nás, tedy mezi námi a lidmi a poté se zabývá naším vnitřním nitrem, jak vlastně nalézt svoje životní poslání a poslední část se věnuje samotné zkoušce Eliáše, který prošel všemi lekcemi a nakonec prochází zkouškou.
Tahle kniha za mě působí velmi inspirativně a v jistých věcech velmi inspirativní je. Jak jsem již zmínila, vlastně radí, jak žít dobrý život a po smrti skončit v tom dobrém městě za sněžnou čarou neboli v nebi.
Autor založil knihu na tom, že přečetl Bibli, svaté texty budhismu a další svaté texty a z těchto textů pak vybral to potřebné pro svou knihu. Autor tady tedy míchá dohromady hodnoty křesťanství, ale i budhismu. Tato věc mi docela vadila v průběhu čtení, jelikož podle mě, když už člověk věří v Boha nebo v Budhu, měl by věřit prostě v tu jednu svou víru.
Co se týče té literární stránky knihy, tak se mi kniha velmi dobře četla, různá učení o duši, o vztazích atd. byla prokládána ukázkovými příběhy, které čtenáři krásně pomohly si představit a vstřebat tu danou problematiku.
Kniha byla napsána velmi čtivě a musím uznat, že i ty těžší části byly napsány docela stravitelně.
Postavy mi byly sympatické, převážně ty hlavní. Karlaz je ukázkový příklad toho starého, moudrého muže, který předává moudra mladšímu, aby mu v podstatě předal štafetu v tom, aby šířil moudra mezi širokou veřejnost.
Eliáš je zase ukázkový příklad dnešního člověka, který potřebuje duchodní změnu a osvětu.
Mínusem v této stránce knihy jsou za mě gramatické chyby typu mě/mně a různé překlepy, ale bylo jich pomálu.
Celkově se mi tato kniha líbila, ale závěrem chci říct, že jsem si z této knihy odnesla jen některá moudra a rady a nebudu se podle ní řídit na 100%.
Divné hlášky z knihkupectví je knížka přesně pro ty, kteří se chtějí zasmát a občas se trochu pozastavit nad lidskou naivitou nebo až hloupostí. A také nad tím, co všechno dokáží lidé vypustit z pusy v knihkupectví a jaké mají nesmyslné požadavky.
Tolik jsem se nad knížkou nezasmála už dlouho. Je až neuvěřitelné, co někteří lidé dokáží vymyslet, na čem trvají nebo jak moc dokáží být někdy drzí.
Každopádně pokud máte špatnou náladu, tak tahle knížka vás zaručeně rozveselí. Nad některými hláškami jsem se opravdu zasmála od srdce.
Hodně oceňuji, že autorka dokázala sesbírat tolik hlášek a pamatovala si je takto přesně. Já sama občas zapomenu, co mi člověk řekl po pár minutách.
Na druhou stranu tato kniha nemá moc přidanou hodnotu. Máte ji přečtenou za chvilku, pobaví vás, ale nic vám to nedá.
Tahle knížka byla hodné zajímavá.
Zpočátku to vypadalo, že to bude zajímavějšj detektivka, ale nakonec se z toho vyklubala dosti psychologická kniha, která pojednává o tom, jak ta tragédie z dětství dokázala Elišku ovlivnit na celý život.
Kniha má také velmi otevřený, ale svým způsobem uzavřený konec a má taky plno nedořešených a nedotažených veldješích linek. Dost by mě to štvalo, ale po tom, co jsem měla možnost setkat se s autorkou a slyšet její slova, ten konec a ty linky docela chápu a dokonce se mi to i trovhu líbí. Nejvíc se mi však líbilo, jak autorka prozradila, že sama konec knihy nezná a ani ji to netrápí. To mi přišlo fakt skvělý!
Co se týče postav, tak hlavní hrdinka mi byla rozhodně hrozně nesympatická a neměla jsem ji moc ráda. Měla kolem sebe skvélý lidi a pozdéji i přítele, ale ona se furt musela nípat v případu své matky a v sobě. Do teď nepochopím, co na ní David viděl a proč se s ní dal dohromady. Ten mi byl mnohem sympatičtější, i když bylo otravné, jak Eliška něco řešila a on na to hned měl počítačový program. Znělo to dost nereálně.
Styl psaní autorky a celkově vyprávění se mi ale hodně líbilo! Bylo velmi poutavé, kniha se četla skoro sama a měla jsem hodné často chuť se ke knize vrátit a zjistit, jak příběh pokračuje. To se mi až tak často nestává.
Co mi ale někdy vadilo, byly sálodlouhé popisy například případů dalších matek vražedkyň a jejich případů. Bylo jich moc a byly skoro všechny najednou, takže se mi začaly nakonec plést a nebavilo mě to. Nebo neustálé popisy Elišččiných snů a jak tam honí svou matku nebo ona ji. To bylo úmorné.
Kniha se mi velmi líbila a rozhodně to není moje poslední kniha od této autorky. Doporučuju i přes ten otevřený konec!