RonnieSmithx
komentáře u knih

Nenadchlo, nepřekvapilo, ale neurazilo. Mám z toho podobné pocity jako z minulého dílu. Společně s Alexem se stal Rouche mou oblíbenou postavou, kvůli kterému jsem se ve tři čtvrtě knížky málem rozbrečela. Setkání na konci knihy s Wolfem nebylo nic šokujícího a čekala jsem na to vlastně celou knihu. Celkově na mě ale dílo po dočtení nezanechalo žádné emoce. Prostě jsem knížku odložila, už nad ní nepřemýšlela a šla dál.


Podle všudypřítomné propagace, která rozhodně nikomu nemohla uniknout, byste čekali, že tato kniha bude mistrovské dílo. Opak je ale pravdou. Je to průměrná kniha, která se místy snaží být vtipná způsobem, který mi do ní moc neseděl.
Ačkoliv mě námět zaujal, tak zpracování mě zase tolik nechytlo a celé rozuzlení mě taky nijak neuchvátilo. Uvidíme, jak se autor předvede v Loutkáři.


Od této autorky jsem již četla knihu Manželé odvedle a musím říct, že tenhle kousek ji dokonale předčil. Už od první stránky jsem vědela, že tohle mě bavit bude a moje intuice měla pravdu, neboť jsem ji měla přečtenou ani ne za den. Nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Příběh mě okamžitě vtáhl do děje a já jsem si pomalu mezi postavami tvořila své oblíbence. Napjatě jsem čekala, co se stane, kdo umře a jak se to vlastně celé vyvrbí. Přiznám se, že poslední stránku jsem četla s úsměvem.
Rozhodné to není poslední kniha, kterou jsem od autorky četla. Zatím všechny její knihy byly čtivé a její styl psaní mi naprosto sedl. Těším se na její další díla a Nevítaného hosta hodnotím lepšími čtyřmi hvězdičkami.


No, co bych k tomu řekla. Dá se k tomu vůbec něco říct? Začalo to jako nějaký ovulační tábor. Ne, fakt, vážně jsem čekala, že nakonec bude těhotná každá dívka, co se tam objevila. Příběh prostě dle mého názoru dost kolísal.
Ze začátku jsem si musela zvykat na styl autorčina psaní. Nebylo mi ze začátku úplně příjemné. Nijak moc mě to nebavilo, ale odvážně jsem se pasážemi protloukala. Měla jsem několik momentů, když jsem si prostě řekla: „Co?" a to nemyslím zrovna v tom dobrém ohromujícím smyslu. Spíš mi to přišlo jako kravina. Celé to bylo přitažené za vlasy a s vyřešením zápletky jsem moc spokojená nebyla. Hlavně ten konec byl jednoduše stupidní.
Jiné autorčiny knihy jsem nečetla, takže nevím, jetsli ty budou o něco lepší, ale s lehkostí na srdci můžu říct, že tahle kniha mě na její další díla rozhodně nenavnadila. Za mě jsou to slabší dvě hvězdičky, což je příhodné, protože když to píšu, tak jsou zrovna dvě ráno.


Zajímavá knížka. Čtivá, předvídatelné vyřešení zápletky. Mně osobně se ale i tak líbila a postavy v knize jsem si oblíbila.


Tahle knížka mi ale dala. Celou dobu jsem uvažovala, jestli mám jít spát anebo ji dočíst. Je 1:36, co myslíte, že vyhrálo?
Ze začátku jsem si nebyla moc jistá, jestli se příběhu podaří mě vtáhnout do děje, ale nakonec jsem hltala každé slovo. Měla jsem strach, husí kůži a občas se i pousmála. Dobrá knížka. Dostává ode mě lepší tři hvězdičky a já teď konečně můžu jít v klidu spát, dokud se zase nepustím do čtení něčeho temnějšího.


*Pozor, obsahuje schovaný spoiler*
Člověk nemusí být detektiv, aby pochopil podle doporučení na obalu knihy, jak asi příběh skončí. Ale právě titulům jako Než jsem tě poznala a Hvězdy nám nepřály se kniha nevyrovná. Autorka píše čtivou a zábavnou formou, to se jí musí nechat, ale nestalo se, že by mě knížka nějak více svým příběhem oslovila. Typický zamilovaný román, který se tváří naprosto nevinně, což je pro mě už první znamení, že tam někdo umře.
Jsem na vážkách, ale dávám tomu lepší dvě hvězdičky.

Co víc k tomu říct? Prostě absolutní klasika. Nejsem nějakým velkým fanouškem poezie a vždycky dám radši přednost próze, ale do Evžena Oněgina jsem se zamilovala a taky jsem si z této knihy odnesla pěkný řádek citátů.


Kniha mě moc nezaujala. Četla jsem ji s několika měsíčními pauzami, neboť za prvé jsem na ni neměla čas a za druhé mě nezaujala natolik, abych si na ni ten čas udělala. Na druhou stranu ale kniha nijak neurazila a četla se hezky. Kdybych měla dítě, tak bych asi knížku brala jinak, ale i tak bych od ní čekala něco většího.
