Roscata komentáře u knih
Patriarchát, svět ve kterém vládnou muži, je nám dobře znám. Ač mají dnes ženy ve většině světa stejná práva, pořád se najdou místa kde je žena pouhou věcí, méněcennou bytostí. Napětí nám představuje dystopickou budoucnost ve které si ženy díky takzvanému klubku vybojují vládu nad muži. Celý příběh sledujeme z pohledu několika žen a jednoho muže, jejichž osudy se často prolínají a díky celkem krátkým kapitolám příběh rychle plyne.
Podle mě je v knize nastíněna až příliš extrémní podoba světa, podle některých hodně podobná Příběhu služebnice, ale i tak je to díky námětu zajímavý a poutavý příběh. Hodně zajímavá a příběh dokreslující byla i korespondence mezi Naomi a Neilem. Taková malá třešnička na dortu, dalo by se říct.
Kdo by si nezamiloval sympatického rangera a jeho věrného psího společníka. Tucker a Kain jsou bezesporu tou nejzajímavějsí knižní dvojicí se kterou jsem měla co kdy tu čest se setkat.
Ani nevím jestli si víc užívám časti vyprávěné z pohledu Tuckera nebo ty kraťounké části z pohledu Kaina. Nikdy jsem moc nebyla na detektivky ale tohle mě naprosto dostalo.
V prvním díle, Počátek zkázy, se tahle dvojice snaží odvrátit globální apokalypsu, v tom druhém, Štvanice, zase hrozbu moderního válčení. Oba díly jsou navíc protkané střípky z jejich minulosti a tak se postupně dozvídáme co se stalo s Kainovým bratrem Ábelem nebo proč už není Tucker u armády.
Věřte mi, tohle si zamilujete.
Tak tohle mě bavilo. Vůbec mi nevadil delší úvod, na který si spoustu lidí stěžuje, aspoň jsem si pořádně zapamatovala postavy a pochopila fungování tohohle zvláštního světa.
Tři temné koruny jsou knihou s originálním a zajímavým nápadem. Už od začátku jsem tušila že to s Katharinou a Arsinoe nebude tak jednoduché jak by se na první pohled mohlo zdát ale takový závěr jsem nečekala. Všechny tři královny jsem si oblíbila a doufám že nakonec nebude muset umřít ani jedna.
Strašně jsem se na knihu těšila a nakonec jsem byla při čtení trochu na rozpacích.
Celý nápad je skvělý, Raven je sice trochu naivní ale jinak celkem sympatická hlavní hrdinka, Christian je také zajímavá postava a autorka píše čtivě a lehce. Co jsem nechápala a trochu mě zaráželo, byli Ravenini kamarádi. Měli to být skvělí přátelé ale spíš mi přišlo, že se snaží Raven odsunout stranou, jen aby se do ničeho nepletla. Navíc jsem měla z jejich rozhovorů pocit že jí jen neustále kritizují. Všichni mi hodně splývali a kromě Caleba a Larry mi přišli stejní. Kdo mě mile překvapil byla Tess, ale ta bohužel moc prostoru nedostala.
Další co mě trochu mrzelo bylo minimum informací o Ravenině světě, trocha podrobností by myslím neškodila.
Celkově to není špatná kniha, zvlášť na to, že je to autorčina prvotina, jen některé detaily by stálo za to vypilovat.
Pokud se dočkáme vydání druhého dílu, určitě si ho nenechám utéct.
Aura: Dar je ukázkovým příkladem dobré myšlenky ale špatného provedení. Od začátku jsem se musela do knihy nutit a nebýt toho, že nemám ráda nedočtené knihy, zahodila bych jí po prvních stránkách.
Hlavní hrdinka se chová spíš jako malé dítě než teenager a její vyjadřování tomu neodpovídá už vůbec. Žádná šestnáctiletá holka přece nepoužívá slova jako toto, šarmantní, adekvátní, vůz, svou atd. Ani další postavy jsem si neoblíbila. Jan je jen namyšlený frajer který mi lezl krkem už od začátku a Hanina přemoralizovaná kamarádka jakbysmet.
Jediné, co má potenciál je téma morálního dilematu v souvislosti s výjiměčnými schopnostmi, což hrdinka řeší jen teoreticky, v praxi s nimi nakládá dost sobecky a nesmyslně.
Za mě nemá cenu tuhle knihu číst.
Kdysi dávno jsem četla Komu zvoní hrana a Stařec a moře a v hlavě mi zůstalo že se mi to líbilo. Proto jsem po přečtění těchto třech děl byla zklamaná.
Zelené pahorky africké mi jako cestopis nepřijdou, jen to jen obyčejné chvástání o tom kolik toho autor zabil a jak moc si to užil.
Mít a nemít je naopak příběh ze začátku celkem zajímavý ale nakonec vás přestane bavit. Ke konci příběhu Harryho Morgana se totiž začíná odehrávat příběh naprosto cizích lidí a vy jen přemýšlíte proč a jaký to mám mít v příběhu smysl.
Pátá kolona jsou pro mě kecy o ničem. Sice pravdivé ale nudné.
Doslov od Josefa Škvoreckého nakonec mnohé vysvětlil ale i tak to můj celkový názor moc nezměnilo.
Ani druhý díl Magnuse mě nezklamal. Celý příběh jsem naplno prožívala od začátku do konce.
Tentokrát se Magnus a jeho parta vydávají nalézt ztracené Thorovo kladivo a nečekaně je při tom čeká spousta překážek, zvratů a těžkých rozhodnutí. Pomoc i zrada přijdou z nečekaných stran a na pozadí toho všeho neustále číhá hrozba Ragnaroku.
Jak se s tím vypořádají vám neprozradím, jedno je ale jisté, je to šílenější než posledě.
Ač jsem měla pocit že budu při čtení znechucená, realita nebyla tak hrozná. Jasně, v knížce se objeví nekrofilie i kanibalismus, ale vše je napsáno poměrně decentně, takže jsem si, až na pár těžších scén, docela rychle zvykla.
Celý příběh je propracovaný, vtipný, postavy dobře napsané a vše co je pro děj podstatné se dřív nebo později dozvíte. Navíc nadšenci do historie ocení že kniha staví na reálných historických základech. Za mě kniha nabízí až nečekaně dobré čtení.
Už dlouho jsem si žádnou sérii neolíbila tak moc jako Cestu šamana. Ačkoliv mi to drásá nervy, miluju takové zvraty jakých jsme se dočkali v Šamanově pomstě.
Tušila jsem že situace z pátého dílu nebude tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát ale až takovouhle skutečnost jsem nečekala. Bohusová povídka Hodina bolesti byla milou třešničkou na dortu.
Vážně jsem zvědavá co nám přinese další díl.
Pátý díl série Assassin's creed tentokrát z trochu jiného, templářského, pohledu. Kniha je napsána tak že se občas nemůžete pořádně rozhodnou která strana je ta dobrá nebo zlá, stejně jako hlavní hrdina, a tak si Haythama Kenwaye brzy oblíbíte.
Za mě to byl velice podařený díl. I když, Ezio je Ezio.
Opět naprosto úžasný. Spousta čtenářů kritizuje téma tohoto dílu ale mě to naopak bavilo a zajímalo. Když se to vezme kolem a kolem, je jasné že by v takové realitě dřív nebo později k něčemu podobnému došlo, tak proč se tomu vyhýbat.
Líbilo se mi jakým způsobem bylo vysvětleno Glebovo neuvěřitelné štěstí, krásně to totiž sedlo do celého světa a je jasné že mu už moc dlouho nevydrží. Což vlastně dokázal další infarktový konec. Já doufám že za to těm Olderským parchantům dá pořádně zavyučenou.
IG: zrzi_cte
Zvláštní kniha...příběh se mi líbil ale asi pro mě tehle typ psaní není. Nicméně času stráveného s Rayem a Jednookem nelituji.
Když jsem poprvé narazila na Mahana a jeho cestu, říkala jsem si že je to super kniha, neurazí, pobaví ale nějaký extra super příběh to asi mít nebude. Jenže víc jsem se mýlit nemohla! Mahaněnko s každým dalším dílem dokazuje že je jeho příběh propracovaný a že toho má pro Mahana připraveno vážně hodně.
Díky anotaci jsem se na tuhle knihu těšila, jenže první půlka mě moc nebavila. Nejen že jsem se chvilkama ztrácela v tom množství postav ale i království a jejich politické vztahy mi dali několikrát zabrat. Navíc mi během pár stránek došlo kdo ve skutečnosti Meira je a i celý příběh byl pro mě hodně předvídatelný. Druhá půlka už byla lepší, bylo v ní i víc akce, víc se vyjasnila minulost některých postav. Doufám že druhý a třetí díl budou aspoň o kousek lepší, mám totiž nerada nedočtené knihy a série a nechce se mi kvůli ne úplně dobrému prvnímu dílu zatratit i ty ostatní.
Bohužel je tohle za krátkou dobu druhá young adult kniha která mě moc neoslovila, tak nevím, buď si blbě vybírám nebo jsem už moc stará ????
Druhý díl se tentokrát odehrává v našem světě. Hodně se mi líbil Hirčin pohled na náš moderní ale uspěchaný, nemocný a umírající svět. Nebylo těžké se s některými jejími názory ztotožnit. Naopak mě zklamal Rime, vůbec nepřemýšlel a byl impulzivní. Celé by to šlo udělat jinak, než jak to (ne)vymyslel on. Ale to už by byl zase jiný příběh.
Co se týče Naiella a Graala, byla jsem překvapená. Vážně jsem až do chvíle odhalení netušila jak to opravdu je. I když nějaké pochyby jsem měla.
Tehle díl se povedl, musím se co nejdříve pustit do třetího dílu. Těším se co Hirku čeká v novém světě.
Dočíst tuhle knihu mi trvalo přes pět měsíců. Ne že by byla kniha vyloženě špatná, spíš taková o všem a o ničem. Navíc mě štvaly poznámky pod čarou a dlouhé popisy okolí. Kvůli tomu se mi do čtení občas nechtělo. Pokus o otevřený konec se také moc nepovedl a spíš mě zmátl než aby něco vysvětlil.
Jediné čistě pozitivní věci byly informace o Španělsku, španělech a jejich vztahu k životu. Tyhle části jsem si jako jediné užívala.
Suprová kniha, která uspokojí jak čtenáře tak hráče her. Už se nemohu dočkat dalšího dílu.
Neskutečně zajímavá a čtivá kniha.Přečetla jsem jí za jeden den a už se teším až si přečtu další díl. Vřele doporučuji.
Ač ovládají magii, pořád jsou to děti. Děti co jsou zavřené ve škole a učení jim už leze krkem. Takže je čas na trochu her a vzpomínání.
Noříme se hlouběji do minulosti některých postav a mě velmi zajímá co dalšího se dozvíme, protože už teď je jasné, že to bude pořádná nálož.