Roscata
komentáře u knih
Tajemství kůže
Alice Broadway
Zajímavý svět s ještě zajímavější historií. Bavilo mě to, jen mi Leora přišla moc naivní, ale zase se není čemu divit, když žila celý život v klidném světě. Líbilo se mi, že nakonci ukázala že má i svojí vlastní hlavu, tak snad se toho bude držet i v dalších dílech.
Jasným plamenem
Patricia Briggs
Tenhle díl byl temnější a smutnější než jsem čekala. Čarodějky v tomhle světě jsou obzvlášť krutá cháska, a tahle obzvlášť.
Líbí se mi jak se v každém díle dozvídáme víc o různých postavách, sice je to někdy jen střípek informace ale i tak se tu skládá příběh s moc zajímavými postavami. Obzvlášt Asil se mi zamlouvá čím dál víc.
Divoký symbol
Patricia Briggs
Miluju Mercy ale o kapku víc vyhrává Anna s Charlesem. Ti dva mi neskutečně sedli a miluju jak se s každym dalším dílem víc a víc otevírají. A to jak nám čtenářům, tak i sobě na vzájem. Kromě toho se dozvídáme i mnohem víc o ostatních postavách a jejich minulosti. A to někdy může pořádně zamávat s postojem který jsme si utvořili na základě informací ze série o Mercy.
Miluju to, baví mě to a nemůžu se dočkat pokračování.
Já legenda
Richard Matheson
Jako fanoušek filmového zpracování Já, legenda (2007), bylo jen otázkou času, kdy se dostanu k knižní předloze. Bohužel jsem byla hodně zklamaná, čekala jsem přiběh podobný filmu ale kniha je zcela odlišná. Navíc, víc jak polovina knihy je zaplněná jinými povídkami, které s Já, legenda nesouvisí. Nebylo to nutně špatné čtení, jen nesplnilo má očekávání.
Nespasitelní
Michael R. Fletcher
Hodně syrový a surový přiběh. Pokud toužíte po spravedlivých a morálních hrdinech, tak tady se jich nedočkáte. Maximálně tak narazíte na pár morálně šedých postav, tady všichni hrají sami za sebe.
Velký problém mi dělali německé výrazy. Pro někoho, kdo o němčinu nezavadil ani pohledem bylo oříškem si pod výrazy něco představit nebo je vůbec přelouskat. Naštěstí tohle mínus vykompenzovali postavy. Byli to pořádní parchanti, ale i tak jste aspoň některým přáli aby došli klidu. Rozhodně to bylo zajímavé čtení a do pokračování bych se s chutí začetla.
Jiskra
Alice Broadway
Z druhého dílu mám trochu rozporuplné pocity. Na jednu stranu chápu, jak težké musí pro Leoru být zjištění, že to, co jí bylo celý život předkládáno jako pravda, vlastně pravdou nemusí být. Na druhou stranu mám pocit že neváhá a nezpochybňuje dostatečně. Nicméně příběh je to poutavý, je zajímavé slyšet příběhy, které tvořili jejich svět, z obou stran a přemýšlet kde je asi tak pravda. Konec překvapil a jsem zvědavá na pokračování.
Děti pravdy a pomsty
Tomi Adeyemi
Druhý díl byl pro mě velkým zklamáním. Většinu knihy jsem se musela přemlouvat k dočtení, protože mě neskutečně štvaly a vytáčely snad všechny postavy. Nejvíc samozřejmě Inan. Pro něj nemám jiné označení než ufňukaný, rozmazlený a slepý slaboch.
Já chápu, že jednání prakticky ještě dětí vržených do války, které byly navíc celý svůj život prakticky otroky, nebude úplně racionální a moudré ale až takovou zaslepenost jsem nečekala. Doufala jsem, že třeba Mama Agba pro ně bude nějakým morálním kompasem a rádcem ale jediné komu pomohla byla Amari a to spíš jen proto aby se pohnul děj. Je to opravdu velká škoda, protože příběh potenciál měl.
Čarodějova nevěsta 12
Kore Yamazaki
Vždy čtu několik dílů najednou.
Strašně ráda se vracím do tohohle světa. I když už od začátku víme že umí být pořádně krutý, líbí se mi jak příjemné místo si Čise a Elias pro sebe vytvořili. Čise už není jen sirotek bez budoucnosti, ale učednicí s budoucností. A Elias už není jen nerudný čaroděj s temnou minulostí ale bytost kterou má někdo rád. Líbí se mi jak se jejich vztah s každou další knihou prohlubuje a mění, jak oba díky sobě navzájem rostou. Jak se učí řešit konflikty a problémy a také to, že se nemusí spoléhat jen sami na sebe. Že teď tu jsou jeden pro druhého a že jsou obklopeni lidmi a bytostmi, které jim také velmi rády pomohou. Protože to rodina a přátelé dělají. Miluju to a nemůžu se dočkat, až zjistím kam je jejich společná cesta zavede.
Vládci popela
Scott Reintgen
Po knize jsem sáhla, protože se mi strašně líbila myšlenka koní, jakožto fénixů. Líbilo se mi že to byla jedna z věcí která reálně hýbala dějem. Vyprávění z pohledu několika osob mi vůbec nevadilo, naopak jsem ocenila možnost sledovat události z více perspektiv. Neřekla bych že mi někdo nějak extra přirostl k srdci, ale pokud bych si měla vybrat tak by to byla Imelda. Líbilo se mi jak se se soutéží vypořádala.
Nechápu proč se autor snaží aby jsme tak strašně nesnášeli Popeliány a naopak Dividiány milovali. A to i přesto, že to byli Dividiáni kdo kdysi Popeliány napadl. Hlava mi to nebere, tak doufám že se dozvím víc v pokračování.
Moje Pacifická hřebenovka
Monika Benešová
Nedostala jsem od knihy přesně to co jsem očekávala ale naštěstí bylo vyprávění dostatečně zajímavé aby mi to tolik nevadilo. Obdivuju Moniku, že i přes takové zdravotní komplikace do cesty šla, a co víc, že jí i zvládla. Jako bonus k tomu dostala spoustu nových přátel, zážitků, ale hlavně se z té rozmazlené holky stala samostatnou ženou, schopnou si sama poradit. Zavidím odvahu a odhodlání.
Zničený
Kevin Hearne
Kroniky jsou, aspoň pro mě, zaručeně dobré čtení. O to víc, když se knihy rozšířily o další dva pohledy. Z Granuaile a Orlaith se stává správná dvojka a i Owen přijemně překvapil. Díky dalším postavám se trochu zpomalilo tempo a zdá se mi, že i Atticus je po posledních dílech rozvážnější. Nic to ale nemění na to, že to i tentokrát byla pořádná jízda. Miluju!
Zasvěcená
Amanda Yates Garcia
Nemůžu posoudit jako dobře/špatně se autorka věnuje magii a jejímu praktikování, ale mě její kniha sedla. A to i přesto, že jsem očekávala více konkrétních tipů a rad pro praktikování magie. Za mě to bylo skvélé nahlédnutí do života jedné čarodějky.
Pan Lemon a borůvkový koláč
Josef Vlášek
Tohle mě nebavilo. Čekala jsem něco zábavného a místo toho jsem dostala směs zmatku a nedokočněných vyprávění. Škoda, potenciál to mělo.
Terapie sdílením
Ester Geislerová
Kdo by neznal IG profil Ester a Josefíny a jejich #terapiesdilenim? Na IG se jejich příspěvky baví tisíce lidí, ale co jejich kniha? Musím říct, že mě strašně překvapilo, jaký pocit ve mě vyvolala. Nad jejich příspěvky se převážně bavím, kdežto u knihy jsem měla spíš pocit smutku. Zaráželo mě, jakým způsobem se k sobě dokážeme chovat a co některým lidem přijde jako normální. Možná za to mohl fakt, že jsou v knize najednou desítky příspěvků, a ne jeden za čas jako na IG. V takovou chvíli jsem se na nad to nedokázala tak povznést a jednoduše se zasmát. Věřím ale, že při vínu s partou kamarádek bychom se nad knihou pobavily.
Šek na miliardu
V. Mahaněnko (p)
Musím říct že je pro mě trojka lepší než první dva díly. Skvěle vyvážená porce politiky a akce způsobila že jsem se nemohla odtrhnout. Hodně mě tedy mrzí absence levelovaní vlastností, chápu že se autor snaží navodit reálnější prostředí ale to by si víc užil hráč než čtenář toužící právě po takových informacích.
Jsem vděčná za pořádně ukončené dějové linky. Často mám pocit že se je autoři snaží uzavřít jen aby se neřeklo ale tady mi to přišlo smysluplné a dotažené do konce. Konec dobře navnadil na další pokračování, takže jsem zvědavá co Chirurga a posádku kulolodě čeká dál, snad to bude stát za to.
IG: zrzi_cte
Něco si přej
Karen Rivers
Už při čtení prvních stran mi došlo že tahle kniha nebude pro každého. Je psaná v du-formě, což není moc časté, a navozuje tak pocit, že hlavní hrdinka mluví především sama k sobě. Což byl asi autorčin záměr, protože se díky tomu lépe vcítíme do pocitů které Elyse prožívá.
Podle anotace jsem čekala úplně jiný příběh. A ano, v první části to na něj vypadalo. Ale postupně jsem, stejně jako Elyse, přicházela na to že tu něco nehraje. Nakonec mi ale všechno začalo dávat smysl a tak mě ani konec nepřekvapil. Je opravdu zajímavé co všechno dokáže lidská mysl.
Pokud se chystáte Něco si přej číst, doporučuji k příběhu přistupovat s otevřenou myslí a nedělat unáhlené závěry. Ne všechno je tak jak vypadá.
IG: zrzi_cte
Zlo
Peter Newman
Ze začátku jsem byla při čtení Zla trochu překvapená. Tam kde Tulák narážel na nepřátele, krev a smrt, tam Vesper nalézala pomoc, naději a spojence. Samozřejmě pořád čelila nebezpečí, ale podle mě ne v takové míře jako Tulák. A ono by to ani nedávalo smysl. Vesper je mladá, skoro ještě dítě, nezkušená a naivní. Kdežto Tulák zažil a přežil věci které by zvládl málo kdo. Navíc se celý svět, zásahem Tuláka a Zla v první díle, podstatně změnil. A díky Vesper se bude měnit dál. On je celý druhý díl spíš takovým můstkem, který nás má připravit na věci budoucí. A já věřím, že je na co se těšit.
IG: zrzi_cte
Volání divočiny a povídky z Aljašky
Jack London
Nechtělo se mi, po Bílém Tesáku, číst další kniha plná krutosti ke zvířatům, ale po zkouknutí stejnojmenného filmu jsem si řekla, že by to nemuselo být tak hrozné. A naštěstí opravdu nebylo. Buck si sice musí projít množstvím nepříjemných situací, ale z větší části má štěstí na dobré lidi. Nemalým pomocníkem jsou mu i jeho vlastní vrozené instinkty. Ze začátku je to zpohodlnělý pes neznající krutost světa, který ale postupem času získává zkušenosti, sebevědomí a probouzí se v něm jeho divoká stránka. Stále je ale spoutám láskou k člověku. Nakonec je ale i toto pouto rozbito a on se tak naplno připoutává ke své vlčí rodině. Za mě mnohem víc doporučuji Volání divočiny než Bílého Tesáka.
Co se týče povídek z Aljašky, bohužel si z nich nepamatuji ani prd.
IG: zrzi_cte
Trůn lebek
Peter V. Brett
Démonská série mě pořád hodně baví, ale od chvíle kdy se Kasijci snaží obsadit a podrobit si jih, začíná mě to trošku nudit. Vadí mi totiž jejich nulová sebereflexe a to jak jsou neschopní uznat ostatní. O zaslepenosti svým náboženstvím ani nemluvím. Naštěstí i tady se najdou výjimky a tak si to pořád dostatečně užívám. Líbí se mi, že autor vykresluje postavy tak, že vlastně nevíte jestli je máte rádi nebo je chcete proplesknout za jejich pitomé chování. Každý díl si stojí na vašem žebříčku oblíbenosti jinak. Ani o různé zákulisní boje a intriky není nouze, a dokonce se dostává prostoru i jiným postavám než jsme do teď byli zvyklí. Zkrátka a dobře, máme tu komplexní svět ve kterém je pořád na co se těšit.
IG: zrzi_cte
Musím to vědět
Karen Cleveland
Nejsem fanoušek thrillerů a ani je většinou nevyhledávám, ale když mi o Musím to vědět pověděla kamarádka, řekla jsem si, že nebude na škodu zkusit něco jiného než obvykle. Bohužel mě kniha moc nebavila. Vůbec mi nepřišlo že by měla hlavní hrdinka být analytičkou CIA, byla uťáplá, nedokázala si stát za svým a nechala sebou velmi lehce manipulovat. O nulovém analytickém myšlení ani nemluvím. Prostě a jednoduše řečeno, Vivian byla hloupá. Údajně má být autorka bývalou analytičkou CIA, ale vůbec se mi tomu nechce věřit. Je pravda že Vivian byla napsána hodně špatně ale aspoň tak vynikl Matt a jeho povaha. Už od začátku mi nebyl sympatický ale takový konec jsem nečekala.
Věřím že si kniha své čtenáře najde, ale můj šálek kávy to nebyl.
IG: zrzi_cte