rose komentáře u knih

Krásné, uklidňující čtení o prostých lidech, o jejich těžké každodenní práci, o lásce a hledání štěstí. Stvoření nového vína, poklidný život chudé vesnice, ozvěny války a osudy obyčejných lidí... Tenhle autor mě zatím nikdy nezklamal. A dozvěděla jsem se toho spoustu o pěstování vinné révy, netušila jsem, že je to taková alchymie. Moc pěkná knížka.

6 16.03.2012

Nečetla jsem první díl, takže neznám začátek příběhu. Bručoun a kocour Lední medvěd jsou dobrá dvojka. Bručoun o tom umí dobře, s nadhledem a laskavým humorem, vyprávět. Jen by to možná sneslo míň stránek, občas jsem se trošku nudila. Nebo nejsem ten správný typ čtenáře, i když kočky a povídání o nich mám moc ráda.

1 01.03.2012

Napínavý, strhující příběh, zajímavé postavy, neobvyklá zápletka. Příběh mě chytnul hned od začátku a nemohla jsem se odtrhnout. Rozuzlení je hodně překvapivé, ale ten úplný závěr mi trochu zkazil dojem. Bylo to takové jako z nějakého hollywoodského filmu – všichni se mají rádi se všemi, všichni našli štěstí, Ona a On budou žít šťastně až na věky věků.. , řekla bych, že by se ten příběh dal odvyprávět i bez toho. Ale jinak super čtení.

1 26.02.2012

Knížku jsem četla kdysi dávno a teď jsem se k ní vrátila. Musela jsem číst po kouskách, protože jsem to tak prožívala, že se mi místy dělalo špatně zrovna jako hlavní hrdince. Prožila si peklo. A navíc o něm umí hodně přesvědčivě vyprávět.

3 25.02.2012

Téhle knížce by se dalo asi říct „opravdové čtení pro ženy“, aniž by to zavánělo nějakou červenou knihovnou nebo spisovatelkami které mají na kontě desítky titulů.. Je to o opravdovém životě, o tom, nad čím ženy přemýšlí, co je trápí, co chtějí nebo nechtějí, a k tomu je tam krásný výlet do Ameriky a zajímavý příběh z válečných a poválečných let. Takové pohlazeníčko po duši. A při jedné scéně („veterinář o vánocích“) jsem se smála nahlas jako blázen, a to se mi moc často nestává.

1 19.02.2012

Tahle autorka to s námi čtenáři umí. Na první stránce nás vtáhne do děje a nepustí až do konce. Jako i v jiných knihách Jodi Picoult je tam hodně stránek popisujících soudní jednání a konzultace s právníky, abychom si pocvičili svůj úsudek a zkusili si tipnout kdo je vrah, ještě než se to na poslední stránce dozvíme. Skvělé čtení , výborné postavy, detektivní zápletka. Super.

1 19.02.2012

Skoro do poloviny knížky jsem se pořád nemohla rozhodnout, jestli se mi knížka líbí nebo ne. Já jsem totiž takový nepozorný čtenář a dělá mi problém hned si zapamatovat všechna jména postav. A jakmile na nás autor začne valit jednu situaci za druhou a objevují se nové a nové postavy, propadám panice. Takže chvíli trvalo, než jsem se zorientovala. Ale pak mě příběh dostal. O problému genetických manipulací toho bylo napsáno víc, třeba Cook nebo už hodně dávno Scortia-Robinson a určitě i spousta dalších. Tohle je krásně vyšroubované až k děsivým vynálezům typu mluvícího opičáka nebo lidoptáka Gerarda. Ale co my víme, třeba už tihle tvorové někde žijí, jen se o nich ještě nedověděli novináři... Nechtěla bych se dožít doby, kdy všechno to, co Crichton napsal, bude realita. Ale knížka jako taková se nečte moc lehce, to střídání dějových rovin a spousta postav dá docela práci.

11.02.2012

To by bylo krásné žít v takovém světě! Nad námi by bděl bůh hromovládce, lidé by dodržovali prosté a vše říkající šestero přikázání, po domech by nám tlapkali trpaslíci a zesnulkové, veškeré trampoty a deprese by syn boha hromovládce vyléčil jedním krátkým zablesknutím... lidé by se setkávali při bohoslužbách s korbelem piva a pusou mastnou od pečeného masa... no uznejte, nebylo by to fajn? Jen nerada jsem se od knížky vracela k realitě. A navíc se mi líbil i překlad, výrazy typu „slámotrus“, „zaťatec“, „zesnulka“... mě ohromně bavily.

2 31.01.2012

Po celou dobu čtení knížky jsem se nemohla ubránit dojmu, že čtu slohovou práci nějakého studenta prvního ročníku střední školy. Téma samotné je docela odvážné – rozčarování po sametové revoluci a příběh, kam až může dojít touha po penězích, ale zní to strašně neuměle, nepravděpodobně, řekla bych „upoceně“, jak se autor stále snaží sdělit nám nějaká moudra a úvahy. Dočetla jsem spíš jen ze zvědavosti, jestli se to třeba ke konci nebude lepší… no, nebylo. Knížka vrcholí velikou scénou, kdy hlavní hrdina ztratí rozum a propadne se do svého osobního pekla, ale přišlo mi to spíš jako scéna z Jurského parku nebo z nějakého komiksu. Tuhle knížku bych mohla doporučit jen zarytým masochistům. Tu druhou hvězdičku dávám za odvahu s tímhle přijít na trh. Možná si říkám o ukamenování, vždyť je to přeci kniha, která „řeže do živého“, tím myslím problém prorůstání jednoho režimu do druhého a že není všechno tak růžové jako se zdálo v Listopadu... ale laskavý čtenář nechť si to zkusí dočíst do konce.

26.01.2012

Ze začátku jsem se nemohla začíst, pár desítek prvních stránek je trochu rozvláčných. Ale vydržela jsem a stálo to za to, příběh mě "vcucnul" dokonale. Jsou tam krásné popisy řeky a lesa, úplně jsem se tam viděla. A příběh sám je napínavý a strhující do poslední stránky. Úplně jsem slyšela hučení vody a cítila ledovou vodní tříšť na tváři. A taky jsem přemýšlela o standardním pojetí vztahu mezi zločinem a trestem. Super čtení. Tu jednu hvězdičku si nechám v rukávu za ten pomalejší začátek.

2 23.01.2012

Naprosto zásadní a kultovní kniha pro všechny, kdo se zajímají o tématiku záhad, nevysvětlitelných jevů, tajemství... Jedna z prvních, která v tomto oboru u nás vyšla a hodně dlouho byla podpultovkou. Stojí za to se těmi stránkami prokousat, i když to není úplně lehké čtení. Všichni další autoři jako by vycházeli z tohoto jednoho díla. Je tam všechno, co se v době vzniku knížky dalo napsat. Prostě záhadologická bible.

9 22.01.2012

Pan Pagnol to prostě umí. Stejně jako v "Tymiánu" je v knížce ten poklidný životní rytmus venkova, lidské starosti i radosti, vůně koření a horké slunce, dojetí i laskavý humor. Nádherná knížka.

4 21.01.2012

Jedna z mých nejmilejších knih. Pohladí bolavou dušičku, utěší, vrátí do krásného času dětství. Nádherná, dojemná, voňavá, prostě moje kultovní kniha. Dá se číst opakovaně a pokaždé v ní najdu něco nového. Pane Pagnole, děkuju.

4 21.01.2012

Edith Piaf je moje oblíbená postava, tak jsem ráda sáhla po téhle knížce. Ale byla jsem dost zklamaná, tohle je hlavně jen popis toho, kde a kdy zpívala a kdy nahrála jakou desku. Z osobního života se nedozvíme skoro nic. Čekala jsem zajímavější obsah, určitě by se toho o Edith Piaf dalo napsat víc.

2 21.01.2012

Různé dějové roviny a střídání vypravěčů nemusí všem vyhovovat. Já jsem se občas v tom příběhu ztrácela a celkem mě nijak moc nezaujal. Od této autorky už jsem četla lepší.

21.01.2012

Nové, dosud nepublikované záhadné příběhy - záhadná zmizení, průchody do jiných realit, neuvěřitelné případy... Pro ty, kteří mají tuhle problematiku rádi, určitě zajímavé čtení.

21.01.2012

Satirický příběh o tom, kam až může dospět byrokracie a politikaření. Tohle téma je zřejmě nesmrtelné. Jen ke konci mi to přišlo jako když se autor ne a ne s čtenáři rozloučit a oddaluje konec. To už bylo trochu rozvláčné.

21.01.2012

Nejnovější poznatky o záhadách souvisejících s událostmi, které se dají vysvětlit existencí tvorů z jiných planet. Tenhle autor je zárukou, že všechno píše, je zajímavé, nové, podložené vlastním bádáním a zkušenostmi. Prostě super čtení.

21.01.2012

Od této autorky už jsem pár knížek přečetla, ale tady jsem byla trochu zklamaná. Je to trochu historické, trochu psycho, občas špatně srozumitelné, musela jsem se několikrát vracet a dost jsem se ztrácela.

21.01.2012

Zážitky novinářky, která se provdala do Kanady. No, dost mi na tom vadilo jak na každé druhé stránce byla zmínka o tom, jak úžasné má děti a skvělého, bohatého a úspěšného manžela. Takových příběhů jako je ten její je určitě spousta. Moc mě to nenadchlo.

1 21.01.2012