rose
komentáře u knih
Až ji uvidíš
Joy Fielding
Napínavý, strhující příběh s krizí i katarzí a nečekaným rozuzlením. Postava matky, neúnavně hledající svoji dceru, je vykreslená dokonale přesvědčivě. A neustálé váhání, kdo je vlastně dobrý a kdo špatný, nás udrží v napětí až do poslední stránky.
Rozmarná řeka
Dorothy Garlock
Řekla bych, že téhle knížce zbývá jen malý kousíček, aby se dalo říct, že to je červená knihovna. Všechno vykreslené v dokonale růžových nebo černých barvách, klaďáci a záporáci hezky odlišení, v tom všem samozřejmě všudypřítomná láska a u milostné scény na konci bych si možná klidně odpustila pár detailů. Všechno dobře dopadne a všichni se radují, bla bla bla, a k tomu to má přes čtyři stovky stránek. No ale abych byla spravedlivá – na pročištění hlavy to kupodivu fungovalo.
Záhady Tichomoří
Arnošt Vašíček
Další z řady autorových skvělých knížek. Tichomoří je na záhady opravdu bohaté. A pan Vašíček to s čtenáři umí. Na první stránce nás chytne a nepustí dokud nedočteme až do konce. Podle mého názoru jeden z nejlepších autorů v tomto oboru u nás, a určitě by obstál i ve světovém žebříčku. Můžu jen a jen doporučit.
Poselství bohů
Magdalena Zachardová
Nepřeberné množství fakt o všech myslitelných záhadách současné i minulé doby. Autorka nepředkládá téměř žádné teorie a úvahy o tom, co by si laskavý čtenář měl o tom a tom myslet, spíš nabízí výčet údajů, odkazů, konkrétních faktů. Dobrá knížka pro ty, kteří ještě nemají „načteno“ víc z tohoto oboru a chtějí se zorientovat v problematice. Hodně zajímavé, a svojí poslední kapitolou, věnovanou „katastrofickému“ datu 2012, i strhující a nutící k zamyšlení.
Tlustý Angličan
Kingsley Amis
Krásně vykreslený slizký týpek Roger Michelden v univerzitním románu, ze kterého skvěle dýchá snobská a promiskuitní atmosféra „zlatých šedesátek“. Amisovy brilantní dialogy by mohly být uvedeny v učebnicích pro současné spisovatele. Musí se číst pomalu, aby čtenáři nic neuniklo.
Už nikdy spánek
Willem Frederik Hermans
Zajímavá knížka. Žádné extra dramatické zápletky, spíš popis putování drsnou severskou přírodou, kde se teprve pozná, co v člověku je a co udělá, když je v ohrožení života. A taky možná úvahy na tím, co je vlastně v životě důležité a co můžeme klidně hodit za hlavu. Překrásně vystižená atmosféra severu, málem jsem při čtení chtěla zahánět komáry a brodit se ledovou vodou.
Tribunál smrti
Noah Gordon
Od tohoto autora už jsem četla lepší knížky, tahle mi nepřipadá tak strhující jako třeba Šaman nebo Ranhojič. Ale i tak je to zajímavé čtení, kde je spousta lidských osudů a nezodpovězených otázek.
Písařská škola v Kalahari
Alexander McCall Smith
Kdo čeká nějaký akční děj, tahle knížka není pro něho. Ale kdo potřebuje přenést do úplně jiného světa, kde platí jiné hodnoty než u nás a kde je klid a pohoda a horké africké slunce, určitě nebude zklamán. Celá série těchto knížek má stejnou atmosféru, léčivou a uklidňující naše stresované duše.
Bouře
Lincoln Child
Atraktivní prostředí, krásné obrazy přírody, zajímavé postavy, napínavý děj od samého začátku. To napínavé noční horrorové finále by na můj vkus klidně mohlo být o něco kratší, ale čtenář to chce, čtenář to musí mít. Prestonovka jak vyšitá. Úplně jsem se tam viděla.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Dost šokující kniha, pokud si uvědomíme, že vylíčené události jsou z doby nedávno minulé. Ta opěvovaná americká „země svobody“ že by byla tak úzkoprsá a nenávistná? Člověka to nutí zamýšlet se i nad tím, jestli náhodou něco z toho, o čem v knížce čteme, neznáme taky u nás. Jen ať se každý koukne do svého svědomí... jakpak se díváme na různé národnostní a rasové menšiny? A to jsme ve třetím tisíciletí, prosím pěkně.
Pokud přijde zítřek
Sidney Sheldon
Zábavné, hodně neuvěřitelné, dost neskutečné. Docela jsem se bavila, ale jako nejsilnější scény mi připadaly ty z vězení, pak už to byla spíš taková hra, jaký „ujetý“ nápad čtenář ještě vydrží. Oddychovka, budiž.
Pavučina
John Wyndham (p)
Připadlo mi to trošku „vyčpělé“, ani nevím proč. Hodně dlouhý trošku nudný rozjezd, pak horror, tam kde bychom očekávali zápletku, byl už konec. Den trifidů je určitě lepší.
Tichý muž
Sandra Brown
Takové oddechové čtení na dovolenou. Příběh lásky z amerického venkova třicátých let, tak trošku zavánějící červenou knihovnou. Karty postav rozdány hned na začátku, ten je dobrý, tenhle padouch, tenhle zemře, tamten přežije. Ale dýchá z toho horká letní atmosféra a o lásce se dá číst opakovaně.
Rabbi
Noah Gordon
Tenhle autor mě ještě nikdy nezklamal. Příběh židovského rabína a jeho rodiny je krásné a zajímavé čtení. Jen to přepínání dvou časových dějových rovin mi vždycky chvíli trvalo. Ovšem to není problém autorův, ale můj.
Ledová bariéra
Lincoln Child
Shodou okolností jsem nedávno přečetla Kráter od stejných autorů a tyhle dvě knížky se podobají jedna druhé docela dost. Ale nijak mi to nevadilo a s chutí jsem se začetla do napínavého děje, který zase vyvrcholil střílečkou na lodích za bouře. Oddychovka na vyčištění hlavy, napínavé počtení. Škoda toho „useknutého“ konce, určitě by se dalo napsat ještě pár stránek místo jedné věty.
Miral
Rula Jebreal
Spousta krásných, tragických i dojemných příběhů spletených dohromady. Jenže ta problematika palestinsko-izraelského konfliktu je mi tak odlehlá, že jsem se nemohla pořádně začíst. Abych se v těch osudech a postavách dobře vyznala, chtělo by to asi nějakou teoretickou přípravu.
Ostrov
Victoria Hislop
O životě na ostrově malomocných jsem nikde jinde nečetla. A k tomu krásný příběh obyčejných lidí na malebné Krétě. Láska, věrnost, zrada, válka, mír, smrt i naděje. Krásně napsané, pět hvězdiček úplně jasně.
Srdce africké krásky
Alexander McCall Smith
Celá série těchto knížek je moc milá. Přemýšlela jsem nad tím čím vlastně jsou tyhle příběhy jiné, co je na nich tak výjimečného? Prostě není v nich naše civilizace s akčními příběhy, hollywoodskou láskou, spěchem, hlučnou televizí... nic z toho tam nenajdete. Jen poklidný život na druhém konci světa. Je to asi spíš čtení pro ženy, ale stojí za to. Balzám na duši.
Noční směna (20 povídek)
Stephen King
Řekla bych, že to je taková „učebnice horroru“, od které by každý kingofil měl začínat. Je tam všechno, na co si vzpomenete. Nestačila jsem žasnout nad autorovou nevyčerpatelnou fantazií a pěkně jsem se bála skoro u všech povídek. Šroťák, Kostlivec, Trávníkář, Poslední příčka žebříku, skvělí Nekuřáci... těžko říct, která se mi líbila nejvíc. A taky slovní obraty typu „sněhové víry jako dinosauří obratle“, to je prostě... no prostě King, jako nikdo jiný.
Stará dáma vaří jed
Arto Paasilinna
Překrásný, hodně suchý humor. Linnea je čupr babka, fandila jsem jí od začátku. Jen bych se jí nechtěla připlést do cesty. Výborné čtení.
