Roseblood komentáře u knih
Miluju knihy s přesahem a tahle jej má. Moje fantazie je už od mala obrovská, takže mě strašně bavilo představovat si jednotlivá místa o kterých se v knize vypráví a strašně moc bych si přála mít kušíka, protože je totálně nejviiiiiiiiic roztomilé zvířátko.
Příběh mě dokázal pětkrát rozbrečet. Je tak úžasné když vás dokáže kniha zasáhnout přímo do srdce a tahle to umí. Věřím že i vás se dotkne, když ji to dovolíte.
Nic takového jsem zatím nečetla a ani to nedokážu s ničím srovnat, je to mix fantazie, detektivky, příběhu obyčejných lidí, kteří to nemají jednoduché a žijí své životy v době kdy propukla pandemie.
Je to příběh spisovatele ale také tatínka, který se snaží sžít se svým autistickým synem. Je tam hodně beznaděje, neporozumění, tápání, hledání, pátrání, pochopení, uvědomění a hlavně lásky. To láska se nenápadně vine celým příběhem. Láska rodiče k dítěti, se kterým si jsou vzdálení ale zároveň tak blízko, jen zkusit naslouchat. Bylo tam tolik momentů, které se mě opravdu hluboko dotkly.
Ráda vám ji všem doporučím, je úžasná.
za zaslání velice děkuji @nakladatelstvi_prostor #spoluprace
Den po dočtení a už se pomalu vracím z tajemných šumavských koutů, kde příroda ani zem nezapomíná a kde si musíte dávat pozor, když začne padat mlha.
Miluju různé pověsti, pověry, povídačky a legendy o tajemných místech. Také miluju folkhorror a tady jsem od všeho dostala pořádný ranec.
Neskutečně jsem se bavila a bála a bylo mi i tak krásně teskno, smutno.
Smekám před neskutečným darem vyprávění, kterým paní autorka vládne, ten příběh se mi zavrtal pod kůži a zatím pořád nechce odejít.
Postavy jsem si oblíbila, i ty záporné a fascinovalo mě postupné odhalování i twisty ke konci, kde jsem fascinovaně koukala, cože se to právě stalo.
Bylo skvělé jak mě některé pasáže dokázaly pořádně vyděsit. Hledala jsem si fotky, jak to u Křemelné vypadá a koukala na videa s brkoslavy, abych si při čtení uměla vybavit zvuky, které vydávají. Nejdříve jsem nevěděla jak takový ptáček vypadá a myslela jsem že bude třeba malý černý a oni milí brkoslavové jsou moc krásní a světloučcí.
Nejvíc jsem si samozřejmě zamilovala Květu a Jacka a držela jim palce, aby to s nimi dobře dopadlo ale jestli se jim povedlo najít cestu z tajemných míst, kde se čas zastaví nebo jde zpátky, kde se prolíná prostor a mrtví opět kráčejí mezi živými, to už si musíte přečíst sami.
Další z postav na kterou nezapomenu a která se mě hluboce dotkla svým příběhem je děda Šinágl, milující svůj domov tak, že ho nikdy nechtěl opustit. Pořád mám před očima jeho jabloňový sad a mlha se začíná zase pomalinku vařit.
“Mrtví odtud odejít nechtějí, živí nemůžou. Kdo je kdo, neví nikdo z nich.
Vždy mě potěší, když vyjde nový horor a Pahltné mě moc bavilo. Body horor s dávkou kosmického hororu načtený tolik nemám a tohle byla řádná jízda.
Musím uznat, že v hodně scénách mi nebylo dobře (yesss moc chválím za super nechuťácké popisy) někde se mi hnul až žaludek a některé části byly tak dokonale děsivě nepříjemné až jsem měla husí kůži (kůro-přírodo-baštič byl skvělyyy) a ano mám na mysli roztomilé srnky, které v Lukášově podání už moc miloučké nebyly.
Moc se mi líbil celý nápad o tom jaká tužba posedne nebohé obyvatele, Lukiho fantazie mě fakt dostala a neskutečně jsem se bavila při objevování co kterého obyvatele posedne. Nu nebyl ušetřen nikdo. Co se týče postav tak mě bavil Cukeťák a fandila jsem knězi Karolovi.
Zacítila jsem krom Lovecrafta i Itóa a to mě moc těší, páč Itóovu mangu miluju.
Bylo to parádní a už teď se těším na další knihu.
Ráda bych vyzdvihla ještě krásnou obálku a ilustrace od Alexandry Power Art, jsou úžasné a krásně doprovází děj.
Příběh boje dobra se zlem, kde se tentokrát dostanou ke slovu i indiáni a tajemné zlo z dávných dob, kdy svět byl ještě mladý.
Bavily mě postavy, hlavně vývoj určitých postav byl skvělý.
Miluju horory s různými příšerami a Crota jako záporák byl pěkně prohnaný a svým pronásledovatelům dal zabrat.
Líbilo se mi i to, že nás autor vzal i do minulosti a odkryl nám co se stalo a jak se již jednou povedlo Crotu porazit. Jestli to vyjde i tentokrát si už musíte přečíst.
Když jsem se po dočtení podívala kdy knížka vyšla, dost mě překvapilo, že je to rok 1996. Protože kdyby jste mi řekli, že byla napsaná teď, nebudu mít problém uvěřit. Autor je dobrý vypravěč, kniha se mi četla sama a nechtěla jsem aby skončila. Celý příběh jsem před očima viděla jako film. No a já jako stará plačka na konci opět hledala kapesníky, klasika.
Ještě jedna zajímavost, v roce 2019 se jí snažil vydat jako grafický román tuším Alessandro Manzetti a Stefano Cardoselli, na netu můžete najít archy se zápasu Croty a býka. Bohužel se jim zřejmě nezdařilo na Kikstarteru vybrat požadovanou částku, což je škoda. I ukázky vypadají skvěle.
Skvělá zvrácená jízda pro všechny z Vás, kteří se nebojí zkusit něco jiného a láká je temnota.
Knížka která vás chňapne a nepustí až do samotného závěru.
V jednu chvíli je nabitá erotikou a v druhé vám obrátí žaludek natřikrát.
Nebude pro každého, ale pokud jí dáte šanci a nebojíte se scén u kterých se vám budou kroutit palce u nohou, užijete si ji.
Pro mě byla mega napínavá, nikdy jsem nic podobného nečetla. Poutavý mix ero, bizár, weird fiction s pořádnou dávkou bodyhorroru.
Je tady armáda znetvořenců v čele s Bohem, kterého byste nechtěli potkat ani v nejhorší noční můře.
Někoho může šokovat, jiné určitě dokáže pořádně pobouřit a jiní ji zase nepochopí ale věřím, že nás, kterým se líbila bude spousta.
Warning:
Kniha obsahuje popisné sexuální scény a násilí a pokud jste silně věřící, nebude to úplně váš šálek kávy.
Cesta kostí není vůbec jednoduché čtení, je plné násilí, zoufalství a boji o přežití. Je to skvělý komiks.
Autorovi se povedlo perfektně přiblížit tu bezmoc hlavního hrdiny i jeho nelehký boj o život.
Dostala jsem krajně děsivý, znepokojivý folk horor zasazený do uvěřitelného prostředí.
Kresba je neskutečná, někde vás nechá rozjet fantazii tak, že se vám pomalu neudělá dobře a jinde vás nešetří a ukáže vše v syrové brutalitě.
Po přečtení nebudete o moc chytřejší než na začátku, protože sám autor v doslovu uvádí, že chtěl klást otázky ne dávat odpovědi.
Všem vám otrlým vřele doporučuji, byla to krvavá, divoká, napínavá jízda ale stála za to.
Od Yrsy jsem před léty četla docela dost knih a moc se mi líbily takže Kořist byla pro mě jasnou volbou.
Bylo to opět skvělé. V některých scénách mě doslova mrazilo. Velká část příběhu se odehrává v lédové pustině, kde se ztratí skupinka turistů. Potom se nám tady prolíná hledání po skupině a seznamujeme se s dalšími důležitými postavami. A třetí linka nás zavede po pátrání v minulosti. Vše se na konci spojí a vysvětlí.
Všechny tři linky se mi moc líbily, nejednou ve mě text vyvolal husí kůži a číst tuhle knihu v zimě, kdy by za okny hustě sněžilo a foukal by vítr, bála bych se ještě víc.
Závěr s vysvětlením pro mě byl mega zábavný, protože takový twist jsem tedy nečekala a nikdy jsem se s ním v žádné knize nesetkala.
Jestli máte rádi mrazení a napětí, tohle je kniha pro vás.
Kopírák, zatím nejkontroverznější kniha roku, o které jsem četla jak velikou chválu, tak totální zklamání až označení za odpad. Sama jsem byla hodně zvědavá, jak mi sedne a jestli se mi bude líbit.
Můj osobní verdikt na tuhle knížku je takový, že je to průměr. Pár vět mě doslova rozesmálo na celé kolo, třeba ta, kdy hlavní hrdinka tvrdí, že viděla dost pořadů na Netflixu a z toho ví, že jakmile si policie udělá nějakou teorii, hned se jí chytí a nepřipustí jinou možnost, nebo další perla, že kdokoli by chtěl spáchat nějaký trestný čin a viděl pár dílů Kriminálky Las Vegas, věděl by, jakých chyb se vyvarovat.
Hlavní hrdinka a její promiskuita mi nebyla vůbec sympatická.
Kopírák je mix všeho co teď frčí. Jen mi to přišlo hooodně překombinované a v některých částech neuvěřitelné.
Byla jsem ráda, že jsem záporáka neodhalila hned, byť byl v těch čtyřech, které jsem podezírala. Ač se v knize nešetří krví, orgány a barvitými popisy vrahova řádění, kniha byla pro mě taková odpočinková. Četla se mi dobře a byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Takových knih jsem už měla pod rukama víc a myslím, že pro mě to odpad není. Je to kniha u který v pohodě vypnu a za pár týdnů nebudu vědět už moc podrobností.
Jsou lepší knihy - jistě, ale jako oddechovka s krimi příběhem u mě prošla.
Do toho jsem obálková, i kdybych neměla bookstagram a nevěděla o něm, nečetla recenze, tak vím, že by mě kniha oslovila, kdybych ji viděla v regálu a odešla bych z knihkupectví s ní. Na proclaimy já už dávno nedám, takže tohle prohlášení na knize by mě nijak ze židle nedostalo.
První díl ze série s Ninou Guerrerovou byl bezva. Přečetla jsem ho raz dva, autorka, která sama v minulosti byla u FBI vystavěla příběh napínavý a dobře ubíhající, svižný. Bavilo mě sledovat, jak se Nina nevzdává, ač ji život už od mala kladl klacky pod nohy a její dětství bych nikomu nepřála.
Byly mi sympatické i vedlejší postavy, ať už sousedka Niny nebo její mladá schovanka.
Sám záludný vrah, kterému se začalo přezdívat Šifra z důvodů své komunikace si s vyšetřovateli řádně hraje. Vůbec jsem neodhadla kdo to může být, takže konečné odhalení bylo pro mě překvapující.
Na další díl se brzy vrhnu. A třetí díl je nyní žhavá novinka v knihkupectvích.
Čo ak... je překrásná velkoformátová dětská kniha s velikým přesahem.
Knihu napsal Kobi Yamada @livethegoodstuff a ilustrovala ji @gabriellabarouch
Ač v knize nenaleznete textu mnoho, vůbec to není na škodu, právě naopak. Mám obrovskou radost, že jsem si ji pořídila, protože tohle je přesně ten kousek, který vás dostane ze špatné nebo smutné nálady.
Na stránkách najdete citáty, které mají duši.
Kniha je plná naděje, s ilustracemi, které jsou tak nádherné a dechberoucí.
Zasáhne vás, popláčete si u ní jako já ale nebudete smutní, právě naopak.
Je to kniha s velkým K a slibuju, že se dotkne vašeho srdce.
Můžu ji doporučit všemi deseti a je ideální pro všechny věkové kategorie, takže neváhejte a směle si ji pořiďte. Udělá vám velikou radost.
Krásná doplňková kniha z Grishaverse s nádhernými ilustracemi.
Atmosféra je tady doslova magická ale také temná, tísnivá, pochmurná a mystická.
Některé příběhy na mě dýchly až pohádkovou atmosférou jiné dosti dramatickou s dobrým koncem a další byly pořádně drastické.
Je tady hodně poukázáno na chování lidí, na to, že ač je jim podána přátelská ruka a pomoc, přesto se někteří rádi otočí zády a zachránce, kterého najednou už nepotřebují zavrhnou, v lepším případě "jen" vyženou v tom horším zprovodí ze světa dosti brutálním způsobem. Není tady nouze o lámání či trhání těl koňmi, topením, hladomorem, kamenováním nebo upálením.
Autorka čtenáře nešetří, máme tu smutné konce i kolikrát velice brutální, kdy hlavní hrdina, ač nic zlého neprovedl, končí na hranici nebo ukamenován. Ale je zde i následné potrestání nevděčníků, kteří taky neujdou svému osudu.
Vizuál je skutečně nádherný a kniha bude v každé knihovně ozdobou.
Tahle knížka byla pro mě trošku oříšek, už ji mám skoro týden přečtenou a chtěla jsem si nechat trošku doznít prožitek a utřídit myšlenky.
Nápad je fajn, celé to tajemné bylo zajímavé. Kniha se mi dobře četla ale měla jsem veliký problém s hlavní hrdinkou, její chování a myšlenky mě často strašně vytáčely. Jakmile třeba došlo k něčemu, kde bych se i vžila do její situace a pochopila ji, hned to totálně změnila nějakou svojí myšlenkou, nebo přístupem, kdy jsem měla chuť mlátit hlavou o zeď. Fakt byla chvílemi nesnesitelná, nerozuměla jsem jí.
Ostatní postavy byly dosti ploché a když se tam konečně objevily takové postavy o kterých bych chtěla vědět víc, tak stejně k tomu nedošlo.
Pro mě od druhé půlky byla kniha velice předvídatelná. Jediná část, která stála za to byla bohužel krátká.
Atmosféra je pojatá opravdu skvěle. Jakmile ústřední dvojice vyrazila na cyklo výlet autorka přitvrdila a na čtenáře se valí krásně tísnivá, plazivá atmosféra. V momentě kdy jsem cítila, že je něco špatně tak mě až vyskočila husina.
Jenže toto trvá jen chvíli a to je velká škoda. Klidně bych na statku byla déle, ocenila bych i vysvětlení co se skrývá za zamčeným zámkem.
Potom už začala pro mě předvídatelná část, která se sice dobře četla ale nebavila mě tolik.
Co se mi líbilo tak rozhodně zvolené místo a hned jsem si hledala, jak to tam vypadá. V Luhačovicích jsem byla na dovolené s rodiči jako dítě.
Mile na překvapilo že na konci knihy najdete QR kód, který vás zavede do hry po stopách hlavní dvojice.
Za mě tedy takový průměr, hlavní hrdinka za mě ne, tu bych nevystála, tajemná část pecka, druhá část předvídatelná, zbytek postav plochý, nevytvořila jsem si s nimi žádný vztah.
Hororové povídky mě vždycky bavily, protože se ráda nechám lekat a u povídek dostanu lekaček nespočet a do toho různé příběhy.
V hrůze a krvi zrozeni je povedená antologie. Nesedly mi všechny povídky ale jako celek jsem spokojená. U některých mi přišlo, že by buď potřebovaly víc času nebo možnost prodloužení a u některých jsem byla trošku zmatená a asi jsem je úplně nepochopila takže pokud bych měla možnost vrhla bych se na křížový výslech některých autorů aby mi poskytli více informací.
Z povídek ráda vyzdvihnu Déšť . Ta se mi líbila moc.
Další pecka za mě byla povídka Mozky u které mi doslova bylo blbě, takže tleskám, to už se dlouho nějakou dobu nedovedlo, aby se mi až fyzicky udělalo zle. Ale nechápejte mě špatně, ta povídka je opravdu výborná.
I povídka Balzamovač velice příjemně překvapila, to samé Vesnička pod horami nebo Televizní vědma s překvapivým koncem.
Pokud máte rádi hororové povídky, tu pěknou plíživou, tísnivou atmosféru, tak vzhůru do čtení.
A obrovský potlesk pro naprosto nádhernou obálku. Ta je skutečně skvostná.
Po dlouhé době jsem se vrhla na novou českou detektivku a měla jsem šťastnou ruku.
Hlavní dvojice vyšetřovatelů mi sedla, byli mi sympatičtí. Líbil se mi celkově vymyšlený a poskládaný příběh a veliké plus bylo pro mě, že jsem vraha neodhalila.
Okolí Příbramska kde se příběh odehrává je krásné, skvěle popsané a já se nalákala natolik, že se tam ráda v létě vypravím.
Trošku jsem se těšila na mysteriózní detektivku, kde námět vodníka byl skvělý ale nevyužitý.
Ocenila jsem že v knize nenajdete přehnané akční scény, nic nebylo zbytečně vyhrocené a díky tomu byl příběh více uvěřitelný.
Že jsem knihu přečetla za jedno odpoledne vypovídá o tom, jak se mi líbí autorčin styl. Byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne a knihu jsem nemohla odložit. Hluchá místa jsem nenašla, zápletka je bezva, dobře namíchané napětí a konec vysvětlený. Postavy jsou dobře popsány, máme zde i pohled do minulosti a provázání vztahů.
Moc by se mi líbilo filmové zpracování.
Ráda vřele doporučuji.
Nádherná velkoformátová dětská kniha s překrásnými ilustracemi, která dokáže zahřát na srdci i dospělé čtenáře.
Příběh o medvídkovi, který ještě nedostal své jméno a on si nepřipadá jako správný Medvěd. Trápí se a jednou v noci k němu přiletí fénix, který mi dá jedno ze svých per. Medvídek se ráno probudí jako vyměněný. Už se ničeho nebojí, dokonce zachrání králíčka v nesnázích z peřejí ale zjistí, že kouzelné pírko je fuč. Jak tohle dopadne se už můžete podívat se svými nejmenšími nebo jen tak vy sami.
Miluju tyto knihy, dokáží mě dojmout ale také odkaz velikou radost. Mohu vám vřele doporučit, věřím, že si ji užijete jako já.
Ten dům moc lásky nezažil, pamatuje si jen bolest. Je potřeba ho přimět aby zapomněl.
Se Sagerem jsem se před léty setkala u Poslední dívky, které nesedí český překlad a tenkrát jsem se v kapitolách moc daleko nedostala ale rozhodně si ji dám ráda v angličtině.
Ovšem Poslední kdo zůstal mě doslova zavrtal do křesla, přilepil se mi k rukám a nenechal mě na pokoji. Autor umí skvěle zamotat hlavu. Strašání výborné a popravdě jsem se u některých kapitol fakt bála. Sager píše tak poutavě, že se mi kniha nechtěla odložit a zároveň jsem nechtěla aby to skončilo.
K mému obrovskému nadšení bylo vše vysvětleno, vše do sebe zapadlo a ani jedna z mých teorií nebyla správně takže mě autor totálně dostal.
A o ději ze mě nic nedostanete, musíte si to přečíst ale slibuju, že budete nadšení a překvapení jako já.
Jak už to s povídkami bývá, moje nadšení vzrůstalo a zase klesalo. Ale celkově se mi antologie moc líbila.
U první povídky jsem lehce brblala, že ač se jedná o pěknou duchařinku na úvod byla pro mě příliš slabá. Těšila jsem se že u první povídky se budu bát.
Ale moje nadšení se objevilo ve velké vlně u povídky třetí. Ta byla skvělá. Kdyby byla Drobná ochutnávka bývalé vlasti zařazena jako první, vystřelila by mě z bot.
Další úžasný kousek bylo Nixovo Pekelné svědění. Nemocniční prostředí, divný pacient, to bylo něco pro mě.
Nos Galan Gaeaf se skvělou halloweenskou atmosférou a pěkně strašidelným koncem i Amber víckrát nepozveme, obě opět hodně povedené.
Neskutečně moc se mi líbila Evensonova povídka Sestry. Tak ráda bych vám tady dala závěr, kde mi normálně jel mráz po zádech ale to bych vám vyzradila jak dopadne.
U povídky Temnou nocí mi sedly slzy do očí, krásná a smutná.
Neotáčej se od Kanea s napínavým dějem a překvapivým koncem.
Potěšila mě Langanova povídka Ztraceni ve tmě i poslední povídka z budoucnosti.
Kniha se mi líbí zpracováním, obálka je neskutečná a baví mě na ní zkoumat detaily.
Pokračování Barakudy je stejně akční a napínavé jako první a druhý díl. Přečetla jsem komiks na jeden zátah a moc se mi líbil. Opět je plný bitek, nenávisti, závisti, zrady a lásky. Mě tohle jednoduše baví. Jak už jsem u první knihy říkala, neznám moc titulů s pirátskou tematikou a jsem ráda, že se tenhle komiks objevil.
Opět sledujeme osudy hlavních hrdinů, měla jsem tedy po pravdě o ně tentokrát docela nervy a u konce jsem taaak potřebovala pokračování, budu si muset počkat na závěrečnou knihu a jsem hodně napnutá jak tohle skončí.
Všem, kdo máte dobrodružné pirátské knížky rádi, dejte si tento komiks, nebudete zklamaní.
Příběhy ze školního prostředí, kde se tvoří různé party mě vždycky moc bavily. Když se do toho zamíchá ještě starý kult, kde se toho účastní celé staré vysoce postavené rody o to je to lepší.
Štvaná zvěř je YA thriller s dobrou zápletkou. Úvod nám představí hlavní hrdinku a důležité vedlejší postavy a poté už se vydáváme na sídlo, kde se pořádně rozjedou této krvavé sporty - hon, střelba a rybolov.
Zajímavým zpestřením jsou různé odkazy na scény z filmů, spoutu z nich jsem znala.
Příběh mě bavil, postupné odhalování také i to, jak se outsideři dali dohromady i pěkně otevřený závěr, protože se jedná o první díl. Postavy se postupně pěkně vyvíjejí, líbily se mi rozdělení kast na tzv "Středověké" kteří se za každou cenu drželi starých tradic a na "Divoké".
Napětí je v knize budováno postupně poznenáhlu, setkáme se tady i se zajímavými tématy jako je šikana, moderní technika, závislost na sociálních sítích apod.
I když nejsem cílovka, kniha se mi líbila, bavila mě a byla pro mě skvělou oddechovkou.
Doufám že zbylé čtyři díly vyjdou, ráda si je přečtu.
V knize najdeme 9 hororových povídek, které mě zaujaly každá po svém.
Máme tady pěknou různorodost, kde se nám servíruje démonařina, folkhoror, westernhoror, kosmický horor, setkáme se s čarodějnicemi ale i prastarými.
Barron nás vtáhne do děsivých lesů nebo zvláštních končin.
Moc se mi líbil autorův styl vyprávění, v některých povídkách až psychedelický. Je skvělé, jak umí pracovat s atmosférou, žádné rychlé karty na stůl ale podá si čtenáře pomalým, plíživým děsem, kdy začnete mít nejdříve pěkně nepříjemný tísnivý pocit, jen nevíte z čeho. Dokáže tak vtáhnout do děje, že prožíváte strach a bezmoc přímo s hlavními hrdiny.
Ráda bych zmínila, které povídky se mi líbily nejvíce.
Hned první, Blackwoodův synek je kvalitním folkhororem, který si mě získal.
Pěkná duchařina Redfieldská děvčata s melancholickým závojem.
Pěkně atmosférická Mrchožravá božstva na výšinách svých.
Skvělá Jizva.
Muži z Porlocku, získali si mě opět napínavou atmosférou, svými temnými lesy a podobností s Blackwoodovým synkem, kdy se parta chlapů, kterou by jste nechtěli potkat snad ani v poledne vydává na lov a tak nějak se situace změní a z lovců se stává kořist. Líbí se mi v příbězích různé pověry. Tohle byla skvělá povídka.
Ráda bych zmínila krásnou práci nakladatelství Gnóm, kniha je překrásně vytvořená, má příjemný font a grafická stránka je vymazlená - mrkněte na totálně skvělý čárový kód.