roso.mak komentáře u knih
Vzala jsem to jako pokus dostat se k nějakým autorům, co neznám.
Povídky jsou kvalitou celkem vyrovnané, ale na žádnou bombu jsem nenarazila.
Čekala jsem přehled zajímavostí, ale spíš jsou to stručné dějiny socialismu. Určitě užitečné, ale kniha se prezentuje trochu jinak, než jaká doopravdy je.
Aneb naučte se říkat NE ve zpracování pro ultrablbé.
Jaké to štěstí, že má hlavní hrdinka takovou povahu, takového přítele, takový pracovní kolektiv a kamarádku psycholožku, co ji to dokáže tak hezky vysvětlit.
Chápu, že na archetypech se to nejlépe vysvětluje, ale mě tahle forma hrozně rozčilovala, i když rady, co tam předává smysl dávají.
Autor ma svůj osobní styl a snaží se na něj předat své know-how. To je to, kvůli čemu se mi kniha líbila. Na rozdíl od všech ostatních knih, které první půlku stráví na tom, že žlutá a modrá dává zelenou, vás takhle může zase o malička posunout. Akorát se musíte najít zrovna v autorově obrazech.
Stručné dějiny Japonska zaměřené hlavně na múzická umění. Což je dobře. Přeci jenom číst soupis datumů,bitev a vládců občas proložený příběhem kdo koho bacil po hlavě obzvláště silně, za chvíli přeci jen nudí.
Patero faktů nacpane do příběhové knihy. Většinou to nefunguje, ale tohle se velmi dobre cetlo. Takova beletrie s poucenim. Za mě, velmi prijemne strávené odpoledne.
Myslím, že by z toho byla hezká novela. Téhle knize by prospělo, kdyby ji byla obsahově asi polovina. Napad hezký, trochu erotiky a romantiky, proč ne? Ale trochu. Na můj vkus se tam příliš málo kouzlilo na úkor vztahových keců a ten konec byl takový uspěchaný.
Tak nevím. Celé to bylo jaksi moc pohádkové. Nic se tomu vlastně nedá vytknout, ale celé to ubíhá tak nějak bez velkých překvapení. Do podsvětí se všichni dostanou moc snadno, nikdo se tam ničemu nediví a s několika bohy je zatočeno tak jednoduše, že mám pocit, že nakladatel nakázal autorovi povinný počet stran.
Velmi vzácná kniha, kde sledujete tři příběhové linie a všechny tři vás baví. Opravdu nevím, kdy jsem to zažila naposledy. Beru to jako extrémně vzácný jev a svědčí o autorčině umu.
(SPOILER) Kniha se čte rychle. Stačí totiž přečíst vždy jen pár slov z kapitoly, aby se člověk udržel v obraze.
Kniha o tom, jak chlap utekl od své dcery a manželky, když se ukázalo, že má manzelka raka. A nechal dceru v tom. Takže dcera skončí na dva roky s umírající matkou v bytě bez elektřiny a když matka konečně umře, musí se jít živit s nedodelanou školou jako striptérka. A po devatenacti letech se chlap vynoří a chce si hrát na dědečka. A proč utekl? On má totiž chudáček trauma z války. Za mě jasná fuck off situace, tady ale dochází nakonec k Velkému Usmíření. Bohužel.
Tak a teď už knihu číst nemusíte a jděte si půjčit něco lepšího.
Naprosto skvělá kniha o barvách a jejich míchání.
Tam, kde ostatni knihy končí barevným kruhem a informací, že zelená se míchá z modré a žluté, se tahle kniha teprve rozjíždí.
Zajímavé a motivační. A troufám si říct i funkční. Navíc si dali praci se strukturováním knihy a souhrny, takže kdo nechce to důležité hledat mezi příběhy ze života, nemusí.
Skvělá kniha, která odbývá od začátku do konce. Autorka má nejen smysl pro budování příběhu (byť zápletka je velmi jednoduchá), ale i pro humor a nenásilné literární berličky, které nahrazují protivný "vypravěčův hlas z hůry", když je potřeba čtenáři předat nějaké informace, které nevyplynou z kontextu.
Přepsat podcast do knihy bývá vždycky trochu vabank. Tady to kupodivu funguje, jen mi vadí, že snad v rámci nějaké autocenzury, jsou zde rozhovory strašně ořezané do měkka.
Prostě hoďte k počítači sluchátka a poslouchejte. Kdo zná, tak ví, že tyhle lidi se fakt nebojí nejen otevírat kontroverzní témata, ale hlavně o nich nemluvit jako v Děvčátkách na slovíčko. Tyhle holky maj totiž klitoris tvrdej jak brada Arnolda Schwartzenegera a nebojej se bejt zatraceně osobní.
Milé čtení, které hezky ubíhá, nemá nijak velké logické díry a pracuje se zajímavým nápadem. Nebudete nijak extrémně napjatí, ale ani se nebudete nudit.
Velice se mi líbilo, jak autorka dokáže pracovat s tempem a postupným odhalováním faktů. To, co začíná jako historický román se postupně mění ve fantasy, aniž byste měli pocit zrady.
Kniha, kde se až do posledních dvaceti stran nic neděje. Teda kromě toho, že postavy soutěží o to, kdo je větší idiot a kdo magor. Ke konci se ukáže, že je tam o idiota vic, ale to neva, protože ten je mrtvej. Dojde k velkému souboji magorů vs. idioti, aby to nakonec skoro dobře dopadlo, protože nejlip knihu vytůníte tím, že necháte mloka čouhat z Vltavy.
Úvod docela jde, ale jinak mě kniha přišla jako další z mnoha na toto téma. Zvlášť (ta větší) část knihy, kde se probírá pokoj po pokoji jak ho uklidit, mi přijde úplně zbytečná. Je to pořád dokolečka: všechno vyházet roztřídit, většinu vyhodit, naskladnit zpátky.
Mám pocit, že každý, kdo si dokázal doma vyházet všechen bordel, má pocit, že má na to patent a musí napsat knihu.
Panu "doktorovi" se viditelně neprodávala šokující kniha o nezdravosti celozrnného pečiva a tak vyměnil název za ještě víc lákavý, změnil první kapitolu a zbytek nechal stejný, aby s tím náhodou neměl moc práce. Protože reklama na jeho úžasný recept na stravování, který zavání tím největším nesmyslem od vymyšlení mléčné diety, must go on!
Velmi poučné. Autor se nesnaží popsat celý byznys a díky tomu problém popisuje do hloubky a z osobní zkusenosti, což dělá knihu hodnotnou.
Ok, tahle kniha vas na Vánoce snad až na jednu dvě tři výjimky fakt nenaladí. Na násilné smrti toho totiž moc vánočního nebývá.
Sbírka je taková sourodá a nesourodá zároveň. I detektivky existuje mnoho žánrů a já osobně jsem si například k takovému Ellery Queenovi cestu nenašla, takže minimalne 3 z povídek mi přišly nedobré. Což nevadí, vzhledem k tomu že minimálně stejný počet mi přišel vysloveně výborný.
Jako darek pod stromeček, aby si to člověk přečetl PO Vánocích, je kniha ideální. Kupuji ji tchyni.